The Vampire Secret - 5. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Dlouho jsem nepsala, ale mám solidní omluvu: RODINNÉ DŮVODY. :-D
Rozhodla jsem se, že každá kapitola, bude mít svůj název, takže teď to tu vypíši:
1. kap. - Katherine
2. kap. - Nastěnka, čarodějka a Hansova návštěva
3. kap. - Ahoj. Já jsem Petr.
4. kap. - Páteční párty s inkubem
5. kap. - Vyloučení
Ale teď zpět k článku:
Katherine je pořád vyklepaná z události té páteční noci, ve škole si přijde na to, co provedla ve školní jídelně a její otec přijde domů pořádně naštvaný. Přichází další komplikovaný díl. :)

20.04.2012 (12:00) • ElleneWilliams • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 880×

Pátá kapitola s názvem: Vyloučení

Na víkend vzpomínat za žádnou cenu nechci. Strávila jsem ho u kapesníku a zmrzliny. Ještě pořád jsem se nevzpamatovala z té páteční párty. Je pondělí ráno, za chvilku je škola. Jak se tam mám chovat? Dnes je tělocvik, spojený s klukama. Jestli půjdeme ven, tak stoprocentně potkám Petra. Že bych do školy vůbec nešla? Ne! Nemůžu se mu vyhýbat. Nemůžu se vyhýbat té nesmrtelné bytosti. Ještě pořád tomu nemůžu uvěřit. Myslela jsem, že čarodějky je už moc, teď se do toho všeho zamotali ještě inkubové. Co přijde příště? Skřetové, víly?

Z mého přemýšlení mě vytrhla písnička, která se rozezněla spod postele, zřejmě mi tam zapadl mobil. Rachel Diggs – Hands of Times. Nechala jsem ho hrát, protože se mi ta písnička líbila a co je tak důležité v pondělí ráno?

***

Před školu jsem dorazila už v sedm, protože tam na mě čekala Jana, od které si už minimálně dva roky opisuju domácí úkoly.

„Takže. Pro dnešek je to: úkol z matiky a z chemie. Což dělá: šest cigaret.“

„Jani, nezdražila jsi to náhodou?“

„No. Úkoly jsou čím dál tím těžší a delší, takže …“

„Jo jasně. Chápu. Tak chvilku počkej tady. Zajdu do trafiky.“ Nechala jsem tam Janu stát a zašla za chlapíkem do trafiky. Ten chlap už mě zná a ví, že ty cigarety nejsou pro mě, takže není žádný problém je koupit.

Když jsem se vrátila, před školou bylo narváno, takže jsem nenápadně Janě strčila cigarety do kapsy a převzala si svoje domácí úkoly. Taťánu jsem samozřejmě zase nikde neviděla, ale ani Petra ne. Na jednu stranu jsem si oddechla, že tu Petr zatím není, ale na tu druhou stranu jsem potřebovala jeho přítomnost. Chyběl mi.

„Silverstoneová!“ Šla jsem zrovna po schodech, když na mě někdo zařval. Chvilku mi trvalo, než jsem se otočila, protože jsem přemýšlela, jestli ten hlas je opravdu Petrovo. Otočila jsem se a opravdu. Byl to Petr. Měl na sobě obyčejné, ale přesto krásné černé triko a džíny.

„Co je?“ Trochu ho překvapil můj tón hlasu, ale to on mi řekl, ať se mu vyhýbám.

„Něco pro tebe mám.“ Podal mi něco, co odpovídalo knížce. Nemohla jsem říct, co to je, protože to bylo zabalený.

„Knížka? Jsi si jistý, že mi chceš dát knížku?“

„Jak to víš, že je to knížka?“

„Jsem přece čarodějka, ne?“ Usmál se na mě a já chvilkami myslela, že z jeho úsměvu snad roztaju.

Pak se se mnou rozloučil a odešel na jiné patro.

Během třetí hodiny (Přírodopisu) jsem byla vyvolána k řediteli. Najednou se mě zmocnil pocit strachu a nervozity. Ředitel a já se rozhodně rádi nemáme, ale ať už jsem udělala cokoliv, neměla jsem radost z toho, že jsem k němu musela jít. Přírodopis je v odlišném patře než ředitelna, takže jsem musela sejít docela dost schodů. Nejenže jsem byla na nervy, ale ještě ke všemu jsem musela sejít ty schody. K ředitelně jsem přišla nervózní, zpocená a s vykulenýma očima. Po zaklepání jsem vstoupila.

„Dobrý den.“

„Dobrý možná pro mě. Pro vás ne. Tak. Než mi začnete cokoliv vysvětlovat, vyslechněte si nejdřív mě.“ Opravdu jsem nerozuměla, co jsem udělala.

„Takže, budu pokračovat. Vím, že jste potížistka, že kouříte, pijete alkoholické nápoje a svádíte mého syna, ale opravdu nechápu to, že tyhle všechny vaše nedostatky předvádíte i ve škole. Podpálit kousek jíde …“ Nemusela jsem ho dál poslouchat. Už mi došlo, co jsem udělala. Myslela jsem, že na to, co se stalo v jídelně, se už zapomnělo, ale zřejmě mě někdo prásknul. Předpokládám, že Kristýna. Skočila jsem ředitelovy do řeči a spustila: „Pane řediteli. Moc se omlouvám.“ To ho udivilo. Vždycky, když jsem provedla něco proti školnímu řádu, jsem byla na něj nepříjemná a hnusná. On si vždycky vykládal svoje a já pak jen řekla: „Hm. A víte, že mi to je jedno?“ Ale tentokrát ne, věděla jsem, že ten oheň v jídelně byl už moc.

„Vy se mi omlouváte? Že by se ve vás probudil kousek lítosti? Ale tím se zaobírat nebudeme. Spíš mi řekněte, jak jste to udělala? Myslím, ten oheň. Nikdo totiž neviděl, jak jste ho zapálila.“ A je to tu. Co mu mám asi jako říct? No, já jsem čarodějka, takže jsem to udělala svýma rukama. Tohle by mi asi nezbaštil.

„Bylo to sirkami.“

„Dobrá tedy. Nyní už se na hodinu nevracejte. Vezměte si ze šatny svoje oblečení a opusťte naši školu.“ Slyšela jsem dobře? Právě mě vyhodili ze školy?

„Vy jste mě vyhodil ze školy?“

„Budu si to muset rozmyslet, jestli ano. Ale nyní odejděte.“

***

Když jsem přišla domů, nikdo tam nebyl. Šla jsem do kuchyně pro jablko a přešla do obýváku. Sedla jsem si na krémovou koženou pohovku a vyndala si z tašky tu věc, tu knihu, od Petra.

Rozbalila jsem ji. Richelle Mead – Sukuba. Usmála jsem se. Koupil mi knížku, která je o něm. No, já vím, on je inkubus, ale sukuba je ženská podoba tohoto démona. S chutí jsem se začetla do knížky.

„Podle statistik většina smrtelníků prodá svou duši kvůli jednomu z těchto pěti důvodů: sex, peníze, moc, pomsta a láska. V tomto pořadí. Předpokládám tedy, že mě měli znovu ujistit, že jsem tu proto, abych pomáhala s číslem jedna.“

Hned prvních pár vět a kniha se mi velice zalíbila. Četla jsem asi jenom hodinu a pak si šla nahoru do pokoje pro notebook. Uslyšela jsem zarachtání v zámku. Dveře se rozlítli. Během chvilku se v mých dveřích objevil Hans.

„Právě mi volali ze školy.“

Autor: ElleneWilliams, v rubrice: Povídky » Na pokračování