OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Stín nad městem 18. kapitola

18.05.2012 (18:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1765×

18. kapitola

Derek si skládal složky do aktovky. Věděl, že uzavření tohodle procesu je vlastně záležitostí jediného odpoledne, ale to se mu zrovna nehodilo. Schválně ho prodlužoval. Potřeboval získat ještě trochu času. Potřeboval se dostat hlouběji do spisů svého klienta. Vymáčknout z nich ještě více špíny, aby ho pak dokázal skřípnout tak těsně, že už nebude mít šanci se vyvlíknout. Zlikvidovat ho jednou pro vždy.

Soudní síň se mezi tím úplně vyprázdnila. Odcházel tedy poslední a ani na chodbě nebylo moc rušno. Možná i proto si všiml drobné postavy, která kráčela přes halu. Snažil se Beky vytěsnat ráno z hlavy, aby se mohl soustředit na případ, ale jediný pohled na ni ho donutil si povzdechnout. Měl včera radši mlčet. Nebo si prostě něco vymyslet. Vytočit Beky, bylo jako pomazat se medem a dát se na sprint lesem.

Částečně ho ale uklidňoval pro tuto chvíli fakt, že tentokrát je zřejmě z obliga. Ve tváři měla ten svůj soustředěný výraz. Snažila se to nedávat tak moc najevo, ale jemu bylo jasný, že po něčem jde.

Její drobné štíhlé nožky cupitaly po černobílých dlaždicích a pohled měla upřený na zavřené dveře, před kterými postával policista.

Zvolnila krok a když jí chybělo sotva pár metrů ke dveřím, otevřely se a ven začali vycházet lidé. Beky se postavila bokem a pohledem pročesávala jejich tváře.

Derek si nemohl pomoct, ale zastavil se a čekal.

 * * *

Beky pohledem minula svého kolegu, který vyšel ze soudní síně. Na chvíli se střetli pohledem. Nemusela říct ani slovo, aby mu došlo o co tu jde. Jen na ni kývl, že to bere na vědomí. Bylo mu jasný, že on z tohodle procesu vydojil, co mohl.

Její pohled se během chvilky zabodl do muže, který vycházel mezi posledními. Měl skvělou náladu. Ale i bez toho by ho poznala. Ten protáhlý obličej s ulíznutýma vlasama dozadu si nešlo splést. Byl to slizkej parchant každým coulem.

„Pane Marneyi?“ zaštěbetala jeho směrem a nasadila ten nejstupidnější a nejsladší úsměv, jaký jí její obličejové svaly dovolovaly.

Podezíravě se otočil po jejím hlase a tak na něj vzrušeně zamávala. Chvíli přemýšlela o roztomilém zakomíhání řas, ale to už by bylo moc.

Marney se zarazil a ona toho využila. Prosmýkla se k němu.

„Dobrý den, já jsem Linda,“ napřáhla k němu ruku. Vlastní jméno neriskovala. Ačkoliv to byl podle ní imbecil, číst určitě uměl. „Píšu článek o vašem procesu. Já...“ ošila sebou. „Já jsem uvízla v zácpě a nestihla jsem to. Šéf mě rozhodně vyrazí, jestli nebudu mít ten článek.“ Sledovala jeho reakce. Jeho očka se míhala, jak mu to v hlavě šrotovalo. „Prosím, potřebuju jen nějaké informace a pokud k tomu budu mít i krátký rozhovor, tak mi to určitě šéf odpustí.“

„Rozhovor?“ mlaskl a přimhouřil oči.

Divoce přikývla.

„Dala bych za to cokoliv.“

Ještě chvíli dělal, že o tom přemýšlí.

„Tak dobře, ale tady ne.“

Beky měla co dělat, aby s rukou prudce necukla, když ji chytil za paži a odváděl stranou. Ale co by pro pořádný článek neudělala...

Dovedl ji až na konec chodby. Byl tam klid. Blížilo se poledne a tak už většina procesů skončila, nebo si dali alespoň přestávku.

Vtáhl ji na prázdné pánské záchodky.

„Takže jsi říkala cokoliv?“ zamumlal a pustil ji. Sjel ji celou pohledem.

Přikývla.

Nebyl z těch co berou zálohy. Rovnou šáhl po pásku a rozepnul si ho.

Polkla až jí ohryzek poskočil a udělala krok vzad. Viděla, že je tam vlhká podlaha. Pod botou jí to začváchalo. I on si toho všiml. Při pohledu na vlhkou podlahu nakrčil nos. Nehodlal mít mokré nohavice. Když si tedy rozepnul i zip, stáhl si rovnou celé kalhoty a pověsil za jednu z klik od kabinky, stejně jako sako. Vykročil k ní a povolil si kravatu. Po rtech se mu mihl natěšený výraz.

Sledovala ho pohledem a z toho, jak po ní natáhl ruku, se jí málem zvedl kufr. Rychle se mu prosmýkla pod paží.

„Kam jdeš,“ hlesl s nelibostí, nehodlal ji tu nahánět. Měl raději povolný a vstřícný holky.

Podívala se na něj a přelétla ho pohledem. Nos se jí nakrčil zhnusením.

„Co nejdál od tohodle pohledu.“ Ty jeho šlachovitý nohy a trčící kolena. Ani ponožky do půli látek a proužkované trenýrky nedokázaly schovat tu odpudivou povídanou.

Jeho obličej nabral rudou barvu a vztekem se mu stáhl. Velmi rychle ho ale vystřídal naprosto jiný pohled.

„Stůj, ty mrcho...“

Zabouchla za sebou dveře. Na rtech jí pohrával škodolibý úsměv a přehodila si jeho sako i kalhoty přes ruku. Rukou zajela do kapes a bleskově se probírala jejich obsahem.

„Krádež v soudní budově?“

Málem zakopla, když se jí ten hlas ozval za zády. Prudce se otočila a zjistila, že se Derek opírá o zeď za rohem. Aktovku měl položenou na zemi a ruce založené na prsou. Obočí měl tázavě zvednuté.

Pohodila hlavou. Ten už ji dnes nevytočí.

„Byly to odložené věci na veřejném místě,“ odfrkla si a znovu se začala probírat obsahem.

„Ten chlap, co právě kopl do dveří, je asi jiného názoru.“

Vítězoslavně vytáhla malý blok. Jednou rukou ho otevřela a rychle projela pár stránek pohledem. Na rtech se jí objevil spokojený úsměv. Okamžitě si ho schovala do vlastní kapsy a teprve pak vzhlédla opět k Derekovi.

„Když jinak nedáš,“ broukla k němu se sladkým úsměvem. Přešla přes chodbu a ohlédla se zpátky, kde se právě rozrazily dveře od záchodů. S pohledem na Marneyův vzteklý obličej pozvedla paži s jeho oblečením a pohodila je na odpadkový koš.

Se spokojeným úsměvem zavlnila boky směrem východu. Měla skvělou náladu. Z toho diáře bude dost materiálu nejméně na dva články.

A to ten den tak blbě začal.

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Stín nad městem 18. kapitola: