Tajný spolek - 1 . část - Zjištění • OurStories.cz ~ naše povídky

Amanda je mladá sedmnáctiletá dívka. Jednoho dne však zjistí, co jí osud přidělil a není to nic pěkného.
Věnováno: shadow3, která mě sem na tyto stránky dovedla a inspirovala mě.

26.10.2011 (11:00) • 1lara2 • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 764×

Amanda Reesová byla sedmnácti letá dívka, chodila na střední školu v Richmondu.

V Richmondu žila poslední dva roky. Když byla malá, žila s matkou Veronou v Dallasu. Kvůli mamčině práci se přestěhovali do Richmondu. Pro Amandu to bylo velmi těžké, musela opustit staré přátele a musela si na nové škole hledat studenty jako je ona.

Myslela, že pro ni bude velmi těžké se seznámit na nové škole, a měla pravdu. Hned první den, když přijela do školy, uviděla černovlasou dívku v koženém oblečení, která si zrovna opírala svou motorku o sloup. Chvíli na ni tak koukala a najednou ji ze snění vytrhl protivný uražený hlas: „Haló, posloucháš mě. Ptala jsem se proč na mě tak zíráš!"

„Promiň," omluvila jsem se a šla jsem do hlavní budovy školy. Byla to obrovská na modro natřená budova. Když jsem přišla dovnitř, byla tam velká nádherná ozdobená hala, ze stropu visely různé exponáty a různé výtvory od žáků z vyšších ročníků.

Když jsem vešla do velké přednáškové místnosti pomyslela jsem si jen to, že si musím najít někoho, kohokoliv, kdo by mě mohl provést po této škole a říct mi alespoň, kde najdu kancelář ředitele.

Potom, co vešel do třídy profesor mytologie, jsem si uvědomila, že nemůže být ani o pět let starší než já. Asi v polovině hodině se ptal jak se nazývá mytologické stvoření, které má dlouhé špičáky a saje krev lidí. Potom jsem slyšela jen: „Tak kdo ví?" potom co se nikdo nepřihlásil řekl jen: „Vidím, že se hlásí celá třída, páni jak si mám z toho lesu rukou vybrat. Tak třeba Amanda Reesová."

„Je to upír pane profesore?" hádala jsem.

„Správně a příště dávejte pozor místo zkoumání spolužáků a koukání z okna!" řekl jen a potom když jsem kývla na souhlas pokračoval v přednášce.

Po škole jsem šla do jídelny. Když jsem vešla byla tam obrovská fronta, ale já v ní stát nemusela, protože jsem si jen přišla zaplatit obědy a zeptat se, kde bych našla kancelář ředitele.

Když jsem přišla domů, tak se mě mamka zeptala, jak se mi vedlo první den v nové škole a jestli jsem si našla nějaké nové kamarády. Ale já ji odpověděla jen: „Ne mami, nikdo se mnou celej den nepromluvil až na jednu hrozně protivnou holku, ale den byl dobrej. Měli jsme hodinu mytologie a já znala dobrou odpověď."

„No vidíš zlato, tak si kamarády třeba najdeš zítra. A zařídila sis všechno co jsem ti říkala, jako třeba aby sis zaplatila obědy, domluvila se s panem ředitelem na zvláštní výuku kvůli tomu stěhování v půlce roku a kvůli tomu rozvrhu?" zeptala se mě mamka.

„Jo, všechno jsem si zařídila až na tu zvláštní výuku, protože když se mnou celý den nikdo nemluvil, tak mi neřekli ani kde je kancelář ředitele. Ale neboj se, zítra si to zařídím a potom ti dám vědět jak jsem dopadla. Kdybych měla nějaký problém, tak ti zavolám, jo."

„Ale zlato, copak ty jsi zapomněla. Zítra jdu do školy přeci s tebou, abych se domluvila s tvým ředitelem. Ale neboj se já ti neudělám žádnou ostudu, vždyť tam jdu jen na skok."

„Mami, vždyť nemusíš chodit do školy a navíc se dá udělat ostuda i za deset minut. U tebe dokonce za minutu. Pamatuješ školu v Dalasu?" zeptala jsem se jí.

„Ale zlato, vždyť to bylo jen jednou."

„Tak dobře," řekla jsem, „dobrou mami."

„Dobrou zlato."

Autor: 1lara2 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování