The Killing Past (9. část) • OurStories.cz ~ naše povídky

Cestou na stanici se Asher snaží promluvit Ethanovi do duše. Přiměje ho prohlédnout? Nebo se Ethan nedá oklamat a bude si stát za svým zjištěním?

Včera (10:00) • Ghostprincess • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 20×

Asher

„Sakra, Bodhi, poslouchejte mě!“ zařvu na něj ze zadního sedadla policejního auta, oddělující přední stranu auta kovovou mříží. Domáhám se toho, aby mě ten kretén poslouchal a věnoval mi aspoň kousek pozornosti. Potřebuju mu vysvětlit, že to na nás někdo hodil, že do toho nejsme zapletení.

„Zavři klapačku, blbečku,“ ozve se z přední strany. „Nechápeš to? Vaše DNA se našla na místě činu, z toho se už nevylížete. Případ uzavřen.“ Rukou u toho opakovaně buší do volantu. Jedno mu musím nechat, stopy naší DNA na místě činu rozhodně nehrají v náš prospěch. Jak se tam ale dostaly? Přemýšlej, Ashere, zapoj ten svůj dokonalý mozek, který tě protáhl celou policejní akademií.

„Zastav to zkurvený auto, Ethane! Slyšíš mě. Podívej se mi do kapsy, ty imbecile.“ Už nevím, jak jinak ho přimět, aby mě poslouchal. Svezu se na zadní sedačce níže a nohou začnu kopat do mříží. Řvát a nadávat se v tu chvíli zdá jako dobrý nápad a evidentně to zabírá. Ethana to zaujalo. Posadím se zpátky, ale nestihnu se pořádně zapřít. Auto se prudce zastaví a jelikož nejsem připoutaný, narazím obličejem do mříží a z nosu se mi spustí krev. Prostě si mě musel vychutnat.

„Kurva, toho by mi byl čert dlužen. Kretén jeden,“ nadává Ethan, ale vystoupí z auta a už otevírá dveře od zadního prostoru. Chňapne mě za paži, a ne zrovna jemně mě vytáhne ven. Narazí mým tělem o policejní auto. „Kde to je!“ zařve na mě. V puse cítím vlastní krev, stékající mi z rozbitého nosu a želízka se mi tím nárazem zaryla hlouběji do zápěstí. Ale něco vydržím.

„Zadní pravá kapsa,“ sípám, asi mi tím nárazem přerazil nosní přepážku. Ethan mi sáhne do kapsy a vytáhne dvě obálky. Obě si řádně prohlédne. Nakoukne dovnitř, ale žádný vzkaz nenachází. Vzkazu psaného na předních stranách nevěnuje ani špetku pozornosti.

„Co to má kurva být?“ Zvedne ke mně svůj zlověstný pohled a rukou položenou na mém rameni mě znovu přitlačí k autu.

„To nevíme, oba jsme to anonymně obdrželi, ale jasně z toho vyplývá, že nás tam někdo chce nalákat. My to neudělali!“ bráním sebe i Dee. Musí existovat jiné vysvětlení. Horečně se snažím přimět mozek, aby fungoval a vymyslel, jak jsme se do toho takhle zamotali.

„Myslíš, že jsem úplný kretén, Garrette? Ty obálky mohl popsat jeden z vás.“ Bublá ve mně vztek, snažím se uklidnit hlubokým sípavým nádechem přes rozbitý nos. Dělá jen svou práci, Ashi.

„To si můžeš ověřit, že?“ popíchnu jej sarkasticky. Ethan přimhouří své oči a ústa semkne ještě do užší linky. Přemýšlí a přitom mi propaluje očima mou vlastní sítnici. Co asi vidí v mých očích? Že mluvím pravdu?

„Jak vysvětlíš tu DNA na místě činu, hmm?“ Jak? Klade dobré otázky. V Texasu jistě musí být eso mezi ostatními detektivy. No tak, mysli, Ashi. Určitě je způsob, jak se to dá vysvětlit. Rozhodně jsme ji tam ani jeden nemohli osobně nechat. Nebyli jsme tam. Urputně přemýšlím a pak mě to trkne.

„Někdo se vloupal k Dee do bytu, člověče,“ vyhrknu vítězně. Jak jinak by získali její DNA než z místa, kde přebývá. Její DNA je všude. Nevím sice, jaká DNA se tam našla. Ale ten, kdo se k ní vloupal mohl sebrat vlas z hřebenu, setřít její kartáček a podobně.

„To nevysvětluje tebe.“ Zabodne mi prst do hrudi, ve které mě následně píchne, ale s jeho prstem to nemá co dělat. Je to vědomí, že jsem momentálně podezřelý číslo jedna. Kurva. Nevypadá to se mnou dobře.

„To ne, já známky vloupání u sebe v bytě neshledal,“ odpovím rezignovaně. Zamračí se na mě, otevře dveře a začne mě soukat zpět do auta. „Hej, copak ti to jako důkaz nestačí?“ ptám se ho. Zavrčí, zabouchne a sedne na místo řidiče. Prudce se rozjede a zatáčky bere zostra.

„Pojedeme na stanici a o všem si promluvíme.“ Pokud to jeho, že si o všem promluvíme, znamená to, že nás bude dokolečka obviňovat a my s Dee se budeme neustále vyviňovat, tak to nemá východisko.

Na policejní stanici skoro čtyřicet minut trávím přesvědčováním detektiva kreténa, že s tím ani jeden nemáme nic společného. Původně chtěl pustit jen Dee. Její nalezenou DNA na místě činu rozporoval fakt, že se jí někdo vloupal do bytu. Mohlo to být nastražené. U mě to bylo horší, nemůžu nijak dokázat, že moje DNA byla taky nastrčená. Nakonec se Bodhi uvolil a propustil mě taky. Což než jako gesto dobré vůle chápu tak, že neměl jinou možnost. Rozkazy ze shora. Odcházím z výslechové místnosti a cítím jeho pohled ve svých zádech, ve stejnou chvíli vyjde Dee z výslechové místnosti naproti nám. Křičí, že už toho má vážně dost a ať ji všichni nechají na pokoji. Chci ji uklidnit, ale pohrozí mi prstem.

„Už na to nemám, Ashi. Chci být sama.“ Nechám ji tedy odejít, i když nerad. Rozhodnu se, že pro klid její duše, i té své, to vyřeším. I přes Bodhiho varování, jsem se rozhodl jít zítra v noci do toho baráku. Adresa, i když si Bodhi nechal obálky jako důkazní materiál, se mi zaryla do paměti. Před odchodem se ještě stavím u sebe v kanceláři, abych zjistil, že si ji Ethan pro teď zabral. To si dělá prdel, ne? Takový bordel jsem tu v životě neměl. Přejdu ke svému stolu a v šuplíku najdu to, co hledám. Opouštím kancelář a vydám se chodbami ven ze stanice, minu se s Ethanem na chodbě. Ani se na něj nepodívám, i tak cítím, že mě sleduje. Projdu dveřmi od stanice.

Vracím se pěšky domů, hlavou mi víří spousta myšlenek. Jak tohle celé dopadne? Má to vůbec konec? Jdu po chodníku a míjím bar, ze kterého se ozývá živá hudba. Těsně u vchodu na mě vyskočí skupinka oblečená do halloweenských obleků. Někteří již začali slavit. Minu skupinku opilých puberťáků a chci zahnout za roh ke svému bytu, ale zastavím se. Chuť na pivo mě přemůže, otočím se úplně opačným směrem poháněn touhou, kterou chci utopit v alkoholu. Přejdu přes přechod a zapluju na opačném rohu do hospody. Usadím se do boxu, u servírky si objednám neobvyklou objednávku, kdy si poručím pivo a tužku s papírem. Bez řečí mi vše donese. Loknu si piva a na papír začnu psát své zjištěné poznatky o tomhle případu. Já přijdu na kloub tomu, kdo za tím stojí.

A vsadím své kalhoty na to, že je to Bodhi.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Ghostprincess, v rubrice: Povídky » Na pokračování