OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Stín nad městem 29. kapitola

16.12.2012 (10:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1645×

Na delší rozhlížení neměla čas. Najednou padala dolů. Nestihla natáhnout nohu na další schod a ten hromotluk si ani nevšiml, že se zastavila. Prostě ji táhl dál. Nebo mu to možná bylo jedno.

Natáhla před sebe volnou paži, ale projela jí jen vzduchem a doklekla na hrany schodů. Slzy jí vytryskly bolestí, když narazila holeněmi na ostrou hranu.

Znovu ucítila pevnější sevření okolo paže a pak trhnutí, když s ní škubl dopředu, aby ji nemusel po schodech táhnout za sebou. Rychle pod sebe strčila nohy a tak se jí podařilo tentokrát nespadnout. Jemu ale tenhle způsob zřejmě vyhovoval víc, protože s ní okamžitě škubl znovu. Čekala, že ji jeho stisk, zase zabrzdí, ale ten zmizel. Dopadla na studenou podlahu. Stačilo jí jen zvednout hlavu, aby věděl proč. Byla zpátky.

Za jejími zády se zabouchly kovové dveře, až se plech v nich rozvibroval.

29. kapitola

Beky si opřela čelo o studenou podlahu. Konečně se jí zklidnil žaludek a hlava přestala motat. Prostě jen ležela. Byla bez šance. Když přišla k sobě byla všude tma. Nahlédla klíčovou dírkou, ale klíč byl pryč. Muselo jim to dojít, když ho viděli ležet na zemi přede dveřmi. Ačkoliv ten týpek, co jí dělal doprovod, nevypadal, že by uměl do pěti napočítat. To ale bylo jedno. Klíč byl prostě v čudu.

Přemýšlela o svých šancích. Riveri nebyl z těch, co berou na něco ohledy. Když se snažila najít k němu nějaké informace vždy se vodítka vytratila a sem tam se to neobešlo bez záhadných zmizení těch, co do toho byli zapleteni. Většinu z nich pak dříve nebo později našli vyplavené za doky a nebo na skládce.

Ona měla jediné štěstí. Chtěl se nejprve ujistit, kolik toho ví a pak taky, jak moc o tom mluvila. Jeho opatrnost jí přikoupila pár dní navíc. Výsledek to ale nezmění.

Vytáhla se do sedu a opřela zády o zeď. Musela něco vymyslet. Odmítala jít na porážku jako ovce. Odsud by se ale nedokázala dostat. Muselo to být až ji odsud vyvedou.

Opatrně vstala a čekala, jestli se znovu ozve závrať, ale nic. Hlava jí konečně zase pevně držela na krku. Došla až k bedně v rohu, sklonila se a sevřela pevně v dlani rukojeť šroubováku. Tentokrát byla odhodlaná se bránit.

* * *

Derek přecházel po ložnici. Na posteli ležel otevřený notebook Beky, ale tam taky nebyla žádná stopa nebo nápověda. Znovu se podíval na stěnu s fotkama. Byl v tom nějaký systém. Věděl to, ale nedokázal ho najít.

Zaklonil hlavu a dlaní si prohnětl šíji. Vyšel z její ložnice a přešel k lince. Věděl, že tu někde bude mít kafe. Zatím dal vřít vodu. Plechovku s kávou našel během chvilky. Jediný hrnek co tu ale měla, byl ten špinavý ve dřezu. Omyl ho a během chvilky už usrkával horký kafe. Opřel se o linku a znovu chtěl upít. Pohled mu padl na kožené pouzdro na stole.

Odložil hrnek tak prudce, že obsah vyšplíchl na linku. Nevnímal to. Zvedl pouzdro a vytáhl foťák. S ním v rukou zmizel v temné komoře. Zabouchl za sebou dveře a přepnul na červené světlo. Otevřel kryt a vytáhl film. Pohledem přejížděl po jednotlivých snímcích. Byly to poslední, co nafotila. Poznával toho, co na nich byl.

Vyrazil z temné komory zpátky ke zdi. Byl tam. Na jeho fotce byl přilepený štítek s datem před Jeremiho smrtí. To po něm jeho brácha šel.

* * *

Nebyla si jistá, jestli bude mít ještě nějakou další šanci. Sevřela ruce v pěst a začala bušit do plechu ve dveřích. Rány se rozléhaly všude okolo a odrážely se od zdí. Znovu se rozpřáhla, ale z druhé strany se ozval dusot nohou po schodišti.

Začala kašlat. Zlomila se v pase a kašel s ní lomcoval. Ve dveřích cvakl klíč a nad ní se objevila vysoká postava. Byl to ten, co ji vlekl za Riverim. Sklonil se k ní. Jeho šéf s ní chtěl mluvit, nemohl ji nechat v té díře chcípnou. Na to z něj byl až moc podělanej strachy...

Beky natáhla nenápadně ruku k nohavici. Prsty obemkly šroubovák tak pevně, že jí zbělaly klouby. Pak se rozmáchla.

Zasáhla ho do stehna. Kov se mu zabořil do masa. Cítila to, ale nic dalšího už nezjišťovala. Vyrazila střemhlav dveřmi a natáhla se k oknu. Rozrazila ho dokořán a chytila se okraje. Měla ho ve výšce hlavy. Byla to ale jediná cesta ven. Slyšela bolestné hekání z její cely, pak ale přešel v řev. Křečovitě svírala rám a boty se zapřela o zeď. Doslovy se škrábala a drala nahoru.

Slyšela dupot nohou a bolestné syknutí od kovových dveří. Byla sotva po pas venku. Chtěla se něčeho zachytnout vytáhnout, ale nikde nic nebylo. Nehty se zachytávala za spáry mezi dlaždicemi chodníku.

Čím blíž byl dusot, tím zoufaleji se plazila otvorem na chodník.

Vysoukala se a zvedla na nohy. Pravá se jí podlomila a ona dopadla dlaněmi na zem. Vstala a znovu se rozběhla. Bylo jen otázkou času, než se jí objeví za zády. Neohlížela se k domu. Soustředila se jen na dech a to, aby se odtud co nejrychleji dostala.

Byla ve staré části města, kde většina domů už byla prázdná a rozpadala se. Nebyl tu nikdo, kdo by ji schoval či jí pomohl. Bylo to na ní. Běžela o život a cítila to s každým úderem srdce. Za zády se jí ozval hluk. Hlasy. Slyšela, jak ji zahlédli a vyrazili za ní. Slyšela ten dusot několika nohou. Mezi hlasitými nádechy se jí vydral z krku vzlyk. Docházely jí síly. Zatočila za další polozbořený dům a plíce už měla v jednom ohni. Věděla, že nemá šanci jim utéct, ale nemohla to vzdát. To nikdy...V hlavě jí hučelo a doslova už lapala po dechu. Jen matně už vnímala dupot jen kousek od sebe. Chytil ji hrubě za paže a smýkl s ní. Bránila se. Kopala a snažila se vyškubnout, ale neměla nejmenší šanci.

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Stín nad městem 29. kapitola: