Tajný spolek - 6. část - Ztracená • OurStories.cz ~ naše povídky

Amanda utekla z domova do lesa, kde našla jeskyni, ve které se ubytovala. Týden po jejím útěku ji hledá celé město a všude visí její plakáty s odměnou tomu, kdo ji přivede živou a zdravou. Musí rychle něco vymyslet, co udělá?

19.01.2012 (13:00) • 1lara2 • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 698×

Když už se hledajícím občanům ztratila z dohledu, zjistila, že se asi ztratila. V tom ale zahlédla oheň ze své jeskyně, a tak běžela k ní, aby zhasla oheň, díky kterému by ji našli.

Po dalším týdnu se rozhodla, že už musí odejít. Kdyby ji našli, tak by určitě měla zaracha do konce svého života a to nemohla dopustit.

Šla brzy spát a další den si sbalila věci, ale ještě předtím se rozhodla, že si ještě musí nakoupit nějaké jídlo. A proto si na sebe vzala černou mikinu s kapucí a kšiltovku, aby ji nikdo nepoznal.

Šla do města do obchodu, který byl asi dvě stě metrů od policejní stanice, vešla dovnitř, kde toho koupila tolik, aby to unesla. Přistoupila ke kase a když platila, tak jí nějaký muž oslovil Amando. Rychle zaplatila a vyběhla z obchodu. Ten muž ji sledoval, když směřovala k lesu.

Amanda šla rychlou chůzí, aby bylo vidět, že je klidná, a že neví o kom se to mluví. Ale ten muž ji stále pronásledoval, a tak se rozhodla, že půjde jinudy, proto zahnula doleva, aby tohoto muže zmátla a mohla se vrátit do jeskyně a opustit Salem, který jí připadal tak opuštěný a jiný než jakékoli město na světě.

Když šla jinudy, tak si uvědomila, že to tu ještě nezná, ale snažila se působit klidně a vyrovnaně, aby si ten muž myslel, že přesně ví kam jde.

Když ji muž stále sledoval, tak už to nevydržela a rozběhla se. Když se ohlédla, všimla si, že muž pomalu běží za ní. A proto změnila směr. Už ale byla zadýchaná a unavená, nohy ji bolely, a tak musela rychle vymyslet, kam se před neznámým mužem ukryje, aby si mohla odpočinout.

Všimla si břehu u řeky, pod kterým byla dost velká prohloubenina, aby se tam schovala a ten muž ji neviděl.

Zrychlila ke břehu, seskočila dolů a rozhodla se, že si chvíli odpočine. Asi pět minut seděla a odpočívala, ale potom se z vrchu břehu ozvalo: „Amando, já vím, že jsi to ty. Přede mnou se neschováš, já tě najdu a dovedu tě domů, nemusíš se mě bát.“

Amanda se rozhodla k tomu, že musí zakročit. Pomalu se zvedla, aby ji muž nespatřil a rozběhla se podél břehu pryč. Ale muž ji spatřil a rozběhl se za ní.

Amanda běžela velmi dlouho, ale když se ohlédla, muž za ní už nebyl. Zpomalila do pomalé chůze, celá zadýchaná a řekla si, že se musí vrátit do jeskyně pro věci.

Vrátila se ke břehu u té řeky, ale zjistila, že vůbec neví kde se zrovna nachází. Zamyslela se a myslela, že běžela tudy a tudy, po dlouhém bloudění se konečně zastavila. Snažila se zorientovat, ale neuspěla. Zkoušela ještě najít cestu, ale neuspěla. Vůbec nevěděla, kde je a jediné co u sebe měla bylo pár zbylých dolarů a baterka. Byla nešťastná a sedla si na nějaký pařez, co tam zrovna našla. Neodbytně se blížila noc a ona cítila, že by se z lesa měla rychle dostat. Nevěděla odkud ten pocit vychází, ale cítila to.

Autor: 1lara2 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování