OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Světlo Tajného Dvorce Prolog + 1. kapitola

27.08.2010 (16:00) • looca • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 893×

Prolog

Nikdy bych nečekala, že se mi život tak změní. Už jsem se smířila s tím, že moji rodiče jsou rozvedení a já mám navíc mámu a tátu společně s mými brášky. To mi nevadí, naopak je to fajn, ale s čím se asi nikdy nesmířím, je to, že jsem se po třinácti letech svého života dozvěděla, že mám dvojče. Ona by měla být správně mrtvá, ale není. A ještě navíc je tu Tomáš, jak se mu mám podívat do očí, když ani nevím, co k němu cítím. Můj život je hodně složitý a všichni přepokládají, že se s tím poperu, když jsem Světlo Tajného Dvorce.

I. Odhalení důležitého tajemství

Můj život se obrátil naruby, když jsem oslavila své třinácté narozeniny. Slavila jsem je v rodinném kruhu. Na mé oslavě byli všichni. Mamka se svým manželem a mým nevlastním tátou Pavlem a jejich synem Petrem, můj taťka se svou ženou Martinou a jejich synem Alexem. Potom tu byla ještě má teta Petra, kterou jsem měla strašně ráda. Její děti jsou pro mě jako sourozenci. Jsou to také dvojčata, Šárka a Simona. Jsme si hodně podobné, proto se občas vydáváme za sestry. Slavili jsme společně narozeniny, protože i velkou náhodou se narodily stejně jako já. U nás všichni prvorození jsou dvojčata tedy až na mě, nevím proč, ale je mi to pořád divné. Neřešila jsem to, ale to se mi později vymstilo.

Seděli jsme zrovna u společně u stolu, já a mí bráškové jsme zrovna diskutovali, jak nejlépe napálit naše rodiče, protože jsme se u stolu už docela nudili. Šárka se Sárou se k nám po chvilce přidaly, protože už vyplýtvaly téma móda. Nakonec jsme sice nic nevymysleli, ale radši jsme se přesunuli do mého pokoje, protože jsme se už tam nudili. Tam na nás ovšem čekalo překvapení, protože na mé posteli se rozvalovalo nějaké zvíře. Vypadalo to jako lev, ale mě to nějak nedalo, protože co by dělal lev u mě v pokoji?

To zvíře se na nás podívalo a promluvilo tygřím jazykem: „Na co tak koukáte? Jste ještě nikdy neviděli lvici?“

Já a Alex jsme se na sebe podívali, ostatní na nás jen nechápavě koukali, protože tomu nerozuměli, Alex jim to přeložil a potom jsme se všichni podívali na lvici, která dál klidně ležela na mé posteli.

„Kdo jsi?“ zeptal se Alex opatrně.

„Jmenuji se Kiara a jsem ochránkyně Karin,“ odpověděla mu… Kiara?

„Moje ochránkyně? Jak to myslíš?“ zeptala jsem se jí vykuleně, Kiara se zvedla, přešla ke mně a podívala se mi do očí.

„Myslím to tak, že jsem tvá strážkyně a mám za úkol tě ochraňovat. Každý z vašeho rodu má lva i ty, Alexi, až ti bude třináct, dostaneš svého lva. Nejsme obyčejní lvi, jsme Lvi pěti živlů,“ odpověděla mi Kiara. Chtěla jsem se jí ještě na něco zeptat, ale do mého pokoje přišel táta a požádal mě:

„Karin, mohla bys jít na chvilku se mnou?“

Přikývla jsem a šla za ním. Šli jsme do jeho pracovny, kterou měl ve stejném patře jako já pokoj ale na opačném konci domu. Vešli jsme a tam na nás čekala mamka, nějaký muž, který vypadal úplně stejně jako taťka a nějaká dívka, která byla mojí přesnou kopií. Když mě uviděla, zatvářila se velice překvapeně jako já.

„Karin, dovol mi, abych ti představil své dvojče Martina a toto je Katrin,“ řekl poněkud zaraženě, „tvá sestra. Katrin, toto je Karin, tvoje dvojče.“

Šokovaně jsem se podívala na tu holku, kterou mi táta představil jako mou sestru. Ona vypadala strašně zaraženě, bylo na ní vidět, že to také nečekala.

„Mo-moje sestra? Ja-jako jak to myslíš? Říkal jsi, že já z dvojčat nejsem!“ podařilo se mi po chvilce vykoktat.

„Karin, prosím tě, nech si to vysvětlit,“ řekl mi smířlivě táta.

„Co na tomhle chceš vysvětlovat?“ zaječela jsem na něj. Katrin také neměla daleko k tomu, že se rozkřičí, ale jak bylo vidět, nechávala to na mě.

„Kari, já vím, že je to pro tebe těžké, ale také Kati se to dozvěděla teprve teď,“ řekl mi klidně táta, „Katrin tu s námi zůstane do začátku školního roku, potom pojedete spolu do Dvorce.“

„Já tu nezůstanu, chci jet s mamkou do Liberce,“ odporovala jsem mu.

„Kari, prosím tě nedělej z komára velblouda,“ začal mě klidnit táta.

„Nedělej z komára velblouda? Promiň, ale Kari má právo vyšilovat a já také. Martin mi řekl, že jdeme jenom na návštěvu k jeho bratrovi a ne, že se mám sem stěhovat. Já chci zůstat ve Dvorci. Jsem tam doma,“ vložila se do toho Katrin.

„Holky, my to chceme s vámi projednat v klidu a ne na sebe křičet. Nechte toho prosím,“ řekl nekompromisně táta.

„Nechte toho?“ zavrčela jsem s Kati najednou, v tom ji pohltil vodní vír a potom se z nich vynořila krásná lvice. Já jsem to si toho moc nevšímala, protože mě začalo bolet celé tělo a já jsem spadla na čtyři. Potom jsem se podívala na své nohy a místo nich jsem uviděla tlapy. Zpanikařila jsem, rychle jsem se rozběhla z otevřených dveří pracovny ven. Běžela jsem velice velkou rychlostí až na své místo. Byla to malá jeskyňka nedaleko Jeřmanské skály. Skoro nebyla vidět, takže jsem se moc nemusela bát, že mě najdou. Lehla jsem si tam a přemýšlela o všem, co se dnes stalo. Po chvilce jsem měla čistou hlavu a začala jsem uvažovat, jak se mám přeměnit do lidské podoby. Jen, co jsem se začala pořádně soustředit na svou lidskou podobu, změnila jsem se zpátky na člověka. 

Náhle jsem uslyšela lehké našlapování čtyř tlap, po chvilince se u mě vynořila lvice s modrýma očima. Byla to Katrin, poznala jsem jí. Sedla si vedle mě ve své lví podobě a podívala se mi do očí.

„Hledala jsem tě, chtěla jsem si s tebou promluvit,“ řekla mi.

„O čem si chceš promluvit? Jestli o tom vystoupení v tátově pracovně tak s tím nemáš nic společného, za ten výbuch můžu já,“ odpověděla jsem jí.

„Já za to také můžu, vyjela jsem také,“ zavrtěla hlavou.

„No co, tak jsme trochu zřídily tátovu pracovnu,“ pokrčila jsem rameny, „stejně říkal něco o tom, že si jí chce přestavět, jen jsme mu usnadnily práci.“

Katrin se z tlamy ozvalo zavrčení, které mi připomínalo smích.

„Prý při přeměně je vidět, jaký máš živel, nevšimla sis, jak jsem se přeměnila já? Ty ses přeměnila a kolem tebe se utvořilo modré světlo, ale nevím, k jakému živlu to patří, ty znáš svou specializaci?“ zeptala se mě.

„Kolem tebe se objevil vodní vír, takže máš vodu. Já svou specializaci už znám, ale nechce se mi o ní mluvit, jestli ti to nebude vadit,“ odpověděla jsem jí. Katrin přikývla na znamení, že chápe.

„Jestli se chceš přeměnit, mysli na to, že chceš být znovu člověk,“ řekla jsem jí po chvilce, kterou jsme promlčeli. Katrin soustředěním zavřela oči a vedle mě se hned objevila má nová sestra. Podívaly jsme se na sebe, byl to strašný nezvyk, ale už teď jsme věděly, že nedopustíme, aby se té druhé něco stalo. Za tu chvilku mezi námi vzniklo silné pouto.

„Jak to teď bude? Vrátíme se k tobě domů nebo tu zůstaneme?“ zeptala se mě Katrin.

„Vrátíme se, ale až za chvíli, tedy já to tak udělám, nevím, jak chceš ty, ale mě se nechce hned slyšet tátu, jak na mě, křičí, že jsem utekla,“ odpověděla jsem jí.

„Jakou specializaci mají vlastně mamka s tátou?“ změnila téma.

„Táta má vodu a mamka oheň,“ odpověděla jsem jí.

„Ono se to dědí, takže naši bratři budou mít vodu a oheň, co myslíš?“

„Myslím si, že jo, ale já se vymykám dědění živlů,“ povzdechla jsem si. Dneska ráno jsem zjistila, že mám jako živel energii, je to hodně zvláštní, protože tento živel nikdy nikdo neměl. Katrin vypadala zvědavě, ale respektovala mé přání a nezeptala se mě na to. Byla jsem jí za to vděčná. Já jsem jako druhý nejsilnější živel měla oheň, takže radši všem řeknu, že se specializuji na oheň.

„Kati, když mi slíbíš, že nikomu nic neřekneš, něco ti ukážu,“ rozhodla jsem se to říct alespoň jí. Bylo to zvláštní, ale já jsem věděla, že už teď jí mohu věřit.

„A co mi ukážeš?“ zajímala se.

„Všem řeknu, že se specializuji na oheň, ale má pravá specializace je toto,“ vytvořila jsem na ruce energetickou kouli.  Katrin se lekla, až vyskočila a praštila se hlavou o skálu.

„Ty se specializuješ na energii?“ řekla nevěřícně, když se vzpamatovala ze šoku. Přikývla jsem a v druhé ruce jsem vytvořila ohnivou kouli, ale o malinko menší než energetickou. Bylo tak poznat, který živel mám silnější. Oheň mám po mamce, ale energie je silnější.

„Už chápeš, proč o tom nechci moc mluvit? Ještě nikdy se nestalo, aby měl někdo jako živel energii,“ podívala jsem se jí do očí. Katrin mlčky přikývla a na své dlani vytvořila vodní kouli. Já jsem vyhodila ohnivou do vzduchu a ona tam zůstala jako světlo. Energetická se mi mezitím rozprostřela po ruce a přes dlaň až k zápěstí mi běhaly modré blesky.

„To je hustý,“ zašeptala Katrin a její koule se přeměnila v provazec a obtočila se jí kolem zápěstí jako náramek.

„Ty máš dobrý, že víš, co od vody očekávat, jenže já ani nevím, jaké další schopnosti energie obnáší,“ řekla jsem po chvilce a zastavila jsem průtoku magie ve svém těle, takže mi po ruce přestaly pobíhat blesky.

„Jo to je blbý,“ přikývla Katrin.

„Já už jsem stačila zjistit, že mám dobrý psychický nátlak a léčení,“ oznámila jsem jí.

„To nikdo nemá, nátlak leda tak slabý, ale léčení vůbec,“ zavrtěla hlavou.

„Já vím, musím přijít ještě, jak se tenhle živel ovládá,“ přikývla jsem.

„Pomůžu ti a slibuji, že nikomu o tomhle neřeknu,“ vztáhla dva prsty k přísaze.

„A podívej se na tohle,“ sevřela jsem pravou ruku v pěst a potom otevřela. Nad dlaní se mi vznášela kulička, vypadala jako skleněnka, ale v ní se střídaly všechny živly, všechny tam byly jen slabě, ale energie tam byla strašně silná a oslabovala ty ostatní. Katrin už dnes potřetí zalapala po dechu a zaraženě se podívala na mě.

„To-to je Srdce Tajného Dvorce, pan Loyd mi takové ukazoval, když jsem byla malá, ale dominoval tam teda oheň,“ řekla mi zaraženě.

„Počkej, ty mi chceš říct, že já mám v sobě nové Srdce Tajného Dvorce,“ zalapala jsem po dechu. Katrin přikývla a podívala se na Srdce.

„To-to ale znamená, že já jsem nové Světlo Tajného Dvorce,“ vykoktala jsem ze sebe v šoku.

„Už to tak vypadá,“ podívala se mi do očí, „ už je mi jasné proč jsem znovu ožila. Světlo potřebuje k dospívání dvojče.“

„A-ale proč zrovna my? Proč to nejsou děti pana Loyda?“

„To já nevím, ale bojím se, že stejně s námi mají dost společného. Ty budeš s jedním na živlové hodině, protože Tomáš má oheň,“ řekla mi.

„Nemusela bych být, kdybych přiznala, že mám energii, ale co je lepší, mít tajemství, počkat až samo vyplave na povrch a potom mít pěkný průšvih nebo říct to a pak tě budou mít za exota?“ zavrtěla jsem hlavou.

„No lepší je první možnost podle mě, protože já bych nechtěla být za exota,“ přiznala Katrin. Souhlasila jsem s ní, chtěla jsem jí na to kladně odpovědět, ale ucítila jsem tlak na spánku, zavřela jsem oči a promnula si spánek. Hned jsem se ocitla vedle rodičů a slyšela, jak mě a Katrin volají: „Karin, Katrin!“

Volali to s takovým strachem. Víc už jsem neviděla ani neslyšela, protože jsem se ocitla v jeskyňce s velkou bolestí hlavy. Chytla jsem se za hlavu a zaskuhrala jsem.

„Karin, Katrin!“ uslyšela jsem ustrašený hlas rodičů. Náhle mi došlo, že jsem to samé viděla. Katrin mi položila ruku na rameno a stiskla mi ho starostlivě.

„Já jsem viděla, jak nás volají. Viděla jsem to ještě před tím, než se to stalo,“ zašeptala jsem zoufalým hlasem.

„Vidíš budoucnost,“ neptala se, konstatovala šeptem, přikývla jsem jí. Pořád mě bolela hlava, ale už to nebylo tak strašné.

„Vypadala jsi jako mrtvá, úplně jsi zbledla, oči se ti rozostřily a přestala jsi skoro dýchat,“ řekla mi starostlivě, „Bude toho na tebe moc, každý živel ještě s sebou přináší telepatii.“

„Třeba já to mít nebudu, já nemám normální živel,“ zavrtěla jsem hlavou.

„Já z tebe tuhle schopnost cítím,“ řekla mi tiše.

„Ty budeš mít zas empatii,“ podívala jsem se na ní.

„Já už ji mám, cítím tvou bolest, ale nedokážu ji utišit, je moc velká,“ povzdechla si.

„Promiň,“ omlouvala jsem se jí.

„Za co, prosím tě, se mi omlouváš?“ zeptala se mě nevěřícně.

„Za to jakou ti způsobuji bolest,“ odpověděla jsem jí.

„Ty za to nemůžeš, to tvá schopnost,“ odporovala mi.

„Ano, může za to má schopnost, která je mou součástí, a proto za to můžu já,“ odpověděla jsem jí stejným tónem.

„Měly bychom se už ukázat rodičům,“ řekla mi Katrin, když se má bolest zmírnila natolik, abych byla schopna normálně fungovat.

„Dobře, odplazíme se kousek odtud, nechci, aby na toto místo přišli,“ začala jsem se soustředit, abych se stala lvicí. Ucítila jsem brnění v zádech a já jsem hned na to seděla vedle Katrin ve své lví podobě. Katrin se také přeměnila a potom jsme se společně odplížily asi o sto metrů od jeskyňky. Dostaly jsme se na vršek Jeřmanské skály. Rodiče seděli pod ní a čekali, jestli se objevíme. Sešly jsme dolů a posadily se na pravém okraji skály. Seděli tam máma, táta, Pavel, Martina, Alex, Petr, Petra, Šárka, Simona a Marin. Potom tam leželi ještě lvi, poznala jsem tam Kiaru, která se tulila k nějakému lvovi, který jí byl dost podobný, došlo mi, že to je její otec, potom tam byla ještě jedna malá lvice, která se také tulila k otci Kiary, a potom tam byl ještě jeden lev. Nikdo si nás zatím nevšimnul, tedy až na malé lvice, které ale nedali najevo, že nás vidí. Kiara na mě jen zamrkala. V jejích hnědých očích jsem viděla pochopení. Pohnula jsem trochu ocasem a „omylem“ jsem shodila narovnané dříví. Upoutala jsem tím pozornost, jak jsem zamýšlela. Všichni se na nás otočili a úlevně si oddechli.

„Holky, jste v pořádku?“ zeptala se nás mamka, přikývly jsme.

„Nemyslím si, Karin, cítím z tebe bolest, i když ne moc velkou ale přesto. Stalo se ti něco?“ zeptal se mě starostlivě táta, zavrtěla jsem hlavou. Katrin se na mě podívala ve stylu „nic neříkáme“.

„Přeměňte se prosím,“ řekla nám mamka. Katrin se na mě podívala a já jsem přikývla. Zavřela jsem oči a soustředila se. Po chvilce jsem známé brnění a brzy jsem už seděla na patách. Zvedla jsem se a šla si sednout k sestřenkám. Katrin se držela u mě, kdyby se mi udělalo znovu zle, ale to nehrozilo, pokud bych nedostala vizi.

„Holky, předtím než jste utekly, nestihli jsme vám říct jednu hlavní věc a to je proč jsme vás přesto všechno rozdělili,“ řekl nám táta.

„V době, ve které jste se narodili, zuřila válka mezi dobrem a zlem, můj bratr Mirek a sestra vaší matky Patricie se přidali na stranu zla a to bylo pro nás strašné zjištění, oba dva usilovali o jednu věc a to získat vás dvě, už když jste byly u Pavly v lůně, měli jste schopnosti, které se potom vytratily, ale stejně jste byly mocné. Oni dva to cítili, pokusili se zabít Pavlu a získat vás, bylo to těsně před vaším porodem. Patricie se pokusila Pavlu přesvědčit, že je znovu na straně dobra, a Mirek mezitím měl Pavlu zabít. Jenže když na ní poslal kouzlo smrti, vytvořil se před Pavlou štít a kouzlo se od něj odrazilo. Nikdy jsme tohle neviděli, žádný štít není dost silný, aby odolal kouzlu smrti. Potom vaše matka začala rodit, já jsem se s ní urychleně přenesl do nemocnice.  Porod byl zdlouhavý, byl jsem u toho. Karin, ty ses narodila mrtvá a ty, Katrin, živá. Nevím, proč se pak stalo to, že ses, Karin, začala hýbat a srdce ti začalo bít, jako by se ti nic nestalo. Ale tobě, Katrin, se stal opak, srdce ti přestalo bít. Proto tě odnesli, aby tě mohli alespoň omýt. Byl jsem se na tebe potom podívat a tobě začalo bít znovu srdce byť jen slabě, ale bilo. Byl tam se mnou i Martin, proto jsme se radši dohodli rozdělit vás a udržet vás co nejdál od Patricie a Mirka. Udělali jsme to kvůli vašemu bezpečí, abyste se mohli potom sejít tady v tomto životě a ne až v tom dalším,“ řekl nám táta celý příběh našeho oddělení. Teď už jsem chápala, proč to udělali, a také jsem pochopila, proč jsem se narodila mrtvá a potom jsem začala znovu žít. To já jsem udělala ten štít, protože už v lůně jsem měla energii, vysílilo mě to, a proto jsem zemřela. Když jsme se narodily, vzala jsem si život od Katrin a ona zemřela. Potom se ale vrátila, protože jsem Světlo Tajného Dvorce a potřebuji k tomu své dvojče.

„Proč ten štít byl tak silný? Máš nějakou teorii?“ zeptala se Katrin táty.

„Ne, nemám vůbec žádné vysvětlení, bavil jsem se o tom i s Nikem, panem Loydem, a ten také vůbec neví,“ zavrtěl hlavou.

„Už jste objevili svoji specializaci?“ zeptala se nás Šárka po chvilce.

„Já mám vodu a Karin oheň,“ odpověděla jí Katrin, „a co vy?“

„Já mám zemi a Sára oheň,“ odpověděla Šárka.

„Takže budeme spolu ve třídě na živly,“ řekla mi radostně Sára. Přikývla jsem, no já budu mít trochu mezery, pomyslela jsem si. Protože ohnivci mají telekinezi, kdežto já mám místo ní intuici. Jen jsem na to pomyslela, znovu jsem dostala vizi. Byla jsem v ní já, mávla jsem rukou a lampička v mém pokoji odletěla a roztříštila se o zeď. Snažila jsem se z vize, co nejdříve dostat. Když se mi to konečně podařilo, všichni na mě koukali jako na boží obrázek. Začala mě opět pekelně bolet hlava, opřela jsem se o Katrin a nechala ji, aby mě pomalu zbavovala bolesti. Bylo na ní vidět, že ji to vysiluje, ale snažila se mi ze všech sil pomoci.

„Karin, co se stalo, úplně jsi zbledla,“ zeptala se mě mamka s obavami v hlase.

„Nic, jen jsem si na něco vzpomněla a udělalo se mi nevolno,“ zalhala jsem jí. Zjevně mi to uvěřila, ale táta mi moc nevěřil.

„Půjdeme,“ zvedl se a uhasil pomocí svého živlu oheň. Zvedli jsme se a rozešli se společně domů. Katrin mě cestou podepírala, táta se na mě starostlivě celou dobu díval.

„Tati, kde budu spát?“ zeptala se Katrin taťky, aby odvedla jeho pozornost ode mě.

„No můžeš mít sama pokoj, nebo pokud bude Karin souhlasit, budete mít spolu pokoj, ona ho má dost velký,“ odpověděl jí.

„Já bych chtěla mít prozatím pokoj s Karin, ale potom bych chtěla mít pokoj sama,“ odpověděla mu.

„Dobře, zítra pojedeme koupit nábytek a myslím, že bys mohla do tří dnů mít samostatný pokoj vedle Karin, co ty na to?“ podíval se na ní. Katrin přikývla, já jsem se na malý okamžik přestala soustředit na chůzi a podlomila se mi kolena. Katrin okamžitě zareagovala a podržela mě. Táta hned ke mně přišel a vzal mě do náruče.

„Měla jsi dneska perný den,“ řekl mi a potom mě mlčky donesl až domů. Tam se mně ujala Katrin a dovedla mě do pokoje. Já jsem měla obrovský pokoj. Měla jsem ho rozdělený na čtyři části. V jednom rohu jsem měla postel a skříně, v protějším rohu jsem měla na zdi namontovaná zrcadla po celé výšce stěny, ráda tancuji, proto je tam mám, naproti zrcadlům jsem měla rohový počítačový stůl, na něm stál nejnovější počítač Asus a nad stolem jsem měla knihovničku. No a v posledním rohu jsem měla rohovou pohovku a naproti ní stála LCD televize. Celý pokoj jsem měla sladěný v modrém.

„Já budu spát na pohovce,“ řekla jsem Katrin.

„Ne tam budu spát já, dneska jsi vysílená, měla bys spát v posteli a taky že budeš,“ řekla nekompromisně. Já jsem jí neodporovala, neměla jsem na to sílu. Jen jsem zalezla do koupelny a rychle se tam osprchla.  Ve vaně bych usnula, takže jsem to nemínila riskovat, převlékal jsem se do pyžama a padla do postele. Kiara si ke mně na postel vyskočila a přitulila se ke mně. Bylo to zvláštní, ale já jsem věděla, že ona je moje a nikdo mi ji nevezme. Katrin se také osprchovala a potom si vzala s mým dovolením nějaké mé oblečení na spaní. Sedla si ke mně na postel a starostlivě se na mě podívala.

„Co jsi viděla v té jeskyni?“ zeptala se mě šeptem.

„Já budu mít i telekinezi, přemýšlela jsem nad tím a potom jsem měla vizi, která mi řekla, že ji mít budu,“ zašeptal jsem unaveně.

„Takže nebudeš muset se omezovat při živlových hodinách,“ řekla mi radostně. Slabě jsem se na ni usmála a ponořila se do sladkého spánku.

Autor: looca (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Světlo Tajného Dvorce Prolog + 1. kapitola: