The Vampire Secret - 4. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Je pátek a čas další párty se blíží. Katherine jde s Petrem. Vypadá to na nádherný večer, ale pak ...

14.03.2012 (10:00) • ElleneWilliams • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 856×

Šla jsem domů ze školy a přemýšlela. O všem. Najednou mi všechno připadalo tak dokonalé. Na můj incident v jídelně se doufám zapomnělo, jdu na párty s novým klukem Petrem Markem - s neuvěřitelně sexy klukem a s Táňou jsme zase kamarádky. Jediný můj problém byl - MŮJ OTEC. Ten jediný vždy všechno pokazí. Už jsem zahýbala k nám do ulice, když jsem si uvědomila, že před naším domem je nějak podezřele moc aut. Další děvky? Pomyslela jsem si. Jakmile jsem byla už u domu, začala jsem si všímat značek na těch autech. České značky. Dělala jsem jakoby nic a vešla jsem do domu.

„Jsem doma.“ Nic. Žádná odpověď. Normálka. Kolem mě postávala spousta lidí, a tak jsem chápala, že mi nikdo neodpověděl. Nikoho jsem neznala.
Vyběhla jsem schody do patra a šla jsem až do pokoje. Vzala jsem si ze stolu notebook a šla jsem s ním k posteli. Vzpomněla jsem si na Petra a napadlo mě, že bych se radši měla začít připravovat na večer, než tu sedět u notebooku. Chtěla jsem si přitáhnout blíž k sobě kalendář a zapsat si dnešní den jako úspěšný, když v tom mě upozornil text u dnešního dne: Hans: narozeniny!
Vytřeštila jsem oči a už jsem chápala, proč je u nás tolik lidí. Bože, jak jsem na to mohla zapomenout? Můj otec stojí za houby, ale jsou to přece jenom jeho narozeniny. Naštěstí jsem si po cestě koupila menší zákusek a tak jsem nezaváhala a šla mu – teď už jeho - zákusek předat.
„Všechno nejlepší,“ popěvovali lidé dál kolem Hanse. „Hodně štěstí Honzo.“ Jak mu můžou říkat Honzo? Je to nechutný! Jmenuje se sice Jan a mělo by se mu říkat Honzo, ale Hans mi k němu sedí mnohem líp.
„Všechno nejlepší.“ Tentokrát to byl můj hlas. „Tati.“ Zase jsem to řekla. Musela jsem. Byli to lidé, které znal a musela jsem se představit, jako slušná dcera výborného manažera.
Vzal si ode mě zákusek a usmál se. „Děkuji, Katherine.“ Myslela jsem, že i on se překoná a řekne mi Kate, ale zřejmě jsem měla být vděčná i za to, že se usmál.
Pak následovalo menší podávání rukou s jeho spolupracovníky a ochutnávání dortu a ty další věci. Když už se mnou nikdo nemluvil, vytratila jsem se. Šla jsem rovnou k šatníku a vybírala si, v čem dnes půjdu. Nakonec jsem zvolila světlé úzké džíny a stylové triko. Vybrala jsem si ze šperkovnice náušnice ve tvaru knírku (MOUSTACHE) a řetízek na krk stejného stylu. Když jsem byla sama ze sebou spokojená, přešla jsem do další místnosti. Koupelna. Chvíli jsem přemýšlela, co s vlasy, ale nakonec jsem si udělala žehličkou menší kudrliny a ofinu si nechala rovnou. Jemné a přesto svůdné. Pak už jsem se jen namalovala a vrátila se zase do svého pokoje.
Zapnula jsem si notebook a neustále pozorovala hodiny. Petr pro mě přijde v šest hodin, takže mám ještě zhruba půl hodiny čas. Ještě nikdy mi to neubíhalo tak pomalu, skoro jsem měla chuť jít dolů a „oslavovat“ Hansovo narozeniny, ale pak jsem slyšela zvonek. Zkontrolovala jsem hodiny a opravdu, podle hodin by to měl být Petr a ne další host.
Otevřela jsem dveře a usmála se na Petra. Přejel očima po celé mě postavě a pak se na mě taky usmál. Měl na sobě džíny – vypadaly draze,hodně draze – a světle modrou košili.
„Dobrý den slečno, jste připravená?“ Kývla jsem na souhlas a vzala jsem si klíče. Když jsem za sebou zavřela dveře, Petr mě chytil za ruku a šli jsme spolu k Benovi.
„Řekni mi něco o sobě,“ řekla jsem po trapné chvilce ticha.
„Nemám ti nic co říct. Ale dobře, překonám se a něco ze sebe doufám vyplodím.“ Povídal mi o tom, jak hodně krát přestupoval ze škol, jak nesnáší svého otce a ty další věci. Ale něco mi připadalo zvláštní. Kdykoliv jsem se ho zeptala, proč odešel na jinou školu, řekl, že kvůli problémům, ale neřekl k tomu nic víc. Asi mu je nepříjemné o tom mluvit, nebudu se ti víc zabývat. Když jsme přišli k Benovi, na chvilku jsem se s Petrem rozloučila a hledala jsem Taťju. Do cesty se mi postavilo plno lidí a já se je snažila rozpoznat. Nikde jsem Taťju neviděla a tak mě napadlo, že možná přijde později, nebo je někde s Benem. Sedla jsem si na židli v kuchyni.
Někdo mi zaklepal na rameno. „Ahoj. Tebe jsem ještě neviděl. Přišla jsi teď?“ Mám pocit, že by to mohl být ten kluk, co donesl ten chlast. Benovo bratr Viktor. Byl vysoký a překvapilo mě, že není moc hezký, myslela jsem si, že bude něco jako kopie Bena, ale není to pravda. Tenhle Viktor byl docela podivín, ale co, donesl přece alkohol.

„Viktor?“

„K vašim službám, slečno,“ pronesl a uklonil se. Usmála jsem se, protože bylo teprve osm večer a on už je docela nametený. Ještě chvilku jsme se bavili a pak už zase začala pokukovat po Petrovi nebo po Taťje. V obýváku jsem viděla Petra, jak se baví s Taťjou. „Dvě mouchy jednou ranou,“ zamumlala jsem. Došla jsem k nim a cestou jsem si vzala pivo.
„Tady jste, hledala jsem vás.“
„Kate! Co děláš?,“ zařvala na mě Taťja.
„Co? Co bych jako měla dělat?“ Naprosto jsem nechápala, co jsem udělala.
„To pivo?“ Aha, tohle jí vadí. Nerada mě vidí pít, ale jsem už prostě taková. Myslím si a hraju si na 18. Taková je Katherine Silverstoneová.
„Pojď, Péťo. Musíme nechat Taťju vychladout.“ Vzala jsem Petra za ruku a odtáhla ho ven na zahradu. Sedli jsme si na okraj bazénu.
„Docela blbý, viď?“ Zeptal se mě. Chvilku mi trvalo, než mi to došlo. Seděli jsme u vypuštěného bazénu. Je podzim a Mercierovy vždycky na podzim bazén vypouští. Tohle se nám trochu nepovedlo.
„Mám velkou fantazii. Právě teď si máčím nohy ve vodě,“ řekla jsem mu.
„Tohle není fantazie. Tohle už je případ pro blázinec.“ Šťouchla jsem ho a oba jsme se zasmáli. Chvilku jsme si povídali, chvilku jen tak koukali nebo zpívali písničky, které jsme slyšeli z domu. Najednou hudba utichla. Petr mě vzal za ruku a pomohl mi vstát. Šel se mnou dovnitř a kluk, který nám dělal něco jako DJ si vzal mikrofon a řekl: „A máme tu první vzkaz. Pro tvrdohlavou holku, která nevěří na lásku na první pohled. Mám tě rád Katherine a to tě znám zhruba dvě hodiny. Petr.“ Spustila se písnička. FLORENCE AND THE MACHINE – NEVER LET ME GO.
Petr mě objal a začali jsme tancovat, a kupodivu se i přidali ostatní. Někde jsem zahlídla, jak Taťja tancuje s Benem. Cítila jsem se šťastná. Byl to jako sen, ale věděla jsem, že se za chvilku probudím.
„Jak to víš?,“ zeptala jsem se Petra během tancování.
„Co přesně?“
„Že je tohle moje oblíbená písnička a že nevěřím na lásku na první pohled. Jak to víš? A mimochodem, není to pravda, věřím na lásku na první pohled.“
„Ne Katherine. To, čemu věříš, je něco jiného.“
„Teď tě nechápu.“ Opřela jsem se o jeho hruď.
„Nevadí Kate. Jen prostě tanči.“ Poslechla jsem ho. Zavřela jsem oči a nechala jsem se jím vést. Jeho ruce klesali a zase se zvedali. Cítila jsem, jak se moje krev hrne do obličeje. Musela jsem být celá rudá, ale nemohla jsem si pomoct. Byl na mě tak hodný. Začínala jsem milovat ty jeho modré oči. Přála jsem si, aby písnička hrát nepřestala. Sjížděl rukou po mých zádech. Bylo to úžasné. Chtěla jsem, aby se mě dotýkal ještě víc. Byli jsme na sobě úplně namáčknutí. Ta jeho vůně. Nebyla to žádná levná voňavka, ale nějaká hodně drahá. Tipovala bych to na Channel. Omamné. Spojení alkoholu, jeho parfému a jeho samotného mě doháněla k šílenství. Zatoužila jsem ho políbit. Jenže on to udělal první. Chytil mojí tvář do dlaní a políbil mě. Byl to krásný a pomalý polibek, jenže i přesto, že to bylo krásné, něco mi vadilo. Písnička skončila, stejně tak jako polibek. Na jednu stranu jsem byla i ráda, cítila jsem se pak hrozně unavená, jako by ze mě vysál kus energie. Chvilku jsem jen tak stála a čekala, co se bude dít, ale pak Petr řekl: „Chceš něco k pití?“ Jo, jasně. Právě jsem se s ním líbala a on se mě zeptá, jestli si dám něco k pití?
„Jo. Klidně. Je tu něco jiného než pivo? Třeba whisky, co já vím.“
„Podívám se. Kde budeš? Abych tě našel.“ Řekla jsem mu, že budu na zahradě a on odešel.
Neustále jsem musela přemýšlet nad tím polibkem. Ta energie. Ta moje náhlá únava. Třeba je taky … Ne! Katherine ne! On není jako ty! Není čaroděj ani kouzelník a ani nic jiného!
Po chvilce za mnou přišel Petr a dál jsme popíjeli. Už jsem cítila, že mi alkohol těžce stoupl ho hlavy.
„Nechtěla bys jít třeba tam nahoru?“ S alkoholem v krvi mi trvalo, než mi došlo, kam chce jít. Zaváhala jsem. Nemůžu se s ním vyspat. S nikým nespím. Jenže nemůžu! „Ehm, já. Dobře.“ Co jsem to udělala?! Tohle dopadne katastrofou.
Zavedl mě do ložnice a posadil mě na postel. Šel zase ke dveřím a zamkl. Zmocnila se mě panika. K tomuhle nemělo dojít. Petr si sedl vedle mě na postel a začali jsme se líbat. Teď už nejde přestat. Jednoduše jsem se od něho nemohla odtrhnout. Sundal mi triko. Zase jsme spojili naše jazyky a já si v hlavě zase začala opakovat, jak je to špatné.
„Já nemůžu.“ Řekla jsem, když už ležel nade mnou a chystal se mi sundat i kalhoty.
„Můžeš. Musíš.“ Najednou se mi už nezdál tak milý. Viděla jsem v jeho výrazu něco, co jsem nedokázala identifikovat. Zase jsem pocítila únavu. Už násilím mi začal sundávat kalhoty. Trhala jsem sebou a snažila se vynutit z jeho silného objetí. A pak řekl něco, co mě i přes ten alkohol donutilo přemýšlet.
„Vím to! Vím tvoje tajemství! Jsi čarodějka! A já inkubus.“ Inkubus. Něco mi to říkalo, ale nebyla jsem si jistá. Věděla jsem, že to má něco společného se sukubou. Sukuba je ženský démon, který přežívá jenom díky sexu s člověkem. Stačí jediný polibek a sukuba z vás dokáže přímo vysát životní energii. Možná, že inkubus je to samé, v mužském vydání. Nebyla jsem si ale jistá. Vlastně jsem si nebyla jistá ničím.
„To jako, že přežíváš jenom díky sexu? Chtěl jsi ze mě vysát život? Hm, děkuju.“
„Ne tak docela. Sebral bych ti životní energie. Abych to nějak upřesnil: Sebral bych ti sexem dny života.“ Už jsem cítila, jak mi klesají ústa. Tohle je na mě trochu moc. Nic takového přece nemůže existovat. Snažila jsem si vzpomenout, co všechno o sukubě a inkubovi vím.
„Ale počkej. Nejdřív musíš zaprodat duši, pak se staneš nesmrtelným. Je to tak, ne? Jsi hrozně mladý. Nemůžeš být přece nesmrtelný.“
Usmál se na mě. „Jseš chytrá, Kate, moc chytrá. Ano, je to tak. Jsem nesmrtelný, ale stal jsem se jím proti své vůli. Když mi bylo třináct a něco, znásilnil jsem jednu holku, a když se to dozvěděl můj otec, zavedl mě za jedním chlápkem. Tam jsem jenom něco podepsal a šli jsme pryč. Další ráno mi otec řekl, že jsem nesmrtelný a ty další věci kolem toho. Táta si myslel, že se ze mě stane anděl nebo démon, nebo něco jiného. Nepočítal s tím, že se ze mě stane inkubus. Zvláštní, co? Chtěl mě zachránit a přitom udělal tu nejhorší věc na světě.“ Už jsem mu naprosto nerozuměla. Nedokázala jsem se soustředit. Bylo to mnoho informací najednou.
„Není to zvláštní. Je to trhlý, zvrácený a já nevím co všechno. Proč ses stal zrovna inkubem a ne například démonem, jak myslel tvůj otec?“
„S tím chlapem jsem se setkal asi o měsíc později, dal mi další informace, co jako inkubus musím dělat a tak. Ptal jsem se ho na to a on řekl, že to on určil, jaká budu nesmrtelná bytost a viděl ve mně moje přednosti. Bylo to těžký období mého života a stále to je těžký. Je těžký vidět, jak po sexu je moje „oběť“ vyčerpaná až k smrti. Můžu měnit podoby a tak se dělám často starší, ale i přesto je to všechno těžký. Ty to tak těžký nemáš.“ Neměla jsem slov. Ale další otázka, odkud ví, že jsem čarodějka?
„Odkud ty víš, co jsem?“
„To se neříká, jasný? Kate, běž radši domů. Zaslepil mě alkohol a nechtěl jsem ti ublížit. Tobě ublížit nemůžu. Nechci, aby ses se mnou vídala. Není to bezpečné.“ Cítila jsem, jak mi vlhnou oči. Nechtěla jsem před ním brečet. Oblékla jsem si triko, pořádně jsem si i nasadila kalhoty a utíkala z Benovo domu. Cestou na mě ještě pár lidí křičelo, kam jdu, ale nevnímala jsem se. Jenom jsem běžela domů.