OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Světlo Tajného Dvorce Epilog

14.04.2011 (18:00) • looca • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 761×

Epilog – Nový život

Probudila jsem se velice brzy, všichni okolo mě ještě spali, ani se jim nedivím, včerejší situaci jsme řešili do tří do rána, všichni jsme byli šokovaní, že Nik všechny okolo jen využíval. Vstala jsem a převlékla se, zašla jsem si na snídani do prostorné jídelny, která mi strašně připomínala Dvorec, jen jsem se pižlala v jídle, po půl hodině za mnou přišli i ostatní a nasnídali se, zašla jsem nás odhlásit. Sbalili jsme se a odešli, pak jsme se přenesli před dům strejdy Patrika, který už na nás čekal.

„Ahoj,“ objal mě, „konečně tě zase vidím pořádně a ne jen přes webkameru.“

„Taky tě strašně ráda vidím,“ přikývla jsem.

„Zařídil jsem vše, co je potřeba,“ oznámil, „můžete nastoupit už zítra ráno na obory pro ohnivce, protože energie je hodně podobná ohni, ale také jsem zařídil tréninky vašich hlavních mocí, nebojte. Budete ubytováni na kolejích pro ročníky od kvarty do septimy, ale nebojte, nikdo vás nebude obtěžovat, budete mít jednu menší budovu jen pro sebe.“

„Ale my někteří neumíme anglicky,“ ozvalo se od nás.

„Nebojte, zařídil jsem vám, abyste měli české učitele, tady v Londýně jich je,“ usmál se, „běžte si vybalit.“

Ukázal na jednu velkou vilu, která byla v zadnější části kampusu. Všichni jsme se tam rozešli, Patrik šel s námi, cestou jsme potkávali starší žáky, kteří na nás divně koukali, jako bychom tam nepatřili, ale když na ně Patrik varovně kouknul, hned sklopili provinile pohled.

„Pokoje jsou tu po dvou, můžete mít i samostatný pokoj, je jich tu přes šedesát, na normální koleji je jich asi tak dvě stě,“ řekl nám Patrik, „ale neberte si ten podkrovní pokoj, ten je Karin.“

Udiveně jsem se na něj podívala, jen se na mě usmál a vedl mě do podkroví. Otevřel dveře a já uviděla obrovský pokoj, celý vybavený podle mého vkusu, měla jsem tam dokonce i zrcadla na tanec. Byl to dokonce větší pokoj, než jsem měla u táty ve vile. Posadili jsme se na pohovku a Patrik začal: „Karin, ty máš svou kreditní kartu?“

„Ano, proč?“ zeptala jsem se ho zmateně.

„Nesmíš s ní platit, jinak by tě vypátrali,“ vysvětlil mi, „každý náš student dostane kreditní kartu, aby si mohl kupovat nějaké věci, ale má omezený limit na dva tisíce liber za měsíc. Já ti dám ještě jednu ze svých kreditek bez limitu a ty si ji vezmeš bez odmlouvání, ale ty mi zase dáš svou kartu, aby tě nevypátrali, souhlasíš?“

Přikývla jsem, vyndala jsem kreditku a podala mu ji, schoval ji do kapsy a ze stolku mi podal dvě kreditky, jednu školní a druhou jeho. Pak mi dal zbrusu nový mobil, zmateně jsem se na něj podívala.

„Podle čísla by tě také mohli vypátrat,“ řekl, „koupil jsem všem nové mobily, máte na sebe všichni čísla, a pak tam je i číslo na mě.“

„Ty jsi vážně myslel na všechno,“ řekla jsem udiveně.

„Snažil jsem se, ale bez Liz bych to nezvládl,“ přiznal.

„Kde je vlastně teta?“ zeptala jsem se ho.

„Učí, má teď kvartu ohnivců, kteří se chtějí stát lékaři,“ odpověděl mi, „jestli chceš, můžeš se k nim přidat a přeskočit jeden ročník. Slyšel jsem, že toho umíš docela dost.“

„Jo to zvládám,“ přikývla jsem překvapeně.

„Pak by neměl být problém s vynecháním tercie a můžeš se jít rovnou učit na doktorku,“ usmál se na mě.

„Hele, nevadí hlavnímu řediteli, že tu jsme?“ zeptala jsem se.

„Ne, nevadí, je pro něj potěšení mít na své škole energičáře,“ zavrtěl hlavou, „tušili jsme, že s Nikem není něco v pořádku, a každou chvíli očekávali váš příchod.“

„Nikdy bych tohle od Nika nečekala,“ přiznala jsem.

„To nikdo,“ přikývl, „měla by sis jít nakoupit nějaké věci do školy, abys byla připravena na zítřek.“

Přikývla jsem, společně jsme se zvedli a odešli z mého nového pokoje. Dole byli někteří a také chtěli jít nakupovat, družili se do skupinek, připojila jsem se ke své partě a vyrazili jsme. Zavedla jsem je do jednoho velkého obchoďáku, který jsem už znala odmala. S holkami jsme se docela rozjely a chudák Dan nám dělal nosiče. Vrátili jsme se až večer, vzala jsem své věci a odnesla si je do svého pokoje, staré věci jsem vyhodila, nechtěla jsem si nic připomínat, jediné, co jsem si nechala, byla fotka mé rodiny, byli jsme tam všichni tak šťastní, fotili jsme to v primě těsně před osudnými Vánocemi.

Převlékla jsem se do pyžama a lehla si do postele, vzala jsem si svůj nový notebook a začala si na něm něco hledat, našla jsem jedny čarodějné stránky v češtině, psalo se tam o nás.

Před několika hodinami se našla poslední stopa po Princezně Karin Skalciové a její skupině, je možné, že byli uneseni, ale nic tomu nenasvědčuje. Král Nikolas Loyd je velmi zoufalý, neboť jeho jediná následnice zmizela a není nikdo, kdo by mohl nastoupit na trůn. Po Princezně se intenzivně pátrá, ale nikdo nemá žádné informace, kde by se mohla nacházet. Její poslední působiště bylo v Jižních Čechách poblíž Vltavy, kde byla viděna naposledy. Její skupina byla naposledy viděna v Tajném Dvorci, mezi pohřešovanými jsou i Sabina Skalciová, sestřenice zmizelé Princezny, Sára Teksnerová, další sestřenice, a Lea Loydová, neteř Krále Nikolase.

„Doufejme, že je najdeme živé a zdravé,“ prohlásil Král Nikolas Loyd při našem rozhovoru o jeho následovnici.

Takový kecy tam byly, nevěřila jsem, že se tohle děje, on si klidně lže. Sakra musím se uklidnit, už na to nemusím myslet, už nejsem Princezna Karin. Teď jsem normální studentka, s těmito myšlenkami jsem neklidně usnula.

*****

Probudila jsem se v půl osmé, bylo to tak akorát, Kiara ještě spala, nechala jsem ji a převlékla se do uniformy, která byla velice podobná té ve Dvorci. Se zlomenou rukou to šlo ale pěkně blbě, to byla asi teď jediná hmotná vzpomínka na mého otce. V osm jsem si došla na snídani, potkala jsem tam už několik energičářů, takže jsem si k nim sedla a pokecala s nimi, všichni jsme byli nervózní z prvního dne na této škole, ale mě trochu uklidňovalo, že budu mít Patrikovu ženu Elizabeth.

Když už se blížila hodina, vyšla jsem směrem k mé nové třídě, byla daleko od jídelny, takže jsem musela jít dlouho, ale nevadilo mi to, aspoň jsem se prošla, cestou jsem potkala pár známých, které jsem vídala, když jsem sem jezdila na prázdniny.

Nyní stojím před svou novou třídou, mám se představit, bojím se, jak mě přijmou, ale oni vypadají tak mile.

„Jmenuji se Karin Ivašková a jsem vaše nová spolužačka,“ řekla jsem a tím začala svůj nový život v Anglii.

Konec

Autor: looca (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Světlo Tajného Dvorce Epilog: