OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » The Killing Past (12. část)

05.01.2025 (10:00) • Ghostprincess • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 73×

Delilah

Zakmitají mi oční víčka. Oči mi kontrolují místnost obýváku, rozbitým oknem sem dopadá žlutý paprsek pouliční lampy, v němž se mihotají mikroskopické částice prachu. Ethan, stále v bezvědomí, sedí na židli s hlavou svěšenou na hrudi a rukama svázanýma za zády, já naproti němu. Zrak mi znovu padne na rozvířený, poletující prach, něco nebo někdo ho přiměl se vznést. Ethan zaúpí, má pozornost padne zpět k němu.

„Ethane,“ oslovím ho tichým a jemným hlasem. Trhne hlavou, slyší mě. „Ethane.“ Znovu zaúpí a pokusí se narovnat. Zvedne hlavu, na čele má tržnou ránu, ze které mu prýští krev dolů po obličeji až přes bradu. Její hutné kapky padají silou gravitace na podlahu. Krev mu zbarvila oko do odstínu karmínově rudé barvy. Vypadá hrozivě. Snaží se zorientovat, pohledem kouká kolem sebe a pak se zaměří na mě. Chce se zvednout, ale pouta ho nepustí.

„Co se…,“ spustí, jazyk se mu po úderu do hlavy trochu motá v ústech.

Škubne sebou, když se má stojící postava objeví naproti němu. Zmateně vzhlédne vzhůru ke mně a setká se s mýma očima. „Jak se cítíte?“ zajímá mě. Doopravdy vlastně nikoliv.

„Co se sakra stalo?“ Zkusí to znovu a dožaduje se odpovědi, která ale nepřichází. Pak se zarazí. Prohlédne si mě znovu od hlavy k patě, očima o něco déle spočine na ostří nože v mých rukách, od nějž se odráží lesk z pruhu světla prostupujícího rozbitým oknem. Špičku mám zabodnutou do ukazováčku levé ruky a pravou rukou kroutím rukojetí nože dokola. Bolest v prstu a stékající krev nevnímám.

„Jasně jsem vám říkala, detektive, že se od toho máte držet dál.“

Ústa se mu otevřou v údivu a v očích mu zajiskří pochopením. „Ty!“ zavrčí. „Ty zasraná malá děvko. Věděl jsem to.“

Špičatým ostřím nože namířím směrem k jeho ebenově bílé hrudi, bez trika vypadá sexy. „Vy jste kurva nevěděl vůbec nic. Nedal jste nám jinou možnost,“ vyjedu na něj, hlasitost mého hlasu se odrazí od holých, popraskaných a časem zašlých stěn.

„Ty zkur… počkat nám?“

Za mými zády se ozve dunící zvuk těžkých kroků od dopadajících bot na dřevěné podlaze, z chodby vyleze vysoká postava. Osoba, pro níž v srdci chovám lásku. Osoba, jenž mi pomohla tohle celé zinscenovat. Na rameni mi přistane zakrvácená ruka, stiskne mi rameno. Ethan ztratí řeč.

„To si ze mě děláte prdel!‘“ pronese nevěřícně, oči doširoka otevřené. „Vy dva!“

„Asher?“ zeptám se a usměju. Uznávám, že Ethana chápu. Kdo by to byl čekal? Udělám čelem vzad, tvář mi zdobí široký a vřelý úsměv. Ethan za mými zády třese se židlí ve snaze si uvolnit ruce z provazů. Přenesu váhu na špičky, abych k němu dosáhla a dlouze ho políbím. Vezme mé tváře do svých dlaní, levou tvář mi pokryje hutná, rudá a lepkavá tekutina. Krev. Teplá krev, ještě čerstvá. Po přerušení polibku má v očích stejný spalující plamen touhy jako já. Rukou mi přejede přes obličej až dolů, shrne mi ret a já na něm ucítím kovovou chuť teplé krve. Strčí mi prostředníček do úst, až dozadu do krku. Rty vysaji každičkou kapičku krve.

„Asher má v hlavě díru jako kráter a leží dole v garáží. Ten už se jen tak nezvedne.“

„Hodný kluk,“ pochválím ho.

„Jak se vám tohle podařilo ututlat?“ Ethan upoutá naší pozornost. Otočím se k němu čelem. Jeho propalující pohled se odráží v tom mém.

„To máte tak, zahrajeme si hru, Ethane. Teď se role obrátí, já budu hrát detektiva a vy podezřelého.“

Zamračí se na mě, nakrčí nos a mezi obočím se mu udělá vráska. „Táhni k čertu, mrcho,“ procedí skrze zuby.

„Snažím se vám tím pomoci. Chcete získat odpovědi na své otázky, nebo ne?“

Jeho zavrčení beru jako souhlas. Nelíbí se mu, v jaké se nachází pozici, a mě to těší. Je přesně tam, kde ho chci mít. „Četl jste složku Jaydenova případu, detektive?“ Neochotně přikývne a stále mě propaluje pohledem. „Co se tam píše?“

„Jsou v ní informace o Jaydenově šíleném řádění a o tom, jakým způsobem zohavil své oběti, informace, co to o něm vypovídá. Profil podezřelého a profil i jeho příbuzných či kamarádů, tedy i vás a šerifa Garretta.“

„Dobře, velmi dobře. Plus pro vás. Co se tam píše o tom osudném dni?“ Oči se mu zúží nepochopením, těká pohledem po pusté, zchátralé místnosti, pak spustí.

 „Píše se v něm, jak se sám udal a jak uhořel v té hořící budově.“

„A dál?“

„Výpovědi svědků.“ Znělo to spíš jako otázka.

„Vy se mě ptáte?“ popíchnu ho. Chci, aby na to přišel sám.

„Ne, byly tam výpovědi svědků,“ konstatuje již s větší sebejistotou v hlase.

„Jakých svědků?“ V hlavě mu to šrotuje, asi pochopil, jakým směrem se ho snažím postrčit.

„Vaší a Garretta…,“ pronese nejistě každé slovo pomalu a zřetelně a já slyším skřípání rezavých koleček točících se v jeho zabedněné hlavě. Jak ten mohl udělat zkoušky na detektiva, to nechápu.

„Připomeňte mi, co jsme vypovídali?“

Ethan hodí pohledem za má záda, zpoza nich se ozve mužský, hluboký smích smějící se detektivovu pochopení. „Oba jste vypověděli, že jste viděli jít Jaydena do domu, který následně vzplál, ale očividně jste oba křivě vypovídali,“ odpoví sarkasticky, což mě popudí a pohled, kterým nás sjede od hlavy k patě jen pobídne můj vztek hromadící se ve mně. „Nevypadáte tak, jak bych očekával od někoho, kdo byl vystaven teplotě tisíc stupňů celsia,“ poslední slova procedí skrz zuby.

„Ne, to nevypadám. Čím to asi bude?“ provokuje Jayden.

„Nikdy jste v té budově nebyl, že?“

„Ale byl.“ Ethan se zmateně podívá z Jaydena na mě, už mě unavuje ten jeho pohled štěněčích očí. To je vážně tak tupý?

„To jste vážně tak natvrdlý, Ethane? To se mi snad zdá.“ Možná ho Jay praštil do té hlavy až moc silně. Hlava mi klesne do dlaní. „Lásko, můžeš mu to vysvětlit?“

Jayden si přetáhne mou židli, na níž jsem před tím spočívala přímo před Ethana. Cestou mi z ruky sebere svůj vypůjčený nůž. Usadí se, vzhledem k jeho vysoké a statné postavě celkem ladně a bez jediného zaskřípění židle o dřevěnou podlahu, namíří špičku ostří nože směrem k Ethanově krku. Okamžitě zareaguje odtažením se od nože, co nejdál mu to svázané ruce za opěradlem židle povolí. „Asi takhle, detektive,“ hodí po něm úsměvem a šermuje s nožem u Ethanova krku. „Přišel jsem, zapálil jsem a utekl jsem. Delilah řekla jen to, na čem jsme se domluvili, že řekne. A přesvědčit toho kreténa Ashera byla hračka, že, Dee?“

„Naprostá hračka. Asher je jako pejsek, který pro páníčka udělá všechno, když na konci dostane odměnu.“

„Přirovnáváte svého kamaráda k čoklovi?“ podiví se Ethan. Chudáček, on to prostě nechápe. Asher nic jiného pro mě nikdy nebyl.

„Kamaráda? Chtěl mi opíchat ženu od doby, co jsem je seznámil. A po mojí smrti,“ rukama ve vzduchu naznačí Jayden uvozovky, „konečně dosáhl svého. Smočil si v mé ženě. Opakovaně.“

„To je ta odměna pro pejska? Sex.“

„Nedělejte se, detektive. Každá žena má moc, protože má kundu.“ Sadistický Jayden si libuje v krvi, natáhne nůž k detektivově tváři a ostřím nože mu od líce přejede přes tvář až po bradu, silou nešetří. Nůž zajede do masa v jeho obličeji hladce a hluboko. Byla by z toho moc pěkná a sexy jizva, kdyby ovšem Ethan zůstal na živu. Chvíli se ozývá jen Ethanův křik.

„Asher mi sezobal z ruky vše, co jsem mu řekla. Tvrdila jsem, jak jsem Jaydena viděla v okně hořící budovy, mezitím, co on byl dávno pryč.“

„Kde jste se celou dobu ukrýval?“

„Všude. A nikde. Vždycky jsem byl nablízku.“

„Jak vysvětlíte tu vaší DNA na posledním místě činu?“ dožaduje se Ethan odpovědi. Předpokládám, že stejně nedožije rána, tak se uvolím mu tu odpověď poskytnout.

„Ethane, Ethane… šukala jsem s ním, byla jsem několikrát u něj v bytě a on v tom mém. Přístup k jeho DNA pro mě byl velice snadný. Jayden ji tam nastražil spolu s mou, abych byla z obliga.“

„Oba jste šílení magoři. Vraždící kretén a šílená čubka.“ Zaplaví mě zlost, udělám krok jeho směrem a na tváři mu s plesknutím rozléhajícím se tichým barákem přistane facka. Ethan se začne smát a to mě popudí. Chci mu vrazit další, ale Jay mě zastaví.

„Co teď s ním, Jayi?“ naléhám.

„Měl bych nápad. Beztak toho ví až moc.“

„To pro detektiva Bodhiho nevypadá dobře. Jak jsem řekla, měl jste to nechat být. Zvědavost je někdy svině.“ Jay podtrhne má slova a vrazí Ethanovi nůž hluboko do těla, prázdným a temným domem se rozlehne jeho křik, jenž byl následně umlčen Jaydenovou rukou na detektivových ústech. Z očí se mu valí slzy bolesti a po mém těle přeběhne vzrušení z blížící se smrti. Vzrušuje mě jeho bolest, spousta krve valící se z jeho těla a styl, jakým Jayden kroutí nožem. Z víru vzrušení obklopující mé tělo mě do reality vrátí zvuk nataženého kohoutku od pistole za mými zády.

Autor: Ghostprincess, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The Killing Past (12. část):