Tajemné sklepení - Úvod • OurStories.cz ~ naše povídky

Zajímavý sourozenci kteří mají svá tajemství...

18.01.2010 (15:00) • Sliy • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 892×

„Ehm… Jak to jen říct? Tak trochu jsem se neovládl, no! Ehm… nevím co se to stalo ale nešlo to zastavit! Prostě jsem to tak udělal. Omlouvám se. Mé sebeovládání… teda já si myslel, že mě sebeovládání je v pořádku, že to překonám. Ale tak se nestalo… no! Takže se velmi omlouvám. Pokud chceš, zab mě. Máš teď mnohem větší sílu než-li já. Promiň Bello, odpusť mi, teda pokud mě nechceš zabít.“

„Ach… Edwarde! Jak to můžeš říct? Já se na tebe vůbec nezlobím. Jsem ráda, že jsem to co ty. A… a… a… ty jsi to přeci dokázal. Dokázal jsi přestat. Vůbec se na tebe nezlobím a nehodlám tě zabít, to vůbec ne. Prosím, přestaň se omlouvat a polib mě Edw…“

„Vypnout!“

„TELEVIZE VYPNUTA.“

„Proboha, to už ty lidi nemají mozky? Nemůžou natočit něco normálního?“

„Ehm… normálního? Co je pro tebe normální?“

„Asi máš pravdu, ale tobě se to snad líbilo? Vždyť je to příšerný. Uráží mě to. Teď chce každá pubertální holka chodit s Edwardem Cullenem, chce aby ji miloval a chce aby ji kousl, aby ji přeměnil. Chtějí být jako Bella. To je úplná blbost.“

„Přestaň! Je to krásný příběh a přeji si být jako Edward!“

„Debile!“

„Ehm… Promiň, ale musíš uznat, že se mi to povedlo.“

„No to jo, ale blbě vtípkuješ. Dobrá, lidem se to líbí, maže jim to mozek a jim se to líbí. Ale mě to uráží!“

„ Hmm… Jednou jsem kousl holku, která měla na stole tyhlety knížky, na nástěnce plno fotek a obrázků z filmu. Tedy většinou Edwarda. Myslím, že dokonce měla něco namalované na zdech, ale jak byla tma, tak nemám tušení, co to tam bylo.“

„Fujtajbl! Nechutné.“

„Jó, to je. Hele ale jak teď tak vzpomínám, tak jedna holka co jsem ovšem taky vysál, měla hnědé vlasy, a mám za to, že zelené oči. Zvláštní obličej. Ta teda taky měla nějakou tabuli. Taky měla fotky, ale tyhle byli poněkud zvláštní a jiné než u ostatních. Na fotkách byla pouze ona a Edward. Ta dívka byla velmi podobná té Belle.“

„Vtip?“ poněkud vyděšený panický tón.

„Ne!“ naprosto klidný hlas.

„A nenapadlo tě třeba, že to je… ehm… teda byla ta herečka co hrála Bellu? Kristen Stewart? Nebo jak se jmenuje.“

„Oupss!“

„No, ty seš vůl! Nemůžeš si dávat pozor?“

„Pardon, moje chyba! To jsem ovšem netušil. Ale abych se přiznal, byla hnusná. Chutnala, jako kdyby jí kolovala v žilách voda, ne krev. Nechutný!“

„Fuj. Ty taky sežereš všechno co?“

„Vypadala náhodou, jako velmi lákává oběť. Venku před hotelem stála limuzína, všude samé gorily, plno fanoušků vedle v pokoji na balkoně stál nějakej chlap, myslím, že to dokonce byl ten herec, co hrál Edwarda. Držel puget růžovejch růží, bonboniéru a zpíval něco o lásce. Tak jsem mu jednu natáh.“

„Ehm… Co? Natáhl? Jak tě otravoval?“

„Hééj! Zpíval!“

„Aha, pardon. Máš pravdu.“

„Ale neboj, praštil jsem ho jenom trochu. Fakt, jenom malinko. Sice mě viděl, ale nemůže mě udat.“

„Proč myslíš?“

„Měl jsem na sobě svůj Drákulovskej obleček.“ Začal jsem se šíleně smát

„ Cože? Neříkal jsi, že jsi ho spálil?“

„Oupss!“

„No… nic. Jestli budou s tím hercem problémy, tak to necháš na mne, jo?“

„Hmm!“

„Proč to zase děláš?“

„Co?“

„Děláš uraženýho, a zase to Hmm… Ehmm…“

„Síla zvyku. Pardon!“

V našem rozhovoru nás vyrušil zvonek u dveří.

„Ty jsi někoho pozval?“ zašeptala mi Charlotte.

„Já? Ne!“ zašeptal jsem Charlotte zpět.

„POŠTA!“

„Pošta?“ řekla jsme oba najednou.

„Jdu tam!“ řekla Charlotte a odešla z pokoje. Z jejich rozhovoru jsem neslyšel nic. Přibližně po 15 možná 20 minutách přišla Charlotte s velkým balíkem. Mezi ukazováčkem a prostředníčkem držela malý papírek. Uviděl jsem jenom 721 3.

„Zase?“

„Co?“ řekla s úsměvem.

„Zase jsi od člověka dostala jeho telefonní číslo. Přestaneš už? Co potom mají dělat ty chudáci opraváři, zahradníci, prodavači, poslíčci, pošťáci a sousedi?“

„Sousedi už ne!“

„Ovšem. A Proč asi? Že by to bylo proto, že žijeme na samotě?“

„Jó, to bude tím.“

„Co to vůbec je?“ ukázal jsem na balík

„Nevím, ale je to velký jako kráva.“

„Je to i těžký jako kráva?“ zase jsem se začal smát.

„Idiote!“ Charlotte po mě normálně ten balík hodila.

„Chceš to zničit?“

„Tak už to aspoň otevři ne!“ Se smíchem to ze sebe dostala.

„Ty sis něco objednala?“

„Přestaň!“

„Moment, to neměl bejt vtip!“