OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Světlo Tajného Dvorce 26. kapitola

13.04.2011 (19:00) • looca • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 692×

XXVI. Odhalení

Nevím, jak dlouho jsem ležela, než mě bolest přešla. Zjistila jsem, že jsem v pokoji sama, rychle jsem hodila do batohu pár věcí a dala rozkaz energičářům. Sešli jsme se potají před školou na nádvoří bylo nás tam něco přes sedmdesát, ale nebyli jsme všichni. Zavolala jsem Kiaru a přeměnila ji, nemohla jsem moc rychle běžet, protože jsem byla zraněná. Rychle jsme se rozběhli k hlavní bráně, která byla touto dobou ještě  otevřená. Dostali jsme se pryč z Dvorce, pak jsme se přenesli kousek od jednoho hotelu v Praze. Vzala jsem mobil a zavolala do hotelu: „Dobrý den, tady Karin Ivašková, chtěla bych si objednat patnáct pokojů po pěti.“

„Jistě,“ ozvalo se ze sluchátka, „jaké si je budete přát?“

„Ty nejlepší,“ odpověděla jsem.

„A platit budete jak?“

„Kreditní kartou na mé jméno,“ řekla jsem, „chtěla bych ty pokoje hned, pokud to bude možné.“

„Lituji, slečno, ale nyní je nemáme, přijďte za hodinu, to je už budeme mít,“ řekla mi recepční.

„Dobře, tak za hodinu jsme tam,“ přikývla jsem, „děkuji a nashledanou.“

Ozval se taky pozdrav a já zavěsila, všichni na mě koukali jak na idiota.

„Karin, víš, že tohle je ten nejdražší hotel v republice?“ zeptal se mě Dan.

„Jasně, že vím,“ přikývla jsem, „ale nebojte, platím to já, naši jsou tak bohatí, že si toho ani nevšimnou.“

„Proč jsi použila Pavlovo příjmení?“ zeptala se Sabča.

„Já jsem použila své druhé příjmení, jsem odmalička Skalciová-Ivašková,“ odpověděla jsem jí, „ale teď jdeme se najíst někam.“

Rychle jsme se dostali na Václavák a tam zašli půlka do McDonaldu a půlka do KFC. Po hodině jsme se sešli u hotelu, společně jsme vešli, zašla jsem na recepci, sice po mně chtěli občanku, ale pak se to povedlo i bez ní. Dostali jsme pro sebe celé jedno patro, což se nám výborně hodilo. V patře jsme měli také jednu velkou halu, kde jsme se mohli pohodlně posadit.

„Teď to pro nás bude velice těžké, přišli jsme o všechny dospělé a některé z našich,“ řekla jsem na úvod.

„Co budeme dělat?“ zeptal se mě Matty.

„Já nevím, tohle se ještě nikdy nestalo,“ odpověděla jsem mu.

„Něčeho jsem si všimnul už před pár dny, ale myslel jsem si, že to je blbost,“ zamyslel se.

„Čeho sis všimnul?“ zeptala se Sabča.

„Viděl jsem Nika, jak se s někým baví, mluvili o nějaké Koruně Světla, která má někoho ovládnout,“ odpověděl jí.

„Moje koruna,“ řekla jsem tiše, „dostala jsem od Nika korunu na znamení, že jsem jeho následnice, ale nic se mi nestalo, jen má moc začala trochu blbnout, cítila jsem, jak mi blesky přejíždějí po celém těle, Nik říkal, že to je jen seznámení.“

„Možná tě tvá moc ochraňovala,“ zamyslel se Dan, „sice se mi nechce věřit, že Nik by byl zlý, ale je to možné.“

„Můj táta mě dnes zmlátil, navíc zmučil Martinu s Alexem,“ řekla jsem, „když jsem je začala chránit, přišel Tomáš odhodil mě na postel a dal mi pěstí.“

„To si snad děláš srandu,“ vydechla Lea, jen jsem smutně zavrtěla hlavou.

„Nejenže získali Tomáše ale i Katrin s Lukášem, navíc některé energičáře a naše oživlé,“ řekla Sára.

„Je to hodně zlé,“ povzdechla jsem si, „proti nim nemáme šanci.“

„Nerada to říkám, ale Karin má pravdu,“ přikývla Zuzka.

„Ale co budeme dělat?“ zeptal se Adrian.

„Půjdeme do Anglie,“ řekla jsem, „bratranec mé matky je ředitelem jedné školy v Londýně, jistě nám pomůže.“

Všichni souhlasili, vytáhla jsem mobil a vytočila číslo strejdy Patrika. Vysvětlili jsme vše Patrikovi, souhlasil s námi, nabídl nám různá místa v kouzelnických školách. Pro každého z nás tam bylo něco. Všichni se vydali do pokojů, domluvili jsme se, že se do Anglie přeneseme zítra ráno, Patrik nám zatím zařídí místa na školách.

Přenesla jsem se na místo, kde jsme spolu byli s Tomem jako pár. Neměla jsem s sebou Kiaru a hned jsem toho začala litovat. Kolem mě se objevili Ničitelé a nebezpečně na mě vrčeli. Za nimi byli i všichni mí známí, uviděla jsem i Tomáše, jak se na mě dívá s vypočítavým úsměvem.

„Vítej, Karin,“ ozval se hlas, „konečně jsi k nám přišla.“

„Niku,“ zeptala jsem se, „jak jsi mohl.“

„Víš, plánoval jsem to už od narození kluků, když jsem zjistil, že jsou to siamská dvojčata, došlo mi, že oni nebudou mými následníky,“ začal, „pak jste se narodily ty a Katrin, došlo mi, že jedna z vás bude má následnice. Později jsem zjistil, že to budeš ty, to pouto s Tomášem, tvé bolesti hlavy, tvůj kolaps, rychle uzdravování, došlo mi, že máš obrovskou moc. Proto jsem se začal chovat k vám jako mílius, všechno mi procházelo. A víš, já jsem nařídil, aby Temný Pán unesl Liu s Leou, já jsem Temnému Pánovi velel.“

„Proč jsi to ale dělal?“ nechápala jsem.

„Proč se spokojit s ohněm, když můžu mít energii,“ odpověděl mi, „ta koruna tě měla připravit o moc, ale naopak tě jen posílila, proto jsem zajistil, že tě měli unést, ale z toho ses z nějakého neznámého důvodu vyvlékla. Proto jsem tvého otce poštval proti tobě, měl ale chvilky, kdy se mi vzepřel, a Tomáš také dlouho vzdoroval, ale jak vidíš, povedlo se mi ho ovládnout, stejně jako všechny, kteří jsou tady. A teď máš na vybranou, buď půjdeš se mnou a vzdáš se moci, nebo tě zabiji.“

„Nic ode mě nedostaneš,“ řekla jsem mu nenávistně.

„Špatná odpověď,“ řekl mi a přeměnil se na lidskou pochodeň, zaútočil na mě. Rychle jsem odklonila oheň a přenesla se doprostřed pokoje. Zhroutila jsem se ve vzlycích na zem, rychle se rozsvítilo světlo a kolem mě se seděli Lea, Dan, Sabča a Sára.

„Karin, co se stalo?“ zeptal se mě Dan, zavrtěla jsem hlavou, že mu nic neřeknu. Cítila jsem, jak se snaží na mě napojit, dovolila jsem mu to, ukázala jsem mu vzpomínky, Dan i Sabča zalapali po dechu, pak to ukázali holkám. Lea byla velice šokovaná, dokonce víc než já.

„Běžte to říct ostatním,“ nařídila jsem Danovi a Sabče, „zítra se odhlásíme a zmizíme jednou pro vždy.“

Dan se Sabčou mě poslechli a zmizeli, holky mi pomohly na mou postel a objaly mě. Byly jsme všichni na tom moc špatně.

Autor: looca (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Světlo Tajného Dvorce 26. kapitola: