OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Survival - Prolog

15.04.2013 (21:00) • darkAsh • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1028×

Předprolog

Povídka mluví...

… o tom, že nyní se píše letopočet 3999, a také o tom, jak se svět dostal do podoby, ve které se nyní nachází. Roku 2020 tehdejší lidstvo zasáhla katastrofa – Pohyb. Pohyb začal zdánlivě bez příčin, avšak s o to vetšími následky. Všechny kontinenty se najednou začaly pohybovat mnohem rychleji než předtím, jako by to snad byla vůle Boží a slibovaný Poslední soud. Všechny země světa, každou pláň, horu, les i poušť postihlo zemětřesení či záplava. Pobřežní města byla zničena mořem ještě toho dne, kdy přišly první otřesy. To samé se stalo s městy poblíž řek, vodní toky se vylévaly z koryt a postupně skrývaly všechny domy, ulice a parky pod modrošedou vodní hladinu.

Jako by to však přírodě nebylo málo, jako by se lidem ještě nepomstila dost, hned v počátcích Pohybu se objevila i Nemoc. Někteří sice později dávali tyto dvě tragédie do různých souvislostí, tento fakt se ale nikdy nepotvrdil. Takovou Nemoc do té doby nikdo neviděl, obětem se kůže barvila do temně modrofialové barvy (modernější studie míní, že toto zbarvení způsobovala krev, rozlitá z popraskaných tepen a žil do celého těla) a umírali do několika hodin, ti nejsilnější vydrželi maximálně pár dní.

Mezi těmito lidmi se ale našli tací, kteří byli vůči Nemoci zvláštním způsobem imunní, svoji odolnost však skrývali za vysvětlením, že se drží dál od všech nakažených. Pravda byla taková, že Nemoc se přenášela svévolně vzduchem. Ne, tito lidé měli již tehdy jeden zvláštní gen, který je sice chránil před Nemocí, zato si ale po staletích vybral svou daň. Gen měl dva typy, dělící se podle dlouhodobých následků. Ale o těchto genech pohovořím později.

Redukce počtu obyvatel na minimum však rozhodně nebyla jediným výsledkem. Ze všech světových kontinentů se vlivem nenadále rychlého pohybu zemských desek staly dva, vytvořily se na rovníku v podobě dvou velkých, přibližně kruhových světadílů, jejichž poloměr sahal od již zmíněného rovníku buď ke třicáté, nebo čtyřicáté rovnoběžce, jeden z útvarů byl totiž o něco větší.

První útvar, ač s o něco menší rozlohou, zato s lepšími přírodními podmínkami, vznikl právě na rovníku, na západní polovině zeměkoule, tvořen Severní a Jižní Amerikou. Později byl pojmenován Imbreon. Žili tu lidé s prvním typem onoho genu přeživších, imbrenové, pojmenovaní právě po světadílu. Jejich život a populace se začaly rozvíjet ve středu kontinentu, kde bylo teplo a vlhko, dostatek vody i jídla, sem se totiž stahovala všechna přeživší zvířata (která sice také prošla nepatrnými změnami, v zásadě se ale příliš nelišila od podoby, jaká byla před Pohybem). Daň imbreonského genu byla ovšem daní jen v uvozovkách... lidé přišli o techniku, vědu, vzdělání i techniku, tudíž začínali prakticky od pravěku, ale dostali dar: vlivem mutace se u nich vyvinula schopnost telepatie. Nejdříve se jim dařilo pouze zachytávat úlomky cizích myšlenek, nyní ale vývoj tolik pokročil, že ti nejlepší imbreoné mohou i manipulovat s myšlenkami cizích lidí v neomezeném počtu i rozsahu. Jejich vzhled a stavba těla se od lidí před Pohybem téměř nezměnila.

Druhý, větší útvar, vznikl spojením Eurasie, Afriky, Austrálie a jim přilehlých ostrovů, především Oceánie a ostrovů východoasijských. Zajímavé bylo, že střed světadílu neležel přesně na rovníku, ale o pět až deset stupňů jižněji, tedy blíže Antarktidě. Kontinent má dosud velmi členité pobřeží a hornaté vnitrozemí, navíc má jih, ovlivněn podnebím mrazivého jižního pólu, velmi chladné klima. Ale paradoxně právě na hornatém a studeném jihu se vyvinuli lidé tohoto kontinentu, protože jih jako jediná část nebyl zmítán stálými otřesy země. Lidé s typem genu pojmenovaným po světadílu, Threas. To thrésové museli zaplatit ten dluh. Jejich mutace zahrnovala řadu změn, některé možná byly na první pohled spíše na škodu, drtivá většina jim však umožňovala přizpůsobit se chladnému jihu. V obličejové části došlo jen k málo změnám, zejména zúžení zorniček, díky kterým nyní viděli i v noci, a obnovení původní vzhled zubů špičáků. Vlasy se staly o málo tužšími, velmi znatelná byla i pozměna uší, ty teď připomínaly uši vlka, až na to, že nebyly porostlé srstí. Byly ale stejně protáhlé, pohyblivé, a hlavně stejně jemné jako vlčí. Kosti celého těla byly vyztuženy a jejich tělo navíc získalo schopnosti chladnokrevných: mimoděk dokázali přizpůsobovat tělní teplotu okolí. Prsty na rukou a na nohou byly užší a kostnatější, nehty ztvrdly a pomalu se vrátily k původní funkci drápů. Celé tělo bylo kostnatější a lehčí, ale přitom pevnější a silnější. Změnou, která nejvíce bila do očí, byl ale bezpochyby ocas. Holý ocas, zakončený hrstí kratší tmavé srsti, měl stejný význam jako u zvířat, usnadnění komunikace.

Shrňme si to. Jsme ve světě dvou zemí, Imbreonu a Threasu. Imbrenové poté, co si aspoň trochu zvykli žít bez techniky, pouze s využitím přírody, začali prozkoumávat nový svět. Z jejich komunity se  věkem postupně vytráceli ti, kteří ještě pamatovali starý svět před Pohybem (to samozřejmě platilo i pro thrésy). Naštěstí po sobě zanechali spousty poznatků a rad, i vzpomínek na stroje, které byly kdysi využívány. Ti noví, neznalí, ale o to víc zvědaví lidé v průběhu let začali mířit po stopách vědy vstříc vyspělému světu, pomalu znovu stavěli domy a různé jednodušší vynálezy. Osídlili celý Imbreon a po staletích rozvoje měli konečně vše potřebné, aby se podívali i do světa za oceánem. A tehdy, přesněji roku 3370, objevili rasu trésů. Thrésové se jim jevili jako zvířata, stále se ještě nedokázali vrátit ke starému způsobu lidského života, jejich klima jim to koneckonců ani nepřálo. Imbrenové své vyspělosti samozřejmě využili a s pomocí zbraní a nové telepatické schopnosti ovládli celé území Threasu. Thrésové se stali jejich poddanými, otroky. Imbreon i Threas jsou dodnes v moci imbrenů, kteří jsou první a nejlepší rasou.

Svět se pomalu, ale jistě vrátil ke starým kolejím, opět tu jde o moc a bohatství. Tedy alespoň mezi imbreny. Peníze hýbou světem a imbrenové začínají být schopní i zabíjet, jen aby dosáhli slávy a úspěchu. Většina vynálezů minulosti je zpátky na světě, pouze těžba se zavrhla, místo ní je plně využívána energie elektrická, transformována ze slunečních paprsků. Obnovil se systém zaměstnání, státní správy a školství. Všechno je jako dřív, až na jednu drobnost. V tomto světě už není bezpečno, proto začali být thrésové, tělesně silnější, přesto podrobená rasa, vychováváni a odmala cvičeni k jediné věci: ochrana života imbrenů. Bohatí imbrenové si totiž za nehorázné částky pořizují thrésy jako osobní strážce. Čím lepší strážce, tím bývá dražší, ale lépe připravený. Výběr strážců se postupně stává i součástí módy, vzhled strážců je stejně důležitý jako vystupování jejich majitelů. Jedinci nevhodní k boji, tedy k práci strážce, jako například slabší dívky nebo nemocní či staří thrésové, slouží v domácnostech imbrenů.

Takto tedy vypadá současný svět už přes čtyři století. Píše se letopočet 3999, konkrétně dle Vám známého kalendáře 3. březen, a já jsem povídka. Pokusím se vám popsat svět imbrenů i thrésů, a hlavně se budu spolu s vámi snažit zjistit, zda někdy thrés může pochopit a respektovat imbrena, a naopak. Zda se vůbec příslušníci těchto ras kdy budou chtít chápat. Můj příběh se pokusí najít takový případ. Případ sedmnáctiletého imbrenského chlapce z vysoce postavené rodiny, a jeho strážce. Teda spíš strážkyně.

Ale mých řečí již bylo víc než dost. Předám slovo Arsantovi.

Prolog

Arsantes de fre Niewrostal

… je moje jméno a na tento den jsem čekal celou věčnost. Protože dneska je mi osmnáct. Nejde o to, že konečně nemusím tahat z rodičů dovolenku, kdykoliv někam jdu, i když o to jde asi taky. Ale hlavně, dneska konečně dostanu strážce.

Jo, všichni ostatní ze školy měli na své osmnáctiny den volna, a jo, já půjdu samozřejmě jako ten největší vzorňák do školy, ale dneska mi dobrou náladu nezkazí vůbec nic. Ani to, že Grehen zas bude mít ty svoje strašně vtipné poznámky na moji adresu. O co se jedná? Vysvětlím krátce. Všichni mi pořád předestírají, že jsem jiný, teda spíše, že vypadám jinak. A dokonce vím i proč, za všechno můžou ty oči. Od narození mám oči, jako koneckonců všichni, ale ty moje se jaksi nevybarvily. Ano, všichni imbrenové se rodí s černou zorničkou a duhovkou té samé barvy, ale oči postupně zešednou, a poté se zabarvují. Těm mým se nějak nechtělo, duhovky si zůstaly černé. Takže mám místo zorničky a duhovky jeden černý flek, a všichni říkají, že se mi nevydrží dívat do očí. Prý mají divný pocit, bojí se, jsou z toho nesví.

Ale přece v tento slavný den nebudu myslet na oči. I když, pokud v tom chci pokračovat, raději bych neměl myslet na nic, rozhodně ne na Licii. Licia mi ničí život už od první školy, tedy zhruba osm let. Je velice krásná a hlavně velice milá, na všechny krom mě. A zrovna já za ní vždycky běhal, já ji utěšoval, když ji ten nebo tamten poslal do háje. A jak mi to vrátila? Když jsem opatrně nadhodil, že ji mám raději než kamarádku, odvětila, že jsem na ni moc divný, a šla pryč.

Stále však doufám, že mám šanci. Pokud se mi podaří vyškemrat na otci nějakého lepšího strážce, než mají kluci z naší třídy, mohl bych si tím získat i Liciino srdce. Nevím proč, ale většina holek má pro ta ocasatá zvířata slabost, zvlášť když spíše než lidi připomínají horu svalů.

Tohle ale budu řešit až odpoledne, kdy s otcem pojedu pro strážce. Teď musím hlavně přežít.

-----

Je to moje prvotina. Budu ráda, když alespoň napíšete, zda má smysl psát dál. :-) 

Autor: darkAsh (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Survival - Prolog: