Trip to Nightmare - 3. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Už se ukazuje, proč to dopadne tak, jak to dopadne. V příští kapitole přijde to úplně nejhlavnější, tohle je jenom zmínka. Doufám, že to ještě vydržíte a budete číst :) Tahle povídka nebude dlouhá, tak možná 7-8 kapitol.

21.07.2013 (21:00) • Aruallaf • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 329×

Kapitola 3

Další den náš pokoj pokračoval ve stejný rutině. Program, filmy, program, filmy, program, filmy… Bylo to furt dokola. Program byl většinou buď jídlo, nebo bazén a moře. Když jsme šli k moři, tak se mi to hrozně líbilo. Už cestou jste cítili tu atmosféru, a taky sůl. Byl tam bílý písek a trochu kamenů na začátku pláže. Moře nebylo azurový, ale bylo nádherný. Těch prvních pár dnů jsem se tam docela bála, protože tam bylo dost medúz a do jedné jsem narazila, ale všichni jsme to nakonec přežili.

Na pláži byla spousta lidí, ale spíš jenom druhá škola. Hrozně jsem se těšila, že tu budou nějací Italové, protože Jacob si ze mě furt dělal srandu, že nějakého sbalím. Umím totiž italsky, takže by to i šlo, jenom kdyby to tam nebylo samý Čech.

Ta druhá škola byla ve stejném kampu, jako my. Vídali jsme je jenom zřídka, ale občas dost dobře. Nebyli tam moc hezcí kluci. Snad jenom kromě jedné skupinky. Vídali jsme je na diskotékách. Nebo spíš hlavně toho jednoho. Dannyho. Věděla jsem, jak se jmenuje, protože jednou tancoval breakdance a instruktorka se ho ptala, jak se jmenuje. Byl hrozně hezký. Byl vysoký, mírně opálený a měl černý vlasy. Kate si ze mě utahovala, že mu mám něco říct, jenže já nevěděla co, tak jsem to nechala být. Jinak s Tarou jsme mu říkali „Prdel“, protože když se tancovalo podle tý instruktorky, tak nikdo nekroutil víc prdelí, než on. Vždycky jsme se smály, a to jsem ještě nevěděla, jak to všechno dopadne.

Asi třetí nebo čtvrtý den jsme byli jako obvykle na diskotéce, já jsem nám objednávala písničky, no, prostě klasický večer. Ta druhá škola tam byla taky a všechno bylo jako dřív. Na chvíli jsme si šli sednout s celou partou a já něco zaslechla.

„A není to blbý?“

„Není, chceme jenom jejich číslo, to dáme.“

„Když já nevím, já se bojím.“

„Neboj, já budu mluvit.“

A potom šly. Já jsem se zvedla taky „Mohla bych jít s vámi?“ zeptala jsem se. „Jo, klidně,“ odsouhlasily. I když asi ne moc nadšeně.

Ti kluci předtím odešli na pokoj, a tak to vypadalo, že budeme muset zaklepat, ale najednou se na cestě objevil Steve. Steve byl další z party. Měl zrzavý vlasy, byl vysoký asi jako Danny a vypadal přesně jako starší kopie mého spolužáka Aidena.

„Steve? Ono je to takový blbý, ale mohl bys nám dát svoje číslo?“ zeptala se Jane. Protože já, Gabbi a Cornelie jsme nechtěly Steva, tak jsme šly k jejich pokoji. A přišlo to samý.

„Když já se bojím.“

„Neboj se.“ A Cornelie se na ni povzbudivě usmála.

Zaklepala na dveře a otevřel Liam. Liam byl další. Byl menší než ostatní, měl kaštanové vlasy a byl taky docela hezký.

„Ahoj, holky, co potřebujete?“

„No, my jsme přišly tady za Dannym. Chtěly bychom jeho číslo.“

Cornelie byla prostě nejodvážnější a taky asi nejhezčí. Nebo takhle… spíš měla největší prsa. O to tady asi jde.

„Danny, máš tady návštěvu!“ zakřičel Liam na Dannyho.

Danny se objevil hned za ním. Nadiktoval nám to číslo a my jsme zmizely.

Vrátily jsme se na diskotéku. Cornelie mi dala číslo na Dannyho a vrátily jsme se na parket. V jednu chvíli jsem se vrátila k lavičkám a napsala Dannymu.

Ahoj, já vím, že je pozdě, ale doufám, že ne moc J Jsem jedna z těch, co si vzaly tvoje číslo. Nejsem z těch, co tě objaly L ale ta z B 87. Radši tam nechoď, je tam bordel, ale klidně napiš. *L

Odepsal ještě na díze. Chvíli jsme si psali, ale nepamatoval si mě, snažila jsem se poslat fotku, ale nešlo to. Stavila jsem se ještě u Cassidy na pokoji a šla na svůj.

Když jsem přišla, tak první, co jsem slyšela, byla Mary.

„Toho si zabírám já.“

„Koho si zabíráš?“

„Šestnáctku.“ Danny měl tričko se šestnáctkou a já se jí chtěla vysmát.

„Zabíráš? Já si s ním píšu už celou diskotéku.“

„No a co, ale zabírám si ho.“

Zíral na nás celý pokoj. Mně bylo upřímně úplně jedno, že si ho Mary zabírá, stejně na Mary má každý. Byla tlustá a vypadala jako prase. Taky nejsem žádná Miss, ale vypadám líp.

Dál jsem si psala s Dannym. Předtím jsem řekla Taře a Vanesse, co jsem mu napsala. Šla jsem do pokoje a Kate už byla na posteli.

„Slyšíš to? Ona normálně píše to, co já. To snad není možný.“ Byla jsem vážně naštvaná, ale nemohla jsem s tím nic udělat. U nás na pokoji měla přespat Bree, ale ta momentálně poslouchala, co psala Mary Dannymu na vedlejším pokoji. Otevřela dveře dokořán a viděla mě Vanessa.

„Co ti je?“

„Nic,“ odsekla jsem. Nebylo snad jasný, co mi je? Mary mi krade věty.

„Ty jsi naštvaná?“

„Nejsem naštvaná.“ Už mě to nebavilo, prostě jsem trochu zvýšila hlas.

„Tak nemusíš hned vyjíždět.“ A s tím odešla. Vanessa už mě prostě nebavila.

Lehla jsem si do postele a dál si psala s Dannym. Slyšela jsem, jak Mary vedle říká, že se s Bree teď vydají k jejich pokoji, aby se sešli. A tak Bree zase zmizela. Já se s Dannym dohodla, že se zítra ozvu, aby věděl.

Když se Bree vrátila, tak vyprávěla všechno, co mohla. Já už jsem se na ni a Kate vykašlala a šla spát. Nepotřebovala jsem poslouchat ani ty její kecy, ani ty Maryiny od vedle a Vanessiny poznámky.

Zítra jsem se měla ozvat Dannymu a na to jsem se mohla těšit, protože to vypadalo dobře, ale nakonec to asi nebyl nejlepší nápad, protože kvůli tomuhle malému detailu se to celý posralo.

Autor: Aruallaf (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování