OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Stín nad městem 6. kapitola

11.05.2011 (11:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1854×

6. kapitola

Derek se schoval do stínu u zdi. Věděl, že tohle místo s oblibou využívají překupníci drog, aby zboží předali menším dealerům. Jenže taky mu bylo jasný, že má určitě za patama tu novinářku. Nikdy by si nedokázal představit, jak někdo tak drobný může tak hrozně lézt na nervy.

A navíc tak prolhaná. On rozhodně křivý nohy nemá. Pro jistotu to kontroloval před zrcadlem. Jestli podobný fámy šíří i jinde, tak jí snad už zakroutí krkem. Ačkoliv... musel uznat, že v těch šatech jí to slušelo. Dalo se na ni koukat, dokud tedy neotevřela pusu.

Z úvah ho vyrušily až blížící se kroky. Mířil sem nějaký chlap. Ramena měl nahrbená a ruce v kapsách. Zastavil se před zastavárnou a opřel se o zeď. Netrvalo dlouho a objevil se další. Něco si v rychlosti vyměnili a zase vyrazili každý svým směrem.

Derek nechal být toho, který teď měl v kapse peníze a vydal se za tím druhým. Mít u sebe větší obnos trestný nebylo, ale balíček drog už bylo něco naprosto jinýho. Sledoval ho ještě kousek než měl jistotu, že nikdo jiný okolo není.

Schválně sešel ze stínu chodníku na okraj silnice. Byl tam naplavený štěrk, který mu začal skřípat pod botama. Chlápek se hned otočil. Bylo to jako už tolikrát předtím. Nedělalo mu problém ho zvládnout. S čím však nepočítal bylo, že by na něj někdo mohl čekat.

Z boční uličky se ozvaly hlasy a pak dusot nohou. Derek se právě snažit svázat toho chlápka, aby nemohl utéct, než přijede policie, nestihl tedy včas zareagovat. Ti dva se na něj okamžitě vrhli. Jeden ho držela ten druhý se do něj pustil pěstmi.

Dokázal se z toho sevření dostat, ale pár ran mu stihl uštědřit. Bok měl jako v ohni, ale se zatnutýma zubama se do těch dvou pustil. Nebyl to takový problém, jak to vy padalo. Většina zdejších gaunerů dokázala jen dávat rány. Stačilo stočit směr jejich úderu a vyvést je z rovnováhy. Byli jako tanky, pomalí a těžkopádní.

Velmi rychle zjistili, že i převaha je jim k ničemu a nechali toho třetího na pospas. Derek ho přivázal k jednomu ze sloupů pouliční lampy. A vyrazil pryč.

Beky sledovala, jak zase zmizel v jedné ze stinných uliček a dívala se za ním. Foťák držela ve svěšených rukách. Dneska to bylo fousově. Když se na něj ti dva vrhli, okamžitě ji přešla chuť cokoliv fotit. Nechybělo moc a snažila by se mu nějak pomoct.

Nakonec to zvládl, ale bylo jí jasný, že to pořádně schytal. Nakonec přede jen vyběhla ze svého úkrytu a vyfotila v rychlosti toho podvraťáka co tam zůstal přivázanej. Věděla, že Derek už určitě dal echo na policii a za chvíli tu budou. Neměla tu ale v plánu na ně počkat.

Před polednem se vykulila z postele a udělala si silný kafe. Tyhle noční výlety si začínaly vybírat svoji daň. Už si ani nepamatovala, kdy se naposledy pořádně vyspala. Lačně do sebe lila kofein, když jí zazvonil mobil.

Zvedla ho a přiložila k uchu, aniž by odtrhla rty od hrnku.

„Jak moc je na tebe kapitán ještě naštvanej?“

„No...“ zabručela a položila hrnek na linku. „Evidentně to asi brzo zjistím... O co jde?“

„Ráno zatkli Smitera...“ Nenechala Teda ani domluvit.

„Jedu tam.“

Kopla do sebe zbytek kafe a hodila na sebe co jí padlo pod ruku. Věděla, že takoví jako Smiter se z vazby dokážou dostat hodně rychle.

Před stanicí už stálo několik aut. Zařadila se za ně a vyklusala dovnitř. Libi jen protočila oči, když ji viděla. Takže tu bylo boží dopuštění.

Už v chodbě chytila stopu jako lovecký ohař. Stačilo jít po sluchu. Doklusala k vazebním celám. Byl tu už hezký dav. Zahlídla v něm i Dereka. Stál tam ve svém právnickém oblečku a chladně shlížel na kapitána, který vztekle svíral nějaký papír v ruce.

Beky bylo hned jasný, co by s ním nejraději udělal. Očividně umožňoval Smiterovi propuštění z vazby, což kapitánovi nebylo zrovna po chuti. Slabě tedy řečeno.

Už si myslela, že tahle vřava být horší nemůže, ale to se spletla. Ve dveřích se objevil páreček policistů, kteří za sebou vlekli vzpouzejícího se chlápka. Mlel sebou, že ho ti dva museli držet vší silou, aby se jim nevysmekl. Bylo na nich vidět, že se nemůžou dočkat, až ho šoupnou konečně pod zámek. Bylo jim v tu chvíli už i jedno, že se musí probojovat tím hloučkem, co tu už byl.

V jednu chvíli se jim ten chlápek ale zase vysmekl a vrazil do těch vedle. Derek sebou bolestně škubl a sykl, když to schytal loktem přímo do místa, kam ho v noci nabrali. Okamžitě se sice zase narovnal, ale kapitánovi to neušlo. Zůstal na něj zírat, jako by ho viděl poprvé.

Najednou byl jako vyměněný. Aniž by se ještě podíval na Smitera, mávl rukou ať si ho odvedou. Beky zůstala stát stranou a sledovala kapitána. Provázel Dereka pohledem a sotva odešel z budovy, vyklusal do své kanceláře.

Beky se protáhla k Henrymu. Tohle se jí nelíbilo. Přecházela po místnosti sem a tam, dokud se neobjevil Henry. Ani se nedivil co tu dělá, jako by už patřila ke zdejšímu inventáři.

„Co to do něj vjelo?“

Nemusela ani dodávat koho tím myslí.

„Nemám tušení,“ mávl jen rukou a sedl si za stůl. „Poslední dobou se chová pořád divně. Ten maskovanej chlápek už mu leza na nervy.“ Natáhla se pro poznámky, aby je přepsal do hlášení v počítači. „Sbalil to dnešní hlášení a zavřel se v kanclu.“

Beky si začala hryzat nehty.

„Co v tom hlášení přesně bylo?“

Ani nevzhlídl od počítače.

„Vlastně nic zvláštního. Sejmul dalšího. Nechal ho svázanýho s nějakýma práškama v kapse. Zrovna jsou na analýze. Prý toho neznámýho ale jeho kámoši trochu dostali do péče. Prý to pěkně schytal do levýho boku.“

„Sakra!“ sykla. Kapitán po tom jde jak buldok. Podezíral by i vlastní manželku... Moc dobře viděl, že má Derek pohmožděný bok.

„Ehm, Henry?“ začala ho znova otravovat. Vzhlédl k ní s ukazováčky stále skloněnými nad klávesnicí. „Dal bys mi vědět, kdyby se okolo kapitána dneska něco dělo?“

„Beky,“ zamračil se. „Ty chceš, abych pro tebe šmíroval našeho starýho?“

Začala se kroutit a upřela na něj svá velká oříšková kukadla.

„No... Spíše bych byla rády, kdybys mi dneska ještě přátelsky zavolal a třeba by se náš rozhovor mohl náhodou stočit i ke kapitánovi.“

Zakroutil zoufale hlavou.

„Raději padej!“

Zářivě se na něj usmála a vycupitala na chodbu.

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Stín nad městem 6. kapitola: