Tajemství - 6.část • OurStories.cz ~ naše povídky

6.díl, sedmička bude možná chvilku trvat

20.08.2009 (18:00) • ElisR1 • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1122×

Rychle jsem se otočila a utíkala zpět k autu. Nic za mnou neběželo tak jsem si myslela že je vše v pořádku, ale něco mě nutilo ser ohlížet. Doběhla jsem k autu, ale dveře u spolujezdce byly otevřené. Lekla jsem se, ale za mnou se ozvalo tak strašné kvílení a řvaní, které se čím dál blížilo, že jsem nasedla do auta a rozjela se domů. Přijela jsem domů, vešla do svého pokoje a v tu chvíli přijel James z práce. Opatrně jsem se na něho podívala, abych zjistila jakou má náladu. Naštěstí dobrou, ale všiml si mého zkoumání a zeptal se : „Něco se stalo?“

„Vlastně ano.“ Řekla jsem opatrně a on se na mě podezíravě podíval. Šla jsem automaticky do obýváku a posadila se na pohovku. James mě následoval. „Řekneš mi to?“ naléhavě se ptal.

„Jo, víš jde o ty tajemství co si mi tenkrát říkal, pamatuješ ne? Jak jsi říkal, že se sem stěhujeme kvůli těm nejrůznějším tajemstvím.“ James stále jen němě přikyvoval, proto jsem pokračovala. „No, chci ti říct, že máš vlastně pravdu v tom co jsi říkal, hlavně o těch tajemstvích, těch je tu víc než dost.“ Musela jsem se nad tím pousmát, ale viděla jsem, že James moji reakci nechápal, radši jsem pokračovala dál a podrobně zkoumala jak se James tváří. „No víš jak jsem ti jednou říkala o Isabele Clársové? Jde o to že nás, tebe a mě pozvali k nim zítra, tedy vlastně už dneska na večeři.“

James byl překvapený a jen řekl : „A co je za problém?“

„Jenom to, že bys, asi měl něco vědět.“ Podrobně jsem zkoumala jeho reakci.

„A to?“ Stále nechápal James.

„No to, že jsou tak nějak to samí co ty.“ Pomalu jsem se na něho podívala.

James rychle vstal od stolu a skoro křičel. „Jak tak nějak? Jako že jsou to upíři? Jako že jsou to normální upíři a ty kamarádíš s jednou z nich? Tak to ne! Máš výslovný zákaz se k nim alespoň přiblížit je ti to jasný?“

„To pude jen těžko. Chodíme totiž do stejný třídy!“ Také jsem vstala a odcházela, ale ještě jsem se otočila a dodala : „A zítra na tu večeři pujdem, ty máš volno a bylo by to nezdvořilé, oni touží tě poznat.“ James jenom stál s otevřenou pusou a já si ho nevšímala a odcházela do svého pokoje. Asi po hodině se James uklidnil a přišel ke mně do pokoje.

„Našel jsem vhodné řešení, ale asi se ti nebude líbit, což je mi v podstatě jedno. Já jsem otec tak ty se mi musíš podřídit.“ Tak dlouhý proslov jsem nečekala a vůbec se mi nelíbil jeho zakončení. Ale nechala jsem Jamese pokračovat. „No prostě si sbal a ještě teď odjíždíme. Můžeš jet svým autem za mnou jestli ho nechceš nechat odtáhnout.“

„Ne, to tedy nechci!“ Zakřičela jsem na něho. „Ale také nechci odjet, víš co uděláme kompromis “ začala jsem vyjednávat „My dneska k nim půjdeme na večeři a když si je neoblíbíš, já se sbalím a pojedeme kam jen budeš chtít jo?“ Viděla jsem jak nad tím James přemýšlí, začal přešlapovat sem a tam což mě absolutně znervóznilo a když se zastavil tak se na mě podíval a řekl : „Tak fajn, uděláme to takhle, ale můžeme se od nich kdykoli vrátit souhlasíš?“ Radostně jsem ho objala a kývla na souhlas.

Okamžitě jsem běžela pro mobil, abych to mohla zavolat Isabele, mobil dlouho nevyzváněl jen asi jednou a Isabela byla z rozhodnutí mého otce ještě víc nadšená než já sama a to mě nesmírně těšilo. Začalo svítat a já celý den uklízela, takže ani nevím jak mi tenhle den utekl. Od mé ranní hádky s Jamesem se zase všechno uklidnilo. Normálně jsme si zase povídali. Já se těšila na večer a on přemýšlel jak to udělat, aby tam nemusel. Když viděl, že jsem mu to poznala na očích podíval se jinam a mlčky odešel. Rozhodla jsem se ho nechat na pokoji, taky by se mi, asi moc nechtělo, kdyby mě pozval k někomu, ovšem on by mě asi nepozval, protože ten někdo neexistuje, jelikož James chrání naše tajemství víc než by měl. Doufám, že si bude s Marksem rozumět, Marks je skvělí, sympatický a já hlavně nechci odjet. Už kvůli tomu v lese nebo i kvůli Isabele a musím přiznat, že se mi líbilo i to, že jsem „přeprala“ Moniku. Najednou byl večer a James přišel domů. Já se zrovna oblékala, tak jsem se mu moc nevěnovala, ale všimla jsem si, že jde rovnou do svého pokoje. Šla jsem do chodby a zavolala na Jamese : „Můžeme jít?“ a v tu chvíli stál přede mnou. Měl něco v ruce, ale neviděla jsem to pořádně a když si všiml, že mu nakukuji za záda, vytáhl láhev, vypadala jako láhev na víno a to co bylo v ní vypadalo jako víno, potom se na mě James podíval a když viděl můj nechápavý výraz, prostě řekl : „Myslel jsem, že by bylo vhodné něco přinést.“ Já se na něho vyčítavě podívala a řekla : „Tati ty sám jsi upír, myslíš, že je nejlepší nést jim víno?“ James se najednou rozesmál a já nevěděla co ho tak pobavilo. Jenže James mi se smíchem oznámil : „Ale drahoušku, to není víno to je krev.“ Začala jsem se smát s Jamesem, nasedli jsme do mého porschatka a rozjeli se směrem Clársovým.

Když jsme tam dorazili Marks už čekal na verandě. Na krev v láhvi se Marks také tvářil udiveně jako prvně já, asi si říkal co je James za upíra, když nese na upírskou „večeři“ láhev vína. James mu ji předal a v tu chvíli jsem ucítila sladkou vůni krve. Marks to pochopil a zdvořile poděkoval.

Posedali jsme si v Clarsových obývacím pokoji a mě dali chipsy a ostatní si nalili skleničku krve. James s Marksem si povídali nejvíce mezi sebou, dobře si rozuměli. Marks nabídl Jamesovi lepší práci, Marks pracuje u policie a potřebuje někoho na noční směny a to se Jamesovi líbilo. Já si povídala s Isabelou báječně si rozumíme, jen mě trochu znepokojoval fakt, že je Monika naštvaná, ale já bych asi také byla, kdyby si někdo nakráčel ke mně domů, řekl by, že ví že jsem upír a ještě by se mnou prohodil zeď, i když bych si za to mohla sama. Měla jsem zajímavou konverzaci s Isabelou tak jsem si přestala všímat Moničiny naštvanosti.

Při cestě domů se mi udělalo strašně zle. Nemohla jsem, ani dojet domů a James to za mě musel do řídit. Doma jsem sebou praštila na postel a usnula jsem, což bylo velice zajímavé to se mi ještě nikdy nestalo, abych usnula, když jsem nechtěla, ale zdál se mi divný sen, jako že stojím uprostřed kruhu s ohněm a tak divně se usmívám, jako bych to zapálila úmyslně. Ležela jsem v posteli už druhý den a stále mi bylo špatně a do toho ještě James zjistil, že se v okolním městě výrazně zvyšuje počet vražd, věděl, že to nedělají obyčejní lidé, proto se tam chtěl vydat. Zdržovalo ho jenom to, že mě stále nebylo dobře. Proto požádal Markse, jestli by mě nepohlídal mezitím co bude pryč, byla jsem Marksovi strašně vděčná, že se ho zeptal kam jede. Marks totiž jel s ním a vzal s sebou ještě Moniku s Jouim. Isabelu nechal doma, aby na mě dohlídla. Když jsem o tom přemýšlela byla jsem strašně naštvaná, že to takhle komplikuju a že nemůžu pomoct.

Jednou v noci, když u nás zrovna spala Isabela, zdál se mi strašný sen a já se tak rozrušila, že když jsem se vzbudila a máchla kolem sebe rukou z podlahy začaly šlehat plameny. Isabela se ke mně dostala rychle a chtěla mě odnést, ale jakmile se mě dotkla, spálila se o mě. Začala jsem se jí omlouvat jako, kdybych si neuvědomovala, že kolem mě hoří podlaha. Najednou přiběhla Isabela s kyblíkem vody a začala to na mě lít. Tím jak mě postupně zchlazovala, oheň hasl. Nestalo se nic zvláštního, jen jsem měla kolem sebe na podlaze vypálený kruh. V tu chvíli pi přestalo být špatně. Nechápala jsem to. Ale věděla jsem, že takhle nemůžu Isabelu ohrožovat. Rozhodla jsem se proto, že hned jakmile se Isabela uklidní a půjde se zase dívat na televizi, tak vyskočím z okna a prostě uteču, alespoň na tak dlouho dokud se ten oheň nenaučím ovládat, mohla bych tím zabít Jamese a to jsem nechtěla. Měla jsem pravdu Isabela se velice rychle uklidnila a šla se dívat na televizi, kdyby tak věděla co chci udělat, určitě by se mi snažila zabránit v útěku. Potichu jsem si pobalila věci a vyskočila z okna. Dopadla jsem tiše, ale v tom jsem si všimla stojícího stínu pod stromem.

Neviděla jsem tomu do tváře, až když to udělalo tři kroky směrem ke mně, všimla jsem si, že je to Isabela. Přistoupila ke mně tak potichu, že jsem ji ani já neslyšela, vzala mě za ruku a řekla : „Pojď dovnitř, nebyla jsem k tobě upřímná“ Jejího provinilého pohledu si nešlo nevšimnout. Tiše jsem ji následovala k nám do obývajícího pokoje. Když jsme se posadily Isabela spustila : „Víš, jak už jsem řekla, tak jsem k tobě nebyla upřímná, mám takovou schopnost, něco jako ty to co jsi udělala s Monikou nebo teď ten oheň, já totiž umím odhadnout situaci, myslím tím, jak ses pokusila o útěk, tak já to věděla. Něco mi to totiž říkalo, že se pokusíš o útěk, proto jsem na tebe čekala pod tím stromem. Nezlobíš se viď? Musíš mi to odpustit, neměla jsem jinou možnost.“

„Já......ti odpouštím, akorát nechápu, proč bych se na tebe měla zlobit. Spíš by ses měla zlobit ty na mě?“ Řekla jsem jí překvapeně.

„No já myslela, že nejlepší kamarádky si říkají všechno, ale se mnou musíš mít chvíli strpení si totiž moje první nejlepší kamarádka.“ A hezky se na mě usmála. Já ji úsměv opětovala a k tomu jsem dodala : „Prosím tě, že to neřekneš Jamesovi, prosím.“ Isabela se rozesmála, ale zavrtěla hlavou, že mu to neřekne. Bylo mi divné že James a ostatní se ještě nevrátili. Začala jsem se o ně bát, ale znovu se pokusit o útěk, to Isabele nemůžu udělat. Najednou Isabela spustila křik a já byla v tu ránu u ní. Za oknem se mihl jenom stín. Uvědomila jsem si, že asi vím kdo tu byl. Isabela měla zavřené oči, ale zdálo se, že ji nic nebylo. Oči měla zavřené soustředěním. Snažila se zjistit co má ten Yetti udělat. Najednou se na mě otočila a řekla : „On...............on tě chce zabít Daro. Nebo aspoň to chce udělat zrovna teď. Nevím jestli si to nerozmyslí nebo jsem se na něho možná dostatečně nesoustředila.“ Jenže já věděla od začátku, že ten sen co se mi zdál, že nebude zrovna moc pravdivý. Musel to být můj nepřítel, když se u mě začala probouzet ta žízeň a všechny ty upírské přednosti. Možná to je i příčina toho, že mám nebo alespoň získávám novou schopnost. Do druhého dne se to, již neukázalo. James s ostatními se vrátili a James okamžitě zamířil ke mně, jestli už jsem v pořádku. Já mu řekla, že je to stále lepší a lepší, že jsem dostala novou schopnost. Potom jsem už celý den prospala, ta nová schopnost mě strašně vyčerpávala. Večer ke mně přišel James s večeří a řekl mi, že má pro mě návrh : „Daro, chci si s tebou o něčem důležitém promluvit. “ začal, já jen němě přikývla a snažila se na Jamese soustředit, mezitím co James pokračoval:„Dohodl jsem se s Marksem, že když budeš mít zájem, mohli by se naše rodiny spojit. Všichni ostatní už souhlasili, jelikož ty si spala a mi tě nechtěli budit, jsi poslední kdo má právo o tom rozhodnout.“ Začala jsem o tom uvažovat a po chvilce uvažování jsem zjistila, že přemýšlím nahlas : „Isabela by byla moje sestra, to je klad. Monika by byla moje sestra, to je menší zápor, bydlet s ní v jednom domě, ale to by se naše vztahy mohli zlepšit. Joui by byl můj bratr, to jsou dva klady proti jednomu záporu a když k tomu přidám ještě klad, že se přestěhujeme z toho malého domu někam do většího. Mám otázku...“ vypadlo ze mě najednou.

„A to jakou?“ zeptal se James zamyšlený nad mým uvažováním.

„Odstěhovali bychom se odsud kdybych souhlasila?“

James se zamyslel a po chvilce odpověděl : „Z našeho malého domku ano. Dokonce, ani tady bychom nebydleli. Marks souhlasil, že pro tolika člennou rodinu to je trochu malé, ale stále bychom bydleli tady v Beaveru.“

Chvíli jsem přemýšlela, jestli je to dobrý nápad se spojit s Clarsovými, nakonec mi to přišlo jako dobrý nápad tak jsem souhlasila : „Tak jo. Spojíme se s nimi, ale mám podmínku. Chci samostatný pokoj.“ a neodpustila jsem si škodolibý úsměv. Byla jsem ještě trochu unavená a tak jsem šla zase spát. Zdál se mi sen, že mě zase honí ten „Yetti“ a když jsem se vzbudila, dům byl v plamenech. Okamžitě jsem vstala z postele a přiblížila jsem se blíž k ohni. Udivilo mě že mě ten oheň vůbec nepálí. Prošla jsem skrz a kupodivu se mi nic nestalo. Prošla jsem zpět ke své už napolo shořené posteli a zase se mi nic nestalo. Tohle jsem opakovala, asi třikrát, až jsem si uvědomila co dělám, že o mě ostatní musí mít strach. Nemohli mi jít pomoci, protože jak jsem si myslela, že by jim můj oheň mohl ublížit, ba dokonce by je mohl i „zabít“. Rychle jsem seběhla dolů ze schodů a viděla jsem, že celé dolní patro je v plamenech. Začala jsem mít obavy jestli se James, tedy hlavně James, ale i ostatní dostali odsud dříve, než jsem to tu stihla podpálit. V tu chvíli jsem slyšela volání mého jména. Byla to Isabela kdo volal. Po chvilce jsem uslyšela i hlasy ostatních, když v tom vedle mě spadl kus stropu a také moje postel, byla celá v plamenech. Východ z domu byl celý v plamenech, chvíli jsem váhala než jsem si uvědomila, že to je můj oheň a že mi neublíží. Odhodlala jsem se po dalším pádu stropu. Upíří rychlostí jsem „vylítla“ skrz oheň a zastavila se až v Jamesově náruči. Kdyby mohl plakat určitě by teď brečel. Nad tím obrazem jsem se trochu pousmála. Hned jak jsem se vzpamatovala, začala jsem se Marksovi omlouvat, že jsem mu zníčila celý dům, že mě to moc mrzí, ale potěšilo mě, když mi řekl, že už má nový dům, že zatímco jsem spala, oni hledaly a že mají hezký, velký dům tam za lesem.

Autor: ElisR1 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování