OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Stín nad městem 16. kapitola

23.10.2011 (20:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1860×

Dopřála si ještě dvě vteřinky tepla, které k ní sálalo přes tu miniaturní skulinku mezi jejich těly a vyběhla pro lékárničku. Zvědavě ji doprovázel pohledem. Nic ale nenamítal. Spíše naopak. Poslušně si sedl na jednu z barových židlí u linky.

Beky položila lékárničku a vytáhla gázu. Naklonila nad ni lahvičku s dezinfekcí. Trocha jí vyšplíchla až na triko. No jo, tohle nebyla zrovna její parketa. Nebyla ošetřovatelský typ. Což mu zřejmě taky rychle došlo.

Střetla se s jeho pochybovačným pohledem.

„Dlužím ti to, za tu třísku,“ ohradila se.

„A to mě právě znervózňuje,“ zabrblal. Jeho paže se ale během okamžiku zvedla a ocitla se jí kousek od ramene. Do nosu jí pronikla těžká pánská vůně a vzduch okolo kurevsky zhoustl. Dal by se snad i krájet, ale dýchat určitě ne. Ale kdo by teď na něco takového vlastně myslel. Beky rozhodně ne.

16. kapitola

Zuby si skousla spodní ret. Očima se přimkla k ráně, kterou měl na boku. Musela, jinak by se nedokázala hnout. Soustředila se jen na to jediné místo. Všechny její ostatní smysly zahlcovala touha po něčem, co jeho tělo vyzařovalo.

Skousla si ret silněji. Sakra, seber se. Přerývaně se nadechla a přiložila gázu s dezinfekcí na ránu. Byla sotva dva dny stará, ale stále se ještě nezačala pořádně hojit. Jako by si do rány ještě několikrát nešetrně hrábl. Neměla šanci se zacelit. Brzy zjistila proč.

„Něco tam máš,“ zamumlala a dřepla si. Ocitla se tváří kousek od jeho boku. Naštěstí její pozornost upoutal ostrý kousek, který v ráně měl.

„Počkej,“ houkla a aniž by vzhlédla, natáhla se k lékárničce pro pinzetu. Derek se ani nehnul. Poslušně seděl a nechal ji, aby z rány vytáhl dva kousky štěrku. Ani nehlesl. Cítila sice pop prsty napínající se svaly, jenže na tu krátkou chvíli se jí všechno tohle vytratilo. Soustředila se jen na opatrnou práci svých prstů. Překryla ránu čistou gázou a přelepila ji.

„Hotovo.“

Hrdě se zahleděla na své dílo. Na ošetřovatelskou premiéru to nebylo zlý. Naposledy uhladila náplast a zvedla se. Pohled jí vylétl konečně k němu.

Sledoval ji.

Byla si naprosto jistá, že ji pozoroval celou dobu. Věděla to s takovou jistotou, až jí to ježilo chloupky vzadu na krku. To zjištění, pohled šedých očí a holá kůže pod jejími prsty, to všechno na ni zaútočilo tak prudce, že se nedokázala ani nadechnout, pohnout, nic.

Prsty měla stále na jeho boku, jak uhladila náplast a nedokázala je dát pryč. Nechtěla se toho tepla pod nimi vzdát. Ne vzdát ne. Chtěla víc. O hodně víc.

„Beky...“ hlesl potichu.

Spíše než šepot to znělo spíše jako hrdelní brouknutí.

Cítila se jako polapené zvířátko, které místo aby prchlo do bezpečí, vykročí vstříct své vlastní záhubě. Pohla prsty. Přejela jimi po rozpálené kůži. Její dlaň polaskala bok a sjela na jeho břicho. Nakláněla se k němu. Opřela se o jeho rameno a byla tak blízko, že cítila jeho dech. Zašimrání na tváři. Chuť, která způsobovala okamžitou závislost.

Nikdy nebyla váhavý typ a ani romantička. Jenže z něj vyzařovalo něco, co ji nutilo zpomalit. Vychutnávat si tohle všechno. Každý doušek a vjem.

Jeho tělo se pohnulo. Cítila to, ale neviděla. Nedokázala se dívat jinam, než na jeho rty. Na stehně ucítila jeho dotek. Váhavý, ale okamžitě zkušeně zamířil vzhůru k jejímu pasu. Téměř při tom zapředla. Toužila, aby se jí dotýkal, aby jí vyhrnul tričko a přejížděl po holé kůži, pevně ji sevřel...

Jako by ji četl myšlenky. Jeho stisk zesílil.

Až moc.

Držel ji pevně, že se nemohla hnout.

„Beky.“

Zamrkala. Chvíli jí trvalo zaostřit. V jeho tónu bylo něco, co ji to probuzení urychlilo. Něco tu nehrálo. Nechápavě svraštila obočí.

„Tohle ne.“

Mluvil na ni, jako na malé dítě.

„Co-cože?“

Seděl tam a díval se na ni. Byl naprosto příčetný, klidný. Zatím co ona si připadala jako rozklepaný sulc.

Ještě dvě vteřiny ji pozoroval, než s povzdechem vstal a pustil ji.

„Tohle prostě není dobrý nápad.“

To si snad dělá prdel?

„Proč.“

V krku ucítila odpornou pachuť sražené hrdosti. Díval se na ni skoro s lítostí. Ona se tu po něm doslova plazila a div mu neslintala po tom sexy vypracovaném hrudníku a on nemá zájem?

Zadíval se na ni, jestli má opravdu odpovídat. Stála tam a čekala.

„Promiň, ale nejsi můj typ.“

Zalapala po dechu. Otevřela pusu, ale okamžitě ji znovu raději zavřela.

„OK!“

Když vyrazila z kuchyně, ani netušila jak se tváří. A i kdyby jo, bylo by jí to jedno. Prý promiň! Tu svou lítost ať si strčí někam!

Derek se zahleděl k chodbě, odkud vzápětí bouchly dveře.

„Sakra,“ hlesl a zajel si prsty do vlasů. „Tohle není dobrý.“

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Stín nad městem 16. kapitola: