OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Světlo ve tmě 6. kapitola

23.03.2011 (19:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 804×

„Cože? Proč si jako myslíš, že bych ti měla pomáhat.“

„Už jednou si mi pomohla.“

Ušklíbla jsem se: „Tak mi dej jeden rozumnej důvod, proč bych ti měla pomáhat.“

„U upírů jsem docela na vysoký pozici, když se to podaří, zařídím ti cokoliv.“ To mě zaujalo, ne to, co mi nabízel, ale to, že musí být fakt dost zoufalej, když mi nabízí tohle.

„Co ode mě chceš?“

„Příjmáš?“

„To jsem neřekla. Chci jen vědět, do čeho jdu.“

Chvíli váhal: „Potřebuju, abys mě někam dostala.“

„Kam?“

„Na Aljašku, do Barrow.“ Největší upíří město, to mě mohlo napadnout.

„Děláš si prdel?“ vyjela jsem na něj. „Tak zaprvé skočím tam a jsem do dvou vteřin mrtvá. Zadruhé nikdy jsem tam nebyla. Za třetí nemám ani fotku, taky jak bych ji získala. Chceš ještě nějaký důvod, proč by se to neměla povést?“

Nechal to bez odpovědi a zeptal se: „Ale na Aljašce jsi už někdy byla že?“

„Jo. Byla jsem tam, ale dost daleko od Barrow. Blíž stejně skočit nejde. A proč to po mně vlastně tolik chceš?“

„Jistá skupina, nejenom lidí, mě chtějí vidět mrtvého.“

„Mě taky. Co je na tom v týhle době zvláštního?“

„Nic, ale já chci a potřebuju přežít a ona je to dost velká skupina.“

Přemýšlela jsem, nechtělo se mi, zase se zaplétat do nějakého problému, ale zase mít nějakou laskavost u upíra to by bylo skvělé. Tak mohla bych to zkusit.

„Tak dobře skočím s tebou do jednoho města je to nejblíže, co jsem, kdy Barrow byla. Asi šest set kilometrů od něho.“ Podívala jsem se na toho upíra, nevypadal moc spokojeně.

„Co je?“ zeptala jsem se.

„Má nabídka se vztahovala na to, že mě dostaneš do Barrow, ne nikam jinam.“

„A to chceš provést jak?“

„Skočíš se mnou, tam kde jsi byla nejblíže a potom…“

„Počkej ty myslíš, jako že ti budu dělat doprovod, kterej když by se něco stalo, tě odnese na nějaké bezpečné místo?“

„Sám bych to nevyjádřil líp.“

„To se jako upír neumíš ochránit sám?“

„Jak jsem už řekl je to dost velká skupina.“ Nafoukanec pitomej. Měla jsem chuť ho vyhodit do nějaké aktivní sopky. Ale to co nabízel, by se mi doopravdy hodilo.

„Platí,“ řekla jsem.

„Nepodrazíš mě?“ zeptal se mě.

„Na to samé bych se mohla ptát já tebe. Prostě si teď budeme muset na pár týdnů tak nějak věřit.“

„Ale i tak, se chci nějak přesvědčit. Skokanům se nedá moc věřit.“

„Stejně jako upírům a všem dalším stvořením. A na to nějaký přesvědčování rovnou zapomeň. Ty po mně něco chceš ne já po tobě, zapomínej.“

Na jeho výrazu jsem poznala, že mi v jedné věci nelhal. Opravdu musí mít mezi upíry vysokou pozici. Bylo na něm vidět, že není zvyklý, aby mu někdo odporoval.

Mlčel jenom chvíli a potom souhlasil: „Tak dobře, vyrazíme hned?“

„Čekej,“ řekla jsem mu, „já jsem člověk. Musím si sbalit pár věcí.“

Vzala jsem svůj batoh a nacpala jsem do něj peníze a jídlo, potom jsem přešla k polici s fotkami a vzala jsem všechny, co jsem měla od Aljašky.

„Připravena,“ oznámila jsem mu. Čapla jsem ho za rukáv a rychle skočila. Objevili jsme se na velké louce, z jedné strany byl les, z druhé asi půl kilometru od nás město.

Podívala jsem se na upíra a bylo na něm jasně vidět, že skákal poprvé. V tu chvíli jsem si uvědomila, že ani nevím, jak se jmenuje.

Když vypadal, že vzpamatoval ze skoku: „Tak vyrážíme.“

Ale s otázkou na jméno mě předběhl, protože se hned vzápětí zeptal: „Jak se jmenuješ?“

„Proč to chceš vědět?“ zeptala jsem se s úsměvem, i když jsem mu to měla v plánu říct.

„Nechci ti říkat hej ty.“

„Rose. A ty?“

Vrátil mi to a taky se zeptal: „Proč to chceš vědět?“

Můj úsměv se ještě rozšířil: „No kdybys velkou náhodou nesplnil svůj slib, abych věděla po jakém upírovi se mám ptát, a kterého mám hodit do nějaké rozžhavené sopky.“ Neznal mě, tak nevěděl, že to myslím absolutně vážně.

Ale odpověděl: „James.“

Potom už jsme nemluvili a šli jsme, svižným pro mě a pomalým pro Jamese, tempem k městu. Než jsme tam došli, uvědomila jsem si, co je dneska za den a jen tak pro sebe jsem si řekla: Všechno nejlepší k patnáctinám Rose.

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Světlo ve tmě 6. kapitola: