The sun of our lifes : 8. kapitola - Emina sestra • OurStories.cz ~ naše povídky

Ema má sestru, o které skoro nikdo neví - a Ti co o ní ví, mají přísně zakázáno o ní mluvit od jejich otce.

04.02.2012 (12:00) • JustV • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 506×

Emina o osm let starší sestra kdysi, stejně jako Ema teď, navštěvovala poslední ročník základní školy. A stejně jako před Emou, před ní stálo rozhodnutí, kam půjde dál. Vybrala si elektrotechnickou průmyslovku. Otec s tím nebyl moc spokojený, ale bylo to jeho zlatíčko, takže povolil. Ale jeho starší dcera Eliška po třech letech prohlásila, že ji škola nebaví a že přestoupí na gympl. Znovu od prváku. Tím zničila jejich matce nervy, otci pověst o nejchytřejších a nejrozumnějších dětech široko daleko a od té doby pro něj byla Eliška tabu. Ona teď pokojně studovala na gymnáziu a občas se objevila u matčina prahu, aby mohla navštívit aspoň část své rodiny.

Až donedávna byla pro otce tabu i Ema. Jednou se ale z ničeho nic objevil na Emině taneční soutěži i s Romanou a oba se omluvili. Otec Emu pozval na hory, na které právě balila. Pomáhal jí i její milovaný Daniel, právě když Eliška zazvonila u dvěří.

Přivítali se, ale Eliška byla zklamaná, protože nezastihla rodiče - byli na wellnes víkendu. I přesto se rozhodla, že přespí.

***

Ema se z ničeho nic probudila z klidného spánku. Chtěla se přitulit k Danovi, ale vedle ní nikdo nebyl. Myslela, že si odskočil na záchod, tak chvíli čekala. Když nepřicházel ani po několika minutách, vstala. V pokoji, kde spala Eliška, svítila malá lampa.

Vešla do pokoje a v tu chvíli by se v ní krve nedořezal. Leželi propletení, polonazí na posteli a líbali se. Byli by si ji asi nevšimli, ale spustila nehorázný jekot, při kterém tuhla krev v žilách. Kdokoliv, kdo by ho slyšel, myslel by si, že ji minimálně někdo vraždí. A pro ni to bylo, jako by ji někdo vraždil - umírala v ní ta největší, nejdůležitější část života.

Utekla do svého pokoje, před dveře hodila věci svého, teď už bývalého, přítele, zamkla se a rozbrečela se. Oba na ni klepali, volali, ale nereagovala. Vždycky si myslela, že by mu nevěru byla schopna odpustit - teď to nepřicházelo v úvahu. Líbal jiné rty, dotýkal se jiného těla. Těla její sestry.

Milovala ho, ale byl konec. On ji zradil. Eliška ji zradila. Byli spolu rok a půl. Mohlo ji to napadnout, že zatouží po jiné, když je o čtyři roky starší než ona. Jak hloupá byla…

***

Když ráno vstala z postele, ani jeden tam nebyl. Nebylo jí ani líp, ani hůř. Bylo jí nijak. Nevěděla, co má dělat. Nejradši by umřela, ale na to měla svůj život až moc ráda.

Vždycky si myslela, že Daniel je jen sen, jak měli perfektní vztah. Teď se toho držela - nalhávala sama sobě, že to byl jen sen a že žádný Daniel neexistuje. Každý sen musí jednou skončit, ne?

***

Pět aut najednou zastavilo před Eminým domem. Byla to celá jejich výprava do hor. Hodila věci do kufru a zasedla vedle otce do červeného Nissana Navary. Pěkně si popovídali. Z jejich rodiny jel jen on, Ema a Dominik, ale ten jel svým autem. Byla sobota a otec musel v úterý odjet do práce. Ema měla zůstat s Dominikem.

Měla překvapivě dobrou náladu, vzhledem k její situaci. Zablokovala všechny příchozí hovory a zprávy od Dana. Její teorie, že se jen probudila ze snu, fungovala nadmíru dobře.

Ještě ani nestačila udělat jeden krok ve sněhu a už málem spadla. Vystupovala z auta a jedna noha jí podklouzla. Spíš by čekala, že ji chytí Santa Claus, než Tomáš.

„Co tu děláš?"

„Milý uvítání. Jsem tu na horách," ušklíbl se a odešel směrem ke svému autu.

Dominik přiběhl k jejich autu, objal ji, pozdravil otce a spustil:

„Ve středu musím do práce. To by mi z toho hráblo. Budu odjíždět taky už v úterý."

„A co já?" zeptala jsem se.

Její táta si přivolal Tomáše. „Odvezeš ji v sobotu domů?"

„No problema," usmál se.

„To je báječný. Takže já budu na horách s jednadvacetiletým klukem, který je do mě zabouchlej, s kupou dětí do věku deseti let. Jestli nenajdu spřízněnou duši u jejich rodičů, umřu tu," pomyslela si Ema, tahajíc tašky do schodů. Nejen svoje, ale i otcovy. Šel na pivo, jak jinak.

Další šok na ni čekal při vstupu do pokoje: na postelích už se válel Dominik a Tomáš.

„Nechcete mi říct, že máme všichni společnej pokoj, že ne?"

Autor: JustV (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování