OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Třeba bude jinej! - 5. část

27.07.2014 (18:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 584×

Ahoj, je mi líto, že přidávám po tak dlouhé době, ale jak jsem psala u minulé kapči, neměla jsem připojení k webu a minulý týden jsem neměla čas a ani chuť na psaní... Moc bych vám chtěla poděkovat za úžasné komentáře u minulé kapči! Jsou jako motor!

Přeji vám příjemné a ničím nerušené čtení! 

M.

Tu noc jsem hodně přemýšlela. Přemýšlela jsem o tom, co mi Ash řekl. Měl pravdu, chovala jsem se jako flink, ale neúmyslně. Možná to je tím, že jsem byla prakticky vychovaná každým jiným, jen ne svýma rodičema; tátou.

S tátou jsem nikdy neměla moc dobrej vztah. Po mámině smrti se zhroutil a potom strávil několik měsíců v psychiatrický léčebně. Měl deprese, který ho strašně změnily, anebo to alespoň říká babička (jeho máma), u který jsme v tý době bydleli. Já si to nepamatuju, protože jsem byla ještě novorozenec. Když tátu pustili domů, řekl, že by chtěl začít žít znova, ale jelikož měl děti, který mu jeho manželku připomínaly, pokoušel se o to. No, nešlo to moc dobře, protože z její smrti obviňoval mě. Nechtěl se o mě starat, a tak najal kojnou a chůvu. Jak jsem rostla, náš vztah se začal pomalu měnit a on mi možná začínal odpouštět, ale nikdy mi to úplně neodpustil, i když předstíral, že jo.

Často mi říkal, jak moc mu ji připomínam. Říkal, že mám po ní kučeravé liščí vlasy, čokoládový oči a její nosík. Vždycky jsem na to byla pyšná, chtěla jsem vypadat jako máma. Na nočním stolku mám v rámečku její svatební fotku, na který vypadá jako ten nejpůvabnější anděl, má na sobě dlouhé bílé saténové šaty bez ramínek, které jen trochu odhalují její dekolt a kolem lemu se táhnou zářivé perličky. Vlasy má vyčesané do pevného drdolku, ale kolem obličeje jí padají dva pramínky kudrnatých vlasů. Nikdo se její kráse nemůže vyrovnat, nikdo!

Pracovala jako právnička se zaměřením na duševní vlastnictví, občas pomáhala s různýma projektama a akcema pro různý charity. Tak se vlastně poprvý potkala s tátou, bylo to na podporu charity, která se specializovala na násilí na ženách a dětech. Táta byl sponzor a máma pořadatelka. Prej to byla láska na první pohled. Jejich láska byla jako vystřižená z romantickýho filmu. Po roce se vzali a další rok se jim narodil první syn a další rok hned další. Byli ta nejšťastnější rodinka, až do dne, kdy máma zkolabovala. Našli jí šelest na srdci. Řekli jí, že to není nic závažnýho, jen by na sebe měla dávat pozor a dělat jen to, o čem ví, že dokáže. Podle každýho to máma dodržovala, ale pak zjistila, že je znovu těhotná. S tátou se nebránili dalšímu dítěti, ale ani neříkali, že by ho chtěli. Když byla v osmém měsíci, měla velké potíže a musela předčasně porodit. Nechtěla rodit císařským řezem, jak jí doktoři doporučovali. Říkali jí, že je v ohrožení života, ale ona si pevně stála za svým. Chtěla mě porodit podle přírody a to bylo její poslední splněný přání.

Jméno mi vybrali bráchové. Mamka si nenechala říct, co se jí narodí, a tak vybrali jméno, který se hodí pro holku i kluka - Cameron. Taky jsem se mohla jmenovat třeba Taylor nebo Jamie.

***

Ráno je jako každý jiný. Někdy už i mě samotnou ta rutiny otravuje, ale moje tělo sport potřebuje, něco jako když feťák potřebuje svou dávku každý den. Začala jsem běhat ve dvanácti a od tý doby jsem vynechala možná tak pětkrát, nebo jen když jsem nemocná. Každej den uběhnu pět kiláků, není to moc, ale ani málo.

Do školy se dostávam pozdě, jelikož jsem musela jet přes dálnici, protože jsem vůbec nestíhala a věděla jsem, že by mi to přes město trvalo hrozně dlouho, ale nepočítala jsem s tím, že na dálnici bude zácpa.

Na hodinu jsem přišla o patnáct minut pozdě. Nejhorší na tom všem ale bylo, že jsem měla zrovna děják, teda Kahala. Ten starej dědek mi strašně pije krev!

Jen co otevřu dveře, už se mu rty stáčejí do zlostnýho úšklebku.

„Slečno Blacková, jdete pozdě!“ řekne překvapivě klidným hlasem. Povytáhnu obočí a můj obličej musí jasně říkat; Co to jako má bejt?

„Zaspala jsem a musela jet po dálnici, na který-“ Umlčí mě mávnutím ruky a já se radši rozhlídnu po třídě. Carter je na svým místě a povzbudivě se na mě usmívá. Pohledem dál putuju po třídě a pak ho spatřim sedícího na mým obvyklým místě!

Proboha, co dělá Tobias v mojí hodně dějepisu?

„Nechte si ty svoje lži, Blacková!“ zvýší hlas. „Teď se okamžitě odeberte do ředitelny, pan ředitel a slečna Argentová tam na vás čekají!“

Co zase budu dělat v ředitelně?!

„A proč bych tam měla chodit?“ zeptam se nechápavě. Všichni lidi ve třídě zmlknou a zaměřují se na můj rozhovor s učitelem.

„Vy si snad nepamatujete, slečno Blacková, co jste včera při obědě udělala slečně Argentové?!“ řekne řečnickou otázku. „Vysypala jste na ni váš oběd, zničila jste jí drahé oblečení a ponížila jste ji před celou školou!“

Na to jsem úplně zapomněla! No sakra, to bude průser. Moje oči přelítnou k Suzinu místu, který je teď k mý smůle prázdný.

***

O půl hodiny později sedim naproti ředitelovi a po mojí pravý ruce sedí Suzi, která povídá pořád dokola to samý. Mluví jako rozmazlenej fracek. Zničila mi oblečení, Nic jsem jí neudělala, takže neměla žádný důvod to udělat, Můj táta si na tuhle školu bude stěžovat, budu chtít ty šaty zaplatit. A tak to šlo pořád dokola.

„Tak za prvý, rozhodně jsem měla důvod jí hodit svůj oběd na hlavu. Vím, že jsem se zachovala nedospěle, ale ona byla moje nejlepší kámoška a já jsem ji načapala se svým klukem na parkovišti uprostřed něčeho, co zřejmě byla imitace sexu!“ začala jsem svou verzi toho příběhu. „Ona hekala jak ta nejlacinější kurva a on byl rád, že má po tejdnu svůj zásun, protože to byl můj jahodovej tejden a milovat se s klukem v tomhle období mi přijde fakt nechutný! No, abych neodbočovala. On mi řekl, že ho ona svedla, tak jak to dělá s každým, kdo má mezi nohama péro, takže mě ani nepřekvapovalo, že dostala i jeho. Nejvíc mě na tom všem zamrzelo a naštvalo, že to ona popírala! Popírala, že to byla její vina, že to ona mu začala strkat jazyk do krku a že ona první ho začala svlíkat na zadním sedadle jejího auta!“

Musela jsem si dát chvilku na oddech, protože mi zase začaly téct slzy. Nechtěla jsem ukázat svou slabost před ní a před ředitelem, a tak jsem se snažila ty hloupý slzy ze všech sil zatlačit zpátky.

„Věřil byste tomu, že se moje nejlepší a zároveň jediná kamarádka vyspí s mým klukem? Já teda ne!“ huhlám přes proudy slz, který si taky dělají, co chtějí. „Další den mi vypustila všechny pneumatiky u mýho auta, a proto jsem se rozhodla udělat něco, co jí taky ublíží! Opravdu pro mě nemáte pochopení, pane řediteli?“

Muž ve středním věku, kterej zastává už dva roky funkci ředitele tohohle ústavu, si mě pozorně a zaujatě prohlíží. Vypadá celkem komicky, když se snaží posoudit mou situaci a můj čin.

„Tak, slečny, teď se vraťte do třídy a já si vás po obědě odchytnu a řeknu vám, jak jsem se rozhodl!“ řekne po několika minutách hrobovýho ticha.

Suzi se zvedla jako první a beze slova odešla. Teď se zase chovala jako totální kráva!

„Tak zatím nashledanou!“ řekla jsem a snažila se, aby můj hlas z něj co nejnormálněji a docela se mi to povedlo.

„Blacková, vy z toho vyváznete dobře oproti Argentový!“ oznámí mi. „Chtěl jsem, abys to věděla. To, že tě sem každý rok posílá pan Kahal s tím, že mu usínáš na hodinách, neznamená, že jsem proti tobě a že budu stát na té druhé straně. Vím, že hodiny dějepisu s profesorem Kahalem nejsou zrovna moc zábavné, protože už je starý a kuňká... chápu tě. Když jsem sem chodil na střední, už tady učil taky, a tenkrát mu už bylo taky nějakých sto let a i já jsem při jeho hodinách usínal... No, nic běž zpátky do třídy.“

***

Následující vyučovací hodinu jsem strávila jako v mrákotách. Nesnášela jsem se za to, že jsem ukázala svou zranitelnost a slabost před ředitelem a mojí úhlavní nepřítelkyní. A to, co říkala v ředitelně, byly samý lži! Její táta by si v životě nestěžoval na tuhle školu, protože on mě má rád, řekla bych. Její rodiče určitě pochopí, proč jsem to udělala, ale nejsem si jistá, jestli se budou chtít postavit proti svojí dceři. To by od nich bylo bezcitný, ale připravili by Suzi na život v krutým světě.

Třetí hodinu na mě čeká příjemný překvapení, chodí na ni taky Ray. Jak to, že jsem si jí tady nevšimla dřív?

Hned, co mě malá asiatka spatří, jde rychlým krokem ke mně. Na tváři má úsměv a v očích malé jiskřičky nadšení.

„Slyšela jsem, žes byla v ředitelně!“ vyhrkla. „Prej odtamtud odcházela ta pipka hrozně naštvaná, že prej hned nasedla do auta, odjela ze školy!“

Ona zdrhla, to je jí podobný.

„Jo, spíš to bylo v můj prospěch,“ odpovim udiveně z toho, že celá škola ví, že jsem byla v ředitelně a tak...

„Musíš mi všechno povědět!“ řekne rychle a už mě táhne za sebou k její lavici, kde zřejmě sedí sama, protože mi nabídne, abych tam s ní seděla. Neodmítnu. Je mi v její společnosti lehko a dobře, nemusim se přetvářet a předvádět, můžu říct, co si opravdu myslím a ona mě za to neodsoudí.

Když odzvoní konec hodiny, podívá se na mě a zkoumá mě pohledem.

„Co kdyby sis na obědě sedla se mnou a mými přáteli?“ zeptá se opatrně. Cítím, jak se mi na tváři vytváří úsměv.

„Moc ráda si k vám sednu, teda pokud to nebude vadit tvým kamarádům, samozřejmě!“ odpovím vděčně, protože mě hned napadá, že nebudu muset sedět sama jako nějakej vyvrhel nebo loser.

„Těm to vadit stoprocentně nebude!“ řekne rychle. „Vždycky si sedáme ven pod strom, protože v jídelně je moc hluku a člověk tam neslyší ani svoje vlastní slova.“

Potom se za ní ani nezapráší a je pryč. Tu holku prostě žeru!

***

Cestou do jídelny si mě odchytla ředitelova sekretářka, že mám jít za jejím nadřízeným.

„Rozhodl jsem se, že jen zavolám tvému tátovi a řeknu mu, co se stalo,“ řekl hned, jak jsem otevřela dveře. „Stejně bych mu volal kvůli golfu a pátečnímu večeru, takže tys z toho vyvázla nejlíp, jaks mohla.“

„A nedostanu žádnej trest?“ zeptala jsem se pochybovačně. Zasmál se mýmu podezíravýmu pohledu.

„Myslím, že tys svůj trest dostala v podobě nevěry tvýho kluka, nebo možná už ex kluka,“ odpoví. „Ale měl bych na tebe takovou malou prosbu; potřebuju, abys naučila jednoho kluka salta vzad.“

„Proč to neřeknete někomu jinýmu?“

„Protože ty jsi dcera mýho kamaráda a protože jsi byla kapitánkou roztleskávaček,“ řekne s vědoucím úsměvem.

„Fajn,“ nakonec kývnu. „Kdo to je?“

„Je tady nový a přihlásil se do atletickýho kroužku, ale neumí salta vzad, a já bych ho chtěl poslat na státní, je fakt dobrej v týhle gymnastice... Je to Tobias Christofferson a jestli ti nevadí, mohli byste začít s tréninkem hned zítra po škole?“

To myslí vážně? Nebudu ho doučovat žádný blbý salta! V žádným případě! To je nesmysl! Absolutně ne!

***

Nakonec mě ředitel přesvědčil, že jsem nakonec souhlasila. Sice nevim, jak to budu přežívat, protože bejt zavřená v tělocvičně se sexy klukem, kterej bude stoprocentně zpocenej a tričko se mu bude lepit k jeho vypracovanýmu hrudníku... Bože, chraň mě, ať neudělam žádnou blbost.

Rychle jsem doběhla do jídelny, vzala si tác a jídlo a šla hledat Ray.

Jejich skupinka byla přesně tam, kde bejt měla. U stolu seděli dva kluci, který jsem znala od vidění, jedna úplně neznámá holka a pak Ray, která radostně vykřikla hned, jak mě uviděla.

„Myslím, že vás ze všeho nejdřív představím,“ začala. „Cam, tohle je Brett, Will a Lorelai, ale všichni jí říkáme Lór! Kluci a Lór, tohle je Cameron!“

Všichni jsme se vzájemně pozdravili a kluci se mě začali vyptávat na Cartera a Suzi. Bylo mi jasný, že jsou jenom zvědaví, ale berte v ohled to, že pro mě je to ještě čerstvý! Panebože, vždyť od jeho nevěry neuběhl ani tejden a já s nim už kámošim!

Proč, sakra, takhle sama sobě ubližuju?

„Nechtěla bys jít s náma dneska po škole do nákupáku?“ zeptala se mě ostýchavě Lorelai. Bylo na ní vidět, že si mnou není jistá. Neměla jsem jí to vůbec za zlé, právě naopak, chápala jsem to. Vždycky jsem byla ta holka, která byla oblíbená a měla poslední slovo a teď najednou sedim s lidma z nižší sorty, ale jen v tý školní, která se řadí podle oblíbenosti... Za tu hodinu, co jsem tu s nima strávila, jsem zjistila, že mám nový kamarády, který budu muset ještě chvilku přesvědčovat, že nejsem zas tak zkažená, a pak už budu jedna z nich. Je mi s nima fajn, takže se fakticky těšim! 

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Třeba bude jinej! - 5. část: