OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » The Killing Past (7. část)

05.11.2024 (10:00) • Ghostprincess • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 64×

Asher

Dee mi zaklepe na dveře, otevřu jí. Na sobě mám jen džíny, byl jsem ve sprše. Nestačím se ani nadechnout a už se na mě tiskne svými rty. Ruce kolem mého krku, dechberoucí polibky a tlačí mě směrem do vnitřku bytu. Nohou za sebou zabouchne. Přemýšlím, zda to mám přerušit a zeptat se, co ji k tomu vede. Co se stalo? Rozhodnu se to ale nechat být. Raději mlčím a užívám si to. Za stálého líbání si sundá kabát a odhodí jej na podlahu, slyším, jak s klapnutím odkopne boty z nohou.

V kuchyni se ujmu vedení já, rukama jí sjedu pod zadek a vyhoupnu si ji na kuchyňskou linku. Ruce má zamotané v mých vlhkých vlasech, rozepínám jí halenku a odhaluju její hladký hrudník, ňadra v růžové podprsence. Po pažích mířím rukama vzhůru, přetáhnu halenku přes její ramena, paže a odhodím ji.

Dee mi od vlasů, přes hruď sjíždí rukama až k pásku džínů. Rozepne ho, potom knoflík a zip. Stáhne mi džíny přes hýždě i s boxerkami a odhalí tak mé připravené mužství. Vykasám jí upnout sukni přes boky, až k pasu. Neberu si servítky, nechci ztrácet drahocenné vteřiny. Zaryju nehty do jejích punčoch, uchopím je v sevření svých pěstí a prudkým škubnutím rukama od sebe je rozervu vedví.

Cáry černých punčoch visí na jejích nohách. Dostanu se ke kalhotkám, jejichž osud čeká stejný proces. Kuchyní se rozlehne zvuk trhající se látky, věřím že na stehnech bude mít spáleniny od mého hrubého zacházení. A modřiny.

Prudce jí roztáhnu nohy a přitáhnu si její tělo blíže k okraji kuchyňské linky, nemůžu a nechci déle čekat. Paty opře o mé hýždě a zalapá po dechu, když se do ní s prudkým nárazem ponořím. Odtáhnu se a proces znovu zopakuji. Prsty pevně držím její jemná, oholená stehna tak, aby mi neunikala po lince. Zrychluji tempo svých přírazů, srdce mi divoce buší a po zádech mi stékají čůrky potu.

Její nářek se stupňuje, je čím dál tím víc hlasitější. Přiměje mě to ještě zrychlit, do zadku chytám křeč. Její vyvrcholení je utlumeno našimi polibky. Hned po ní následuje mé vlastní s tichým zavrčením. Uvolním stisk na jejích stehnech, všimnu si svých otlačených prstů.

Pomůžu jí dostat se z linky dolů, třesoucíma se nohama se odporoučí do koupelny. Slyším vrznutí kohoutku a tekoucí vodu. Na lince se leskne její ženství. Neobtěžuju se s tím to uklízet. Než se Dee vykoupe, připravím večeři. Večer si číslo znovu zopakujeme na gauči u televize a pak u zdi v mé ložnici. Usínáme vyčerpaní.

Ráno se v posteli budím sám, Dee tam se mnou již neleží. Nenacházím ji v koupelně, kuchyni a nesedí ani u televize se snídaní v klíně, jako tomu bývalo dřív. Dám si v kuchyni vařit vodu na kávu a zalezu do koupelny, ze které odcházím o pár minut později a cítím se svěží. Zapnu televizi a naladím zprávy, mezitím si připravím kávu a ze skříně vytáhnu sušenku, konzumuju ji opřený o linku. V televizi hlasatelka zpráv zrovna probírá ony vraždy, okolo kterých se momentálně točí náš svět.

„Nyní předávám slovo naší reportérce Karen.“

„Děkuji, Meredith. Právě se nacházíme na místě poslední vraždy, se mnou tu stojí vrchní vyšetřující detektiv. Pane Bodhi, můžete nám prozradit bližší informace o oběti a místě činu?“

No to snad není pravda. Z našeho detektiva se stává celebrita.

„Nemohu prozradit žádné upřesňující informace, které by snad daly záminku našemu vrahovi myslet si, že jsme mu na stopě. Na místě činu se však našly důkazy DNA a nyní probíhá analýza těchto důkazů.“

„Znamená to tedy, detektive, že se díky důkazům zjistí, kdo je vrahem?“

„Věříme, že nám prozradí otázky na naše odpovědi.“

Napřímím se a zarazím uprostřed sousta. Do teď si dal vrah záležet a zametal za sebou pečlivě stopy. Proč by nyní udělal takovou chybu a zanechal za sebou DNA?

Rozhovor s Bodhim je ze včerejší noci, kdy se ona vražda stala. Sám jsem zvědavý, jaké výsledky přinesou testy DNA. Možná jsem posazen mimo službu, ale stále jsem šerifem. Zajedu se na místo činu podívat sám. Vypnu televizi, nemíním nadále poslouchat Bodhiho žvásty. Obléknu se do civilu a opouštím svůj byt.

Zjistit místo činu pro mě byla hračka, mám přeci stále přístup do našeho systému. Než vylezu z vozu, prozkoumám perimetr, zda se poblíž nenachází hlídka. Správně bych tu neměl co dělat.

Z palubní zásuvky si vytáhnu svou kapesní soupravu, strčím ji do kabátu a vylezu ven. Přeběhnu ulici a vydám se k domu oklikou. Obejdu objekt a přelezu plot na zahradu ze zadní strany, která je krytá stromy a tújemi. Přikrčím se u zadních dveří, z kapsy vytáhnu soupravu a z ní dvě malé zahnuté pinzety. Naposledy se rozhlédnu a pak s nimi chvíli šťourám v zámku, načež uslyším cvaknutí. Vejdu dovnitř, do nosu mě udeří čpavý zápach čistících prostředků. Projdu místnost po místnosti. Zbytky krvavých skvrn v ložnici napovídají tomu, kde se našlo tělo.

Nasadím si gumové rukavice a postupně prohledávám ložnici. Na povrchu každého kusu nábytku leží stopy pudru od snímání otisků. Šatní skříň je plná futrálů s obleky. Pod postelí, dle vytlačeného místa ve tvaru čtverce, se dříve nacházel pravděpodobně pracovní kufr. Po důkladném zkoumání musím uznat, že tým analytiků to tu vzal od podlahy. Pokud tu byly důkazy, jsou pryč. Nenacházím nic, co by mi bylo k užitku.

S nepořízenou se vracím domů, dole v hale vyberu poštovní schránku a pročítám si příchozí poštu cestou výtahem nahoru ke svému bytu. Barevný letáček s motivy Halloweenu hlásajícím, ať se zúčastním se svým capartem akce pro děti, rovnou zmačkám v ruce. Nemám děti, a i kdybych měl, nešel bych. Mou pozornost zaujme obálka se zítřejším datem a adresou odkazující do opuštěné části města.

Autor: Ghostprincess, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The Killing Past (7. část):