The Intricate Ties - 11. Minulost • OurStories.cz ~ naše povídky

Dnes se dozvíme něco více o Peterovi.
Doufám, že jste na mě ještě nezapomněli, poslední dobou nemám moc čas.

15.03.2011 (19:00) • AshGreene • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1239×

11. Minulost

„Jasmine! Měla jsem o tebe strach!“ objala mě mamka, hned jakmile jsem vkročila do dveří. Pravděpodobně šmírovala za záclonou.

„Myslela jsem, že ti Jay volal. Říkala jsem ale, že přijdu až ráno,“ obhajovala jsem se. Doufám, že se z ní přes noc nestala stíhačka.

„No jo, promiň, znáš mě. S Jasonem jsem mluvila. Ve skutečnosti jsem volala tobě, ale zvednul mi to on. Ihned mě ujistil, že přestože jsi byla u něho, nic nebylo,“ zasmála se bezstarostně.

Jen jsem si povzdechla.

„Copak. Lhal mi snad?“ zpozorněla máma.

„Ne, to ne, jen jsem ho donutila spát se mnou v jedné posteli. Včera večer, když jsem byla úplně namol, tak jsem si prý myslela, že je plyšový méďa a nechtěla ho pustit. Tak jsem se ráno vzbudila vedle něj,“ dovyprávěla jsem jí i zbytek mého povedeného dne a ona se smála, až jí tekly slzy. Pevně mě potom objala a ještě dlouho jsme se bavily na můj účet.

Zbytek víkendu jsem strávila víceméně dáváním se dohromady a trochu jsem se podívala na školu. Překvapivě jsem nezaostávala zas tak moc, jak jsem předpokládala.

Ani jsem se nenadála a bylo tu pondělí, kdy mě čekala další schůzka s Tinou. Nadšení mě pořád neopouštělo a možná proto nám odpoledne rychle uteklo.

Zrovna jsem byla v půlce své dnešní dávky cvičení, když mi začal zvonit iPhone. Slezla jsem z kola a s námahou se ohnula pro zvonící krabičku.

„Ahoj Jasone,“ pozdravila jsem udýchaně.

„Ahoj Jasmine,“ najednou se zarazil, „neruším?“ zeptal se podivným hlasem.

„Ne, proč?“ Nechápala jsem to.

„Jsi nějaká udýchaná,“ vysvětlil mi svoji otázku.

„Jo tak! Promiň, jsem v posilovně,“ zasmála jsem se. „Co potřebuješ?“

„Jdu tě zkontrolovat,“ pronesl přísným hlasem.

„Jaj, co jsem vyvedla?“ hrála jsem vyděšenou.

Jen se uvolněně zasmál. „Jak bylo v charitě?“

„Super, ještě pořád mě to baví. Jsem divná,“ uzavřela jsem to. „A co ty, už jsi v práci?“

„Jo, dneska jsem přišel, ale moc se tu toho neděje. Spíš mě nechtějí k ničemu pustit,“ postěžoval si.

„No jo, marode, však ty to zvládneš, hlavně si zase nic neudělej,“ zasmála jsem se.

„Nechceš někam vyrazit?“ zeptal se se stopou zaváhání.

„Ráda, co třeba zítra?“

„No, zítra asi ne, potřebuju si něco zařídit na pojišťovně. Ale mohl bych ve středu. Co ty?“

„Super! To mám volno.“

„OK, tak já ti zavolám večer a dohodneme se. Teď pilně cvič. Měj se,“ popostrčil mě Jay.

„Papa,“ rozloučila jsem se a s novou energií nasedla zpět na kolo.

Byla středa odpoledne. Dnes nám odpadly odpolední semináře a moji přátelé odjeli domů.

Já tu ale musela zůstat, za dobu mé nepřítomnosti stihli napsat kupu testů a učitelé trvali na tom, abych si je doplnila.

Tiše jsem za sebou zavřela dveře a rychle se vydala pryč. Těšila jsem se na Jasona a test z dějepisu mi trochu kazil plány.

Svižným krokem jsem se blížila k šatnám a otřásla se. Neměla jsem ráda prázdné školní chodby. Působily studeně a nepřívětivě.

Zbýval mi už jen jeden roh a dostala bych se ke své bundě, ale nemělo to být tak jednoduché.

Znenadání se otevřely postraní dveře a z nich se vynořila vysoká postava se svalnatými rameny. Okamžitě jsem věděla, o koho jde. Kdyby to bylo možné, ihned bych zapadla na záchody, nebo splynula se zdí. Nic z toho mi ale nebylo dopřáno.

Přesně jsem poznala okamžik, kdy si mě všimnul. Hrdě vypjal ramena a zamířil ke mně. Ztuhlost mého těla byla skoro až bolestivá. Přála jsem si být kluk a moci se bránit. S radostí bych mu jednu vrazila, i kdyby mě to mělo stát zlomený nos nebo monokl. Pocit zadostiučinění by byl k nezaplacení.

Vzdálenost mezi námi se stále zmenšovala a mně se špatně dýchalo.

„Ahoj, Jasmine. Copak tu děláš?“ zeptal se slizce.

„Nic, co by tě muselo zajímat, a teď dovol, musím jít.“ Chtěla jsem ho obejít, ale zastavil mě bolestivý stisk na pravé paži. Cítila jsem, jak se mi kvůli špatnému prokrvování začínají třást prsty.

„Kdo to všechno ví?“ zasyčel vražedně.

„Nikdo,“ odpověděla jsem chladně.

„A co měly znamenat ty Marcovy pohledy potom, co se slečinka opila a nějaký frajírek si ji odvezl domů,“ objasnil mi svůj další útok.

„Někdo mě najít musel, nebyli tak hloupí, aby si nedomysleli, kdo to asi udělal.“

Ach Marcu, co jsi to udělal? Bědovala jsem v duchu.

„Jestli se to dozví moje holka, tak si mě nepřej!“ Bylo na něm jasně vidět, že už se skoro neovládá, přesto jsem si neodpustila nebezpečné rýpnutí.

„No, asi by se jí to moc nelíbilo.“ Můj úšklebek byl tak jízlivý, jak jen mi to v mém vystrašeném stavu šlo.

Najednou mi přiletěla facka. V duchu jsem zaúpěla, ale navenek jsem zachovala vzdorovitou tvář.

„Doufal jsem, že tyhle naše rozhovory nebudou muset být tak časté, možná bych ti měl připomenout, že moji rodinu bys neměla dráždit.“ Sevření zesílilo a cítila jsem, jak se mě snaží někam táhnout.

Znenadání se na druhé straně chodby otevřely dveře a nějaká dívka zamířila na záchod.

Využila jsem příležitosti, vysmekla se mu a rychle utekla ze školy. U skříněk jsem se nezastavila.

Mávla jsem na první taxi a nadiktovala Jasonovu adresu. Moje bezpečné útočiště.

Netrpělivě sledoval hodiny a hypnotizoval jejich ručičky. Nehorázně se na Jasmine těšil, sice ještě nevěděli, kam půjdou, ale venku svítilo sluníčko a to mu na náladě jen přidávalo.

Zvonek začal zvonit a on vystartoval ke dveřím.

„Jasone? Tady Jasmine.“ Její hlas byl podivně přiškrcený a Jasona zaplavily obavy.

„Pojď nahoru.“ Rychle zmáčkl tlačítko s obrázkem klíče, otevřel dveře a netrpělivě očekával Jas. Bál se, jestli se něco nestalo.

Konečně cinknul výtah a dveře se mučivě pomalu otevíraly.

Pak z nich vyšla roztřesená Jasmine a Jason okamžitě poznal, že něco není v pořádku.

Vlasy měla rozcuchané, oči rozmazané, vyděšené a očividně neměla daleko k pláči.

„Jasmine! Jsi v pořádku?“ vyhrknul okamžitě, přestože odpověď byla naprosto jasná.

„Jasone,“ vzlykla a vydala se k němu. Slzy už přetekly přes okraj a ona se naplno rozplakala.

Jason ji okamžitě objal a ona mu začala vzlykat do košile.

Opatrně ji přemístil na pohovku a pokračoval v uklidňování.

„Dopsala jsem ten test a chtěla jít za tebou, ale na chodbě jsem potkala P-Petera. Zase mi vyhrožoval, a p-pak mě začal někam táhnout. Naštěstí š-šla nějaká h-holka na z-záchod, a t-tak jsem mu utekla a jela t-taxíkem r-rovnou z-za tebou,“ vysvětlovala mu trhaně a znovu se rozvzlykala. Třásla se mu na klíně jako osika.

Jay využil svého studia a začal na ní promlouvat tichým, uklidňujícím hlasem.

„Pššt, to bude dobré.“ Hladil ji jemně po zádech a ona se pomalu uklidňovala.

Zvedla k němu pohled a upřela na něj své zvláštní, pronikavé oči.

Jason neodolal, sklonil se a jemně ji políbil. Ona se nebránila a s radostí mu polibek opětovala.

Líbali se dlouhou chvíli a ani jednomu se nechtělo tu krásnou chvíli ukončit. Když se konečně od sebe odtrhli, Jasmine si s lehkým úsměvem znovu položila hlavu na jeho voňavou hruď.

„Děkuju,“ zašeptala potichu, aby nenarušila tenhle okamžik, ve který oba doufali.

„Za co?“ podivil se Jay.

„Za všechno.“

Ještě chvíli takhle seděli a počasí za okny bylo stále krásné.

„Jasmine?“ zeptal se Jason.

Jako odpověď se mu dostalo pouze tiché oddechování.

Pro Jasmine to zřejmě bylo vyčerpávající odpoledne a usnula. Jay se jí opravdu nedivil.

Opatrně se s ní zvednul a odnesl ji do postele. S úsměvem za sebou tiše zavřel dveře a přemístil se na terasu. Bylo krásné odpoledne, ale nelitoval ho, s Jasmine se konečně dali dohromady.

Najednou uslyšel hlas svého bratra a poznal i Marca s Ashley. Něčemu se smáli, zapomněl, že Harrymu řekl, že půjdou pryč.

Dveře se otevřely a smějící se trojce vpadla dovnitř.

„Jé, ahoj Jasone,“ zarazili se všichni sborově.

„Neměli jste být s Jasmine venku?“ podivil se Harry.

„Měli, ale potom, co se složila, usnula,“ vysvětlil jim Jason.

„Co se stalo?“ zeptal se ostře Marc. Bral Jasmine jako mladší sestřičku a poslední dobou měl o nivelký strach.

„Ten Peter se očividně vyžívá v tom, připomínat jí, že potratila,“ rozohnil se Jason. Měl sto chutí pěkně od plic nadávat, ale jejich výrazy ho zastavily. Všichni vypadali jako ryby na suchu.

Jay si teprve teď uvědomil, že Harry vůbec neví, co se Jasmine všechno stalo.

„Ona byla těhotná?“ zeptala se nakonec vyděšeně Ashley.

„Jasmine vám to neřekla?“ vyvalil oči Jay. Teď měl černé svědomí kvůli tomu, že prozradil něco, co neměl.

Marc s Ashley jen záporně zavrtěli hlavou a Harry zmateně přeskakoval pohledem z jednoho na druhého.

„Myslím, že by vám to měla říct sama, i když se mi to moc nelíbí, nechci jí to pořád připomínat.“

Ostatní jen přikývli a usadili se do křesel.

„Od kdy to víš ty?“ zeptala se tiše Ashie, pořád byla ještě otřesená.

„Řekla mi to hned, jak jsme se potkali,“ popravdě odpověděl Jay.

Ash zvedla obočí. „Víš, že ani pořádně nevím, odkud se znáte?“ uvědomila si.

Harry pravděpodobně vzdal snahu o to, něco pochopit, ostatní si popravdě jeho přítomnost uvědomovali jen okrajově.

„Poprvé jsem ji viděl asi pátého května, když šla do nemocnice. Pak mi někam zmizela, ale za půl hodiny jsem ji viděl znovu, mířila do zahrady. No, a pak jsem ji zahlédl, jak se krčí v rohu nemocniční kavárny. Přes slzy ani neviděla, že jsem si k ní přisedl.“ Přestože to nebylo vtipné, Jason se pousmál. Tenhle okamžik byl pro ně klíčový.

„Vnutil jsem jí něco na uklidnění a ona mi potom všechno vyklopila. Odvezl jsem ji domů a vyprosil si u ní číslo,“ zakončil své vyprávění a pozorně se podíval po ostatních. Teprve teď si uvědomil přítomnost svého bratra, který měl v obličeji soustředěný výraz, jak moc se snažil vše pochopit. Očividně mu to moc nešlo.

„Vůbec se nám o tom nezmínila,“ pronesl prázdně Marc. Dalo mu dost práce tuhle informaci vstřebat.

„Proč to vůbec nenahlásí na policii? Vždyť byla v nemocnici, muselo jim to být jasné,“ divil se Jay.

„Taky že bylo. Ona jim ale řekla, že neví, kdo to byl a my jí slíbili, že budeme taky mlčet. On totiž Peter není z obyčejné rodiny,“ pronesla Ashie temným hlasem.

Harry už to očividně nevydržel, a tak si odkašlal. „Ehm, očividně nevím, o co se tu jedná. Je mi jasné, že to je věc Jasmine, tak radši půjdu,“ začal se zvedat, ale Ash ho zastavila.

„Ne, počkej. Asi bys měl vědět, co se tady stalo. Bude lepší, když ti to řekneme my, alespoň si to nebude muset připomínat.“

„Jseš si tím jistá? Já se nechci vtírat. Nic mi do toho není.“

Ashley jen protočila oči a hodila po něm takový pohled, který mluvil za vše.

Harry se tedy poslušně posadil a Ash začala.

„Peter s Jasmine se potkali ještě v San Francisku. Tenkrát jsme se ještě neznali. Ona se do něj zamilovala a on asi taky. Jasminini rodiče potom dostali nabídku a přestěhovali se sem, do Jacksonville. Peter shodou okolností taky. Pochybuju ale, že to bylo kvůli Jasmine. Spíš se podřídil rodičům.“ Na chvilku se odmlčela a třídila si příběh v hlavě.

„Nastoupili k nám do druháku a my dva se poznali s Jas. Stali jsme se nejlepšími přáteli, ale Petera jsme nikdy neměli moc rádi, stejně tak jako Jasminina mamka.

Ti dva spolu chodili dál, ale je to víc než půl roku, co se začali hádat. Vlastně Peter ji poslední rok podváděl, ale šest měsíců mu jakžtakž procházelo. Jasmine se taky bavila bez něj. No a jejich spory vyvrcholily na oslavě jejích devatenáctin,“ prosebně se podívala na Marca a ten pochopil. Ash nechtěla vyprávět tu osudnou část.

„Peter si myslel, že ho Jas podvádí se mnou. Ale náš vztah byl vždy skoro sourozenecký.

S kamarády jsme ji hodili do bazénu a ona mě, když vylezla, objala jako pomstu.

Peter už měl značně upito a vyvodil z toho špatné závěry. Když Jasmine zmizela nahoře, aby se převlékla, vydal se za ní a znásilnil ji,“ odmlčel se, aby oba bratři mohli vstřebat celou krutou minulost.

„Petera neudala z jednoduchého důvodu. Bojí se ho. Jeho otec pracuje na magistrátu, ale podle nás to není jeho hlavní příjem. Podle nás jede i v drogách a mafii. A my Jasmine slíbili, že pomlčíme,“ uzavřel to Marc.

Chvíli bylo ticho, až ho nakonec přerušila Ash.

„Tak co, vy dva? Už jste se konečně dali dohromady?“ vyzvídala s potutelným úsměvem.

„Už to tak asi bude,“ potvrdil s úsměvem hrdě Jason.

„Že vám to ale trvalo,“ neodpustil si Marc poznámku a všichni se rozesmáli.

Přerušilo je až tlumené „Jasone,“ které se ozvalo z ložnice.

<= Shrnutí =>

Autor: AshGreene (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování