The Intricate Ties - 6. Mr. & Mrs. Perfect • OurStories.cz ~ naše povídky

Jak to bude probíhat na drbárně a jak překvapivý bude další den?

28.01.2011 (15:00) • AshGreene • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1191×

6. Mr. & Mrs. Perfect

„Bože! Ta Meryl je strašně protivná, škoda, že Jasona odtáhla, mohli jsme jít všichni společně. Jason na tobě málem nechal oči. Ona pěkně žárlila, to bylo jasné.“

Skepticky jsem na ni koukala. Nevěřila jsem tomu, že by mě mohl někdo pozorovat, pokud o pár metrů dál stála dokonalá Meryl.

„Neříkej mi, že sis toho nevšimla. Bodejť by na tebe nekoukal, dneska ti to strašně slušelo, myslím, že Harryho jsi taky zaujala. Je vážně fajn, Marcovi by se líbil, příště půjdeme všichni.“

„Ash, tohle všechno jsi stihla posbírat za těch pár minut, co jsme strávili všichni pohromadě? Vždyť o Jasonovi a Meryl mluvíš už 20 minut v kuse.“

Hodila po mě psí pohled a zakňučela: „Když vám by to spolu tak slušelo, máte podobné vlastnosti a…“

„Ashley! Klid! On je přece skoro doktor, co by dělal s devatenáctiletou holkou? Žijeme v jiných sférách a on má přítelkyni ze svého světa. A navíc je krásná, chytrá a nezávislá. Pro něj ideální partie.“ Hlas se mi zasekl, jak na mě dolehla pravdivost těch slov.

Její výraz najednou vypadal hodně bojovně.

Ihned spustila: „Jasmine, co by s tebou dělal? Chodil by s tebou, nemysli si, že nejsi vhodná společnost. To, že jsi o pár let mladší, neznamená, že nejsi chytrá a samostatná. Jestli se nechceš nějak víc angažovat, nech tomu volný průběh. Hlavně se tomu nebraň. Myslím, že vám to vyjde… mohli bychom chodit na dvojité rande,“ zasnila se nakonec.

Musela jsem po ní hodit polštář.

„Hele, hele, brzdi. Volný průběh, nic víc,“ zasmála jsem se.

Naoko smutně souhlasila, a pak se strhla polštářová bitka.

Podařilo se nám protrhnout péřový polštář a tak Ashina ložnice byla na spaní nepoužitelná, proto jsme se zabraly pokoj pro hosty. Zbytek večera jsme strávily drbáním a nesmyslným tlacháním. Když jsem se válela v záchvatu smíchu na zemi, uvědomila jsem si, jak moc mi tohle chybělo, tyhle návraty do dětství.

Celý večer jsem si nepřipadala jako skoro dospělá, ale jako bezstarostná třináctiletá holka, což byl opravdu krásný pocit, po všech těch hrůzách, co jsem si prožila.

Ve tři ráno jsem blaženě usnula a moje přání bylo, abych se alespoň na jeden den, mohla vrátit do svého dětství.

Vzbudil nás domovní zvonek, který někdo usilovně mačkal. Podívala jsem se na hodiny, bylo jedenáct ráno, Ashini rodiče už tu nebyli, chtěli si zajet do města, a proto nám nezbylo nic jiného, než se vyhrabat z postele a jít otevřít.

Byla jsem své nejlepší kamarádce v patách, protože se nemohla přenést přes představu, že bych v posteli mohla strávit byť jen o minutu déle než ona.

S mohutným zíváním otevřela dveře, promnula jsem si oči, abych taky viděla tu hříšnou osobu, která nás vzbudila.

„Harry,“ zasténaly jsme najednou.

Ten se jenom začal otřásat smíchem.

„Panebože, co jste včera dělaly? Vypadáte jak po útoku na kurník.“

„No jo, polštářová bitka, co tu ale chceš, takhle nemožně brzo ráno?“ zakňučela Ash.

„Jasmine vypadl z tašky mobil, našel jsem ho dnes ráno v autě,“ začal se bránit, protože můj pohled byl opravdu vražedný.

„Pojď dál,“ pozvala ho Ashie a zamířila směr kuchyně.

Harry nás opatrně následoval, jako by se bál, jestli se na něj někde nevrhne nějaká zdivočelá slepice.

„Neboj, to peří má Ash v pokoji, tady ti nic nehrozí,“ ujistila jsem ho. Bylo vidět, že se mu ulevilo.

„Á Mr. Perfect. Aby sis náhodou neponičil účes,“ ušklíbla jsem se.

„Hele, nebuď tak protivná, místo abys mi poděkovala, mě akorát peskuješ,“ ozval se ublíženě.

„Promiň, díky, ale bytostně nesnáším budíky a osoby co mě vzbudí, ale asi ti to prominu,“ povzdechla jsem si a pracně se vyškrábala na barovou židličku, Ashley se už činila a vařila všem kávu. Odněkud vytáhla čerstvé francouzské croissanty a já začala slintat.

„Omluva se přijímá, ale chápu tě, taky nesnáším vstávání. Mimochodem, voní to opravdu báječně, kde jsi sebrala ty croissanty Ash? Sbíhají se mi sliny.“

„To bys rád věděl, co? Ale nebudu ošklivá a prozradím ti to. Mamka v jedné zastrčené uličce v centru objevila francouzskou pekárnu, ve které peče opravdový Francouz opravdové francouzské pečivo. Je to tam takové malinké, ale útulné. Jestli chceš, dám ti adresu.“

„Dobře, pak mi to napíšeš. Alespoň vím, čím vás budu uplácet, já zas vím o nejlepším obchodě s přestárlými sýry na celé Floridě. S tímhle pečivem to bude chutnat světově.“

Za příjemného povídání jsme se nasnídali a Ashley se potom vydala hledat adresu toho pekařství. Zůstala jsem tedy s Harrym sama. Najednou jsem se cítila tak nesvá.

Možná proto, že to byl Jasonův bratr, možná proto, že byl přitažlivý a možná proto, že se na mě upřeně koukal.

Rychle jsem vstala a začala uklízet nádobí.

„Tak jak to včera dopadlo? Měl jsi klid?“ Zeptala jsem se, abych přerušila pro mě nepříjemné ticho.

„No, v podstatě ano. Doufal jsem, že si s Jasonem popovídáme a zasmějeme se. On ale nebyl doma. Myslím, že jel do nemocnice. No a na Meryl jsem neměl náladu, stejně by mi neotevřela a asi ani nebyla doma. Jak ji znám, tak na protest vyrazila do ulic,“ povzdechl si. Měla jsem dojem, že jsem v jeho hlase zaslechla známky zklamání.

„Ona je hodně vzdorovitá, že jo?“ Zeptala jsem se opatrně. Neměla jsem ponětí o tom, jaký je jejich vztah nyní.

„Spíš afektovaná,“ ušklíbl se „ale jak jsem řekl včera, asi ji dost neznám. On Jay taky není beránek, ale myslím, že ona je zdroj všech jejich hádek.“

„No, nebudeme si kazit den ne?“ Myslím, že jsem nechtěla vědět víc o jejich vztahu.

„Taky si myslím. Ukaž, pomůžu ti.“

Začal rovnat nádobí do myčky a do kuchyně najednou vtančila Ash.

„Mám to! Našla jsem to!“ Radovala se jak malé dítě.

„Vypadáš, jak kdybys musela prohledat celé Versailles,“ zasmála jsem se.

„Mámino malé Versailles. Nikdy bych neřekla, že má tolik vizitek,“ zhrozila se.

„Jdu se sbalit, potřebuju ještě doma něco udělat,“ vydala jsem se pomalu nahoru a ti dva se začali bavit o té pekárně.

„Jasmine? Chceš odvézt?“ zaslechla jsem, když jsem stoupala na poslední schod.

„Díky, to bys byl hodný. Za chvilku jsem připravená.“

O čtvrt hodiny později jsem už stála dole sbalená a připravená k odjezdu. Ti dva se něčemu smáli v kuchyni.

„Tak já jsem hotová,“ oznámila jsem jim s úsměvem. Najednou bylo v kuchyni ticho, jen jim oběma svítily oči a cukaly koutky.

„Je mi jasné, kdo byl terčem, ale mohli bychom jít?“ Možná jsem raději nechtěla vědět, čemu se smáli.

„Hele, ale nemysli si o mně něco špatného, vyprávěla jsem mu o tom, co jsme dělaly jako malé,“ bránila se Ash.

„Aha, no radši mi to nepřipomínej,“ uvědomila jsem si, jak některé věci, co jsme dělaly jako malé, byly dost ujeté. Takové narušené osobnosti.

„Tak pojď Jas. Ashley, díky za snídani. Zavolejte, až budete chtít vyrazit. Zatím ahoj.“

Rozloučili jsme se a vyšli z domu. Před ním na nás čekalo Jasonovo auto, které si Harry půjčil včera, abychom měli víc místa. Jeho Chevrolet by prý nebyl dostatečně pohodlný pro všechny tři, i když jsem o tom dost pochybovala.

Vyjížděli jsme na hlavní, když Harrymu začal zvonit telefon.

„Harry Downing,“ zvedl to a zastavil u krajnice, po ránu naštěstí nebyl moc velký provoz.

Nic mi do jeho rozhovoru nebylo, a tak jsem sledovala dění okolo.

„Dobře, díky moc, hned tam jedu.“

„Co se děje?“ Nedalo mi to a musela jsem se zeptat.

„Musíme hned do nemocnice, Jason měl nehodu.“

Tahle věta mi způsobila šok. Okamžitě jsem se vyděsila…

„Jak je na tom?“ vydala jsem ze sebe přiškrceně.

„Není to nic moc vážného. Má zlomenou ruku a nalomená žebra, prý to způsobil mikrospánek, narazil do sloupu. Ale potřebuje odvoz. Nevadí ti jet se mnou do nemocnice?“

„Ne, to ne, potřebuju mu vynadat,“ oddechla jsem si úlevně.

Za pět minut už jsme stáli před nemocnicí. Trnulo ve mně, přestože Harry říkal, že to není nic vážného. Potřebovala jsem si to ověřit na vlastní oči.

„Dobrý den, hledáme Jasona Downinga,“ nahlásil Harry na recepci.

„Pan Downing je na oddělení psychologie, ale…“

Harry jí to nenechal doříci. „Já vím, ale měl nehodu, jsem jeho bratr.“

„Aha, tak moment,“ zamrkala zmateně sestra a začala hledat. Já zatím začala nervózně ťukat nehtem do desky stolu. Nepřestala jsem ani poté, co po mně sestra hodila nepříjemný pohled.

„Je na pokoji 107, je to na ambulanci, pravděpodobně ho ještě ošetřují.“

„Díky,“ prohodil jen Harry a táhl mě správným směrem.

Zrovna se chystal zaklepat na správné dveře, když ty se náhle otevřely a vyšel z nich starší doktor.

„Vy budete Harry Downing, že?“ Zeptal se hned, jak ho spatřil.

„Ano, jsem to já,“ přitakal můj doprovod.

„Dobře, pojďte se mnou, potřebuju, abyste mi podepsal nějaké papíry. Slečna může dovnitř.“

„Díky,“ řekla jsem jen a pokračovala kolem něj do ambulančního pokoje.

Jason seděl na posteli a sestra mu obvazovala žebra. Podle jeho bolestného výrazu jsem usoudila, že nic příjemného to není.

„Jasmine, co tady děláš?“ zeptal se zmateně.

„Harry mě vezl domů, když mu volali,“ vysvětlila jsem svojí přítomnost zde. Přes jeho tvář přeběhlo něco jako zlost, zklamání nebo žárlivost, ale nemohla jsem to pořádně rozpoznat, protože sestra víc utáhla obvazy a on se zašklebil bolestí.

„Co se stalo?“

„Usnul jsem za volantem a naboural se do sloupu.“

„A jak to, že jsi usnul?“ Chtěla jsem mu vynadat, ale jeho bolestí zkřivená tvář mi v tom trochu bránila.

„Víc jak 24 hodin jsem nespal,“ povzdechl si „Meryl mě včera tak vytočila, že jsem nechtěl být doma. Tak jsem jel do nemocnice. Pomáhal jsem celou noc na ambulanci. No, a když jsem pak jel domů, projevil se ten deficit.“ Vypadal, že ho to mrzí. „Kde je Harry?“

„Šel s doktorem, podepsat nějaké papíry.“

Sestra, která celou dobu jen dělala svou práci a celkem bych jí i věřila výraz „vůbec mě to nezajímá“ se najednou ozvala.

„Tak a je to hotovo. Přijďte za měsíc na kontrolu. Za týden můžete do práce, ale žádnou těžkou práci.“

„Díky, nashledanou.“

Pomohla jsem mu opatrně slézt z nemocniční postele a on si navlékl svojí trochu potrhanou a hodně pomačkanou košili.

„Jak je na tom auto?“zeptala jsem se opatrně, nechtěla jsem, aby si myslel, že auto je pro mě důležitější, než on.

„Na odpis, podařilo se mi ho totálně zničit. Budu muset Harrymu koupit nové. Ale koupím mu něco většího, aby to bylo bezpečnější,“ zamyslel se.

Pomalu jsme se vydali na parkoviště, celou dobu jsem ho podpírala, stejně ale občas syknul bolestí.

Stáli jsme před autem a čekali na Harryho. Najednou jsem ho uslyšela, byl ale pořádně naštvaný.

„…volal! Je to tvoje chyba! Buď tam!“ Štěkl naštvaně a zuřivě zaklapl telefon. Rukou si promnul kořen nosu a zhluboka se nadechl. Potom se pomalým krokem vydal k nám.

Jason měl zavřené oči a zhluboka dýchal. Harry podle všeho nebyl tak důležitý, aby zaujal jeho pozornost, když mu bolest nedovolovala se pořádně nadechnout.

„Jedeme,“ zavelel Harry a my tiše nasedli.

„Zlobíš se na mě?“ zeptal se opatrně Jay. Vypadalo to komicky, jako by mu bylo pět let a ne 23.

„Ne, na tebe ne,“ povzdechl si jeho bratr a soustředil se na řízení. Měla jsem tušení, komu před chvilkou volal a na koho byl naštvaný, ale nechtěla jsem se do toho plést.

Tiše jsem seděla vzadu vedle Jasona a nechala se odvážet domů.

V Jasonově bytě mezitím Meryl netrpělivě přecházela po obýváku. Nevyčítala si vinu na tom, že je Jay teď zraněný. Byl to jeho problém, mohl zůstat doma a nic by se mu nestalo.

Větší starost jí dělalo to, že ráno nezvedla telefon.

Byla příjemně zaneprázdněná někde jinde a o okolní svět se nezajímala.

Teď měla strach, aby se to na ni neprovalilo. Uvědomila si, že Jasona už nemiluje, ale nechtěla ona být ta špatná. Chtěla, aby svůj vztah ukončili remízou, aby jí to nezničilo pověst, ale teď to bylo nejisté.

V zámku zarachotily klíče a ona se napjala.

Jasmine z auta vystoupila před svým domem, kde se potichu rozloučila.

Dva bratři se za ní dívali, oba se zmatenými pocity. Harry se beze slova rozjel vstříc naprosto nevyhnutelné, ostré hádce.

Jasonovi bylo jasné, že Harry je pěkně naštvaný, nebyl si ale jistý, jak moc může věřit jeho tvrzení, že on není příčinou.

Auto zastavilo před domem a Harry pomalu všechno vypnul, ale k vystupování se zatím neměl.

„Tak co, jak jsi na tom?“ zeptal se nenuceně a otočil se dozadu.

Jason se v jeho očích přesvědčil o tom, že se na něj nezlobí, a pak mu sdělil diagnózu.

„Pěkně jsi mě vyděsil,“ přiznal Harry nakonec. „Tak pojď. Pomůžu ti.“ Rychle vystoupil a pomohl bratrovi dostat se ven. Pomalu se dostali k výtahu a vyjeli do 17. Patra. Podle toho, jak se Harry s rostoucí výškou napínal, usoudil, že je naštvaný na někoho, kdo je v bytě a měl podezření, že ví, o koho jde.

Oči se mu klížily únavou, a tak by málem zapomněl vystoupit, ještě že měl s sebou bratra. Ten otevřel dveře a nasměroval ho správným směrem.

„Jasone!“ vykřikla Meryl, a on si uvědomil, že jeho tušení bylo správné.

„Ahoj Meryl,“ zamumlal, málem by ji neviděl, tak moc byl vyčerpaný.

„Jasone, běž si lehnout,“ poradil mu Harry a zlostně si měřil Meryl.

Jay se pomalu odploužil do ložnice a oblečený usnul.

Meryl chtěla jít za ním, ale Harry ji zastavil.

„On to teď zvládne sám. To spíš mě by zajímalo, jak to, že jsi nebyla v nemocnici, když jsi Jayova přítelkyně. To lidé obyčejně dělají, když mu na druhých záleží,“ pronesl ledově klidně, přestože vevnitř byl úplně rozzuřený do běla.

„Byla jsem v práci, potřebovala jsem naléhavě něco vyřešit, jinak bych samozřejmě přijela.“ odvětila stejně klidně.

„Aha, takže je pro tebe práce důležitější než lidé, buď jsi opravdu tak bezcitná, nebo tě dost dobře neznám,“ zasyčel Harry.

„Máš pravdu, asi mě dost dobře neznáš, škoda, myslím, že bychom mohli být přátelé, ale o to ty očividně nestojíš. Zatím se měj.“ Popadla svoji koženou bundičku a dveře za ní tiše cvakly.

Okolo čtvrté odpoledne se Jason vyhrabal z postele a proklínal sám sebe, za nedostatek spánku, kdyby nebyl tak tvrdohlavý, nemusel by teď skučet bolestí.

Bratra našel v obýváku u televize, koukal na nějaký dokument z 2. světové války.

„Tak co, marode, jak ses vyspal?“

„Alespoň mě nebolí hlava, ale ty žebra pořád nic moc, co nového?“

„Pohádal jsem se s Meryl, pořád uvažuju, jestli bych se jí neměl omluvit a Ashley mi prozradila, kde se nachází pravá francouzská pekárna, tak jsem nelenil a jel koupit čerstvé pečivo pro svého tvrdohlavého brášku,“ oznámil novinky a ukázal na papírový pytel s francouzským nápisem.

„Asi tě miluju,“ zažertoval Jay a vrhl se na pečivo. Harry mu přinesl i horkou kávu a pohodlně se usadil do křesla. Připadal si, jako před deseti lety, kdy se ještě o Jasona musel starat, občas by se do té doby rád vrátil.

„Co je u holek nového?“ zajímal se Jason, přílišný zájem o určitou osobu se mu podařilo zamaskovat.

„No, když jsem tam přijel, tak mi otevřely s peřím ve vlasech a pěkně nevrlé, pravděpodobně jsem je vzbudil,“ zasmál se Harry.

„S peřím ve vlasech?“

„Podle všeho svedly polštářovou bitku a podařilo se jim protrhnout jeden polštář,“ objasnil mu to bratr a Jay si to představil.

Obrázek Jasmine v pyžamu a s peřím ve vlasech se mu líbil až moc. Pravdu, že Meryl už nemiluje, si uvědomil už v noci při službě, ale jaký je jeho vztah k Jasmine si bude muset teprve srovnat.

Bavili se až do šesti, kdy šel Harry udělat něco k večeři, mobil nechal na stolku a ten se po chvilce rozezněl.

„Jason Downing?“ ozval se Jay, jelikož to měl nejblíže.

„Jasone! Tady Ashley! Jak ti je? Jasmine mi psala.“

„Díky za optání, celkem to jde, normální stav při nalomených žebrech,“ pousmál se.

„Musí tě to pěkně bolet, máš někde po ruce Harryho?“

„Vaří, takže jestli to není nic osobního, tak povídej a já mu to přetlumočím, Harry a kuchyně je vražedná kombinace.“

„To bych chtěla vidět tebe,“ rýpla si Ash, ale přešla k věci. „Harry chtěl někam vyrazit, tak se ho zeptej, jestli by nešel zítra do klubu. Samozřejmě jsi taky zvaný, ale do ničeho tě nenutíme, podle toho, jak se cítíš.“

Harry souhlasil a Jason také přislíbil účast, přestože netušil, na jak dlouhou dobu.

Pro jeden den se světla v domácnosti Downingů zhasla brzo.

<= Shrnutí + Galerie =>

Autor: AshGreene (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování