OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Tajný spolek - 2 . část - Zjištění 2/2

27.10.2011 (15:00) • 1lara2 • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 696×

„Ale zlato, copak ty jsi zapomněla. Zítra jdu do školy přeci s tebou, abych se domluvila s tvým ředitelem. Ale neboj se, já ti neudělám žádnou ostudu, vždyť tam jdu jen na skok."
„Mami, vždyť nemusíš chodit do školy a navíc se dá udělat ostuda i za deset minut. U tebe dokonce za minutu. Pamatuješ školu v dalasu?" zeptala jsem se jí.

„Ale zlato, vždyť to bylo jen jednou."

„Tak dobře," řekla jsem, „dobrou mami."

„Dobrou zlato."

***

Další den ráno, když se Amanda probudila jí připadalo, že tento den by mohl být lepší než včerejší.

„Dobré ráno, mami," řekla jsem, když jsem přišla do kuchyně.

„Ahoj zlato. Na, tady máš snídani, tvé oblíbené palačinky s meruňkovou marmeládou. A nepospíchej, dnes ráno mi psal tvůj učitel a napsal mi, abychom přijely až na devátou, tak máme spoustu času," řekla mi mamka.

„Tak to je dobře. Ale stejně si myslím, že bychom tam měly jet už na osmou. Co když to u ředitele bude na dýl?" zeptala jsem se ospale.

„Když to bude nadýl, tak tě omluvím z hodin. Přece se musíš domluvit s panem ředitelem. Musí ti ještě přeci přidělit skříňku a dát ti rozvrh s učebnicemi," šílela mamka.

„Mami, já už rozvrh mám," zaprotestovale jsem otráveně.

Ve škole jsem zařídila vše, co jsem potřebovala.

***

Dva roky uplynuly jako voda. Už jsem měla dokonce pár kamarádek se kterými jsem mohla pokecat, ale to se jednoho rána úplně změnilo.

Ráno jsem už byla oblečená a chtěla jsem si připravit tašku do školy, ale moje učebnice byly pryč. Seběhla jsem dolů po schodech a zavolala:„Mamíííí! Nevíš, kde mám všechny učebnice?" zakřičela jsem po domě.

„Ahoj, zlato," ozvalo se z garáže, „víš tvé učebnice jsou vrácené ve škole, protože se stěhujeme, tvá babička..."

„Moje babička? Já mám babičku?" skočila jsem jí do řeči.

„Ano, potřebuje od nás pomoc, tak se tam stěhujeme. Má složité období a nechci ji nechat samotnou," řekla mamka smutně. Ale to mi bylo jedno.

„Nikdy jsi se o ní ani nezmínila, a když už se zmíníš, tak se k ní stěhujeme!" vyjela jsem na ni, vyběhla jsem po schodech a zabouchla za sebou dveře do mého pokoje.

Když ke mě mamka přišla, tak jsem si četla knihu, četba mě uklidňovala a byla to moje nejoblíbenější věc. Vžycky, když jsem byla smutná, naštvaná nebo uražená, tak jsem si četla.

„Víš, zlatíčko, já jí slíbila, že vyjedeme ihned, abychom byly u ní už na oběd. Tak pojď, já ti pomůžu sbalit si," řekla mi opatrně a čekala jak zareaguju.

„Ale já si nechci balit! Ani nevim, kde bydlí a navíc, myslela jsi u toho na mě. Pamatuješ jak dlouho jsem si tu hledala kamarády, a co když na té škole v tom městě, o který si myslim, že to je pěknej zapadákov, to bude ještě horší, co? Myslela jsi na tohle nebo si zas jen myslela na sebe a vůbec, kde ta má "ztracená" babička bydlí?" vyjekla jsem naštvaně

„Víš, to je to čeho jsem se bála, protože nevím, jak na to budeš reagovat. Víš, babička bydlí v Salemu."

„Cože, moje babička je ze Salemu?"

Autor: 1lara2 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tajný spolek - 2 . část - Zjištění 2/2: