OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » The Intricate Ties - 5. Meryl

28.01.2011 (12:00) • AshGreene • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1075×

5. Meryl

Během týdne jsem se uzdravila. Druhý den po tom incidentu se Jason nezastavil, prý musel zůstat déle v práci, a když se potom dostavil, dělala jsem, že jsem na všechno zapomněla a on mi to očividně nechtěl připomínat. Stejně si podle mě ale všiml změny v mém chování.

Kupodivu jsem se těšila do školy. Moc mi chyběli Marc s Ashley, ale i zbytek party. Jakmile mě přešly ty největší horečky, dovolila jsem jim sice zajít na návštěvu, ale pořád jsem si připadala izolovaná.

Moji dva nejlepší přátelé se tu potkali s Jasonem a Ashley se chystala podrobit mě křížovému výslechu, hned jak budeme ve škole. Nudné hodiny matematiky jsou k tomu jako stvořené.

Marc s Jasonem si padli do oka, skvěle si rozuměli, možná proto, že oba to byli budoucí lékaři. Marc chtěl vystudovat onkologii. Medicína bude mít dva nadějné přírůstky. Sexy přírůstky, jak později prohlásila Ash.

Právě jsem se usadila do lavice v učebně matematiky, Ashley se zatím někde věnovala Marcovi, ale se zvoněním vtrhla do třídy, hodila po mě významný pohled a zamířila ke svému místu.

„Tak co? Povídej. V autě jsme to neprobraly.“

„Nedalas mi příležitost,“ ušklíbla jsem se.

„Začervenala se při narážce na to, jak se v autě vášnivě přivítali.

„No jo, máš pravdu, ale teď povídej. Jason je opravdu strašně pěkný a milý. Když jsem s ním mluvila, byl moc sympatický a k tomu doktor…“

Nemohla jsem ji nechat rozjet se. „Má přítelkyni,“ utnula jsem ji rychle.

Vyjeveně vykulila oči a pusa se jí otevírala naprázdno, vypadala jako ryba na suchu. Musela jsem se rozesmát.

„Vypadáš víc překvapená, než bys měla být. Neměla bych takhle vypadat spíš já?“

„Já… jen… myslela jsem, že spolu chodíte, slušelo by vám to spolu.“

„Ne, nechodíme… bohužel,“ doplnila jsem potichu. Napůl jsem doufala, že to neslyšela, nechtěla jsem, aby poznala, jak moc bych potřebovala někoho, o koho bych se mohla opřít, na koho bych se mohla spolehnout.

Ale pravděpodobně to slyšela, měla mě přečtenou. Její výraz jasně vypovídal o tom, že mě lituje, přestože se to snažila zamaskovat.

Obličej se jí najednou rozzářil. „Uděláme si dámskou jízdu! Zajdeme si do kina, a pak u nás přespíš, co ty na to?“

„To by bylo fajn! Dlouho jsem byla zavřená doma.“

„Skvěle, zavolám mamce, ať pořádně nakoupí,“ její nadšení bylo tak obrovské, že si ho všimnul i profesor Murphy.

„Slečna Daniels nám určitě poví výsledek,“ očividně byl naštvaný, že mu nevěnujeme dostatek pozornosti.

„Eh, pane profesore… omlouvám se, nedávala jsem pozor.“

„Všiml jsem si, věnujte se místo slečny Stride raději vašemu prospěchu.“

Neměly jsme ho rády, přestože maturovat z matematiky nebudeme, pořád nás otravoval.

Zbytek dne jsem moc nevnímala, na to pyžamo jsem se moc těšila, chybělo mi takové to holčičí drbání.

Na obědě se ale stalo něco, co mě donutilo na chvilku se vynořit z mé natěšené bubliny.

Do jídelny vstoupil Peter a za sebou táhnul nějakou blondýnu. Nepoznávala jsem ji, ale tady bylo tolik lidí, že to bylo normální. Hned jak prošli dveřmi, tak se na sebe nalepili. Marc si všiml mého napůl vyděšeného a napůl znechuceného pohledu a ohleduplně se mi posadil do výhledu. Vděčně jsem se na něj usmála a zapředla konverzaci.

„Promiň, ale dneska ti ukradnu Ash.“

„Ty potvoro, něco jsem o tom slyšel,“ usmál se.

„A slyšel jsi taky, že ti ji už nevrátím?“ vyplázla jsem na něj jazyk.

„Přijdu ji osvobodit, ale neboj se, moc dlouho ti to nevydrží, má v plánu udělat si z tebe otroka, nakonec budeš škemrat, abych si ji odvezl,“ prozradil mi spiklenecky.

„To se ještě uvidí, abychom si neudělaly otroka z tebe,“ začal jsem mu vyhrožovat. Po jeho tváři se mihlo zděšení.

„Ne, lak na nehty ne! Prosím tě na kolenou!“ Měl se dát na hereckou akademii, tomuhle bych i uvěřila, kdybych ho neznala.

„Když budeš hodný a odvezeš nás do kina, tak tě ušetřím.“

„Beru!“ Jeho výraz se rovnal výrazu šťastlivce, co vyhrál v loterii.

Během oběda jsme se ještě hodně nasmáli, na poslední dvě hodiny jsem odcházela v povznesené náladě. Kupodivu mi ji nezkazil ani Peter, byla jsem totiž v partě, když jsme odcházeli z jídelny, a tak mě pohled na jeho vzdalující se záda nerozhodil.

„Za tu dobu, co jsi byla nemocná, se Peter hodně změnil,“ poznamenala Franceska, když jsme spolu vyrážely na hodinu dějepisu.

„Jo, ale už mě to nezajímá, vůbec nemůžu pochopit, jak jsem se do něj kdy mohla zamilovat,“ nehodlala jsem tu rozebírat, co se stalo, Franceska byla naštěstí taktní typ.

„Je to parchant, ale dřív takový nebyl, docela jsem tě chápala. Už se o tom nebudeme bavit, nechci ti to připomínat, asi to nebude ta nejoblíbenější etapa tvého života,“ tohle jsem na ní vždycky měla ráda, věděla, kdy má přestat a zbytečně nestrkala nos do cizích věcí.

„Díky Fran, pojď, ať nepřijdeme pozdě, po Murphyho hodině nemám náladu na další kázání,“ povzdechla jsem si.

„Jo, dneska byl pěkně nevrlý, ale znáš ho.“

Se smíchem jsme se dopravily do učebny a usadily se na svá místa, o hodině jsme se šeptem bavily, ještě že profesorka byla trochu nahluchlá, stejně tak probíhala následující sociologie, kterou jsme měly společnou.

Na parkovišti jsme se rozloučily a já zamířila k tomu zamilovanému párečku.

„Odkdy se líbáš s naším osobním řidičem?“ rýpla jsem si do Ash, ta se chudák tvářila zmateně, nevěděla, o co jde.

„Slečno Jasmine, rád bych vám oznámil, že jsem zamilovaný do vaší drahé kamarádky, už hodně dlouho. Vynaložili jsme nesmírné úsilí, abychom to před vámi utajili a nemuseli vás zatěžovat takovýmito starostmi, ale jelikož se to tak hloupě provalilo, bylo by zbytečné něco zapírat,“ opět se projevil jeho herecký talent, mluvil jako z minulého století, ale mě se to celkem líbilo.

„Ale ovšem, já vám to jen schvaluji, sluší vám to spolu, to ale neznamená, že se z toho vyvlečeš,“ nasadila jsem přísný tón.

„Moment… moment, o čem to tady vy dva mluvíte?“ Ashley nesnášela, když nebyla v obraze a teď se to opět projevilo.

„Pod pohrůžkou umučení lakem na nehty jsem se upsal k tomu, dělat vám dnes večer řidiče,“ objasnil jí to Marc s útrpným výrazem.

„No no, ty chudáčku jeden ublížený,“ nasadila jsem takový ten výraz, když mluvíte na malé dítě.

„Tak dost, jedeme, nemám na vás celý večer, jdeme s kluky do města, tak pohyb.

„Je ti jasné, že do toho kina nás vezeš až k večeru?“ zeptala jsem se ho, naše plány se totiž pravděpodobně neslučovaly s těmi jeho.

„Ano, ale čím dřív budete doma, tím dřív se vypravíte, mám vás prokouklé, tak nastupovat.“

Viděla jsem jeho pohled, který vrhl na Ash, bylo mi jasné, že jejich loučení bude dlouhé, ti dva jsou jako siamská dvojčata.

„A jelikož já znám vás dva, tak mi poslušně předáš klíče a já budu řídit, zatímco vy dva se budete loučit, pak možná nebudeme stát tak dlouho před domem,“ zašklebila jsem se.

„Díky, jsi zlatá, máš nás přečtený, ale opatrně, ne, že mi autíčko odřeš,“ podával mi klíče Marc.

„Jasně šéfe.“

Celou cestu se vzadu líbali a já si procvičila svoje řízení, zvládla jsem to na jedničku. Měla jsem pravdu, jelikož se spolu „loučili“ i než jsem si sbalila věci, tak pak Marcovo auto stálo před domem pouhou chvilku.

„Za dvě hodiny pro vás přijedu,“ oznámil nám ještě a odjel.

Ash si ze mě udělala panenku. Vybrala mi oblečení do kina, a pak mě ještě učesala a namalovala. Musela jsem jí to pochválit, vypadala jsem opravdu dobře. Sama se taky rychle upravila a o chvilku později už jsme slyšely troubení před domem.

„Sluší vám to,“ pochválil nás Marc.

„Tobě taky,“ opáčily jsme jednohlasně.

A byla to pravda, měl na sobě džíny a jednoduchou světle zelenou košili, nahoře rozepnutou.

Zasmál se a my vyrazili směr kino.

„Co takhle ta komedie,“ navrhla jsem, pořád jsme neměly vybráno.

„Určitě ano,“ ozval se za námi známý hlas.

Překvapeně jsme se otočily.

„Jasone, co ty tu děláš?“ zeptala se překvapeně Ashley.

„Co by, jdeme do kina. Tohle je Meryl, moje přítelkyně a tohle je Harry, můj bratr.“

Vyměnily jsme si zdvořilostní fráze, a pak nahodili lehkou konverzaci. Všimla jsem si, že Meryl po mě hází nepřátelské pohledy, ale ignorovala jsem ji a začala si povídat s Harrym, byl moc sympatický.

Dozvěděla jsem se, že jdou na stejný film, jako jsme se rozhodly my. Harry se rozhodl koupit si lístky vedle nás a ty dva nechat někde o samotě, s jeho nápadem jsem souhlasila, nemusela jsem se dívat na Jasona s Meryl. Vedle ní jsem si totiž připadala naprosto příšerně.

Byla jednoduše řečeno krásná, exotický vzhled a určitě byla moc chytrá, vypovídal o tom styl jejího vyjadřování. Místo toho, abych si srážela sebevědomí, jsem začala zjišťovat víc o Harrym.

Je mu 25 a dokončuje studium práv, přijel se za Jasonem podívat, protože má dva měsíce volno a dlouho se neviděli. Víc už jsem toho nestihla, protože film začal. Pohodlně jsem se usadila a začala sledovat.

Celý kinosál se dobře bavil, kromě jedné krásné mladé ženy. Sžírala ji žárlivost. Její přítel se na tu dívku koukal až moc okouzleně. Nebyl to přátelský pohled, bylo v tom něco víc. Najednou jí jeho ruka okolo jejích ramen nebyla příjemná. Zavrtěla se a zbytek filmu strávila v žárlivých úvahách.

Čekání na Harryho se odehrávalo v nepříjemném tichu. Jason se nepokoušel navázat hovor, viděl, že Meryl je naštvaná, ale nevěděl proč. Nebylo by nejlepší rozebírat to mezi lidmi.

Meryl pozorně sledovala Jasonovu tvář, jakmile se mu rozsvítily oči, bylo jí jasné, že Harry je nablízku a s ním i ta Jasmine.

„Tak co Harry, nezlobil jsi tam moc?“ zeptal se s úsměvem, který ale směřoval spíš na osobu vedle.

„Náhodou s ním byla zábava,“ usmála se Jasmine, ale její oči ostražitě švihly po Meryl. Ta vycítila rivalitu a zakročila.

„No, my už budeme muset jít, jdeš také, Harry?“

„Odvezu holky domů, aby si nemusely brát taxi.“

„Dobře, tak se mějte hezky,“ rozloučila se hraně Meryl a začala se otáčet k odchodu.

Jason se rychle rozloučil a zmateně ji následoval.

„Co ti vadí?“ udeřil hned, jakmile vstoupili do podzemních garáží.

„Nic mi nevadí,“ odpověděla nezaujatě a pokračovala k autu.

„Tak proč se chováš takhle, mohli jsme si s nimi někam vyjít. Jasmine i …“ Najednou se zarazil, došlo mu, o co tu jde.

„Ty žárlíš… Tohle je naprosto absurdní.“

„Není, mohl jsi na ní oči nechat. Víš, že je to pravda, tak nezapírej.“

„Jak si vůbec můžeš myslet, že s ní něco mám? Je to holka, kterou jsem potkal naprosto zničenou v nemocniční kavárně, a protože jsem psycholog, tak jsem se jí snažil pomoci. Stali se z nás přátelé, nic víc, nic míň!“ Sotva se ovládal, aby na ni nezačal křičet.

Meryl si jen pohrdlivě odfrkla a zamumlala něco jako: „To určitě. Přátelé.“

Musel ale připustit, že Jasmine to dnes moc slušelo, byla jako maják na jeho pozornost. Vedle Harryho vypadala stejně uvolněně jako vedle něho samého. Při tom pomyšlení ho bodnul malý osten bolesti, přestože si moc dobře uvědomoval, že na to nemá žádné právo. On je zadaný a ona svobodná.

Oba naštvaně nastoupili do auta a v napjatém tichu odjeli. Beze slova ji dovezl k jejímu bytu, kde Meryl uraženě a afektovaně vystoupila a odvlnila se ke vchodu.

Ani se na ni nepodíval a odjel. Bezcílně projížděl ulicemi Jacksonville a uvědomil si, že doma nechce být, musel by přemýšlet o svých vztazích. Rozhodl se proto jít do nemocnice, tam je přece práce vždycky dost.

Mezitím se tři lidé jinde dobře bavili.

Harry vyprávěl historky z mládí a my se smály.

Seděli jsme v útulné pizzerii, neměli jsme náladu na přeplněné a hlučné kluby. S Harrym se dobře povídalo a tady byla na to vhodná atmosféra.

„S Meryl jsme se seznámili před rokem, když se přistěhovala z Philedelphie. Dostala dobré místo v managementu nějaké dopravní firmy. Seznámili jsme se s ní na jednom večírku, oba nás zaujala, ale já v tu dobu měl přítelkyni, která vyhrála. Nelituju toho, že s ní chodí Jason, protože přestože mě Tara potom nechala, pořád ji mám rád skoro víc než Meryl, možná proto, že jsem ji nemusel poslouchat tak, jako Jay Meryl. Možná ji jenom dost neznám.“ Povzdechl si Harry, ale nevypadal, že by ho to moc mrzelo.

„Sice ji prakticky neznám, ale připadá mi povýšená a panovačná,“ sdělila nám svůj názor Ashley.

„Jak znám Jasona, tak se s ní právě někde hádá,“ pousmál se „poslední dobou to mezi nimi je napjaté a on nesnáší, když je panovačná. Dneska pravděpodobně bude doma klid. Dočasně bydlím u Jasona.“ Objasnil nám to.

„Jak dlouho tu zůstaneš?“ Doufala jsem, že dost dlouho, začala jsem v něm vidět dobrého kamaráda.

„No, skoro celé tři měsíce, pak se musím vrátit. Takže mám dost času na to, abyste mě začaly nenávidět.“ Zažertoval.

„No, jsi na dobré cestě,“ opáčila Ashley přesvědčivě. Harry chvilku očividně nevěděl, co si o tom má myslet. Chudák, Ash vypadala opravdu přesvědčivě.

Čas rychle utíkal a my se okolo desáté zvedli. Harry nás hodil domů a vyměnili jsme si čísla.

Obě jsme si ho za tu krátkou chvíli oblíbily, nevím, jak na tom byl on, ale jelikož vyzvídal, kdy spolu něco zase podnikneme, řekla bych, že jeho dojmy byly stejné jako naše.

„Honem, do koupelny! A pospěš si, musím ti toho tolik říct!“ začala Ashley nadšeně vykřikovat, jakmile za námi zaklaply domovní dveře.

„Ash! Klid! Máme spoustu času, nevyšiluj!“

„Ale já už to nevydržím, abych pak náhodou něco nezapomněla!“ Vypadala jako atomová bomba před výbuchem, informace, co mi chtěla sdělit, musely být opravdu vzrušující.

„Už jdu, už jdu!“ zabrblala jsem, popadla svoje pyžamko a toaletní potřeby. Celou hygienu jsem absolvovala v rekordních deseti minutách, jelikož má nejlepší kamarádka pořád vykřikovala přes dveře, jestli už budu.

Svalila jsem se do postele a čekala na ten tajfun. Byla u mě až nemožně rychle.

„Tak poslouchej a pozorně!“ Vypadala jako paní učitelka a mě na tváři vykouzlila úsměv.

<= Shrnutí + Galerie =>

Autor: AshGreene (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The Intricate Ties - 5. Meryl: