Tak, přináším vám povídku. =) Je o trochu zvláštní dívce, Calure. Její život je protkán tajemstvím a temnotou… Mihotavé světýlko jejího života tiše poblikává a ona se stává součástí toho tajemného světa. Je to už několik let, co se svět dozvěděl o krvelačných a divokých tvorech, kteří se dříve skrývali v temnotě. Teď se tito tvorové pohybují po světě zcela odhaleni. Kolik toho má Calure s nimi společného? Jak se vyrovná se svým životem? Kdo nakonec bude zrůda?
13.10.2010 (17:00) • SmoulaXX • Povídky » Na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1714×
Prolog – Zimní Noc
Zapadlá ulička potemnělého města se na mě nepřátelsky šklebila přes hustý baldachýn mlhy. Tak přesně tomuhle jsem se chtěla vyhnout. Vím, co se o nich říká. Vydechla jsem a bílý obláček mého dechu se hned rozplynul. Je taková zima, určitě pod nulou. Rozhlédla jsem se. Všude bylo ticho a na ulici nebylo ani živáčka. Nevím, jestli to je dobře. Když tu nikdo není tak mi nikdo nepřijde na pomoc. Ale zase tam, kde nejsou lidi, tam nejsou ani… ani… oni. Otřásla jsem se chladem a vyrazila. Tohle přece zvládnu.
Už jsem to jednou zažila a jsem pořád tady. Živá.
Dala jsem se do svižného kroku, který pozvolna přecházel v běh. Moje kroky byly ale hlasité. Moc hlasité. Zpomalila jsem a prudce se otočila. Zalykala jsem se vlastním dechem a prohlížela si ulici osvětlenou matným světlem pouličních lamp. Nikdo tam nebyl. Ubíjející ticho přehlušil šramot za mnou. Šramot připomínající ohýbající se železo, mě vyděsil. Vyjekla jsem a prudce se otočila, nikde nikdo.
Vydechla jsem úlevou, ale v tom okamžiku se zvuk ozval znovu. Připlácla jsem se na plot jednoho z domů a nastražila uši… nic… zase… jako předtím. Srdce mi bušilo ve spáncích a můj dech by snad přehlušil i lokomotivu.
Co jsem komu udělala? Žít věčně ve strachu… nikdy si nebýt ničím jistý. Spoléhat se můžete jen na to, že na vás za další uličkou čeká jistá smrt. Proto je město jako vymetené. Tohle nemá nic společného s dobrými mravy. Prostě se nechtějí nechat sežrat, to je celé. A popravdě - já taky ne. I když, jen já jsem takový blázen, abych šla pozdě z práce jen kvůli nesrovnané poličce. Mohla jsem to přece dodělat zítra. Ne, já jsem zkrátka musela počkat, až se setmí, aby si mě mohli dát k večeři.
Odfrkla jsem si a vyběhla. Za mnou se ozýval šramot, ale snažila jsem se to ignorovat. Bezvýsledně jsem si namlouvala, že tam nic není. Za chvíli jsem zase zpomalila a otočila se. Ulice byla prázdná. Nikdy tam nikdo není, a druhý den mě najdou mrtvou ve strouze. Hořce jsem se tomu usmála.
Ale další, tříštivá rána mě probudila. Rozhlídla jsem se okolo sebe. Mezi dvěma auty několik metrů ode mě se cosi pohnulo. Srdce mi klopýtlo a vynechalo jeden úder. Udělala jsem krok zpátky a do něčeho narazila. Ztuhla jsem a polila mě hrůza.
Pomalu jsem se otočila, ale díky Bohu to byl jen sloup. Jenom pitomý sloup a já nadělám! pomyslela jsem si naštvaně. Chystala jsem se ho v nepozornosti nakopnout, ale prohnala se kolem mě černá čára. Vypískla jsem a narazila do dřevěného plotu.
„Kruci,“ zamumlala jsem. Na boku jsem měla roztrženou bundu… a… kůži. Táhnul se tam několik centimetrů dlouhý šrám. Rychlý dech se mi zadrhnul. Právě jsem se odsoudila k smrti, propíchla mi vyděšená myšlenka hlavu. Vyjukaně jsem civěla na krev, která se řinula z rány. Tohle není dobré.
Rychle jsem si to zakryla a běžela dál. Ale neutekla jsem tomu. Rány, bušení a kroky se přibližovaly a já už neměla ani odvahu se otočit. Prostě jsem utíkala k domu své babičky. Co nejrychleji to šlo.
Možná to nepřežiju… Oči se mi zalily slzami. Už nikdy neuvidím maminku s tatínkem, babičku. Už se s nimi nikdy nezasměju ani nepohádám. Klopýtla jsem na nerovné cestě. Ale babička mi to říkala. A taky řekla další věc, kterou si budu nadosmrti pamatovat…
„Nikdy se na ně nedívej zpříma. Chytnou tě očima, Calure, a pak už tě nikdy neuvidím.“
Možná to vypadá, že mám trhlou babičku, ale ona mluví pravdu. Oni jsou… To je jedno. Zabočila jsem do užší uličky, která je už jen půl bloku k domu. Jen z ní vyjdu. Jestli vyjdu. Zakroutila jsem hlavou a dál běžela.
Pak do mě znovu něco narazilo a předběhlo mě to. Namáčknutá na zdi jsem pozorovala konec uličky, kde to zmizelo. Je to pryč. Trochu jsem se zaradovala, ale ještě není vyhráno. Ještě nejsem doma.
Klusem jsem pospíchala na konec a už jsem tam byla. Jako vždycky jsem zahnula napravo a podle třetího světla zase doprava… Někdo tam stál. Strnula jsem. Vysoká, černá postava se opírala o sloup přede mnou. Byl to určitě kluk. Měl kapuci a skloněnou hlavu tak, abych mu neviděla do tváře. Radovala jsem se předčasně, napadlo mě vzápětí.
Zrychlený dech mi uvízl v krku. Zůstala jsem stát a zírala na temnou postavu osvětlenou poblikávající lampou. Váhala jsem: Mám utéci anebo jít dál? Jenže kam bych šla? Musím jít a to rychle. Přenesla jsem váhu na druhou nohu. V tom okamžiku se kapuca pohnula. Lekla jsem se.
Ale dodala jsem si odvahu. Tohle zvládnu. Nadechla jsem se ostrého, chladného vzduchu a vykročila jeho směrem. Jak jsem se přibližovala, tak mi rychleji tlouklo srdce. Musí to být hodně slyšet. Jen pár kroků a jsem doma.
Už jsem byla na jeho úrovni, když se kapuca pomalu sesula na jeho ramena. Zatajil se mi dech. Chytil mě za ruku a já mu konečně viděla do tváře. Ty oči…
„Alexi?“ Dívala jsem se do nádherné tváře, bledé jako měsíc, a dvou rudých očí. Jeho černé vlasy byly svázané do krátkého culíku, tak jako vždycky, ale jeho rty… Jeho rty byly pokryty rudou krví. Zajíkla jsem se, ale nemohla jsem od něj odtrhnout zrak.
„Chytnou tě očima…“
„Noc je nebezpečná. Nikdy nevíš na koho narazíš, Calure,“ šeptl chtivě a naklonil se k mému krku.
„A pak už tě nikdy neuvidím…“
Tak doufám, že vám ta moje prvotina líbila. =) Píšu sice povídky na Stmívání,eu, ale tohle je moje první samostatná tvorba. Tak jsem moc zvědavá, co na to, kdo řekne. =) Děkuju za přečtení a komentáře! ;-)
Autor: SmoulaXX (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Temná strana Prolog - Zimní noc :
Konečně jsem si udělala čas. A jsem moc ráda, že jsem se do čtení pustila, protože jsem napnutá, co bude dál 
. Jdu hned na další 
Zajímavá povídka a líbí se mi. 
Úžasný Ivanko !!! V napětí jsem si tu kousala nehty na rukou... a myslim že už mi žádný nezbyly... :)) Ale víš co ? Koukej přidat další díl !! :)) 
Páni... si naozaj úžasná. Bola to neuveriteľná kapitola a presne ako povedala Fluffy, vždy keď sa Calure zľakla, zľakla som sa aj ja. 
Dúfam, že pridáš pokračovanie. 
Teď ti už nemůžu hrozit ani zlatou fixkou =D
Nebudu tisíckrát omílat to, jak jsi se nádherně zlepšila, píšeš krásně, poutavě a přiznejme si to - četla jsem s otevřenou pusou a chvílemi téměř nadskočila na židli =) Pokaždé, když se Calure lekla, tak jsem se lekla i já a věř, že tolik zástav srdce za sebou jsem už dlouho neměla =)
Netrpělivě budu čekat na další kapitolu, protože tu vyvstává nepřeberně otázek. Zvlášť, kdo je Alex? =)
Šmoulinko, jsi vážně talentovaná, tak jen piš dál a nenechávej nás dlouho čekat =) Jinak ti budu muset připomenout, že mám zbraň hromadného ničení a ta zlatá fakt dolů nejde =D
Moc zajímavý začátek, jsem zvědavá jak tohle bude pokračovat. Každopádně se těším na první kapitolu... Snad bude brzy...
Přesně tohle mne jednou zabije.
Aby jsi věděla, opravdu nesnáším milionkrát omleté klišé typu „je to úžasné" nebo „nádherná kapitola", ale myslím, že u tvé povídky budu muset říct respektive napsat, že jsem naprosto fascinovaná genialitou tohohle prologu a to myslím upřímně. Zbožňuju takovéhle tajemné věci, kde jde o život a nic není tak, jak se může na první pohled zdát. De facto ti chci prostě a jednoduše říct: zapiš si na seznam další věrnou čtenářku, protože tohle prostě nemůže zůstat bez uznání.
Celý článek jsem četla se zatajeným dechem. Poutavý, krásný, tajemný, neobvyklý, dokonale vykreslené prostředí. Uchvátila jsi mě. Opravdu neobvyklé a krásné. Člověk se cítil, jakoby byl přímo tam, s tou dívkou a pociťoval její strach a úzkost, která vyzařovala z její osobnosti. Nádherně popisuješ prostředí a tvoje slova za sebe padají jako cihly, když stavíš dům. Nádherné, opravdu nádherné. Uchvacující a dokonalé zároveň. S radostí budu čekat na další kapitolu.
Přidat komentář:
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
- Who He Really Is
- Priznanie
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!