OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Stín nad městem 27. kapitola

06.12.2012 (16:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1562×

Derek zůstal zírat na stěnu, která byla celá zaplněná fotkami, štítky, výstřižky. A všechny byly navzájem propletený provázky. Vedly jako spojnice mezi jednotlivými lidmi. Některé měla zkopírované z policejních spisů, jiné sama vyfotila.

Bylo tu toho tolik, že vedle stála židle, když už jí do stran nezbylo místo, tak aby dosáhla výš.

Přistoupil k tomu.

„Ježišikriste,“ hlesl.

„Je Beky v průšvihu?“

„V pořádným,“ přikývl a strhl Jeremiho fotku, která byla připíchnutá uprostřed toho všeho.

27. kapitola

„Kurva.“

Beky se chytila za hlavu a zaskučela. Ještě než se stihla vůbec pořádně probrat, projela jí spánkem bolest, jako by se připletla do cesty Danielu Murphymu (nadhazovač New York Mets - profesionální baseballový klub).

Sevřela si hlavu v pažích a překulila se na záda. Teprve pak začala vnímat detaily okolo.

Zamrkala do šera. Nad hlavou se jí rozkládal zašedlý strop, kde se místy odlupovala stará omítka a táhly se praskliny.

Podepřela se a sedla si. Byla v nějaké zatuchlé místnosti. Pod sebou měla špinavou betonovou zem a v rohu stála dřevěná bedna s odloženým harampádím.

Jediným zdrojem světla byly škvíry okolo dveří. Nebyla tu žádní okna, jen oplechované dveře, jako by byla v nějakém sklepě.

Neměla šajna, jak se sem dostala. Poslední, co si pamatovala, bylo, jak vytahovala klíčky od auta. Ta boule a třeštící hlava jí ale dávala celkem jasnou představu, co se dělo pak. Jen zjistit, kde je a hlavně, jak se odtud dostat.

Snažila se nevnímat pulzující bolest hlavy a přelezla po čtyřech ke dveřím. Lehla si těsně před ně a nahlédla skulinou ven. Měla pravdu, byl to sklep. Viděla dřevěné schodiště vedoucí nahoru a světlo dopadající na zem. Muselo tam být někde okno a kde je okno, tam je i cesta ven. Zbývalo už dořešit tu drobnost, kterou byly ty zatracený kovový dveře. Vzepřela se na dlaních a zvedla do kleku. Dlaněmi začala přejíždět po jejich obvodu. Z jedné strany byly tři panty a z druhé zámek. Jako jediné tady za něco stály. K její neskonalé lítosti. Po kolenech se přesunula až k zámku. Samotné dveře by nevypáčila. Ale možná to ani nebude potřeba. Nakoukla do klíčové dírky. Pokud tam nebude zavazet klíč, tak by mohla ten zámek otevřít třeba některým z drátů, co trčely ze zaprášené bedny v rohu. A pokud tam klíč v zámku bude...Vítězoslavně se usmála.

„Idioti.”

Lenost druhých byla někdy tím nejlepším spojencem proti jim samotným. Prudce se stočila k bedně a pokusila vstát... Znovu se vášnivě přitulila ke špinavé podlaze. Jako by se jí pokusil někdo rozmáznout hlavu kovadlinou. Objala si ji a čekala, dokud se ta tepající bolest zase nezmírní.

„OK, žádné prudké pohyby,” zamumlala si a pomalu se začala zase štrachat na čtyři. Postavit se si zatím netroufala a stejně už byla špinavá od hlavy až k patě, takže trocha dalšího prachu na kolenou už ji nevytrhla.

Před bednou dosedla na paty a začala zkoumat obsah. Byl tam šroubovák, smradlavý pytel, svinutý drát a kupa matiček a šroubků na dně. Vytáhla drát a i s ním se vydala na zpáteční cestu ke dveřím. Tam se na chvíli opřela dlaněmi a párkrát se zhluboka nadechla, ta pitomá hlava se jí točila i když se plazila takhle po čtyřech.

Vyděšeně zamrkala, když začala vidět dvojmo, ale naštěstí to rychle přešlo. Natáhla se po drátě a kousek odmotala. Ten klíč byl pootočený, takže zahnula trochu konec drátu a začala ho vsunovat do klíčové dírky. Pořád se jí někde zasekával, ale nakonec se dostala až ke klíči. Na několikátý pokus se jí podařilo protáhnout drát až vedle něj a pootočit ho dolů. Pak už jen zbývalo nastavit drát tak, aby mířil na konec klíče. Dloubla do něj. Drát zapružil, ale klíč se o kousek pohnul. Znovu ho namířila a postrčila ho zase o kousek dál.

Chvílemi viděla rozmazaně, ale nevzdávala to, dokud se neozvalo z druhé strany cinknutí. Vrhla se k zemi. Klíč dopadl tak půl metru od dveří. Rychle odmotala kus drátů a prostrčila ho škvírou.

Špinavá podlaha ji studila do tváře, jak ji měla přitisknutou co nejblíž k mezeře mezi dveřmi a podlahou.

Drát byl moc tenký. Pokaždé, když se jí ho podařilo zachytit, tak ho posunula maximálně o pár milimetrů, než se drát zase prohl. Byl ode dveří už sotva dvacet centimetrů a ona už se snažila škvírou protáhnout prsty, ale pořád to nestačilo.

Pak se ozvalo cvaknutí. Na okamžik ztuhla. Bylo to odněkud z poza dveří. Pak se ozvalo vrznutí a kroky. Někdo šel dolů. Vytáhla drát a odhodila ho stranou. Pak se snažila rychle dostat ode dveří pryč.

Hlava se jí zase chtěla bolestí rozskočit. Přes to bušení pořád ale slyšela ty kroky a pak i škrtnutí, když někdo zvedl klíč. Podařilo se jí doplazit až ke zdi, když se dveře otevřely. Zamrkala bolestně do světla a na tmavou siluetu, která se tyčila ve dveřích.

„Takže už jsi vzhůru,“ ozval se posměšný hlas. „Šéf bude rád.“

Bolest začala pomalu ustupovat, ale jen ona. Vzhlédla v ten samý okamžik, kdy se po ní natáhla jeho paže a sevřela ji jako ve svěráku.

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Stín nad městem 27. kapitola: