OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » The Killing Past (6. část)

02.11.2024 (10:00) • Ghostprincess • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 56×

Delilah

Následující den sedím opět ve výslechové místnosti „C3“ na stanici, naproti mně je dnes jen detektiv Bodhi, můj právník má zpoždění a Asher je k mému překvapení postaven mimo službu. To mu ale nebránilo v tom se dostavit, jen nemůže být přítomen u výslechu. Chci to mít za sebou, a tak souhlasím začít s výslechem bez právníka. Asi mi to pořádně nemyslelo. Kvůli včerejšku se cítím nevyspalá a unavená. Vím, že byla blbost zůstávat v bytě po tom, co se tam někdo vloupal, nechal mi vzkaz s tím, že mě pravděpodobně plánuje zabít, a aby toho nebylo málo, vystrašil mě tím, že v chodbě rozstříkl kolínskou, kterou se voněl můj manžel, když byl ještě naživu. Necítím se tam v bezpečí a zároveň cítím. Dává to smysl?

„Vítejte zpátky, paní Sorenová, můžeme začít?“ spustí Bodhi.

„Ano.“

„Navážeme tam, kde jsme skončili posledně. Kde jste byla minulý čtvrtek mezi čtvrtou hodinou odpoledne a sedmou večer?“

„Do pěti jsem byla v práci, autem ke mně domů to trvá půl hodiny, vzhledem k tomu, že jsem se stavovala u své kamarádky, se kterou jsem ten den byla domluvená na schůzce, přijela jsem domů až po osmé večer.“ Tentokrát jsem se na výslech lépe připravila. Hodina ráno u kalendáře mi pomohla přijít na odpověď detektiva Bodhiho.

„K vaší kamarádce trvá cesta déle?“

„Asi o deset minut, ano. Přijela jsem k ní ve tři čtvrtě na šest.“

„Dobrá, to si ověřím.“ Ruce mám složené na stole s propletenými prsty, které následně rozpletu a pohodím rukama na znamení, že mi jedno, co si bude ověřovat.

„V kolik jste odcházela od kamarádky?“

„Asi za pět osm večer.“ Podle výrazu jeho tváře soudím, že s mou výpovědí není spokojený. Ne v tom smyslu, ve kterém by chtěl. Doufal, že najde vraha na první dobrou, ale to se mu nedaří.

Rukou mi přisune papír se třemi jmény. „Znala jste některé z těch jmen na seznamu?“ Přečtu si tři jména. Brandon Darin, Krzysztof Pawłowski, Constantine Nadi. Ani jedno jméno mi nepřišlo povědomé.

„Ne.“

„Povězte mi o tom včerejším vloupání?“

„Vloupání by to bylo, kdyby se tam někdo vloupal. Pachatel si ale otevřel dveře.“

„Povězte mi o tom,“ vyzve mě znovu. Řeknu mu vše, co mě ohledně včerejška napadne a nevykouřilo se mi to z hlavy. Vynechám ale tu část s kolínskou. K mojí smůle se o tom zmíní sám Ethan.

„Prý jste cítila ve vzduchu kolínskou, kterou používal váš manžel.“

„Musela jsem se splést. Pravděpodobně ji zanechal pachatel, to znamená, že byl v bytě těsně, než jsme tam přijeli.“

„Splést?“ To jako neslyšel zbytek mé věty?

„Nechte to být, detektive. Některé kostlivce je lepší nechat ve skříni.“

„Snad si nemyslíte, že tam byl váš mrtvý manžel?“ Nevěřícně se zeptá, kapku sarkasmu si ale neodpustí.

„Nejsem blázen, nic takového jsem neřekla, prostě jsem se spletla. Ta vůně jen vyvolala vzpomínky.“

„Co mi tajíte, paní Sorenová?“ pevným hlasem se zeptá a s upřenýma očima mě propaluje.

„Nic.“

„To vám nevěřím.“

„Nežádám to po vás.“

„Když mi nepomůžete, nenajdu toho, kdo to má na svědomí!“

„Takže si už nemyslíte, že to dělám já?“ Tohle absolutně k ničemu nevede. „Já nic nevím, detektive. Já jsem tu oběť. Měl byste se začít zaobírat pravým viníkem.“

„Věřte, že dělám, co je v mých silách. Bohužel nemám moc vodítek, kterých by se dalo chytiti.“ Pokrčím rameny. „Co mi můžete říct o vztahu mezi vaším manželem, vámi a panem Garrettem?“ Přimhouřím na něj oči.

„Teď si myslíte, že to udělal Asher? To se mi snad zdá.“

„Musím prověřit každou stopu, paní Sorenová a přestávám s vámi mít trpělivost. Nechtějte, abych vás zavřel za maření výkonu vyšetřování.“

„Jakého vyšetřování? Od začátku jen plácáte okolo sebe, my to nebyli. Ani šerif Garrett a ani já. Ten chlap je někde tam venku,“ rukou ukážu k oknu za mými zády, „a vy tu ztrácíte čas spekulacemi, mezitím, co on si pravděpodobně pochutnává na další oběti.“

„Takže chlap, hmm?“ Zarazím se, vážně jsem řekla chlap? Nadechuji se k odpovědi, ale dveře rozrazí jeden ze seržantů.

„Promiňte, pane, mám vám oznámit, že našli dalšího.“ Zamrazí mě. Právě teď řeknu, že ten vrah si na někom pochutnává a přijdou oznámit, že si na někom pochutnává. Bodhi na mě vrhne vražedný pohled, nevím, jestli přemýšlí nad tím, že mě zatkne nebo pustí. Vstane, neřekne jediné slovo a odejde. Beru to tak, že jsem propuštěná.

Autor: Ghostprincess, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The Killing Past (6. část):