OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » The Sun of our lifes: 3. kapitola - Sázky

28.01.2012 (15:00) • JustV • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 660×

Tomáš s Filipem seděli v dílně plné aut, kde Filip pracoval. Právě přišla řeč na Dominikovu sestru, ze které měli, ačkoliv její věk byl nízký, respekt, který by neměli ani před již zesnulým Kim Čong-ilem.

„Kdybych ji potkal v baru, nedal bych si pokoj, dokud bych ji nesvlíknul," uvažoval Filip.

„Krásná představa, ale zase se prober. Za prvé, je to sestra tvýho nejlepšího kamaráda, za druhé očividně není hloupá, jako holky, který svlíkáš ty. Na tu bys musel intelektuálně," odpověděl mu Tomáš.

„Vsadím se, že kdyby po ní někdo z nás vyjel, nechala by se. I frigidky a feministky si potřebujou někdy oddychnout, ne? Měl bys to zkusit."

„Blbečku, jsi normální? Je jí čtrnáct!"

„To je tak věk, kdy se holky prvně zamilujou, ne? Tak se snaž, nemusíš ji dostat do postele, to počkej do jejích patnácti."

Tenhle nápad se mu nelíbil. Věděl, že jestli se o tom dozví Dominik, může si jít kopat hrob. Ale za pokus to stálo. Byla to hloupá sázka, ale plácli si.

*** 

Nešla sama, byla obklopena skupinkou dívek. Tou malou skupinkou z jejich školy, skupinkou, jejíž příslušnice nepiští hodinu proto, že mají jeden vlásek jinde, než má být. Ema byla zamyšlená a tak trochu nevrlá - je pátek a to neznamená nic jiného, než cesta k otci. Ještě ke všemu autobusem! Jediným důvodem, proč se radovat, bylo dobré počasí. Netrvalo to dlouho a kamarádky začaly povídat o klucích, kteří Emě šli tolik na nervy. Byl to asi rekord - vydržely ji s tím nepopichovat asi půl hodiny.

„Nemluvte mi o nich! Jsou to takový namachrovaný blbci! Nikdy by nepřiznali, že potřebují k životu něco jako opačný pohlaví," začala Ema svůj starý, známý proslov o tom, jací jsou. Štvalo ji, že absolutně nevěří v lásku. Ona v ni věřila, věděla proč.

„Známe to nazpaměť, mlč už! Něco jsme na tebe vymyslely. Když jsou tak neschopni lásky," začala Karolína, ale byla okamžitě přerušena Emou.

„O lásce tu nebyla řeč! Jde o to, že akorát využívají ostatní..." snažila se nedát najevo, že to vážně vězí v té lásce. Neuspěla.

„Bla bla bla. Tak jim tu lásku ukaž. Nech je, ať se do tebe zamilují. A zklam je, jako oni to dělají ostatním dívkám. Vsadím se, že zamilovat se do tebe není pro muže problém," zase mluvila o sázení se. Byla tím naprosto posedlá.

„Vzpomeň si, že jim je okolo dvaceti."

Ale po chvíli si stejně jako den před tím Filip s Tomášem, dívky plácly.

***

Vyšly právě ze školy, když zatroubila bílá Audi z druhé strany ulice. Ani jedna z nich nebyla oblečena vyzývavě, dokonce žádná neměla sukni. Ani Ema tentokrát ne, ačkoliv sukně a šaty milovala. Džíny a obyčejná trika byl způsob, jak dát najevo nezájem té partě nadrženců, za kterou se dnes chystala.

Z auta vystoupil Tomáš. Okamžitě přiběhl k Emě, pozdravil nadmíru mile a vzal jí těžkou tašku, pod jejíž váhou mu prudce klesla ruka.

„No, aby se ti ty ruce nezlomily vejpůl. Co tu děláš?" Kdo jiný může takhle někoho mile přivítat, než Ema?

„Nastup, nebo se budeš kodrcat tři hodiny autobusem," ušklíbl se.

„Mile ráda," vytrhla mu tašku z ruky a pokračovala v chůzi. Hlouček dívek za ní poslušně šel.

Chvíli se přetahovali o Emina zavazadla, až nakonec povolila a nasedla do auta.

„Můžeš vůbec sedět ve svém věku vepředu?"

„Časem zjistíš, jaké máš štěstí, že se věk počítá podle dne narození a ne podle psychické vyspělosti, protože jinak by si seděl vzadu v dětské sedačce."

Dlouho po téhle větě bylo ticho. Zdálo se, že se Tomáš urazil. Nejspíš ve stejnou chvíli si oba vzpomněli každý na svou sázku.

„To budeš chodit i ve třiceti stupňových vedrech v kalhotech?" pokusil se navázat konverzaci Tomáš.

Kdyby to byla normální situace, odpověděla by něco jako: „Dokud se vám při představě na mé obnažené tělo bude zvedat pohlavní orgán, budu nosit klidně oteplováky."

„No, možná mě někdy uvidíš i v šatech."

„Neplánuješ s námi někdy jet na diskotéku?"

„To by mi u táty ani omylem neprošlo, navíc o to nemám nijak extra zájem."

„A až ti bude patnáct? To s námi oslavíš, ne?"

„To mě táta taky nepustí, žije v domnění, že mě všichni chtějí znásilnit. Když jinak nedáte. To by mohla být ta první příležitost, kdy mě uvidíte v šatech," usmála se.

„Vsadíme se?"

„Ještě ty začínej! Proč?"

„Když přemluvím tvýho tátu, půjdeš s námi oslavit patnáctiny a hezky jako holka, ne jako hastroš. Podpatky, šaty, co já vim. Jen ne prosím kalhoty a trika, která jsou podobně dlouhá jako tohle."

„A když prohraješ?"

„O to se nestarej, to se nestane."

Její otec je neoblomný. Plácli si.

Autor: JustV (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The Sun of our lifes: 3. kapitola - Sázky: