OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Světlo ve dne, tma v noci - part 2

12.12.2012 (11:00) • Gracewhite • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 899×

Chlapec kráčel listím zapadlým chodníkem. Bosými chodidly našlapoval na suché listy, které se pod ním drtily na malý lehký prach. 
Zastavil se pod jedním z holých stromů a dal si ruce do kapes. Zvedl hlavu a zahleděl se do oranžového nebe.
Měl ještě čtyři hodiny, než si vymění tělo s ní. Párkrát přemýšlel, jaká asi může být, jak asi může vypadat. Jaké je její jméno. To, jaký je vzhled zámku zevnitř… Věděl, že na tyto otázky nedostane nikdy odpověď.

Jako včera, tak i dnes stál za branou a sledoval zelenou trávu, která rostla ani ne dvacet centimetrů před ním. Tak rád by se ji dotkl, ale nemohl. Moc, která mu bránila bránu otevřít a přejít tak na druhou stranu, mu povolovala alespoň krásnou krajinu před ním zrakem sledovat. To mu ale nestačilo. Dal by cokoli, aby alespoň na kratičkou chvíli držel ve svých rukou něco živého.

Otočil se a vracel se nazpět k hradu. Nechtěl, ale musel, protože nevěděl, co by se dělo, kdyby tak neudělal. Popravdě… ani to nechtěl vědět.
Zbývala mu už jen chvíle; chvíle na vyměnění si místa s ní.
Povzdechl si, párkrát se ohlédl za sebe, dotkl se kliky a vstoupil do červené krystalické stěny před ním.

Dveře se zavřely a mlha se ztratila.

Valerie se zhluboka nadechla a rozhlédla se kolem. Je to vždy tak silná přeměna, jako bych právě vstala z mrtvých, pousmála se.

Kráčela chodbou, která byla po obou stranách lemována mrtvými vysušenými motýly, přidělanými špendlíky na stěně. K jednomu přistoupila blíže a dotkla se ho. K jejímu překvapení se vysušená schránka hmyzu rozpadla na dva kusy padajícího k zemi. Na chvíli posmutněla, po chvíli se však výraz změnil ve zlost. Ona narozdíl od toho chlapce přesně věděla, kdo může za to, že jsou oba zavření na této straně a ne na té druhé.

Celý hrad už perfektně znala, a i když věděla, jak se odtud můžou dostat, nemohla… netroufala si jej opustit. Přeci jen to bylo místo, kde znala každičký tmavý kout.

Většinu svého času trávila v křesle teplé knihovny, ve které si četla příběhy udatných rytířů a rozmazlených princezen. V knihách ji nešlo o postavy, ale o prostředí, ve kterém byly. Rozkvetlé stromy, krásné barevné louky, to ji fascinovalo, tak stejně i popis zvířat, motýlků – plných života... ne těch mrtvých, co byli tam u ní na chodbě.

Na chvíli přivřela knihu a založila si rozečtenou stránku prstem. Položila si hlavu na své rameno a zavřela oči. Usnula.
Když je opět otevřela, od leknutí zahodila knihu před sebe. Přiběhla k oknu a uviděla, jak se nebe mění ještě do tmavší barvy než obvykle. Nastával čas proměny. Rychle vyběhla z pokoje. Doběhla ke dveřím, ale zastavila se před nimi a poodstoupila od nich.

„Co to dělám?“ řekla nahlas. „To přece nesmím!“ Natáhla ruku zase před sebe, ale… „Ne! Chci už konečně odtud pryč!“

Ještě chvíli čekala - do chvíle, než pode dveřmi k ní prolezla krystalická červená tekutina a dveře se otevřely. To NĚCO před ní ji vtáhlo do sebe a dveře se tak opět zavřely.

Autor: Gracewhite (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Světlo ve dne, tma v noci - part 2: