OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Tak zase příště - 1. kapitola

26.12.2011 (11:00) • zira • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 567×

1. kapitola – Čekám na odpověď

Koukl se mi do očí a já se na něho usmála. Leželi jsme v posteli a dívali se na sebe. Zkoumal moji tvář a já jen nečinně dýchala. Potom mi vlepil polibek a zase se odtáhl. Pohladil mě po tváři, rychle se zvedl a začal se oblékat.

„Udělala jsem něco špatně?“ zeptala jsem se.

„Ne, neudělala, jen…“

„Jen co?“ zeptala jsem se a kouknula se mu do očí.

„Já jen… Musím za tetou,“ řekl.

„Za tetou? Používáš pořád jednu a tu samou výmluvu, Nicku. Použiješ ji vždycky, když mezi námi dojde k něčemu většímu, než jen k sexu,“ pověděla jsem a taky se začala oblékat.

„To ne, jen…“

„Jen co, Nicku? Včera jsem ti to řekla jasně. Nemám na tohle už sílu. Už tohle prostě dál nemůžu. Mám tě ráda a ty mě nejspíš jen využíváš k sexu… Ze začátku jsem tě taky využívala, ale… ale teď je to jiný. Až vyjdu z tohohle pokoje, budeme spojeni jen tím, že jsme v kruhu, nic víc nic míň,“ řekla jsem, nazula si boty a otočila se k němu. Seděl a mlčky se koukal do země.

„Fajn, jak chceš,“ řekla jsem a cítila se zrazená a podvedená. Vylítla jsem z pokoje a z jeho domu jako duch a byla jsem naštvaná a zároveň tak smutná. Slzy mi stékaly po tváři a já se modlila, aby se moje srdce ještě někdy dalo dohromady, protože teď je na milion střípků. Šla jsem do jednoho krámu, kde se dá normálně koupit alkohol, aniž byste museli dokazovat, že Vám je jednadvacet a koupila si dva fernety... To mi stačí. Potom jsem si sedla k molu a začala popíjet. Nikdo tam nebyl, což bylo dobře, aspoň mě nikdo neuvidí. Faye určitě někde lítá za nějakými kluky nebo se pokouší čarovat, aniž by jí někdo z kruhu musel stát za zadkem. Já se divím, že ji to ještě baví. Prostě to tak má být. Kruh byl stvořen jen proto, aby se oslabily síly jednotlivce a aby byl posilněn kruh. Sice to, že budeme muset čarovat společně, jsme nevěděli, ale to je detail.

Napila jsem se a podívala se na flašku… Skoro prázdná. To jsem za tak krátkou chvíli vypila jednu flašku fernetu. Kouknula jsem se na druhou, ale ta už byla taky prázdná. To je divný. To není možný, abych za pět minut vypila dvě flašky fernetu. Kouknula jsem se na hodinky, ale viděla jsem rozmazaně. Celý svět se mi točil před očima a bylo mi špatně od žaludku. Po několika minutách jsem konečně viděla, kolik je hodin a úplně jsem ztuhla. Vždyť ono už je po jedenácté večer. Na molo jsem přišla… Zatraceně, kdy jsem sem přišla. Přišla jsem sem… v jednu. Můj mozek byl tak pomalý, že nedokázal ani spočítat, jak dlouho tu jsem.

Dopila jsem láhev a hodila ji k té druhé. Chtěla jsem se zvednout, ale začalo mi být tak divně, že jsem se naklonila a začala zvracet do moře. Někdo mi přidržel vlasy, ale já stále zvracela. Bylo mi tak neskutečně špatně, že i kdyby mi držel vlasy nějaký bezdomovec, tak by mi to bylo jedno. Otřela jsem si ústa a podívala se, kdo je vedle mě. Když jsem ho uviděla, ztuhla jsem. Vedle mě byl Nick a smutně se na mě díval. Najednou mi vytryskly slzy z obličeje a já se mu vrhla přímo do náruče. Objal mě a hladil mě po zádech.

„Omlouvám se ti,“ řekl hned a já mu stále vzlykala do mikiny. Hladil mě po zádech a líbal do vlasů. Po několika minutách mě vzal do náruče a šel se mnou pryč.

„Kam… kam jdeme?“ zeptala jsem se.

„Ke mně,“ řekl.

„Nicku, já vím, že máš rád sex, ale já ti asi k ničemu nebudu. Pokud teda nemáš rád sado maso a nechceš mít sex s holkou v bezvědomí,“ řekla jsem.

„Jsi vtipná, když jsi opilá, víš o tom?“ zeptal se vesele. Najednou jsem si zakryla ústa.

„Co je, je ti blbě?“ zeptal se.

„Ne, už to přešlo,“ řekla jsem.

„Teta odjela na víkend pryč, takže ke mně domů chodit vůbec nebude,“ řekl.

„Počkat, a co táta?“ zeptala jsem se.

„Faye všechno zařídila. Volala mu a řekla mu, že si užijete spolu dámskou jízdu,“ pověděl a já pomalu začínala usínat.

„Nespi, beruško, za chvilku přijdeme domů a pak budeš moct spát, jak dlouho budeš chtít,“ pověděl a políbil mě na čelo.

„Dej mě dolů,“ řekla jsem.

„Jsi si jistá?“ zeptala jsem se.

„Jo, tohle už zvládnu,“ řekla jsem a on mě postavil na nohy. Hned na to jsem ale skoro spadla na zem. Chytil mě a chtěl si mě znovu dát do náruče.

„Ne, to je dobrý, nemusíš mě tahat, vždyť je to ještě…“ Kouknula jsem se a myslela si, že jsme v ulici, ale bylo to divný. Kolem nás byly domy, ale byli jsme jakoby zezadu těch domů.

„Kde jsme?“ zeptala jsem se.

„Přemýšlej. Nemůžeme jít po ulici jen tak,“ řekl.

„Takže ty pořád nechceš být se mnou na veřejnosti?“ zeptala jsem se.

„Zlatíčko, máš být u Faye, místo abys byla se mnou. Myslím si, že kdyby tě viděl tvůj otec, jak klopýtáš se mnou po ulici opilá… No, myslím, že by mě pak zabil a tobě dal domácí vězení do konce života,“ řekl vesele.

„Neodpověděl si mi na otázku,“ řekla jsem a kouknula se mu do očí. Najednou se mi udělalo zase blbě a znovu jsem začala zvracet. Nick mi znovu přidržel vlasy a hladil mě po zádech. To mě utvrdilo v tom, že jsem se pletla. Potom jsme došli k němu domů a vešli jsme zadním vchodem. Posadil mě do kuchyně na židli a rozsvítil v celém domě. Podal mi vodu a nějaký prášek. Ani jsem nezkoumala, co je to za prášek a polkla ho. Věřila jsem mu. Po chvilce přišel po schodech a podal mi pastu a kartáček.

„Díky, myslíš na všechno,“ řekla jsem.

„Můžeš si vyčistit zuby i tady v kuchyni,“ řekl a sedl si ke mně. Vzala jsem kartáček, dala si na něho pastu a začala si čistit zuby. Po dvou minutách jsem pastu vyplivla a vypláchla si třikrát pusu. Umyla jsem kartáček a podala jsem pastu i kartáček Nickovi do ruky, který je uklidil nahoře do koupelny. Pomalu jsem se začala zotavovat. Už mi nebylo tak blbě od žaludku, začala jsem konečně vidět normálně a tak jsem šla nahoru po schodech. Nick, když mě viděl, tak ke mně rychle spěchal, aby mě podržel.

„Už je to dobrý, to zvládnu,“ pověděla jsem.

„Jo, to známe,“ řekl, vzal mě do náruče a utíkal se mnou do svého pokoje. Hodil mě na postel a sám si do ní lehl. Sundal sobě a mně boty a potom mě políbil na krk.

„Už je ti líp?“ zeptal se. Jen jsem přikývla a usmála se. Oddělal mi vlasy z čela a políbil mě. Odsunula jsem se a podívala se mu do očí.

„Co?“ zeptal se.

„Ptala jsem se tě na něco,“ řekla jsem a lehnula si do polštářů. On ale vůbec neodpovídal.

„Takže nic… Musíš vědět, že teď nemám jinou možnost a musím tu zůstat, jelikož mi není ještě dobře a nemůžu ani do svého vlastního domu, ale zítra ráno brzo vstanu a…“

„Taky cítím něco víc,“ skočil mi do řeči.

„Co, prosím?“ zeptala jsem se.

„Říkám, že taky cítím něco víc, ty si mě neslyšela?“ zeptal se.

„Slyšela, ale chtěla jsem to slyšet ještě jednou,“ řekla jsem vesele a mrkla na něho.

„Tak počkej, to si vypiješ,“ zakřičel a začal mě lechtat. Vesele jsem křičela a bránila se. Díky bohu, že i on je lechtivý. Potom jsme oba přestali a podívali se na sebe. Přitulil se blíže a políbil mě. Byl nade mnou a tlačil mě do polštářů. Ruce jsem měla na jeho tváři a byla jsem šťastná. Potom přestal, vzal peřinu a oba dva nás přikryl. Kouknula jsem se na něho překvapeně a on se usmál.

„Co?“ zeptal se.

„No, já myslela, že zase bude sex,“ řekla jsem.

„Na to, abych byl s tebou, sex nepotřebuju,“ pověděl a políbil mě na pusu. Najednou mi z tváří začaly padat velké kapky slz.

„Proč brečíš? Řekl jsem něco špatně?“ zeptal se.

„Ne, právě naopak,“ řekla jsem a dala si hlavu na jeho hruď. Po chvíli jsem usnula a byla jsem šťastná, že jsem v jeho náručí a konečně je všechno tak, jak má být.

Autor: zira, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tak zase příště - 1. kapitola: