The mysterious wolrd - 22 • OurStories.cz ~ naše povídky

Po dlouhé době jsem opět na scéně. Omlouvám se, nějak mi scházela chuť psát a, přiznávám se, že i do dopsání této kapitoly jsem se musela trochu nutit. Nicméně, jsem zpět a přináším další kapitolu Tajemného světa. Je o něco kratší, ale doufám, že se vám bude líbit. Nemůžu sice s určitostí říct, kdy přesně přibude další kapitola, ale myslím, že říct můžu, že nebudete čekat tak dlouho. Užijte si to :) Eris

Trocha vzpomínek a pak i reality.

19.11.2013 (12:00) • Eris • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 967×

Kapitola 22.: Ztracené vzpomínky

Vzala jsem do ruky svou jízdenku na cestu do pořádnýho pekla. Pořádně jsem si ji prohlídla, než si ji přiložila k žíle na předloktí. Párkát jsem stiskla ruku v pěst a pak zanořila jehlu do kůže. Kurva! Nenapíchla jsem žílu. Ruce se mi třásly, potřebovala jsem další dávku, a to, že jsem ji měla na dosah a přitom tak daleko, mě nehorázně sralo.

Pokus číslo dvě. Zase vedle! Shit!!!

Byla jsem nehorázně nasraná, celá sem se třásla. Po tvářích mi tekly slzy zoufalství a bolesti.

„Dej mi to, akorát se ti takhle povede zlomit jehlu." Vzhlédla jsem za hlasem a spatřila mého zachránce. Lash. Můj spasitel i ničitel. Roztřesenými prsty jsem mu podala jehlu a natáhla ruku. Kleknul si ke mně a rukávem od své nóbl drahé košile mi otřel krev z předloktí. Celá jsem se třásla, takže mi musel pevně chytit ruku, aby se mu povedlo trefit se do žíly hned na poprvé.

Stlačil píst jehly a nažloutlá tekutina zmizela v mé ruce. Třes pomalu ustal, srdce přestalo bít tak rychle, zrak přestal být rozmazaný. Vděčně jsem se na Lashe usmála a pak sklopila pohled na svoje předloktí. Prohlížela sem si zasviněnou ruku od krve a bylo mi úplně jedno, že to ještě teče. Bylo mi dobře a, co bylo hlavní, neviděla jsem nic, co by tady bejt nemělo.

Usmála sem se. A pak jsem se usmála ještě víc, zírala jsem na svoji ruku a smála se jak magor. Všechno bylo tak krásný! Udýchaná a uslzená jsem se, stále ještě pochechtávajíc, svalila na záda do hustého koberce. Ruce jsem nechala tam, kde dopadlyj a čuměla do stropu. Všimnul si někdy někdo těch malejch prasklin na tom stropě?

Zaznamenala jsem pohyb vedle sebe, ale neotočila jsem se. Po chvíli jsem na čelisti ucejtila dotek, takový to lehký šimrání.

„Lashi? Co chceš?" zasmála sem se.

„Tebe." Sklonil se nade mě a bral si moje rty, levačkou si mě u sebe přidržoval za krk a pravou se podpíral. Polibky jsem mu začala oplácet, a jakmile si to uvědomil, sjel rukou níž. Přejel mi přes prsa a chvíli se u nich zastavil, polibky se přesunul na krk.

Se smíchem sem ho odstrčila a odkulila se od něj dál.

„Já nebudu tvoje děvka, Lashi. Nikdy," usmála jsem se a poslala mu vzdušnej polibek. Nasraně se na mě podíval a pak se usmál taky.

„Jdu si dát lajnu, chceš taky?"

***

„Někdy si přeju, abys nebyla moje dcera!"

„No, a já jsem asi vždycky toužila mít takovou stupidní krávu za matku! Co si o sobě, kurva, myslíš? Vysrala ses na mě, když jsem tě nejvíc potřebovala. Vysrala ses na mě, když jsem začala vidět ty stíny! Vysrala ses na mě, když jsem tě prosila, PROSILA, abys mi s tím pomohla! A teď mě tu chceš pár slovíčkama přesvědčit, že je všechno v pohodě?! To teda, kurva, není!"

„Ty nevděčnej spratku!" zařvala Sonia a natáhla ruku. Dala jí jednu facku, vzápětí druhou. „Seš akorát feťák, co baží po pozornosti. Vypadni z tohodle domu a už se sem nevracej! Táhni!"

Nadávky a třísknutí dveří. Pak jen ticho protknuté ženskými vzlyky.

***

„Ty štětko!“ zavřískal a dal jí pěstí. Dívčina hlava sebou praštila o cihlovou stěnu a na pár chvil se jí před očima zatmělo. Když znovu nabrala vědomí, viděla, jak si muž rozepíná kalhoty. Ty její už byly stáhnuté u kolen.

„Ne… NE!“ Znovu se snažila muže odstrčit, ale marně. Podařilo se jí však kopnout kolenem do mužových partií a obličej mu poškrábat nehty. Zhnuseně se na ni podíval a plivnul jí do obličeje. V ten okamžik do ní pronikl.

***

Seděla na lavičce, taška se jí válela u nohou. V ruce držela cigaretu, ze které co chvíli potáhla. Byla nervózní, nevěděla z čeho. Nebo možná věděla, ale nehodlala to rozebírat ani sama se sebou.

Podívala se na mobil. Ještě půl hodinky...

A dostane svoji dávku.

***

„Spiku, zlato. Nebuď smutnej. Na světě je spousta krásnejch chlapů, se kterejma by sis rozuměl a který na tebe budou hodný, ne jako ten debil Phil," promlouvala jsem k němu, zatimco on se tvářil jako totální hroudička neštěstí.

„Já vim, že bylo správný se s nim rozejít, ale stejně mi to je líto. Tys ho neviděla, když jsem odcházel."

***

„Já jsem Jemie, budeme spolu chodit do třídy. Tak jsem si říkal, že bychom se mohli nějak seznámit,“ nesměle se usmál.

„Jasně, rádi poznáme novou tvář.“ Regan natáhla ruku, kterou Jemie ihned uchopil a mírně potřásl. „No, tak já jsem Regan.“

***

„Ty saláty tu jsou dva, nebo už vidím dvojmo?“ ptal se Spike a promnul si oči.

„Kdybys dával bacha na cestu a ne na chlapce, tak ti před očima nelítaj saláty… A ty saláty tam jsou dva.“ Chvíli jedli mlčky a Regan se podívala vedle sebe, kde poprvé vedle ní seděl Zane. Zamračeně stáhla obočí k sobě a znovu stočila svou pozornost k jídlu na talíři. Neměla by se jím tak moc zabývat. Nic pro ni přece neznamená.

***

„Zane?“

„Ano, maličká?“ zašeptal měkce, tvář zabořil do jejích vlasů, kde vdechoval její osobitou vůni.

„Taky tě mám ráda.“

***

Bála sem se, že nepřežiju. Že se odsud nedostanu živá, a když jo, za jakou cenu. Nevěděla jsem, jestli ještě někdy uvidím Spika. Mezi rty se mi prodral bublající kašel. Zase ta kovová chuť krve. Hystericky jsem se smála, plakala a kašlala. Dávila jsem se vlastní krví a bylo mi to jedno. Nemohla jsem dýchat. Neviděla jsem.

... Já umírám...

***

Nikdy sem si nepředstavovala, že budu v tomhle zasranym bílým pokoji, v tomhle zasranym ústavu, na zasraný odvykačce! Nějak jsem si totiž nemyslela, že bych se toho dožila. Měla jsem jasnej cíl a přání - když už tohle všechno prostě nezvládnu, dám si zlatou. A bude to konec. Nic víc, nic míň.

Už nikdy neuvidim tu nánu, co si myslí, že je moje matka. Ani tu druhou nánu, která si nechává říkat ségra. Ani svůj pokoj, ani svoje věci. Jo, to byl můj sen. No, až na to, že je ještě uvidim. Haleluja, pac a pusu. Vážně. Jsem strašně moc nadšená. Víc už to ani nejde.

Současnost

„Co se to s ní děje?"

„Nemám zdání, jinak by se to už nedělo!"

„Tak s tim něco udělej, pro kristovy rány!"

„Spiku, drž už hubu, nebo ti ji zavřu, a to se ti líbit nebude!" zařval na něj Zane. Spike splasknul a odšoural se od něj dál. Regan sebou házela na posteli, že na to ani spojené síly Arkina a Zana nestačily.

A najednou to ustalo.

Ticho břed bouří.

Zane s Arkinem pustili Regan a odstoupili od postele. Spike se naopak hrnul dopředu, ale Zane mu zatarasil cestu. Slyšel její srdce, nepravidelný tichý tlukot. Docela pomalý, zapřemýšlel.

Sledoval její tvář a viděl přesně ten okamžik, kdy otevřela oči.

Mohutně nabrala vzduch do plic, řasy se jí zachvěly a pak se zvedly. Dvě sekundy se dívala vzhůru, než stočila pohled ty tři.

Jedno oko zelené, druhé stříbrné.

***

Spike sledoval svoji sestru, jak je pozoruje. Tohle nemůže být moje Reg, našeptávalo mu něco v hlavě. Vypadala jako ona, ale nebyla jí. Ne uvnitř. A jeho doměnka se ihned potvrdila, když na ně zavrčela, obnažila tesáky a prudce se zvedla.

Arkin Spika zaštítil vlasním tělem a zavrčel nazpět. Nahnul se dopředu a znovu zavrčel. Zdálo se, že na to Regan reaguje. Podívala se na Arkina a přikrčila se v obraném postoji. A teď přišel na řadu Zane, který do teď stál nehybně na místě a jen vše sledoval.

„Regan, poznáváš mě?" Natáhl k ní ruku s dlaní vzhůru a čekal na odpověď. A ta se mu i dostala, ale ne taková, jakou ji čekal.

Dívka zasyčela a otočila se. Všichni zpomaleně sledovali, jak prorazila okno a vyskočila z něj. A oni zůstali stát paralizovaně v pokoji, který byl patnáct pater nad zemí.

Není to moc, já vím, ale snad mě za to neukamenujete. :)

Kapitola 21. ¤ Shrnutí ¤ Kapiola 23.

Autor: Eris (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The mysterious wolrd - 22:

6. SafiraDarkfire

21.11.2013 [15:46]

Si ze mě děláš prdel ne?

5. DarknessB

19.11.2013 [16:58]

Kapitola je úžasná, tohle je moje! Jen popravdě nevím, co se dělo v minulých kapitolách, doufám, že máš podaný inzeráty nejmíň ve všech časopisech a po celým internetu, že sháníš múzu - ať koupíš, pronajmeš, ubytuješ, nebo jak kámošku na ubytování, jinak asi zešílím!!! Emoticon