Dara se postupně dozvídá, čeho všeho je součástí.
PS: Malé překvapení na konci, čekali jste to?
22.03.2012 (13:00) • ElisR1 • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 828×
„Hm, koukám, že z tebe je už anděl,“ usmál se Christian. „Moc dlouho to tedy netrvalo.“ Zmateně jsem nakrčila obočí.
„Musím říct, že ta vaše „fabrika“ tam nahoře, jede pěkně rychle, neuběhlo ani pět minut a už tu mám zbrusu nového anděla,“ pokračoval Christian.
Jak to myslel? Vždyť jsem tam byla dlouho, nebylo to pouhých pět minut. Nebe rozčísl bílý záblesk, až jsem si musela rukou přikrýt oči.
„Ale to ne,“ povzdychl si Christian, sice jsem nechápala, co se děje, ale byla jsem ráda, že ho něco rozptýlilo. Naneštěstí, má zvědavost přitáhla jeho pozornost zpět ke mně: „Co se děje?“
Christian se mi podíval do očí: „Budeme mít společnost, takže pokud ti to nevadí, budeš hned v pořadí.“
„Co?“ Stále jsem ho moc nechápala, ale víc jsem nestihla, protože se zvedl mírný vítr a přese mě přelétl stín. S Christianem jsme zvedli hlavu ve stejnou chvíli.
Zaslechla jsem svištění větru a instinktivně o krok couvla. Netrvalo to dlouho a stín se objevil znovu. Podívala jsem se na Christiana, stále koukal na oblohu a usmíval se.
Zmateně jsem zakroutila hlavou. Záře se znovu objevila a tentokrát mířila přímo na nás. Zakryla jsem si oči, a zaslechla ránu, jak k nám něco dopadlo.
Podívala jsem se před sebe a úžasem vydechla: „Kasandro?“
„Jsem tu, neboj se,“ oznámila mi, stále upírajíc svůj zrak na Christiana. Ke mně stála celou dobu zády.
„Kasandro, dlouho jsme se neviděli,“ usmál se na ni Christian.
„Už je to dlouhá doba,“ přiznala Kasandra také s úsměvem.
„Víš, že ti ji nikdy nedám,“ řekla Kasandra, tentokrát naprosto vážně. Christian se stále usmíval: „Přesně jsem čekal, že tohle řekneš, ale já se tě o dovolení ptát nebudu.“
„Přesně tohle jsem zase já čekala od tebe,“ usmála se Kasandra a postavila se do útočné pozice.
Došlo mi, že mluvili o mně, ale nechápala jsem proč. Proč mě tolik chtějí?
Můj proud myšlenek přetrhlo bílé světlo, které vylétlo z Kasandřiných rukou, ale ani Christian nebyl pozadu a přesně to samé světlo, akorát v černé barvě vylétlo z jeho rukou. Když se ta světla střetla, ozvala se ohlušující rána a mě zasypala kupa hlíny. Najednou všude bylo plno prachu a já neviděla ani na krok.
Zaslechla jsem akorát ten děsivý smích, o kterém jsem věděla, že patřil Christianovi.
Prach usedl a já viděla, co se stalo. Kasandra, za pomoci zlomeného stromu, právě vstávala.
„Už nejsi tak silná jako dřív,“ smál se Christian Kasandře. „Vzdej to a nechám tě jít, vždyť víš, že jsem pro tebe měl vždycky slabost.“
„Nedám ti ji, Christiane,“ zasyčela Kasandra. „Víš, že radši zemřu, na to mě znáš až moc dobře.“
Christian se stále pobaveně usmíval: „Vím,“ přikývl. „Proto to teď udělám.“
Ještě jsem viděla, jak se Christian rozběhl přímo na Kasandru, a hned jsem se otočila. Věděla jsem, že je zle, že musím utíkat.
Rozběhla jsem se směrem ke svému novému domovu. Akorát mi to celkem kazila křídla, kterými jsem stále vrážela do některých stromů. Po chvíli jsem doběhla na nějakou mýtinku, na které jsem se mohla pokusit vznést. Jenže na zemi se objevil stín, který mě pronásledoval. Stihla jsem se jen otočit, abych viděla Patrikův obličej.
Okamžitě mě chytil a znovu se se mnou vznesl. Snažila jsem se mu vyškubnout, ale nešlo to, chytil mi obě ruce do pevného sevření a já se nemohla ani hnout.
Letěli jsme jen pouhou chvilku a já si všimla obrovského černého hradu. Nestihla jsem si ho moc prohlédnout, protože jsme se přibližovali moc rychle. Stačila jsem jen dvakrát mrknout a už jsme přistávali.
Patrik mě ihned po přistání pustil. Zmateně jsem se rozhlížela kolem, přistáli jsme na nějakém balkóně. Opět jsem se nestihla ani rozkoukat a už do mě strčil, abych vešla dovnitř.
Uvědomila jsem si, že jsem ještě neslyšela, že by Patrik promluvil.
„Vítám tě doma,“ ozval se z rohu pokoje mě známý hlas. Proti mně vyšla mladá, blond žena.
„Mami?“ vyjekla jsem.
Ten konec bude vysvětlený v další kapitole =D.
Autor: ElisR1 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Tajemství - 16. část:
lebo vies ono tonedava logiku ked je najprv dcerou zeny co sa pocas tehotenstva nechala premenit v upirku a potom sa ukaze ze ta baba jej matka je v skutocnosti anjel a proste cele to okolo
Jsem ráda, že si myslíš, že mám skvělý styl psaní, i když si myslím, že to není pravda =D.
Oni na sebe nenavazují? Aha, pokusím se vylepšit.
Děj jsem musela změnit, protože je to stará povídka a nepamatovala jsem si, co jsem tam předtím chtěla napsat, a že se mi to nechtělo opravovat, to uznávám =D, nechtělo =D.
A jestli myslíš teď, to s tou mamkou, tak to je v pořádku, to bude v další kapitole =D.
Jinak díky za koment =D
ehm ehm daco ti k tomuto poviem tato poviedka je celkom fajn skvely styl pisania a obsah kazdej kapitoli je super a o toto tu ide, obsah kazdej kapitoli nie poviedky. Vsetky kapitoli akoby na seba ani nenadzvezovali a cely dej menis z apochodu a prekopavas co s i uz naopisala bez toho aby si to na zaciatku prepisala. Kapca ina super
Jo, byla, -> vysvětlení v další kapitole =D
To byla její máma? A černý hrad? Co to má být ...
Přidat komentář:
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
- Priznanie
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!