OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Třeba bude jinej! - 12. část - 2/2

Druhá část a realistická verze... Poděkování! :)

02.09.2014 (10:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 934×

Pro realisty:

 

Suzane Argentová byla odsouzena k patnáctiletému trestu za plánovanou vraždu, ublížení na zdraví mladému chlapci a prostituci. Jak se ukázalo, dělala společnici v eskortním podniku, možná proto byla více oblíbená u kluků. Trest si odpyká v ženské věznici v Los Angeles se zvýšenou ostrahou. Doba trvání trestu nesmí býti zkrácena ani díky slušnému chování, tak pravil nejvyšší soud v San Franciscu. Její rodiče byli ze své dcery velmi zklamáni, a proto se jí rozhodli zavrhnout a vydědit.

 

Tobias Christofferson se po sedmi měsících probudil z kómatu. Jak se doktoři obávali, jeho mícha byla porušena; nikdy se nepostaví na své nohy. Po téhle informaci se jeho psychický stav ještě zhoršil. Byl nepříčetný natolik, že mu lékaři museli píchnout sedativa a on po pár minutách nesmyslného žvatlání usnul. Po měsíci stráveném v péči psychiatrů, byl propuštěn do domácího léčení. Brzy se avšak rozhodl, že se chce vrátit ke své rodině do jižního Norska.

 

Carter Richards měl veliké výčitky svědomí kvůli tomu, že jeho ex přítelkyně zemřela kvůli jeho nešikovnosti. Několikrát se pokusil o sebevraždu tím, že si podřezal žíly na zápěstí, ale protože to vždy selhalo, rozhodl se pro něco riskantnějšího; skočil pod jedoucí náklaďák. Tímto činem ukázal, jak slabý vlastně byl.

 

Tobiasův otec a Carterova matka se po roce jejich manželství rozvedli. Nedokázali nést tohle břímě společně. Ona prodala svůj honosný dům a koupila si malou garsonku a on se odstěhoval, ale nedal nikomu svou novou adresu...

 

Daniel Black a Caroline Westová svou svatbu odložili na dobu neurčitou. On se snažil být tím silným, a to dokonce i na pohřbu své vlastní dcery. Spustil jen jedinou slzičku, a to když spouštěli rakev s jeho holčičkou pod zem. Nikomu nechtěl ukázat svou zranitelnost, ale když se zavřely dveře od jeho kanceláře, po tvářich mu tekly tisíce slz. Caroline z toho všeho byla zdrcena, ale všechno jednoho dne přebolí...

 

Asher Black a Ray Harrisová vše protrpěli bok po boku. Nikdo nečekal, že tenhle vztah bude ten, kterej vše přežije bez jediného šrámu. On se rozhodl odejít z univerzity v Tennesse a přestoupil na Berkeley přesně jako jeho holka. Snažil se pochopit, proč přichází o ženy, které jsou v jeho životě nejcennější. Obával se, aby jednoho dne nepřišel o svou milovanou Ray. Ona se se ztrátou své kamarádky vypořádala jako silná žena. Nezhroutila se, ona každý den chodila k hrobu, který měl na náhrobku vyryto: Cameron Blacková, a vyprávěla jí, co celý den dělala, jak to šlo ve škole, kdo ji naštval... Pořád ji měla ve svém životě.

 

Lorelai Mathewsová a Bratt Ryoce se po pár týdnech randění rozešli. Smrt jejich parťačky je rozhodila. Chvíli truchlili, ale po pár měsících zapomněli, že někoho, jako byla ona, znali. Lidé zapomínají, to se holt stává...

 

William Cooper její smrt vůbec nezaregistroval, byl totiž velmi zaneprázdněný dirigováním jisté slečny, které vůbec nevadilo, že má nad ní kontrolu manipuláterskej zmetek.

 

Brian Black se poprvé na sestřině posledním rozloučení ukázal po boku se svou přítelkyní. Byl velmi zarmoucen a rodinnou tragédii se snažil zvládnout. „Jsem hrdý na to, že jsem jejím bratrem!“ řekl při svém proslovu na Poppině pohřbu. Po roce a půl požádal svou dívku o ruku.

 

Ředitel Roger vyhrál jackpot deset miliónů dolarů a odstěhoval se do Monte Carla, kde později své peníze prohrál v casinu. Neznámým způsobem se dostal do Lyonu a v jeho ulicích žebral o nějaké drobné...

 

A profesor Kahal? Ten žil vesele dál!

---

Nejsem na tyhle věci moc dobrá... Nesnášim loučení, i když vím, že se s některýma z vás, kteří mají rádi můj styl psaní, potkám u mojí další povídky. 

Vím, že tahle povídka byla stoprocentní klišé, ale mně se líbí přepisovat klišé témata mým vlastním stylem... :D Gratuluji všem, kteří se dočetli až sem.

Holky, vaše komentáře pro mě byly vždy něco jako motor, dávaly mi chuť a sílu do psaní dalších kapitol a já jsem vám za ně nesmírně vděčná! Kdybych tady měla vyjmenovat všechny moje komentátorky, byly bychom tady ještě dlouho. :D Děkuji vám všem! Oprvadu, opravdu! Oblíbila jsem si vás a bude mi stýskat po vašich komentářích plných chvály a povzbuzení! Moc vám děkuju, vážně! Díky vám jsem se dostala až sem. Jsem vám fakticky vděčná a vy jste více než úžasné! ;)

Teď mám v plánu dát si chviku psací pauzu, ale už je na mém shrnutí anotace k další kapitolovce, co vás brzy čeká! Ano, další klišé téma :D, které mám v plánu napsat v mém stylu a trošku ho vylepšit... 

Takže nevím, co jiného vám ještě napsat... Snad jen; DĚKUJU VÁM VŠEM! :3

« Předchozí díl

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování



Sdílet

Diskuse pro článek Třeba bude jinej! - 12. část - 2/2:

Péti, tak se zase potkáváme Moc ti děkuju! Je mi líto, že jsem tě rozbrečela, ale to ke špatným koncům patří... A ano, v tomhle konci to Cameron nepřežila... Oprvadu ti moc děkuju, opravdu opravdu moc!

Gigo, i tobě moc moc děkuju! Jsem ráda, že jsem si tě svým psaním získala Vím, že povídka končí brzy, ale chtěla jsem z ní udělat prázdninovou povídky a skoro se mi to povedlo, sekla jsem se jen o dva dny

Více se mi líbil ten druhý konec, ale ani tenhle nebyl tak špatný........ Jsem ráda, že jsem si mohla přečíst tvůj nápad, i když skončil poměrně brzy..... Budu se těšit, co si pro nás nachystáš příště...... Máš ve mě svou pravidelnou a stálou čtenářku!!!!!!!!!!!!!!!!!

Ach!!! Teď tady brečím, jak pominutá a otřásám se tu vzlyky...a věř mi, že při čtení povídek se mi to stavá malo kdy. Cameron to nepřežila?! TO néééé! Hádám, že tohle je ten 2 konec a proto tady tak brečím... Suzan shnila v pekle to je dobře... Carter slaboch, ale tak trochu se mu nedivím. Je mi moc líto Tobiase chudáčka... Všichni se jen trápí, Cameron mrtvá, ach jo! Krásná, zároveň nádherná a smutná povídka svým způsobem! Máš muj velký obdiv...

Přidat komentář:

Nick:

Text: