OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Světlo Tajného Dvorce 15. kapitola

05.02.2011 (18:00) • looca • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 837×

XV. Trénink

Zaraženě jsem se na ni podívala, jestli to myslí vážně.

„Kati, jsi si tím jistá? Nátlak je docela náročná věc, a když už ho začneš používat, nedokážeš to skoro nijak zastavit,“ řekla jsem jí.

„Kari, já nechci, abys mě pořád chránila, chci být soběstačná,“ odpověděla mi.

„Dobře, kdy chceš začít? A kdo nám vlastně bude dělat pokusného králíka?“ zeptala jsem se jí.

„Můžete začít hned a králíka vám budu dělat já,“ odpověděl místo Kati Tom.

„Ale,“ chtěly jsme namítnout společně, ale Tom nás nenechal domluvit: „Chci nějak pomoct a nebojte se, já dám na sebe pozor.“

Přemlouval nás ještě dlouho a nakonec jsme svolily. Začaly jsme hned, Tom byl náš pokusný králík.

„Fajn, soustřeď se, podívej se Tomovi do očí, cítíš v sobě ten nátlak, propracuj se k němu a použij ho, donuť Toma udělat něco,“ nabádala jsem Katrin. Ona mě poslechla, zavřela jsem oči a dívala se na to Tomovýma očima. Cítila jsem ten nátlak, ze začátku byl slabý, ale potom nabral strašné intenzity, uslyšela jsem Katrinin hlas, jak Tomovi říká, ať mě políbí. Vrátila jsem se do své hlavy a chystala se použít také nátlak na Toma a říct mu, ať to nedělá, protože jsem nechtěla, aby Katrin ještě víc trpěla, ale bylo už příliš pozdě, Tomovy rty se dotkly mých a já byla dokonale v jeho moci. Naštěstí byl polibek krátký a já brzy nad sebou získala kontrolu.

„Katrin Skalciová, tohle si vypiješ,“ řekla jsem jí a hodila po ní polštář, který jí přistál rovnou na obličeji, protože to nečekala. Kati se zasmála a hodila mi polštář zpátky, ale ten chytnul Tom, který se rozhodl dělat mi štít, neboť jsem podle něj a jeho myšlenek byla nemohoucí.

„Víš, jak on mluvil o tom klukovi, se kterým mě prý načapal?“ zeptala se mě Kati, „tak to byl Michal Teksner.“

„Šárky a Sáry bratranec ze strany jejich otce,“ dořekla jsem za ni, „znám ho, chodili jsme také spolu do školy. Byl také o ročník výš, než jsme byly s holkami.“

„Bys ale nevěřila, s kým si začal,“ řekla mi tajemně a smutně.

„S kým, prosím tě?“ zavrtěla jsem nechápavě hlavou.

„Několikrát jsem viděla, jak se líbal s Leou, potom jsem je potkala a oni se zase zrovna líbali, ale Lea trochu brečela, nechápala jsem to, předtím jsem je normálně vídala, jak se drží za ruce a včera jsem viděla pěkně zničeného Michala, jak sedí venku na lavičce a slzy mu tečou proudem,“ řekla mi, „Promluvila jsem si s ním a on mi řekl, že se s ním Lea rozešla, ale neřekla mu důvod, jen to, že je s ní v nebezpečí. A víš, já ho beru jako svou rodinu, takže jsem ho utěšovala, objala jsem ho a on se zrovna objevil, později jsem mu to všechno vysvětlila, on to chápal a teď mi tady řekne něco takového.“

„Tak proto se mi zdála Lea tak přešlá,“ řekl si spíše pro sebe Tom. Chtěla jsem mu ještě něco říct, ale někdo zaťukal. Kati pozvala dotyčného dál a tam stála Lea s Liou.

„Ahoj, můžeme na chvilku?“ zeptala se Lia, na Lee jsem viděla, že je docela přešlá, ani jsem se jí nedivila.

„Jasně,“ přikývla Kati a mávnutím ruky je pozvala dál. Holky vešly, zavřely za sebou a posadili se před postel na zem. Kývla jsem na Toma a ten si i se mnou sedl na zem, Kati nás napodobila.

„Slyšely jsme, že už ses konečně probrala, takže jsme tě chtěly vidět,“ usmála se na mě Lia.

„Jo skvěle jsem se prospala,“ odpověděla jsem jí trochu ironicky. Lia se jen zasmála a nechala to plavat.

„Holky, vy znáte Michala Teksnera?“ zeptala se nás po chvilce Lea.

„Jo, je to bratranec Sáry a Šárky ze strany jejich táty a chodil s Karin do školy a je to ohnivec,“ odpověděla jí Kati, „a chodila jsi s ním.“

„Proč ses s ním vlastně rozešla?“ zeptala jsem se jí.

„Chci, aby byl v bezpečí, Temný Pán půjde určitě zase po mě a Lie a já nechci, aby se mu něco stalo, na to ho moc miluju,“ odpověděla mi, „ty nevíš, jaký to je, vyrůstat ve světě násilí a jediný, na koho se můžeš spolehnout je jen tvé dvojče.“

„Máš pravdu nevím, jaké to je, ale ty zas nevíš, co to je, když ti umírá tvá láska a ty musíš jen čekat, jak to dopadne. Co myslíš, jak jsem se cítila, když jsem viděla Toma, jak leží vedle mě na všech možných přístrojích na podporu životních funkcí, a nemůžeš nic dělat ani nevíš, co mu je. Já jsem tohle zažila a nevíš, jak moc jsem se o Toma bála, hlavně, když jsem slyšela mamku s Naty, jak se o tom baví, a Naty je smířená s tím, že její syn umře, nebyla žádná šance, já jsem pak znovu omdlela a nevíš, jak moc jsem byla ráda, když mi mamka řekla, že se našel dárce jater a Tom žije,“ řekla jsem jí, „od té doby si své lásky vážím víc a jsem šťastná za každou chvilku s ním.“

„Jenže vy máte spolu pouto,“ namítla.

„Co když budete mít pouto také? Tohle nelze ovlivnit?“ odpověděla jsem jí.

„Jenže Temný Pán po mě jde?“ vykřikla a slzy jí tekly proudem.

„Po mě také, právě proto bys měla být s Michalem a užívat si každou chvilku s ním,“ domlouvala jsem jí. Lea se s brekem zvedla a utekla.

„Tohle jsem nechtěla,“ řekla jsem smutně.

„Já vím, Kari, je toho na ní moc, ona Michala moc miluje a lituje toho, že ho opustila, ale prostě vidina toho, že bude v bezpečí, je pro ni lepší,“ odpověděla mi Lia.

„Já vím, jak se Lea asi cítí, my jsme s Tomem zažili něco podobného docela nedávno,“ řekla jsem jí.

„Jo? Kvůli čemu?“ podivila se.

„Kvůli energii, nechtěla jsem, aby to někdo věděl,“ odpověděla jsem jí. Všechno jsem jí vypověděla, bylo už jedenáct hodin a já nespala, Tom tu zůstal se mnou. Spal vedle mě, Kiara s Rexem spali na gauči. Kati sice spala u sebe, ale usnula na mé posteli. Usnula jsem okolo sedmé a teď už jsem nemohla spát. Rozhodla jsem se, že se trochu projdu. Sice mám zakázáno se toulat po hradu v noci, ale co je pro mě zákaz. Vzala jsem si mikinu a vyšla z pokoje. Ve věži nikdo nebyl, takže jsem měla čistý vzduch.

O půlnoci jsem se vracela kolem tělocvičny zpátky do věže, když jsem uslyšela z tělocvičny hluk. Nakoukla jsem tam a viděla Lukáše, jak se pere s Michalem, který proti němu neměl sebemenší šanci, protože Lukáš byl přeměněný ve vlka. Rychle odhodila Lukáše od Michala, kterého jsem zkontrolovala ho. Mamka mě učila první pomoc, takže jsem ho zběžně zkontrolovala.

Náhle jsem dostala vizi, jak na mě Lukáš také útočí, byla jsem připravena na ten útok, ale přede mně skočily dvě lvice a jeden vlk. Podívala jsem se ke dveřím, kde stál Tom s Kati.

„Lukáši, nemyslíš, že to stačí? Michal za nic nemůže, za váš rozchod můžeš jen a jen ty, to ty jsi Katrin podvedl a to ty jsi jí řekl něco špatného, neviň z toho Michala a navíc Lea ti moc nepoděkuje,“ řekl mu Tom.

Proč by mi měla Lea děkovat? Zeptal se ho v myšlenkách přes pouto, které jsem pro tuto chvíli uvolnila. Naštěstí Lukáš neví, že mám s jeho bratrem pevné pouto, to by se s ním nebavil.

„Ty to nevíš? Miluje ho, ale rozešli se, tedy spíš ona s ním, aby byl v bezpečí před Temným Pánem, Katrin ho proto utěšovala, ještě ti to vysvětlovala,“ odpověděl mu normálně nahlas Tom.

Nic mi nevysvětlovala, lhal Lukáš.

„Ale ano vysvětlovala, Kari to i viděla v jejích myšlenkách přes pouto, které spolu mají,“ odbyl tu ubohou lež Tom.

Jo, a že jste mě zmučili, to je správné? Zeptal se naštvaně.

„Nemáš nás urážet, navíc, víš, jak se dotklo tvé nařčení Katrin? Já bych na místě Karin udělal to samé,“ odpověděl mu, „a teď ti radím dobře. Vypadni odsud a nech Michala a ostatní na pokoji, oni nemůžou za tvoji debilitu.“

Lukáš se proměnil zpátky do své lidské podoby a řekl mu: „Jestli já jsem debilní, tak ty taky, bráško, nezapomeň, jak to bylo první čtyři roky našeho života. Byli jsme jedno tělo, to jsme na sobě byli závislí a jen, co nás oddělili, tak ses hned osamostatnil, co?“

„Nezapomeň, kdo nás víc držel na živu, Lukáši. Byl jsem to já, to já jsem nám rozváděl krev v našem těle, to já jsem používal své ledviny a ty jsi jen používal játra, která mi potom zkolabovala, ale o tom nebudu teď mluvit. Já jsem nás držel při životě, to ty ne,“ řekl mu klidně Tom a přešel ke mně. Vzal mne za ruku a zvedl mě.

„Jenže máš mou část jater,“ řekl mu Lukáš.

„Ne už nemám, mám kus jater někoho jiného,“ odpověděl mu s úsměvem Tom.

Prosím tě neříkej mu o mě, poprosila jsem ho.

Neboj se, hvězdičko, neřeknu mu nic, odpověděl mi.

„A navíc, Lukáši, nezapomeň, koho máš ledvinu,“ dodal Tom, Lukáš se na něj jen dost ošklivě podíval a odešel. Zato Katrin koukala na Toma jako tele na nová vrata.

„Vy jste byli siamská dvojčata?“ zeptala se užasle, Tom jen přikývl a přiklekl si k Michalovi, který ještě ležel za zemi a snažil se rozdýchat ten útok od Lukáše.

„Jsi v pořádku, Michale?“ zeptal se ho starostlivě Tom, Michal jen přikývl a pomalu se zvedl. Měl jeden menší šrám na spánku, ale přes jeho vlasy to nebylo tolik vidět.

„Měli bychom jít, než nás tady nachytá nějaký profesor,“ řekla Kati a vydala se na cestu. Vydali jsme se hned za ní.

„Máš fakt milé dvojčátko, Tome,“ řekl Michal cestou.

„Že jo? Taky si myslim,“ odpověděl mu ironicky Tom. Pomalu jsme došli do věže, kde jsme se s Michalem rozloučili, a potom zalezli do našeho pokoje. Tom si lehl do postele a přitáhl si mě k sobě. Lehla jsem si mu na hruď a koukala na Kati, která si sedla před postel a opřela se trochu o Sarabi, která ležela za ní.

„Teda, tak ten mě dostal,“ řekla po chvilce Kati a já jasně věděla, na koho naráží.

„Nikdy bych nečekal, že se bude chovat takhle,“ odpověděl jí na to Tom.

„Už to neřešte, stejně tomu nijak nepomůžeme,“ řekla jsem jim po chvilce, co se ještě na toto téma bavili. Kati přikývla, popřála nám dobrou noc a odešla na svou polovinu pokoje. Po chvilce jsem slyšela, jak tiše oddechuje. I když jsem se na Toma nedívala, věděla jsem, že je vzhůru, neboť jsem pořád slyšela jeho myšlenky, zase vzpomínal na naše všechny krásné zážitky. Bylo zvláštní vidět, jak o mně přemýšlí. Myslel vždy na mě s láskou a něhou. Ale jakmile začal myslet na naše polibky, zrudla jsem, štěstí, že byla tma, ale Tom to stejně cítil přes naše pouto a zasmál se tiše.

Snad by ses nestyděla, řekl mi.

Ty by ses nestyděl? Odpověděla jsem mu.

Ne, já bych ještě na to rád koukal. Víš, že je strašně zajímavý se koukat na svět očima toho druhého, tam cítíš všechny jeho emoce a prožíváš to s ním. Asi někdy zkusím se kouknout na tvůj svět tvýma očima trochu víc, hlavně, když se budeš koupat, řekl mi.

Loyde, ty prasáku, zakřičela jsem na něj v mysli a plácla ho naštvaně do hrudi. Tom se začal tiše smát a já si zahrála na uraženou. Nahodila jsem ignoraci, ale pouto jsem nezakryla. Tomáš poznal, že jsem se na něj naoko naštvala a začal s mě hned usmiřovat. Chtěl, abych se na něj podívala, ale já schválně chytla jeho ruku, kterou mě chtěl přimět, abych se na něj podívala. Tom si jenom povzdechl a překulil mě pod sebe. Nyní on ležel na mě a já pod ním byla uvězněna vahou jeho těla. Sklopila jsem pohled a dívala se mu na hruď, Tom poznal, kam se mu koukám, zasmál se a chytil můj obličej do dlaní. Nyní jsem byla nucena koukat se mu do očí.

„Tak se na mě nezlob,“ zašeptal tiše, byl skoro u mého obličeje, věděla jsem, co chystá, ale nijak jsem se nebránila, jen jsem dál ho ignorovala. Tom si mě ještě chvilku snažil usmířit po dobrém, jak to měl ve své mysli, ale potom přešel k jiným metodám. Políbil mě, já jsem samozřejmě chvilku jen tak ležela a nechávala se líbat, ale potom mě stejně pohltily Tomovy emoce a já jsem mu polibek začala oplácet. Ten polibek byl stejný a přitom tak jiný, když jsem cítila Tomovy emoce, dávalo mi to větší chuť se do toho polibku vložit ještě víc a nikdy nepřestat.

Po hodně dlouhé chvíli jsme se od sebe odtáhli, Tom byl pořád nade mnou, opíral se o lokty, aby na mě neležel úplně.

Ty ses nějak do toho polibku vložila, zasmál se.

To samé bych mohla říct já o tobě, odpověděla jsem mu, Tom se pousmál, něžně strčil ruce pod mé tělo a přetočil se na záda, nyní jsem ležela na něm. Posunula, abych si lehla na postel a hlavu měla pořád na jeho hrudi.

Doufám, že jsi to nemyslel vážně, řekla jsem mu.

Proč bych to neměl myslet vážně? Provokoval mě.

Loyde, nechtěj mě naštvat, řekla jsem mu.

Dobře, já už přestanu, promiň, omlouval se mi.

Půjdem už spát, řekla jsem po chvilce mlčení.

Dobře, dobrou noc, hvězdičko, a miluju tě, popřál mi a políbil mě do vlasů.

Taky tě miluju, řekla jsem mu, než jsem se odebrala do říše snů.

*****

Ráno jsem se probudila docela pozdě, bylo už deset hodin. Byla jsem v pokoji sama. Tom byl v síni na snídani, pomocí pouta jsem to zjistila.

„Kiaro?“ zavolala jsem.

„Tady jsem, Kari,“ ozvalo se z pohovky, podívala jsem tam a uviděla ji, jak se rozvaluje na pohovce.

„Co budeme dnes dělat?“ zeptala se mě.

„Tak to ti fakt neřeknu,“ odpověděla jsem jí.

Hvězdičko, chceš přinést něco k snídani? Ozvalo se mi v hlavě, trochu jsem se pousmála nad Tomovou ochotou, ale odpověděla jsem mu kladně.

Když budeš tak hodný, řekla jsem mu.

Pro tebe všechno, v této větě jsem cítila hodně velkou lásku a oddanost.

„Kari, ty mi připadáš jako poprvé zamilovaná,“ řekla mi Kiara.

„Víš, že si tak připadám,“ odpověděla jsem jí s úsměvem, víc už jsme si neřekly, protože se přiřítil Tom s plným tácem jídla pro mě a Kiaru.

„Tady máš,“ usmál se na mě a podal mi ten přeplněný tác.

„Tome, prosím tě tohle snad dneska ani nesmím,“ řekla jsem mu.

„Máš na to celý den, poprosil jsem Kati, jestli by nám dneska nenechala pokoj celý jen pro nás,“ rošťácky se na mě usmál.

„Jo a co budeme dělat?“ zeptala jsem se ho s úsměvem.

„Já nevím, třeba užívat si toho, že nejsme ani jeden v žádném problému a že jsme spolu?“ navrhl.

„Jenže já jsem chtěla trénovat se Sabčou,“ řekla jsem mu a čekala na jeho reakci, protože pěkně ztuhl a šokovaně se na mě díval. Chvilku tam ještě stál a já začala mít o něj strach. Zamávala jsem mu před obličejem, ale nereagoval, jeho myšlenky pořád byly u té věty, kterou jsem mu před chvilkou řekla. Napadlo mě, jak to udělat, aby zase reagoval. Stoupla jsem si na špičky a políbila ho. Jen jak se moje rty dotkly jeho, obtočily se kolem mě jeho paže a jeho rty začaly dorážet na ty mé. Nevím, jak dlouho jsme se líbali, než mě vzal do náruče a položil na postel. Leželi jsme oba na boku a pořád se líbali, jenže ten polibek byl už něžnější a láskyplnější.

Po chvilce jsem se od něj zadýchaně odtáhla a podívala se mu do očí, kde mu sálaly jiskřičky šibalství a vítězství, že nade mou vyhrál. Došlo mi, že to všechno jenom narafičil na mě. Chtěla jsem ho něčím praštit, ale on mi chytil něžně, ale pevně ruce a nechtěl je pustit.

„Hvězdičko, snad by ses na mě nezlobila,“ řekl mi a usmíval se.

„Jo, zlobím se na tebe,“ přistoupila jsem na jinou hru zas a chtěla mu oplatit jeho žertík, ale on to vyčetl v mých myšlenkách a začal se ještě víc usmívat. V hlavě se mu začal rýsovat plán, jak si mě usmíří.

Najednou mě začal lechtat a já jsem se začala svíjet. Byla jsem strašně lechtivá. Po chvilce konečně přestal, těžce jsem oddechovala. On se na mě s úsměvem díval a čekal, co mu zas udělám.

Neudělala jsem mu nic, jen jsem se k němu přitulila a nechala se obejmout. Dlouho jsme leželi v této poloze, než se Tom odtáhl. Zmateně jsem se na něj podívala, jen se na mě usmál a natáhl se pro něco k jídlu na tác.

*****

Uběhl už měsíc a půl od mého odchodu z ošetřovny, mamka mi po měsíci dovolila zase tancovat a sportovat, takže jsem se už normálně účastnila bojového tréninku.

Mezitím jsem se naučila docela dost věcí. Sabča mě naučila, jak bojovat s rodovou dýkou a já na oplátku ji naučila, jak se přeměňovat v pohybu, trénovaly jsme to měsíc, než se to vypilovalo. Navíc mě také naučila, jak Kiaru zvětšovat do útočné podoby a také zmenšovat ji, což nám nešlo jako zvětšování, protože to Kiara sabotovala, nechtěla být malá, ale nakonec se nechala přemluvit a konečně se nám to povedlo.

S Katrin jsme s jejím nátlakem strašně postoupily, dokázala ovládat lidi a způsobovat bolest. Zkoušely jsme i halucinace, ale ty nám ještě moc nejdou, i když to teď vypadá slibně. A co se týče vztahu Katrin a Lukáše, je to na mrtvém bodě, Katrin se mu vyhýbá a nechce s ním mít nic společného a on se jí marně snaží získat zpátky.

S Tomem se náš vztah posunul na další úroveň, jsme na sobě strašně závislí. Neuděláme bez sebe krok, Tom už ani nevyužívá svůj pokoj, většinou spí u nás. Ještě se pořád divím, že to Kati neleze na nervy.

Nicméně zpátky do přítomnosti, Vánoce jsou tu. Hrad vypadá úžasně, všude jsou ozdoby a jmelí, kterému se radši vyhýbám, neboť Tom mě už nejednou pod ním políbil a je pořád nenasytný. Letos budeme Vánoce trávit ve Věži Vládců.

Autor: looca (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Světlo Tajného Dvorce 15. kapitola: