OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Stín nad městem 2. kapitola

06.04.2011 (16:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1868×

2. kapitola

Když o tři týdny později tiskli titulek o propuštění Sergevitz z vazby a jeho vyhraném procesu, Beky s novinami jen švihla o stůl.

„Liame, nemáš nějakej typ do terénu? Ideálně v té nejzapadlejší uličce.“ Chlapa v obleku teď nechtěla vidět pěkných pár dní.

„Nic moc,“ hlesl a začal listovat v poznámkách co si psal, když šmíroval policejní rádio. Některý dny jako by se celý město zbláznilo a jiný byl zase klid, že ani pes neštěkl. Dnešek rozhodně patřil do druhý skupiny a Beky neměla do čeho dloubnout.

„Mám tu jen nějakou rvačku,“ pokrčil omluvně rameny.

„Beru,“ zavrčela. „Pořád lepší to než nic.“

Sedla do svého oprýskaného sterého forda. Potisk co kdysi zdobil kapotu už nešel ani rozpoznat a v palubní desce zela díra po vyrvaném rádiu. Přesto na svoje autíčko nedala dopustit. Motor šlapal jako na drátku a nebála se ho zaparkovat ani v nejhorší části města. A tam právě mířila.

Zastavila před policejní stanicí a vyběhla po chodech dovnitř.

„Nazdar Libi!“ křikla na ženu za pulten a hnala se dál. Bez jakýchkoliv zdvořilostních serepetiček vrazila do jedné z kanceláří.

„Jak se vede Henry?“ Dotyčný sebou překvapeně škubl a podíval se na Beky, která si právě udělala pohodlí na jedné ze židlí.

„Zatím to jde,“ odpověděl, ale v hlase mu zněla obava, že se to velmi rychle může změnit. „Co chceš?“

„Začínalo se mi stýskat a taky jsem zaslechla, že jste tu měli včera rušno.“

Zvedl obočí.

„Myslíš tu včerejší bitku? Jen tři chlapy se porvali, asi starý účty.“

„Můžu se na to mrknout?“

„Pro mě za mě, je to v kartotéce,“ kývl hlavou. „Ale je to vážně prkotina. Nějakej naštvanej týpek složil dva borce a ti měli tu smůlu, že jsme jim našli pytlík nějakýho sajrajtu v kapse.“

„Pořád lepší než si hryzat nehty v kanclu,“ odbyla ho.

„Jdu si udělat kafe.“

„Ok,“ přikývla a jen se ohlídla, když jeho šlachovitá postava mizela ve dveřích. Nikdy nechtěl být u toho, když lezla do materiálů. Henry byl jeden z mála v tomhle okrese, co ještě měl kousek svědomí.

Začala listovat mezi zprávama, až ji našla.

Otevřela ji a přeskočila ty povinný žvásty co musely vždycky být na začátku. Měl pravdu. O nic nešlo. Chytili dva mladý borce, který někdo zavřel do skladiště. Prý je napadl nějakej chlap. Nedokázali ho ani pořádně popsat, tak je vzali na stanici. V kapse jim našli trávu a taky pár kradených věcí. Takže je šoupli rovnou do vazby.

Beky se zamračila. Henry přece říkal, že měli u sebe heroin nebo něco takovýho. Podívala se znovu na složku. Teprve teď si všimla, že je stará dva týdny. Vrátila se tedy ke kartotéce a během chvíle držela další složku. Rozevřela ji hned vedle té první.

„Tak to mě poser!“ uklouzlo jí.

Jako by četla tu první složku podruhé. Všechno se shodovalo. Jen ti týpci se bránili a tak schytali docela slušný výprask a už se nestačili zbavit sáčku heroinu. Popis toho třetího se však shodoval. Vysoký chlap v tmavém oblečení a do tváře mu nešlo vidět. Měl klobouk a přes tvář šálu.

Když Henry vešel do kanceláře zarazil se hned ve dveřích. Tenhle její výraz znal moc dobře. Stála opřená dlaněmi o stůl a oči měla spokojeně přivřené.

Přešel až k ní a nakoukl jí přes rameno. Nejprve nechápal, ale když si vzpomněl na oba případy, tak mu to došlo.

„Ehm, Henry?“ zapředla aniž by se k němu otočila. „Co takhle kdyby sis zašel na oběd?“

Nepotřeboval ani dlouho přemlouvat. Jen co se za ním zavřely dveře, ohlédla se znovu na kartotéku a sáhla po hrnku kafe, co tu Henry zapomněl.

Když vešla do šéfovy kanceláře. Tvářila se usmívala se zářivěji než sluníčko. Okamžitě zbystřil. Než se jí stihl na cokoliv zeptat, hodila před něj článek. Překvapeně ho zvedl. Běžně to dávala rovnou na korekci a do tisku. Čím déle to však četl, tím víc se zvedal ze židle.

„To nemyslíš vážně!“ hlesl když to dočetl.

„Naprosto.“

„Chceš mi říct, že se nám po městě plantá nějaký týpek a hraje si na spásu Chicaga?“

„No,“ zapředla a rozvalila se v křesle. „Netuším na co si hraje, ale už se mu podařilo poslat na dvacet hajzlíků do lochu. Většinou malý ryby, ale brzy to začne dráždit i ty větší.“

Šéf chvíli klepal prsty o desku stolu.

„Dej to na třetí stranu.“ Jen se ušklíbla a zamířila z kanceláře ven. „Ale až ho sejmou, tak máš první.“

„Tak to beru, šéfe,“ mrkla na něj a spokojeně se zašklebila.

Další den, když se článek objevil, začalo se o tom okamžitě mluvit. Někteří mu drželi palce, jiní ho považovali za blázna. Bodal do vosího úlu a to policii přímo pod nosem.

„Chci mít toho šílence pod zámkem a to co nejdříve!“

Beky se protáhla do nejzazšího koutku služebny. Kapitán byl rudý vzteky a policejní výložky mu divoce poskakovaly, když divoce zaklepal prstem na stoh složek.

„Dvaatřicet případů a to jen co zatím víme. Potlouká se nám tu už dva měsíce a mi o něm nevíme ani ťuk!“

„Ale teď už o něm víme, takže by to neměl být už...“

Všichni se ohlídli po snaživém nováčkovi.

Kapitán zrudl ještě víc.

„Vždyť vy ho ani nemáte podle čeho chytit! Nemáte vůbec nic! Prudce odtáhl žaluzii z okna.

„Stovky dalších chlapů odpovídá tomu vašemu popisu. Černý kabát, šála a klobouk, to je všechno co máte!“ Prstem ukázal ven, až mu prst ťukl o sklo. „Kdokoliv z nich si může odskočit do vedlejší uličky, přetáhnout šálu přes tvář a zahrát si na nějakýho zasranýho hrdinu!“

Beky zahlédla, jak se k ní nenápadně prodral Henry.

„Koukám, že je pěkně v ráži,“ šeptla, jen se k ní dostal.

„A ty se divíš? Prohledáváme složky několik měsíců pozpátku a pořád se rojí další případy. Přihrával nám ty šmejdíky jednoho po druhým, aniž by si kdokoliv čehokoliv všiml.“

„Můžu se na ty složky mrknout?“

Zavrtěl hlavou.

„Teď už jsou pod dozorem.“

„Sakra!“ zavrčela potichu a začala si hryzat nehty. „A víš o nich aspoň něco?“

Henry se na ni podíval. Byla umíněná jako kozel, ale byla to správná holka.

„Pojď,“ kývl ke dveřím.

Cupitala za ním až na chodbu k automatu na kafe. Když začal hledat drobný po kapsách, netrpělivě tam hodila vlastní čtvrťák. Henry, jako by ji chtěl chvíli potrápit, si počkal až si v klidu vzal kafe a popošli stranou. Spokojeně se napil, zatím co Beky vedle něj už skoro podupávala nohou.

„Našli případy i v jiných okrescích, ale podle všeho jich bylo nejvíce tady.“

„Se ani nedivím, narazit tady na slušnýho člověka, je tak pravděpodobný jako výhra v loterii,“ ušklíbla se. Zpražil ji pohledem.

„A není taky zas tak úplný šílenec,“ podotkl. „Nejprve šel po jednotlivcích a teprve postupně se začali objevovat případy, kdy si troufl i na dva naráz. Vždycky si dává pozor, aby byli stranou a nikdo mu nevpadl do zad.

„Takže ví dobře co dělá.“

„Taky si myslím a dokáže se o sebe postarat. Některý ti borci nebyli zrovna střízlíci a přitom mu nedělalo problém si s nimi poradit.“

„Ten chlap se mi líbí pořád víc,“ zamumlala si spíše sama pro sebe. „Asi by stálo za to osobně ho poznat.“ Pak jako by si vzpomněla na Henryho. „Díky a pozdravuj Leslie.“

Pak už vyrazila pryč. Hleděl za její vzdalující se postavou a začínal mít neblahé tušení, že tím kdo netuší do čeho se pouští není ten chlápek, ale Beky.

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Stín nad městem 2. kapitola: