OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Stíny věčnosti - Prolog

30.10.2010 (14:00) • CassieRae • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 969×

PROLOG

Sledoval jsem děvče, které běželo s křikem přede mnou. Nechával jsem jí náskok, ta ulička byla slepá, moc dobře jsem to věděl a ona už si to uvědomila taky; její výkřik zněl tak vyděšeně, rajská hudba pro moje uši. Snažila se schovat mezi odpadky, uchechtnul jsem se a vyskočil jedním plavým skokem na zídku, která ukončovala uličku - už stačilo jen čekat. Bude si myslet, že jsem odešel. Pak teprve začne lov. Slyšel jsem, jak se její srdce zpomaluje stejně jako dech, pocit falešného bezpečí. Po chvilce ji spatřím, jak vykukuje zpoza popelnice. Bylo to celkem pohledné děvče, blonďaté vlasy jí neuspořádaně spadaly po ramena a já se zaměřil na její hnědé oči, které vyděšeně pátraly po blížícím se nebezpečí – po mně. Vstávala a chtěla se rozeběhnout pryč.

„Hej kotě,“ ladně a elegantně jsem seskočil ze zídky přímo před ni. Výkřik se jí zadrhnul v hrdle a poulila na mne čokoládové oči. Nestihla se ani nadechnout, zatímco já jsem ji přirazil ke zdi. Možná trošku velkou silou, ale vědomí neztratila.

„C-c o tty jsi za-zač?“ Dovolil jsem jí pouze jedinou větu, která nebyla nijak originální. Už mně nudilo poslouchat otázky typu, Co jsi zač? Co chceš? Proč to děláš? A pak taky ty prosby – prosím ne mně jít, nikomu nic neřeknu… Jako by na tom záleželo, zabil bych je všechny.

Jsou jenom zvěř, potrava a zábava. Upír by měl být ale vždycky taktní a dámě říct, co jí čeká, pokud to chce slyšet. Její mínus.

„Jsem tvá smrt,“ zašeptal jsem hlasem zvířete, které je uvnitř mě. Pošetilé děvče, nabíralo do plic vzduch a chtělo vykřiknout. Jedním pohybem, který ta holka nemohla postřehnout, jsem jí zacpal ústa. Chtěl jsem si to užít, ta holka opravdu stála za pohled a já neměl takovou žízeň, kvůli které bych se nemohl ovládnout. Dneska už jsem jednoho měl, byl to chlap a ke všemu nalitej, tak jsem měl chuť i na jemnější krev.

Přinutil jsem ji, aby se mi podívala do očí, použil jsem Síly a donutil ji, aby byla zticha a nebránila se. Popadl jsem ji do náruče a vyskočil jsem na zídku a z ní na střechu vedlejší budovy. Jako by nic nevážila.

Rozeběhl jsem se a v mžiku jsem byl u další budovy a další. Skákání po střechách nebylo vůbec složité, během necelé minuty jsem se dostal do luxusní čtvrti v ulici Maplle Street, v jednom z horních bytů vysoké a elegantní budovy jsem seskočil na balkon. Stačilo mírně zatlačit do dveří a spolu s děvčetem jsem vešel dovnitř.

Nedělalo mi problém přejít práh, tenhle byt byl pronajatý – pronajal si ho můj pondělní oběd. Během týdne jsem si to tu zařídil podle svého. S tou holkou jsem si nedělal starosti a v klidu jsem s ní hodil na postel. Pro trošku víc zábavy jsem zrušil pouto jejího vězení. Nezačala vřískat, jak jsem čekal, ale vystartovala ke dveřím pokoje.

K její smůle byly zamčené. Žadonila a prosila, zkoušela po mně házet věcmi toho ubožáka. Usmíval jsem se a čekal – kdy jí dojde, že nemá sebemenší naději na záchranu. Jenže furt mlela a mlela, začínalo to být opravdu nudné.

Pomalu, pružným krokem šelmy jsem k ní přešel. Bránila se, kopala, kousala, ale já nic necítil. Stejný efekt by měla laskající ruka. Sevřel jsem ji a zaměřil jsem se očima na tepnu na jejím krku, tak lákavá. Srdce jí bilo hodně rychle, přerývavě dýchala; byla tak neodolatelná. Jemně jsem jí přejel jazykem po krku, křičela ale o hodně míň než předtím, neměla dost dechu v plicích.

Zabořil jsem zuby do jejího labutího hrdla a okusil jsem výbornou krev, byla to ohnivá exploze vynikající a omamné krve. Sledoval jsem, jak její oči pohasínají, poslední pokusy bránit se ochabují. Odhodil jsem její bezkrevné tělo, které už nemělo ani špetku přitažlivosti.

Trošku jsem to přepísknul, zabil jsem ji. Ale co. Už jich stejně bylo dost, nastal čas přesunout se do jiného města.

Jsem stvůra noci, bezcitný zabiják a noční můra. Jsem upír.

NÁSLEDUJÍCÍ ~ SHRNUTÍ

Autor: CassieRae (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Stíny věčnosti - Prolog: