OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Světlo Tajného Dvorce 23. kapitola 2/2

30.03.2011 (11:00) • looca • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 747×

Probudil mě lehký dotyk na tváři, cítila jsem, jak mě někdo jemně hladí po obličeji a vlasech. Pomalu jsem otevřela oči a uviděla utrápený obličej Tomáše. Pořád se trápil, ale už to bylo trochu lepší, jeho výčitky nebyly už tak velké, pomalu se s tím smiřoval. Nepotřeboval mi nic říct, jeho myšlenky mluvily jasně, omlouval se mi za ten včerejšek, že mě neposlechl. Zavrtěla jsem hlavou, tohle nebyla jeho vina, nebyla to ničí vina, ale on se mnou tento názor nesdílel. Pořád se obviňoval, znovu si mě k sobě přitiskl a zabořil mi obličej do ramene. Leželi jsme spolu na boku, takže to nebylo vůbec nepohodlné.

„Lásko, měli bychom se už asi vrátit, umluvila jsem to jen na noc,“ řekla jsem mu po chvilce něžně, odtáhl se ode mě a bojácně se mi podíval do očí: „Nikam se mi nechce.“

„Já vím,“ řekla jsem mu, „ale nemůžeš před tím jen utíkat.“

„Já před ničím neutíkám,“ odporoval mi trochu naštvaně, „nejsem jako ty.“

Tohle mě zarazilo, zvedla jsem se a podívala se na něj z výšky, postavil se také a naštvaně se mi podíval do očí.

„Já před ničím neutíkám, potřebuji jen trochu času se s tím smířit,“ odpověděla jsem mu.

„Jasně, už se s tím smiřuješ dva dny a po mě chceš, abych se s tím smířil za noc,“ odsekl mi.

„Tak promiň, že se chci vrátit,“ řekla jsem mu kousavě.

„Tak se vrať, nepotřebuju tě tu,“ řekl mi chladně.

„Jasně, to bylo vidět včera,“ utrousila jsem.

„Včera to bylo něco jinýho,“ vybouchl, celá ruka mu začala hořet.

„Ne nebylo,“ zavrtěla jsem hlavou, „včera jsi byl zničený, stejně jako teď, ale ty si chceš hrát na silnýho chlapečka, který všechno ustojí.“

„Nechci a ty to víš,“ zavrčel na mě a v ruce se mu zformulovala ohnivá koule, která byla připravena k útoku.

„Já se mám smiřovat s tím, že jsem málem ublížil své rodině za chvilku, a ty už tu vzlykáš dva dny nad pitomostí, která se stala před měsícem,“ dostal ze sebe vztekle, tak tohle mě dostalo, já, že vzlykám nad pitomostí.

„Teď ti něco povím já,“ začala jsem naštvaně, „ty tu vzlykáš nad tím, že jsi málem někomu ublížil a říkáš mi tu takový krávoviny. Já jsem někoho zabila a mám právo se s tím smiřovat. Takže tady nevzlykej jako malý dítě a seber se.“

Díval se mi naštvaně do očí, ale pak zlost začala mizet a nahradila ji lítost, chtěl ke mně přejít a obejmout mě, ale já se nenechala. Naštval mě a to fakt dost, mávla jsem rukou a přenesla ho do jeho pokoje, pak jsem se přenesla já do svého, kde byli všichni z naší party. Všichni se na mě hned starostlivě podívali, a když zjistili, že Tomáš se mnou není, hned se mě chtěli začít ptát, ale já zavrtěla hlavou, že se o tom nechci bavit. Posadila jsem se k sobě na postel a zabořila obličej do kolen, bylo toho na mě zase moc, ta hádka s Tomášem mě strašně bolela. Objali mě něčí paže, pak jsem ucítila vlnu klidu, byl to Adam. Nic neříkal, bylo mi jasné, že cítí mou bolest stejně jako Sabča, která mě objala z druhé strany.

„Pohádali jsme se,“ vzlykla jsem, „řekla jsem, že bychom se už měli vrátit, ale on nechtěl, jenom jsem mu něco řekla a on hned vybouchl.“

„Takhle on se brání, když je na tom opravdu špatně,“ vysvětlil mi Lukáš, „vybouchne a říká věci, které by nikdy neřekl. Viděl jsem ho několikrát vybuchnout a to má chladnější hlavu než já. Pamatuješ před rokem.“

„Jo to si moc dobře pamatuju,“ dala jsem mu za pravdu.

„Taky toho docela lituju,“ řekl mi s úsměvem, „Michal je fakt dobrej kluk.“

„Aby nebyl, když je to náš bratranec,“ přikývla Sára a Lea dodala: „A já s ním chodila.“

„Hele lidi, jaký to vlastně je mít s někým plný pouto?“ zeptala se Katrin.

„Jak kdy, záleží na tom, jak je protějšek naladěn, protože někdy můžeš poslouchat dokola jeho perverzní myšlenky a cítit jeho touhu nebo jsou i jiné nálady, které vyhovují daleko víc,“ odpověděla jí Sabča a káravě se podívala na Dana.

„Ale má to i svoje světlé stránky, cítíš jeho pocity a lépe věci pochopíš a tak,“ usmála se Lia.

„Nebo nejlepší je pouto zakrýt,“ přidala jsem se a všechny pohledy se na mě zmateně otočily.

„Ty máš s Tomášem plné pouto?“ zeptal se mě zmateně Lukáš.

„Už od primy,“ přikývla jsem, „pamatuješ, jak mu selhala játra. Já jsem mu dala svou část jater a tím vzniklo naše pouto, protože má v těle něco mého.“

„Takže vy jste spolu nespali a máte pouto?“ ujišťoval se Lukáš a já mu s úsměvem odpověděla: „Kdo říkal, že jsme spolu nespali?“

„Počkej, kdy jste spolu spali? Když počítám, tak jste spolu byli dohromady čtyři dny,“ dostala ze sebe Katrin.

„Za čtyři dny se toho dá stihnout,“ odpověděla jsem jí a užívala si té zmatenosti, tohle fakt nečekali.

„Kdy prosim tě?“ zeptal se mě Kris.

„To je snad moje věc ne?“ odpověděla jsem mu.

„Páni, takže já už mám jenom jednu nevinnou sestřenku,“ neodpustil si rýpanec Adam, hned jsem mu ho oplatila: „Jasně a my máme pořád jenom jednoho bratrance, který je stále také nevinný.“

Všichni kromě Adama se začali smát, on do mě šťouchl loktem a hrál si na naštvaného.

„Měli bychom jít na snídani,“ odvedl řeč Kris a zvedl se i s Liou. My ostatní jsme se také zvedli a šli na snídani, cestou tam jsme prošli okolo Tomáše, chytila jsem ho za paži a donutila ho tím zastavit, kývla jsem na ostatní, aby šli dál.

„Ty se mnou chceš po tom všem mluvit?“ zeptal se mě zmučeně a posadil se do výklenku.

„Já to bez tebe nevydržím,“ přiznala jsem se, „bolí mě, když musíme být od sebe.“

„Já vím, Hvězdičko,“ přikývl a přitáhl si mě k sobě. Stulila jsem se mu do náruče a nechala se tentokrát od něj objímat.

„Omlouvám se, že jsem na tebe křičel,“ zašeptal mi do ucha, „já se takhle bráním nějakým věcem, které jsou na mě moc. Sice to neospravedlňuje můj čin, ale…“

„Pššt,“ dala jsem mu prst na rty, „nic mi nemusíš vysvětlovat, Lukáš už to udělal za tebe navíc chápu tě. Přiznávám, naštval jsi mě, ale moje láska k tobě je větší než zlost na tebe.“

Tom už chtěl něco říct, ale zakručelo mi v břiše, omluvně jsem se na něj usmála a společně jsme vyrazili. Dorazili jsme na snídani a sedli si k ostatním.

„Nepůjdeme dopoledne do bazénu?“ zeptal se nás Kris.

„Jo to by nemusel být špatný nápad,“ přikývl Lukáš a podíval se na svého bratra, který také přikývl. Souhlasila jsem s nimi, aspoň se nebudeme nudit, ostatní také souhlasili.

Po snídani jsme se šli převléknout a měli jsme sraz ve společence. Hodila jsem na sebe nové dvoudílné plavky a tílko s kraťásky, Tom už na mě čekal za dveřmi mého pokoje společně s Lukášem a Katrin. Hodila jsem si ručník kolem krku, nechala se od Toma chytnout kolem pasu a vyrazili jsme. Dole jsme počkali na ostatní, všichni krom Dana a Sabči šli, bylo mi jasné, že zase budou mít zpoždění. Po chvilce ale přišli, vyrazili jsme k bazénu.

Rozložili jsme po okraji ručníky a posadili se na ně. Sundala jsem si tílko a zůstala jen v kraťáskách a podprsence. Lehla jsem si na ručník a dala hlavu Tomovi do klína, jednou rukou mě začal hladit po vlasech.

„Jak jste se dali vlastně poprvé dohromady?“ nadhodil téma Adam, který se nějak zajímal o Nikču.

„Normálně po způsobu Skalciů,“ odpověděla jsem mu, Katrin se zasmála a navázala na mě: „Nejdřív se s ním vykousni a …“

Sabča ji hned doplnila: „Pak se mu vyhýbej.“

„Pak si ji musíš odchytit a znovu ji políbit,“ zasmál se Tom a Lukáš ho doplnil: „Aby si vůbec uvědomila …“

„Že tě miluje,“ přikývl Dan.

„To jste všichni měli takhle?“ podivil se Kris, přikývli jsme.

„A kdo se dal nejdřív dohromady?“ zajímal se jeho bratr dál, všechny pohledy se stočily na mě a Toma.

„My jsme se dali dohromady první den v primě, ale vykousli jsme se spolu už týden předtím, jenže Kari se mi pak vyhýbala,“ usmál se Tom.

„Tou dobou jsem ještě nevěděla, co k němu cítím,“ přiznala jsem, „bože, kdyby mi tenkrát někdo řekl, že s ním budu mít plné pouto a plánovat s ním rodinu, asi bych ho poslala za psychiatrem.“

„My jsme se dali dohromady o měsíc později než oni, ale políbili jsme se poprvé ten den, co se oni dali dohromady,“ řekl Lukáš, „Katrin bylo těžké si odchytit, protože tady někdo pořád kontroloval budoucnost a pomáhal Kati, aby se mi vyhýbala.“

„My jsme se spolu poprvé vykousli v říjnu, ale dali jsme se dohromady až tenhle rok v červenci,“ připojil se Dan, „však víte.“

Všichni jsme přikývli, ty zvěrstva, co se děla, zapomenout nejdou.

„Jo, my jsme si zatím váleli šunky ve Světě Mrtvých,“ povzdechl si Kris.

„Jaký jste měli dětství?“ zeptal se Kris.

„Skvělý, s dvěma brášky, kteří pořád něco vyváděli,“ zasmála jsem se.

„Já jsem vyrůstala tady, naši nás po narození oddělili a já vyrůstala u vašeho táty, ale měla jsem krásné dětství,“ přiznala Kati.

„No my jsme ho měli plný operací,“ řekl Tom a pohladil se po hrudi, kde měl jizvy od operace.

„Od čeho je vlastně máš?“ zajímal se Dan.

„Do čtyř jsme byli siamská dvojčata,“ odpověděl mu Luk, „tam, kde máme jizvy, jsme byli spojeni.“

„Nás vychovával Temný Pán,“ řekla Sabča a Lia s Leou přikývly.

„Kari nás pak i jednou zachránila před Přeživšími, když jsme utekly od něj,“ řekla Lia, bylo na ní vidět, že nerada vzpomíná.

„Pojďme do bazénu,“ řekla po chvilce ticha Niky, přikývla jsem a sundala si kalhoty. Tom mě hned vzal do náruče a naklonil se nad bazén, věděla jsem, co chce udělat, proto jsem sebou škubla a spadli jsme do vody oba. Rychle jsem se vynořila a plavala ke kraji, kde se všichni smáli. Vyšvihla jsem se na okraj a tam se posadila. Ostatní skočili do bazénu a začali blbnout, tedy všichni až na Niky, která se posadila vedle mě. Už hodně dlouho jsem s ní nemluvila.

„Víš, že máš skvělého bratrance?“ zeptala se mě s pohlede upnutým na Adamovi.

„Ano, je to ten nejlepší,“ přikývla jsem, „ty k němu něco cítíš, že ano?“

Přikývla, ale bylo na ní vidět, že o tom nechce mluvit.

„On to ví?“ zeptala jsem se jí, jen zavrtěla hlavou.

„Stejně to zjistí, je to vodař,“ řekla jsem jí.

„Já vím, ale bojím se toho, co k němu cítím, protože se bojím, že mi mé city nebude opětovat,“ přiznala tiše.

„On po tobě už také pokukoval, myslím, že se mu přinejmenším líbíš,“ odpověděla jsem jí, „já bych také před dvěma roky neřekla, že budu zrovna s Tomášem, kterého jsem brala jako bratra. A teď se podívej, miluju ho víc než svůj vlastní život.“

„Já to na tobě vidím, hlavně, jak se od sebe skoro vůbec nehnete, jste jako jeden,“ přikývla.

„Nevím, jak to vydržím na vyučování,“ přiznala jsem.

„To bude dobrý,“ usmála se na mě povzbudivě a hupsla do bazénu, Adam k ní hned připlaval a potopil ji. Byl na něm vidět zájem o ni. Povzbudivě jsem na něj mrkla a skočila za Tomem, který mě chytil a plaval se mnou do nejvzdálenějšího rohu bazénu. Opřela jsem se o stěnu  bazénu a on kolem mě dal ruce, abych mu nemohla utéct, což jsem vážně neměla v úmyslu.

„Konečně trochu soukromí,“ zašeptal, když mi přejížděl rty po čelisti. Zasmála jsem se: „Děláš, jako bychom nikdy žádný neměli.“

„Vždyť skoro nemáme,“ odpověděl mi a jemnými polibky se mi před čelist dostal až ke rtům, kde mě políbil pořádně. Povzdechla jsem si nad ním, on už se nezmění. Nechala jsem se od něj líbat, v bazéně jsem se s ním líbala poprvé.

„Neoslavíme spolu konec prázdnin, jenom my dva? Jako jsme slavili tvé narozeniny?“ zeptal se mě tiše, když jsme se od sebe odtáhli.

„To ti to nestačilo minulou noc?“ odpověděla jsem mu.

„Já vím, že jsme se spolu milovali minulou noc, ale chci s tebou ještě strávit ten poslední čas, co jde, než zase nastoupíme do školy a pak už na sebe nebudeme mít tolik času,“ řekl mi, díval se mi do očí, bylo mi jasné, že kdybych s ním nechtěla strávit noc, klidně by si se mnou jen tak povídal, jen abychom byli spolu.

„Dobře, přespíme u tebe v pokoji ve Věži,“ přikývla jsem, hned na to k nám přišli Luk s Kati.

„Hele, kde dneska v noci budete, já jen…“ nedokončil větu Lukáš a nervózně se podrbal na hlavě.

„Budeme ve Věži, ale jestli chceš, můžeme být i v normálním pokoji a vy ve Věži,“ odpověděl mu Tom.

„Ne to je dobrý, my jsme právě chtěli ten pokoj,“ zakroutil hlavou Luk.

Plánujete to, co si myslím? zeptala jsem se své sestry, která jen přikývla.

Tak si to užij, musím ti říct, že je to fakt zážitek, usmála jsem se na ni, Tom se trochu pousmál.

„Kari, můžu s tebou na chvilku mluvit o samotě?“ zeptala se mě Katrin nahlas, přikývla jsem, rychle jsme doplavaly na kraj, kde jsme měli ručníky a vylezly. Spolu jsme se posadily tam, protože všichni ostatní byli ve vodě.

„Jsi nervózní, co?“ zeptala jsem se jí chápavě.

„Ani nevíš jak, bojím se, ale Lukášovi věřím,“ přiznala.

„Já jsem se taky bála, ale fakt nic to není, je to ten nejlepší zážitek, co jsem kdy zažila,“ povzbudila jsem ji.

„Kdy jste spolu naposledy?“ zeptala se mě.

„Předevčírem,“ odpověděla jsem jí a kousla se při vzpomínce na to do rtu.

„A dneska budete taky?“ zajímala se dál.

„Asi jo,“ přikývla jsem, „chceme si sebe užít dokud můžeme, pak začne škola a zase budeme mít na sebe málo času. Já už nebudu mezi ohnivci, takže.“

„Bolelo to poprvé?“ zeptala se mě se strachem.

„Ze začátku ano, ale pak to přešlo a já zažívala něco nepředstavitelného,“ přikývla jsem, „ale kousla jsem Toma do rtu, když ty víš.“

„Vážně?“ vykulila na mě oči, jen jsem s úsměvem přikývla.

„Kdy jste poprvé?“

„O našich narozeninách, přišlo to náhodou a nelituju toho,“ usmála jsem se, „taky jsem se bála, ale věřila jsem Tomášovi, že mi neublíží, a pak to šlo už všechno ráz naráz.“

„Chtěla bych mít tvoji odvahu, pro nás oba to je poprvé a čím víc se to blíží, tím jsme nervóznější,“ povzdechla si Katrin, dala jsem jí ruku na rameno a řekla jí: „U nás nic plánovaného nebylo, stalo se to, protože jsme chtěli, ber to takhle. Neber to jako povinnost, ber to jako odměnu a další fázi vašeho vztahu. Nám to vztah jen posílilo.“

„Jo, nám to taky posílí,“ přikývla, „budeme mít plné pouto.“

„To není tak strašný, jde si na to zvyknout,“ usmála jsem se.

„Ty jsi o tolik zkušenější než já, to ti tak závidím,“ zavrtěla hlavou.

„Nemáš co závidět, my jsme na tom byli předtím úplně stejně,“ povzbuzovala jsem ji.

„Kluci už sem jdou,“ řekla, „díky, Kari, že jsi mě takhle povzbudila, už nejsem tolik vystresovaná.“

„Není vůbec zač,“ mávla jsem nad tím rukou, to už k nám přisedli naši kluci, Lukáš byl taky o trochu klidnější.

Teda ten byl vynervovaný, řekl mi Tom.

Jo to Katrin taky, přikývla jsem a pohodlně se o něj opřela.

„Kari, půjdeš se ještě se mnou odpoledne projít?“ zeptala se mě Kati.

„Jasně,“ přikývla jsem, Tom s Lukem se na nás trochu zamračeně podívali.

„No co, vy si taky budete moct probrat ještě další věci,“ pokrčila rameny Kati.

Fajn, ale večer se mi už budeš věnovat, doufám, řekl mi Tom.

Neboj, budu, usmála jsem se na něj, pak přišli i Adam s Niky, oba dva byli nesmělí a dávali si pozor, aby se náhodou sebe nedotkli.

„Adame, tak už pokroč ne?“ řekla jsem mu.

„Tobě  se to řekne,“ řekl mi, „vždyť ani nevím, jestli ke mně něco cítí.“

„Tak použij empatii,“ přidala se Katrin.

„Nechcete už mluvit normálně?“ zeptala se nás nervózně Niky.

„Promiň,“ usmál se na ni Adam a posadil se vedle ní.

Náhle jsem dostala vizi, viděla jsem Adama, jak se líbá s Niky, pak oba přišli na diskotéku, která bude dneska. Vize mě přešla a já se trochu pousmála.

„Co jsi viděla?“ zeptal se mě Adam.

„Ale dneska bude diskotéka,“ mávla jsem nad tím rukou, Adam jen přikývl a dál to nevěřil.

Teda takhle mu lhát, řekl mi Tom.

Já mu nelžu, ospravedlňovala jsem se, pouze jsem  neřekla celou pravdu.

Tom se pousmál a přitiskl si mě trochu víc k sobě, tedy divila jsem se, že to ještě šlo. Najednou k nám přišli i dospělí, kteří byli také v plavkách. Posadili se kousek od nás a začali si také povídat, někteří se po chvilce a šli do bazénu, kde byl i zbytek naší party, strhla se tam zajímavá bitva rodičů proti dětem. Hlavně vodaři si to užívali.

„Nejdeme se taky k nim připojit?“ zeptal se Adam, zvedl se a zkufroval svého tátu.

„Já nejdu,“ řekla jsem, nechtěla jsem jim kazit zábavu, protože rodiče na mě byli pořád naštvaní. Tom cítil důvod, kvůli kterému jsem nešla, a zůstal se mnou.

„Nemusíš tu být se mnou,“ řekla jsem mu, když jsme osaměli, „běž se bavit.“

„Ne já tu zůstanu,“ zavrtěl hlavou, bože ten je trvdohlavej. Zvedla jsem se, Tom se na mě nechápavě podíval a začal se zvedat také.

„Půjdu se projít, běž za ostatníma, uvidíme se na obědě,“ řekla jsem mu, pískla na Kiaru, která se válela na sluníčku, a odešla. Společně jsme došly ke dveřím, vyťukala jsem kód a společně jsme opustily Dvorec.

„Neproletíme se?“ zeptala se mě Kiara, přikývla jsem a přeměnila ji. Nasedla jsem na ni a ona vzlétla, byl to zase jiný pocit.

„Našla jsem jedno pěkné místo v Jižních Čechách, když nás Temný Pán posílal různě po světě,“ řekla mi po chvilce, „jestli chceš, ukážu ti ho.“

„Jasně,“ přikývla jsem, Kiara přikývla a nabrala směr na jih. Po chvilce přistála na okouzlujícím místečku, byl tam menší vodopád a jezírko, kde se dalo koupat. Tráva tam byla jako z hedvábí a dalo se tam chodit i na boso.

„Kiaro, to je úžasné místo,“ řekla jsem okouzleně, „ví o tom ještě někdo?“

„Ne neví, tohle bylo až doteď mé tajemství,“ zavrtěla hlavou, „ale bylo mi jasné, že dnešní noc budeš chtít strávit s Tomášem, a napadlo mě, že když takové místo znám, proč ho nevyužít. Jsme v Národním parku Šumava, toto je jeden z menších přítoků Vltavy.“

„Můžeme to tu zatím připravit,“ řekla jsem.

„Nejdřív se vrátíme na oběd, pak sem vezmeme Katrin, vy si tu popovídáte a připravíte to tu,“ navrhla mi Kiara, „co ty na to?“

„To není špatný nápad,“ schválila jsem jí, nasedla na ni a vyrazily jsme zpátky do Dvorce, Kiara přistála u bazénu, kde nikdo nebyl, bylo tam jen mé oblečení. Tom mi ho tu nechal, rychle jsem se převlékla a běžela na oběd. Cestou jsem potkala pár energičářů, kteří mě pozdravili a pak se věnovali své činnosti. Před Velkou Síní jsem zastavila a normálně vešla, sedla jsem si vedle Toma, který mi už držel místo, Kiara si sedla pod stůl vedle Rexe, který se už ládoval. Dala jsem Kiaře jedno kuře a sama si nadala smažený sýr a hranolky.

„Kiara mi ukázala jedno kouzelné místo, co kdybychom tam večer šli?“ zeptala jsem se Toma.

„Jo a kde to je?“ zeptal se hned.

„V Jižních Čechách, ale je to tam úžasné, věř mi,“ přesvědčovala jsem ho.

„No dobře, co bych pro tebe neudělal,“ povzdechl si.

„Brácha, ty jsi strašnej podpantoflák,“ zasmál se Lukáš, Tom nad ním jen mávl rukou. Po obědě jsem kývla na Katrin, aby šla se mnou, šly jsme zase ke dveřím, kde jsem vyťukala kód, a zase jsme odešly z Dvorce, přeměnila jsem Kiaru, nasedly jsme na ni a odletěly na to místo. Katrin byla okouzlena tím místem. Přivolala jsem k sobě nějaké věci, které by se na večer mohly hodit. Kati mi pomohla je rozložit na místo.

„Kati, máš antikoncepci vůbec?“ zeptala jsem se své sestry, když jsme rozdělávaly deku, „nebo jak se budete chránit?“

„Do včerejška jsem měla antikoncepci,“ přiznala, „ale nechce se mi mamce říkat o novou, hned by poznala, na co se chystám, takže Lukáš se asi bude chránit.“

„Proč jsi nic neřekla rovnou?“ zeptala se jí a přenesla k sobě jednu krabičku antikoncepce.

„Eliška mi dala nejmíň deset krabiček s tím, že ať si s tím dělám, co chci,“ řekla jsem jí a hodila jí krabičku. Překvapeně se na mě podívala, jestli to myslím vážně, protočila jsem nad ní oči a začala rozmisťovat svíčky.

„Vy jste vykradli lékárnu?“ zeptala se mě, když si krabičku strčila do kapsy.

„Ne, to bylo pomocí nátlaku,“ zavrtěla jsem hlavou, „Eliška umí být velice přesvědčivá a já zas umím krásně vymazat paměť.“

Kati se zasmála, ale nic už neřekla. Společně jsme dopřipravily místo na večer, pak jsme se přenesly do Dvorce. Byl už skoro večer, rychle jsme se vypravily do našeho pokoje, kde jsme se převlékly na diskotéku. Udělala jsem si rychle culík a lehce se namalovala. Podívala jsem se na své dvojče, která vůbec nevěděla, jak se má namalovat. Usmála jsem se, vzala jsem světle modré stíny, které se hodily k jejímu oblečení a namalovala jí oči. Pak jsem přidala řasenku a nakonec make-up.

„Holky, už jste poslední, kdo se pořád ještě připravuje, ostatní už to dávno rozjeli,“  vlezli nám do pokoje Tom s Lukem.

„Pardon, ještě jsme se líčily,“ usmála jsem se na ně, Tom si mě prohlížel, jako by mě viděl poprvé v životě. Lukáš okouzleně koukal na Katrin, asi ji neviděl takhle nalíčenou. Ona se nikdy moc nelíčila, já jsem v tom ale měla trénink, když jsem ještě tancovala závodně, takže jsem dokázala podle slov ostatních dělat zázraky. A musím říct, že se mi Katrin povedla.

„Kati, sluší ti to,“ řekl tiše Lukáš mé sestře a přešel k ní.

„To je práce Karin,“ usmála se na mě Kati, „to ona mě nalíčila.“

Oplatila jsem jí úsměv a pomalu šla do Síně.

„Kde ses naučila někoho líčit?“ zeptal se mě cestou Tom.

„Když jsem ještě tancovala,“ řekla jsem, „pomáhala jsem mamce líčit ostatní, sama mě to naučila.“

„Musím říct, že tě to naučila skvěle,“ usmál se na mě, „vypadáš nádherně.“

Pak jsem ucítila přítomnost někoho dalšího, zastavila jsem a podívala se do jedné opuštěné chodby, uviděla jsem přesně to, co ve vizi. Adam se líbal s Niky, podívala jsem se úsměvem na Toma a naznačila mu tiše, že bychom měli jít. Přikývl, chytil mě kolem pasu a společně jsme rychle zmizeli. Došli jsme do Velké Síně, kde byla diskotéka v plném proudu.

„Pojď jdeme se něčeho napít, mám žízeň, jako bych týden nepil,“ řekl mi Tom a vedl nás k baru s občerstvením. Vzala jsem si tam jeden Sprite a Tom jednu Colu. Pak jsme se šli posadit do jednoho z křesel, kde seděli i ostatní. Tom si sedl vedle Krise s Liou a mě si stáhnul na klín.

„Dospělí se zase vytáhli,“ řekl Kris a kývl hlavou k parketu, kde tancovali i naši rodiče. Byl zrovna ploužák, takže jsem je docela chápala.

„To tancovali i na rychlý písničky?“ zeptala jsem se ho.

„Jasně, to jsi je měla vidět,“ přikývl, jeden ploužák skončil a hned na to začal další. Tom mě na něj vytáhl, pomalu jsme ploužili po parketu a užívali si to. Koutkem oka jsem uviděla svou sestru a Lukáše, byli na sebe nalepení a nevnímali svět okolo sebe.

„Podívej na ty hrdličky,“ zašeptala jsem, Tom se podíval na Lukáše s Katrin a pousmál se.

„Lukáš je šťastný, cítím to,“ odpověděl mi.

„A co ty? Jsi taky šťastný?“ zeptala jsem se ho, ačkoli jsem cítila jeho šťastné emoce.

„Ani nevíš jak,“ usmál se na mě.

Vím, řekla jsem mu v myšlenkách a znovu se k němu přitiskla.

Nechci být zítra bez tebe, řekl mi.

Zítra ještě nebudeme, ale pozítří už ano, odpověděla jsem mu.

Já vím, ale už zítra to všechno vypukne, namítl.

Já vím, přikývla jsem, taky nechci bez tebe být.

Můžeš se mnou být aspoň pár dní v týdnu na hodinách, jsi taky ohnivec pořád, navrhl mi.

Tome, já nevím, víš, jak je to mezi mnou a mamkou, snažila jsem se vykroutit.

Kari, ty snažíš jen z toho vykroutit, vytkl mi, tvoje máma s tebou už chce mluvit, ale ty jí nedáš šanci. Dneska, když jsi odešla, si chtěla s tebou promluvit a po obědě také, ale mě se zdá, že se rodičům vyhýbáš schválně.

Máš pravdu, dělám to schválně, nechci s nimi mluvit, přikývla jsem.

Kari, tohle je způsob, jak být spolu i o vyučování, a ty zas něco najdeš, abychom jak naschvál nemohli být spolu, řekl mi.

Já nic nehledám, prostě se nechci s rodiči bavit, chci být u energičářů, odpověděla jsem mu.

To chceš takhle rodiče zazdít? Zeptal se mě.

Tomáši, musíš takhle všechno pokazit? Oplatila jsem mu otázku, to ti nestačila ta hádka ráno?

Jen chci být s tebou víc, to ti vadí? odpověděl mi, protočila jsem oči, vytrhla se mu a odešla pryč.

Všechno jsi zase zkazil, to byla poslední slova, která jsem mu dneska řekla, nebo alespoň jsem si to myslela. Zakryla jsem pouto a rychle se rozeběhla do zahrad. Uslyšela jsem za sebou dupot vlčích tlap, došlo mi, kdo za mnou běží, a ve skoku jsem se přeměnila ve lvici. Rychle jsem doběhla ke dveřích a chystala se pomocí telekineze je otevřít, ale to by do mě nesměl narazit vlk. Svalila jsem se na záda a on stál nade mnou. Hluboce oddechoval, měl pootevřenou tlamu, hnědé oči na mě koukaly s láskou a lítostí. Slezl ze mě a posadil se vedle mě. Zvedla jsem se do sedu a němě na něj koukala. Přeměnil se zpátky do lidské podoby, aby se mnou mohl mluvit, když jsem zakryla pouto.

„Nemusíš se měnit zpátky, já ti stejně rozumím,“ řekl mi.

„Jak to?“ zeptala jsem se ho zkusmo.

„To dělá naše pouto, rozumím všem jazykům, které umíš, ale neumím jimi mluvit,“ odpověděl mi, „stejně jako ty rozumíš vlčímu, ale nemluvíš jím. Sice budeš až budeš mít v sobě naše dítě a pak jím budeš už mluvit normálně.“

Přeměnila jsem se zpátky na člověka a dívala se mu do očí, seděli jsme naproti sobě a hleděli si do očí.

„Kari, já ti nechtěl ublížit, zase,“ omlouval se mi, „chtěl jsem jen, abychom byli více spolu i o vyučování.“

„Já vím, že jsi to nemyslel špatně, ale mě prostě pořád bolí mluvit o rodičích a mluvit s nimi, vem si, že každá naše konverzace skončila hádkou, ze které jsem utekla,“ řekla jsem mu s bolestí v hlase. Přiblížil se ke mně a něžně mě políbil, nechala jsem se chvilku jen tak líbat, než to začalo být žhavější. Něžnost tam pořád byla, ale už se tam vkrádala touha po tom druhém.

„Počkej,“ odtáhla jsem se od něj, když mi šmátral pod tílkem. Zatvářil se zmateně, jen jsem se na něj pousmála a přenesla nás na místo, které jsme s Katrin odpoledne připravovaly. Pomocí své moci jsem zapálila svíčky okolo a měkké světlo zalilo celou loučku i s vodopádem. Tom se okouzleně rozhlížel, přejel pohledem vodopád, jezírko a pak mě. Byl okouzlený, ale pak se probral a podíval se na mě: „Nepůjdeme se vykoupat?“

„Nemáme tu plavky,“ namítla jsem.

„No a,“ pokrčil rameny, sundal tričko a šel v kalhotách do jezírka, zavrtěla jsem nad ním hlavou a napodobila jsem ho, tedy až na to, že jsem se vysvlékla do spodního prádla. Šla jsem za ním, opatrně jsme našlapovali, abychom si nerozřízli nohu o kameny, ale dno bylo pískové, takže jsme pak ani nedávali pozor a věnovali se jeden druhému. Jezírko sice bylo menší, ale hloubku mělo pěknou. Tom ještě stačil, ale já už musela šlapat vodu, zasmál se, když mě viděl a přitiskl k sobě, přešel trochu na mělčinu, kde jsem stačila i já, a začal mě zase líbat. Zamířila jsem rukama k jeho kalhotám a rozepnula mu pásek, zbytek si už obstaral sám, sundal si kalhoty i se spodním prádlem. Mě rozepnul hned podprsenku, sklonil se trochu a začal mě líbat na krku a prsou, jen jsem zakláněla hlavu a užívala si ten dotyk. Pak mi sundal i kalhotky a našemu splynutí nic nebránilo, on to cítil vzal mě do náruče, odnesl na deku, kde jsme se položili a líbali se dál. Tom si pak na mě lehnul a něžně se do mě dostal. Ještě více se položil do polibku a začal se ve mně pohybovat. Propletl se mnou prsty jedné ruky a ještě více zatlačil, dostal se do mě až na doraz, nic podobného jsem s ním ještě nikdy nezažila, tohle ještě nikdy neudělal, ale bylo to tak krásné.

Dál se ve mně pohyboval a já začala cítit, že moc dlouho už nevydržím tu slast. Tom se cítil podobně, cítila jsem to z jeho doteků, které jsem cítila všude, a emocí. Ještě pevněji mě objal a naposledy přirazil a ve mně to vybuchlo jako časovaná bomba, byla jsem příjemně unavená, celé tělo mě bolelo, ale nevadilo mi to. Tom byl strašně vyčerpaný, ta přeměna, naše hádky mu také na síle nepřidaly. Položil mi hlavu na rameno a snažil se rozdýchat ten nápor emocí, které se v něm za celou dobu hromadily. Hladila jsem ho po jeho rozcuchaných a zpocených vlasech. Pořád mě pevně objímal a nechtěl mě ani pustit ani nás rozpojit.

Po chvilce se ode mě odkulil a přitáhl si mě k sobě. Položila jsem mu hlavu na rameno a přitiskla se k němu ještě víc. Propletli jsme spolu prsty, Tom mě hladil po zádech. Po chvilce jsem usnula.

Autor: looca (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Světlo Tajného Dvorce 23. kapitola 2/2: