OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » The Intricate Ties - 10. Medvídek

18.02.2011 (19:00) • AshGreene • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1338×

10. Medvídek

„Nic vážného, neboj, jen to dneska Jas trochu přepískla. A v tomhle stavu domů nemůže, její máma by nás roztrhla všechny tři. No, a my máme jaksi obsazené domy, já mám příbuzné a Marc má mě. Nemohl bys ji dneska nechat u sebe?“ Doufala v kladnou odpověď, a její podvědomí vědělo, že se jí dočká.

„Samozřejmě, dojedu pro ni, kde jste?“ povzdechl si Jay a začal hledat klíče od auta.

Ash mu nadiktovala adresu a ještě se potřebovala ujistit.

„Jasone? Neotravuje tě to?“

„Ne, jen mě Jasmine překvapila, nečekal bych to od ní.“

„Normálně taková není, Peter ji pěkně vytočil, a tak to nějak nezvládla.“

„Dobře, už jedu,“ oznámil jí Jason a bez rozloučení zavěsil.

Měl sto chudí „promluvit“ si s tím Peterem, ale to bude muset počkat, nyní mu to jeho stav nedovoloval.

Nasedl a rychle vyjížděl.

„Jasone, promiň, je mi líto, že tě takhle otravujeme, ale jsi naše jediná možnost!“ přivítala ho Ashley, hned jak vystoupil z auta.

„Nevadí, rád vám pomůžu, tak kde je to stvoření?“ Ujistil ji Jason a rychle se rozhlížel okolo, musel se na vlastní oči ujistit, že je relativně v pořádku.

„V autě, asi v polospánku, moc nevnímá, ale ještě nespí. Přenesu ji do tvého auta.“ Objevil se u nich Marc.

Jay jen kývnul na souhlas a šel otevřít zadní dveře svého auta.

Marc mezitím přinesl malátnou Jasmine, chudinka vypadala tak křehce, položil ji na zadní sedadlo a s námahou se narovnal.

„Uch, nějak mi ztuhly záda,“ postěžoval si.

„Nejsem… těžká!“ ohradila se mumlavě Jasmine, měla tak těžký jazyk.

Všichni se zasmáli a Marc s Ashley se vydali svojí cestou.

Jason se ještě sehnul a pokoušel se tu malou alkoholičku připoutat.

Vůbec mu to neulehčovala tím, že nespolupracovala. Nakonec se mu to podařilo a on se opatrně ponořil do spleti uliček.

„Harry? Jsi doma?“

„Ne, proč? Jel jsem s klukama do klubu,“ zařval Harry do telefonu, aby přerušil hlasitou hudbu.

„Jasmine trochu přebrala a domů nemůže a ani Marc s Ashley ji neměli kam dát. Souhlasil jsem, že ji nechám u nás, myslel jsem, že bys mi s naším malým opilcem pomohl, ale snad to nějak zvládnu. Tak se nelekni, až budu spát na gauči,“ zabručel Jay do telefonu.

„Dobře, tak dobrou, netuším, v kolik přijdu,“ přiznal se bezostyšně Harry a Jason se jen ušklíbl. Zavěsil a šel vzbudit Jasmine.

„Jasmine! Prober se! Vyjedeme jen nahoru, a pak můžeš zase spát.“ Třásl s ní a ona jen ztěžka otevřela víčka.

Pomohl jí ven z auta a pořádně ji podepřel. Jeho žebra zaprotestovala, ale on si toho nevšímal, stejně s tím nic neudělá.

Nohy se jí motaly, sotva je zvedla, a tak se pomalu odplížili do výtahu. Jason děkoval bohu, že ho mají.

Posadil ji na sedátko pro invalidy a sám ztěžka oddechoval a snažil se zahnat bodavou bolest v hrudníku.

Nahoře se vmotali do bytu, rovnou do ložnice.

Jasmine, už zase napůl spící, se svalila do postele a Jay podnikl druhé dýchání. Připadal si jako u porodu.

Podíval se na spící Jas, vypadala kouzelně, přestože byla rozcuchaná a neodlíčená. Stíny jí udělaly okolo očí barevné monokly, ale i přesto se mu líbila.

Zvedl se a šel jí pro sklenici vody a aspirin. Až se vzbudí, bude to potřebovat. Jakmile se vrátil a položil věci na noční stolek, uvědomil si, že by jí měl vyzout boty. Svlékl jí i svetřík, do kterého byla pochybně zamotaná, a šaty jí nechal, nechtěl, aby si myslela, že je šmírák, nebo hůř.

Zachumlal princeznu do peřiny a dal jí pusu na tvář, teď si to mohl dovolit.

Její ruka najednou vystřelila a chytila tu jeho.

„Nechte mi mého méďu, já chci svého plyšového medvídka!“ začala se rozčilovat a otevřela oči.

Nebyl si jistý, co si o tom má myslet, ale usoudil, že spí s otevřenýma očima, nebo má halucinace, nebylo by to neobvyklé. Alkohol tohle může způsobit.

Chtěl se jí opatrně vymanit, ale její sevření bylo překvapivě pevné.

„Méďu!“ zafňukala jako malé dítě a pevněji ho stiskla.

Jay si uvědomil, že s ní asi nic nehne, a tak si s povzdechem lehnul vedle ní.

Jasmine pevně sevřela jeho ruku ve svých tlapkách a spokojeně zavřela oči.

„Děkuju,“ vydechla ještě a hned nato usnula.

Jason se musel zasmát, trochu se ale děsil její reakce, až se probudí vedle sebe.

Se zasténáním jsem otevřela oči do slunečného dne. Hlava mi nehorázně třeštila a žaludek byl jako na vodě.

Otočila jsem se a zděšeně zalapala po dechu.

Jason ležel vedle mě a já svírala jeho ruku. Ihned mi hlavou proběhly všechny možné scénáře toho, co se mohlo v noci stát a teprve potom, jsem si uvědomila důležitou věc, oba jsme byli plně oblečení.

Posadila jsem se, ale můj žaludek se mnou měl jiné plány.

Okamžitě se ozval a já vystřelila z postele. Prudce jsem vběhla do koupelny a skácela se k záchodu.

Po chvilce jsem uslyšela kroky a poté mi někdo lehce přidržel vlasy. Pravděpodobně Jason.

„Co se to tu včera stalo? A co tady vůbec dělám?“ zasténala jsem do útrob záchodové mísy.

„Myslela jsi, že jsem plyšový méďa a nechtěla jsi mě pustit, tak jsi mě v podstatě přinutila usnout u tebe. A předtím mi volala Ashley, že tě nemají kam dát a domů takhle nemůžeš. Tak jsem pro tebe přijel.“ Stručné, jasné, trapné.

V tuhle chvíli jsem byla vděčná za záchodovou mísu. Naprosto jsem se znemožnila a byla jsem rudá jako rajče, přestože jsem se cítila naprosto mizerně.

Když jsem se narovnala, Jay mě starostlivě pozoroval.

„Jak je?“

„Hrozně.“

Dneska jsme byli obzvláště výřeční, ale byla jsem celkem vděčná, takový propadák, to se může stát jenom mně.

„Pojď, máš tam aspirin a vodu.“ Pomohl mi na nohy a dostat se zpět do postele, chtěla jsem se propadnout až na druhý konec světa, ale nebylo mi to dopřáno.

Poslušně jsem spolkla prášek a vypila dvě sklenice vody a znova na mě dopadla únava.

„Ještě si lehni, zavolám tvé mamce, aby si nedělala starosti,“ ujistil mě můj anděl strážný, ani netušil, jak jsem mu byla vděčná.

„Díky, kolik je vůbec hodin?“

„Jen devět, ještě můžeš spát,“ uklidnil mě.

„Dobře, můžu si skočit do sprchy?“ zaprosila jsem jako štěně, doufala jsem, že jsem v jeho žebříčku hodnot neklesla až tak hluboko.

„Samozřejmě, dám ti něco na převlečení.“ Ladně přeplul ke skříni.

Dostala jsem čisté tepláky, tričko a ručník. Všechno moc krásně vonělo, konečně chlap, co se umí o sebe postarat. Nebo to tak alespoň vypadá.

Paradoxně jsem se po sprše cítila ještě unavenější, než předtím.

Vrátila jsem se do ložnice, kde jsem potkala Jaye s další sklenicí vody.

„Ještě to vypij, a pak ti dám pokoj,“ usmál se okouzlujícím úsměvem a vnutil by mi tak snad i rybí tuk.

Bez protestů jsem to tedy vypila a znova se zavrtala do postele, která voněla stejně jako její majitel. Naprosto božsky, ale to jsem na sobě nedala znát, teda alespoň doufám, pro dnešek už bylo trapasů dost.

Slyšela jsem ještě Jasona zatahovat žaluzie a pak tiché „Dobrou.“ A víc nic.

Jason se tiše vytratil ze své ložnice, s úmyslem připravit si snídani a později, až bude Jasmine spát víc tvrdě, vzít si věci na převlečení a vykonat svojí ranní hygienu.

Přemýšlel o minulé noci.

Ani v nejmenším mu nevadilo „spát s Jasmine.“ Večer byla tak roztomilá, přestože teď na ní bylo vidět, že by se nejraději propadla až na Jižní pól.

„Co se děje? Proč se usmíváš jak měsíček na hnoji?“ zeptal se najednou Harry, který měl taky něco vypito, ale rozhodně byl při smyslech.

Jason se šíleně leknul, ale nenechal se vyvést z míry. „Usmívám se při pomyšlení, že dnes mají minimálně dva lidé o hodně horší ráno než já,“ oplatil mu drzou poznámku s úsměvem.

„Dva lidé? Já tu nikoho nevidím,“ poznamenal jeho bratr a hnal se za sklenicí s vodou.

„Jasmine, včera jsem ji musel přivézt, byla úplně mimo a ta naše zamilovaná dvojka ji neměla kam dát. Pak ti povyprávím, ale jsi zralý na postel, kolik hodin jsi spal?“

„Hm, asi tři,“ ušklíbl se Harry a odporoučel se do svého pokoje.

Jason se s úsměvem nasnídal a hodlal se vplížit do své vlastní ložnice.

Jasmine ležela pořád stejně a pořád vypadala roztomile.

Tiše vytáhl čisté oblečení pro sebe a Jasmine taky vyndal něco na sebe. Košili a džíny, její šaty, nyní přehozené přes židli, potřebovali nutně vyprat a vyžehlit.

Zavřel za sebou dveře s tichým cvaknutím, když se rozezněl Jasminin mobil.

Na displayi ze zobrazilo Mamka, a tak to bez obav zvednul.

„Jasmine! Konečně jsi mi to zvedla! Už jsem se začínala bát,“ spustila hned a on ani nedostal příležitost představit se.

„Ehm, paní Stride, tady Jason Downing.“

„Jasone?“

„Omlouvám se, že jsem vám nezavolal, nebo nenapsal dříve, ale popravdě jsem před chvílí vstal. Včera jsem přivezl Jas k sobě. Trochu to přehnala, a tak jsem ji nechal přespat u sebe. Přísahám, že nic nebylo!“ ohradil se nakonec.

Maminka se úlevně zasmála. „Díky, že mi to říkáš, ale je to jen vaše věc. Díky, že jsi mi řekl, kde se nachází moje raubířka, předpokládám, že ještě spí.“

„Ano, odpoledne vám ji přivezu, určitě se nechá vyzpovídat,“ zasmál se úlevně. Ještěže Jas nemá hysterické rodiče.

„Dobře, zatím se měj, Jasone a díky, že ses o ni postaral.“

„Není zač. Zatím,“ zasmál se a položil sluchátko.

U Jasmine doma zatím Elizabeth přemýšlela o své holčičce.

Mrzelo ji, že se její dcera včera opila, ale tušila, že to nebylo jen tak, bez důvodu. Hodlala tu raubířku vyzpovídat, ale doufala, že to skončí dobře, jako vždycky. Už si zvykla na ty otrávené pohledy, které Jasmine skvěle ovládala.

Na druhou stranu, jestli se ti dva více sblížili, byla by jenom ráda. Jason se jí líbil, vypadal slušně, rozhodně k němu cítila více sympatií, než k Peterovi, když ho Jasmine poprvé přivezla domů.

Věřila, že ti dva nakonec skončí spolu, protože Jasmine se vždy rozzáří oči při zmínce o Jayovi a Jay se na ní na oplátku kouká tak ochranitelsky. Možná to ale oni dva nevidí.

Povzdechla si a vrátila se do práce.

Bolest hlavy neustupovala. Proklínala jsem Petera, Matthewa a samu sebe.

Přestože mi Jay zatemnil žaluzie, věděla jsem, že už neusnu a bolavé hlavě se nevyhnu.

S námahou jsem se posadila a doufala, že tentokrát to můj žaludek ustojí, houpal se, ale vypadalo to celkem nadějně.

Koukla jsem na hodiny a zjistila, že jsem spala jen tři hodiny.

V nohách postele jsem našla novou hromádku oblečení, tentokrát džíny s páskem a kostkovanou košilí. Neodolala jsem a znovu si přičichla, ta krásná vůně zůstala, byla úplně všude. Na další sprchu jsem už neměla náladu, a tak jsem se opatrně vydala obýváku.

„Tak co, šípková Růženko? Co tvá kocovina?“ zasmál se Jason.

„Ani se neptej. Nemáš pro mě ještě jeden Aspirin? Prosím!“ zakňučela jsem.

„Myslím, že… mám,“ ušklíbl se a šel prohrabat lékárničku.

„Co si dáš k snídani, nebo k obědu?“ doneslo se ke mně z koupelny.

„A co mi doporučíte, pane doktore?“ Takovéhle stavy u mě nebyly obvyklé, většinou jsem je zaspala, nebo zapila několika litry vody. Doktoři ale možná znají účinnější způsob.

„Hodně vody nebo džus a banán, je v něm hodně draslíku,“ poučil mě, když mi podával krabičku s vytouženým práškem.

„Dobře a díky za radu,“ usmála jsem se a s povděkem zapila pilulku.

„Připravím ti to, chceš?“

Povzdechla jsem si a přikývla na souhlas.

„Co se děje?“ Zvedl jedno obočí, pravděpodobně ani netušil, jak moc mu to takhle sluší.

„Tohle je celé strašně trapné,“ postěžovala jsem si.

„Včera jsi pro mě přijel, donutila jsem tě spát se mnou v jedné posteli, ráno jsi sledoval můj trest a teď mi ještě děláš snídani? Ani radši nechci vědět, co si o mě teď myslíš,“ povzdechla jsem si.

Jay se na mě zkoumavě podíval. „Nic špatného si o tobě nemyslím, tohle se lidem stává, jsem rád, že jsem ti mohl pomoct,“ pokoušel se mě uklidnit, ale můj výraz byl asi pořád nešťastný, tak ke mně pomalu přistoupil a já se nechala obejmout.

V jeho náručí bylo moc příjemně, ale neohřála jsem se tam dlouho, kvůli mému hladovému žaludku. Zakručelo mi v něm a Jay to pochytil.

„Pojď se najíst, pak ti bude ještě líp,“ pomalu mě začal tahat do kuchyně, kam se za chvíli dopotácel i Harry.

„Ahoj Jasmine,“ pozdravil mě a hned se otočil na Jaye. „Bráško! Aspirin prosím! Dopadl jsem hůř, než jsem očekával,“ zaskučel jak poraněný pes.

„Tady máš. Dneska si připadám, jak na záchytce,“ povzdechl si.

Znovu jsem se začervenala a sklopila zrak ke svému banánu.

S klukama byla ještě sranda, ale pořád jsem byla unavená.

Jason mě proto zavezl domů. Než jsem vystoupila, odhodlala jsem se a dala mu lehkou pusu na tvář. Bez otočení jsem se pak rychle přemístila domů.

Vstříc zvědavé mamce.

<= Shrnutí =>

Autor: AshGreene (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The Intricate Ties - 10. Medvídek: