OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » The Vampire Secret - 3.kapitola

01.03.2012 (13:00) • ElleneWilliams • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 634×

3

Když jsem se ráno probudila, hlavou mi prolétaly divné pocity. Nevěděla jsem, co se to se mnou děje. Vstala jsem a namířila do koupelny. Vyčistila jsem si zuby a nanesla trochu make-upu na obličej. Dneska je pátek, což znamená konec školního týdne a začátek víkendu - takže začátek mejdanů. A dnešní pátek bude hodně dlouhý. Poznala jsem to, když jsem scházela ze schodů a uviděla Hanse u stolu. Jako by se čas zastavil. Nechtěla jsem tam být. Ne s ním.
„Dobré ráno,“ zašeptala jsem. Bála jsem se jeho reakce.
„Jak pro koho,“ vyštěkl.
„Tak promiň, že jsem vůbec promluvila,“ zvýšila jsem hlas, abych zdůraznila své rozhořčení, „asi ti není příjemné být v jedné místnosti s čarodějkou.“ Nevěděla jsem, proč jsem to řekla, ale občas mám nutkavou potřebu ho naštvat.
„Vypadni.“
„Fajn, však já už jdu.“

***

Když jsem přišla do školy, Taťjanu jsem neviděla. První hodinu jsem měla Matematiku. Nejnudnější předmět. Sedla jsem si kde bylo místo, protože učitelka nesledovala náš zasedací pořádek. Učitelka se jmenuje Martina Nováková. Snažila jsem se jí vnímat, protože z Matematiky moc dobré známky nemám. Asi v půlce hodiny někdo zaklepal.
„Dále prosím.“ Otevřely se dveře a vešla Taťjana. Předala učitelce nějaký papír a sedla si. Kupodivu si sedla ke mně.
„Ahoj,“ pozdravila mě.
„Ahoj.“
„Dívky, nebavte se.“ Nesnášela jsem Novákovou za to, jak nám pořád říkala dívky a tak jsem radši už dál nemluvila. Taťjana taky pochopila, že není dobrý nápad mluvit a proto mi poslala list papíru, na kterém bylo napsané: „Dnes je párty u Bena. Jeho rodiče odjíždí na celý víkend. Přijdeš né?“

Tohle jsem nemohla odmítnout. Ben pořádal párty celkem často, nebylo tam moc zábavy, protože nám všem bylo kolem čtrnácti a tudíž jsem nemohla počítat s tím, že tam bude nějakej alkohol. Ale i přesto se mi to zamlouvalo.
„Blbá otázka, ale bude tam něco k pití? Víš, jak to myslím.“ Posunula jsem jí zase psaníčko a čekala na odpověď.
„Přijede jeho bratr. Viktor. Je mu devatenáct. A prý přijede i s dalšíma týpkama. Takže, světe div se, Katherine se konečně u Bena zabaví.“
„Viktor? To nezní moc francouzsky. Je z Francie nebo?“
„Ne. Teda jo, teda já nevím. Nevím, proč se jmenuje Viktor. On se prej vykašlal i na školu, nic nedělá. Jak já říkám: Černá ovce Mercierových. Bydlí v malém bytě s kamarády. Někde poblíž Prahy.“ O rodině Mercierových se ve městě často mluvilo jako o nejlepší rodince, což mi připadalo podivné, když Ben neustále pořádal párty – bez alkoholu - a jeho rodiče pořád někam odjížděli. A ten devatenácti letý Viktor? Hmm, už se začínám těšit. Doufám, že je pěkný, mohla by být sranda.
„Fajn, přijdu. Dneska někoho sbalím, aby šel se mnou. Nevíš o někom, kdo by stál za přítomnost Silverstoneové?“  Chvilku se zamyslela a pak mi odepsala: „Ve škole je nový kluk. Máme s ním tělocvik. Dneska jdeme ven, což naprosto nechápu! Vždyť je podzim, a počasí je na hovno! No, abych se v tom neztrácela: Máme s ním tělocvik, a když už víš, že jdeme ven, tak je celkem pochopitelné, že ho uvidíš. Jmenuje se Petr. Příjmení jsem zatím nezjistila.“
Moc se mi to nezdálo. Jak mohla Taťjana o tomhle všechno vědět? Vždyť včera na odpoledku nepřišla a dneska ráno přišla až v půlce hodiny.
„Odkud to všechno víš?“
„Včera večer jsem byla s Benem. Řekl mi to. Prý zná jeho kamaráda a ten zná jinýho kamaráda. No, zkrátka to vím! Tak co? Bereš s sebou Petra?“ Páni! Ani jsem ho jednou neviděla a Taťja už doléhá na to, abych šla s ním.
„Jak vypadá? Uznej, že s nějakou novou sockou nikam jít nemůžu.“
„Vysoký, tmavovlasý, přitažlivý kluk. Mám napsat Kristýně, jestli ještě něco o něm ví?“
Ano, Kristýna. Bez ní bychom nic nevěděli. Uši a oči naší třídy. Po včerejším incidentu, kdy jsem byla vyhozena ze třídy, jsem nechtěla, aby jí Taťja psala, ale přece jenom. Napíše jí Taťja, ne já.
„Fajn. Jak myslíš. Jestli se mi líbit nebude, beru Radka.“  Všichni věděli, že Radek je do mě blázen. Snad jediný kluk, kterýmu nevadilo, že mám americký přízvuk. Ale poslední dobou se mi zdá, že na tohle teď kluci letí… Radek je zvláštní kluk. Blonďatý, celkem i vysoký. Vždycky jsem obdivovala ty jeho vlasy, vždy je měl dokonale upravený, ale celkově moc hezký nebyl. Ale byl hodný, vtipný a pro mě celkem přitažlivý. Vždycky jsem ho „využila“, aby se mnou někam šel.
Chvíli jsem čekala, než Táňa přehodí psaníčko přes třídu Kristýně a po chvilce už jsem se dostala odpovědi.

„Jmenuje se Petr Marek. A hádej, čí je to syn?“ Chvilku mi trvalo, než mi to došlo. Petr Marek. Takhle se jmenuje náš ředitel! On je syn ředitele. Moje naděje, že půjdu na párty s novým klukem, trochu ochably. V mé představivosti jsem si vybavila Petra – mladšího - jako uťáplého kluka, který má zájem jenom o učení a o holky, jako jsem já, nestojí.

„Beru Radka.“  Poslala jsem Taťje psaníčko a hodina zrovna skončila. Byla jsem ráda, že se se mnou Taťja zase baví. Historie alias dějepis. Další hodina, kterou vysloveně nesnáším. Chtěla jsem strávit poklidnou hodinu a už se vidím na chodbě jako včera během odpoledky.
Prošla jsem chodbou a vyšla schody do dalšího patra. Zvoní!
„Do řiti!“ zanadávala jsem. Jdu pozdě. Novotný mě zabije. Nebo při nejmenším přizabije.
Třída už byla zavřená a tak jsem zaklepala. Po hlasitém Dále prosím jsem vešla do třídy.
„Dobrý den, omlouvám se. Nějak jsem nestihla přijít včas.“
„Všichni jsme rádi, že slečna Silverstoneová nás poctila svou přítomností a abychom se jí za to dostatečně odvděčili, daruju jí jeden malý dárek.“ Během jeho blábolení jsem si zatím sedla a už ho moc nevnímala.
„No tak Silverstoneová! Tu žákovskou knížku mi podejte. Chcete přece ten váš dárek nebo né?“
„Samozřejmě. Nic jiného si nepřeju.“ S pitomým úšklebkem mi napsal poznámku. Konec hodinu byl takový, jaký jsem si myslela. Nevyvolával nikoho jiného než mě. Proč jsem neustále jeho terčem?
Další hodiny byly čím dál tím víc nudnější. Řekla jsem sice Taťje, že jdu k Benovi s Radkem, ale nemohla jsem se dočkat, až uvidím Petra.
Když jsem byla převlečená a stála jsem na hřišti s ostatními, někdo mi poklepal na rameno.
Otočila jsem se a vykulila oči. Ten nový kluk. Petr. Doufala jsem v to. Odpovídal Taťjanině popisu. Vysoký, tmavovlasý a neuvěřitelně přitažlivý. Já jsem na čtrnáct let nevypadla, spíš tak na šestnáct. Jak názory, tak i vzhledem jsem odpovídala na šestnáct let. Pomyslela jsem si. On taky. Rozhodně nevypadal na čtrnáct. Možná mu už je patnáct. Chodí do vedlejší třídy, takže by mu mělo ale být čtrnáct. Nejspíš.
Po chvilce jsem si uvědomila, že na něj zírám s otevřenou pusou už moc dlouho.
„Ehm. Ty jsi Petr? Petr Marek?“
„Jo. A ty budeš nejspíš Pavla? Nebo Kristýna. Nebo počkej. Ty jsi Katherine. Jo, Katherine.“ Líbilo se mi, jak plácal.
„Jenom Kate.“ Usmála jsem se a on na mě také. Moje představa Petra „šprťáka“ byla špatná. Začíná se to vyvíjet dobře.
„Odkud víš moje jméno?“ Zeptala jsem se.
„Jedna holka. Vysoká, blonďatá s bílou pletí. Myslím, že se jmenovala Taťjana.“ Výborně, Taťja s ním mluvila dřív než já. Ta teda nemarní časem.
„A co ti říkala?“
„No, řekla: ‚Jestli sháníš holku, najdi dlouhovlasou brunetku s ofinou a zelenýma očima. Je dost pěkná.‘ A tak jsem to udělal.“ Usmála jsem se ještě víc a cítila jsem, jak mi úplně hoří tváře.
„To neřekla.“
„Trochu jsem si vymýšlel, ale opravdu znám tvoje jméno od ní. Řekla mi něco vtom smyslu, že je tu jedna holka, která shání někoho na Benjaminovu párty. Že je tvrdohlavá, nevěří lichotkám a je zatraceně sexy.“
„Podle toho, co jsi teď řekl, jsem usoudila, že opravdu mě nehledáš a tohle by Taťja nikdy neřekla.“
„Říkal jsem, že jsi tvrdohlavá.“
„To teda nejsem.“
„Tak co, půjdeš tam se mnou? Byl bych moc rád. Táta řekl, ať se snažím zapadnout a nejlepší nápad je, abych šel na nějakou párty.“ Srdce se mi zastavilo. Je tak úžasný. Líbil se mi. Hned se mi zalíbilo, jak mu vítr cuchal jeho vlasy. Ale pak jsem si uvědomila, že jeho táta je můj nepřítel.
„Jestli chceš zapadnout, tak rozhodně se mnou nechoď. Víš, tvůj taťka mě v lásce rozhodně nemá. Jsem tak trochu problémové děvče.“
„A ty si myslíš, že já jsem svatoušek?“
„Jsi syn ředitele.“
„To možná, ale opravdu se tak nechovám. Na týhle škole jsem jenom kvůli problémům, které jsem měl na jiné. Táta řekl, že si mě tady pohlídá.“
„Fajn, jdu s tebou.“ Už jsem pokukovala po ostatních holkách, abych se k nim mohla připojit, ale on mě chytl za ruku a zašeptal mi do ucha: „Neřekla jsi mi tvojí adresu.“ Nadiktovala jsem mu ji a připojila se k ostatním. Petr už byl na druhé straně hřiště s ostatními kluky.

Hodinu tělocviku už jsem pak moc nevnímala, pořád jsem si přehrávala rozhovor s Petrem. Bylo na něm cosi zvláštního, přitažlivého. Byl dokonalý. No, to bych zase přeháněla, ale blížil se k pojmu: Dokonalost. Je půl druhé. Končí tělák. Teď už jenom na oběd a rychle se začít připravovat. Petr pro mě přijde už v šest.

Autor: ElleneWilliams, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The Vampire Secret - 3.kapitola: