OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Trýznitel - 12. kapitola

25.02.2013 (16:00) • martinexa • Povídky » Na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1301×

Seděli jsme celý den u televize anebo se milovali. Nikdy jsem nezažila nic krásnějšího. Tyler je neodolatelně krásný, ale pořád ta jeho tajemnost. Děsí mě. Co když dělám největší chybu svého života? Jenže moje mysl a tělo se s ním cítily dobře. Ach jo, proč je kolem něho vše tak komplikované?

„Mám hlad,“ vypadlo z něj najednou.

„Vidíš, málem bych zapomněla, že taky musíme jíst. Mám tu těstoviny a omáčku z rajčat, anebo můžu opéct na pánvi steaky,“ nabídla jsem mu a on se usmál.

„Dám si tu flákotu. Po tom našem tělocviku kus pořádného žvance bodne,“ prohlásila a pohladil si jemně břicho. Teď působil jako normální chlap, který dostal hlad po pořádném sexu.

Začala jsem připravovat steaky a on mě při tom pozoroval se zalíbením. Nebyla jsem zvyklá na diváky při vaření.

„Vaříš často?“ zeptal se mě.

„Vařím ráda, ale ne tak často. Nemám komu. Já osobně toho moc nesním. To, co si uvařím, mi vystačí skoro na celý týden,“ odpověděla jsem se mu a přitom jsem otočila steak na pánvi.

„Jsem první chlap, kterému vaříš?“ tázal se znovu. Fascinoval mě. Někdy dokázal být tak neskutečně divný. Nyní se choval naprosto normálně, měl normální otázky a tvářil se přirozeně. Člověk se v něm prostě jen tak nevyznal. Byl jako hádanka, na kterou prostě ne a ne přijít.

„Nejsi, už jsem vařila párkrát svému ex-příteli,“ odvětila jsem. Nerada jsem se vracela ke svým předešlým vztahům. Byly jenom dva a neskončily moc dobře. Hlavně ani netrvaly moc dlouho. Nikdy jsem vlastně nebyla opravdu zamilovaná. Jo, možná do Tylera jsem, ale nechtěla jsem si to připouštět, protože o něm vůbec nic nevím.

„Ale ten tón tvého hlasu se mi moc nelíbil,“ broukl zachmuřeně.

„Nebylo o co stát. Jak rychle to začalo, tak také skončilo. Měla jsem to vzdát rovnou. Nebyla jsem do něho zamilovaná. On si myslel, že do mě zamilovaný je, ale pak pochopil, že si to jen namlouval. To je celé. Taková ta kapitola, kterou bys ze svého života rád vynechal,“ podotkla jsem a dál se věnovala steakům. Neviděla jsem výraz na jeho tváři a ani jsem ho radši vidět nechtěla.

„Proč jsi vůbec šla do vztahu s někým, koho jsi ve skutečnosti nemilovala?“ tázal se znova. Jeho otázky byly fakt už otravné. A bodal jimi do vosího hnízda.

„Myslela jsem si, že k němu začnu cítit něco víc, jenže se tak nestalo. Chlapi o mě nejevili nikdy moc zájem. Asi protože jsem nikdy nechodila na diskotéky ani do barů se seznamovat. Není to můj styl. Já radši procházky po parku a chození do galerie či divadla. Jsem moc velká intelektuálka, to chlapy dost nudí,“ odvětila jsem otráveně.

„V posteli ale spíš působíš jako holka, co chodí po barech,“ prohodil.

„Děláš si legraci, že jo?“ ptala jsme se ho. Zatvářil se vážně a propichoval mě zeleným pohledem jako dýkou ostře nabroušenou.

„O tom, jak na mě působíš, nikdy nevtipkuji. Strašně se podceňuješ. Potřebuješ si víc věřit a zvednout si sebevědomí,“ řekl a já už aranžovala steaky na talíř. Měla jsem opravdu ukrutný hlad. Ten tělocvik s Tylerem mi fakt ubral hodně mé energie.

Vzala jsem dva talíře a přenesla je ke stolu. On si přisedl ke stolu a já ještě šla pro příbory a láhev červeného vína. Pak jsem vzala otvírák a poprosila ho, aby ji otevřel. Vzal otvírák a já připravila vše k jídlu. Působili jsme v té chvíli jako normální pár, který si užívá volnou neděli. Takhle jsem si to vždycky přála. Sedět tu s chlapem, kterého miluju, a společně jíst u jednoho stolu, jen tak si užívat celý den a povídat si a milovat se. Bylo to tak krásné, ale pořád měl Tyler kolem sebe neprůchodnou mlhu, a to je to, co mě na tom fakt rozčilovalo.

Pak jsme se pustili do jídla. Tyler slastí zavřel oči. Šlo vidět, že mu chutná, a já z toho měla radost.

„Úžasně vaříš,“ pochválil mě a mé srdce zaplesalo blahem. Opravdu dokáže potěšit, když vás pochválí muž, na kterém vám záleží. Patří to mezi ty nejkrásnější věci, co se vám mohou stát.

„Jsem ráda, že ti chutná,“ odvětila jsem.

Vzal do ruky sklenku a řekl: „Na tvé kuchařské umění a také na to, abys mi konečně řekla to, co toužím slyšet.“ On si prostě nemůže dát pokoj, ani když je nám tak hezky. Je to prostě paličatý chlap. Co jiného jsem od něj čekala?

„Na zdraví,“ podotkla jsem kysele a napila se červeného vína. Mělo trpkou chuť. Přesně takovou, která pasovala k masu, které se mi vážně povedlo.

„Jsi na mě naštvaná, co?“ zeptal se a usmíval se opět jak úplný pitomec.

„A čekal jsi snad něco jiného?“ tázala jsme se ho pro změnu já.

„Čekal jsem, že mi slíbíš věrnost,“ prohlásil sebevědomě. Někdy je fakt otravný, jak svítiplyn!

„Tak to se načekáš, hošánku,“ odvětila jsem a strčila si kus masa do pusy. Já ti jen tak lehce nepodlehnu, protože i když jsem zamilovaná, pořád mám mozek v hlavě! To jsem totiž já, intelektuálka, která v posteli působí jako holka, co chodí v noci po barech!

Mezitím před domem Charlott:

Valerian tam pořád stál a čekal, až ten zatracený chlap vyleze z jejího bytu. Sakra, ten si dával na čas. Někdy mu byly ženský trnem v oku. A takhle obzvlášť. Tylera tahala od jeho práce a ještě k tomu to má být vyvolená jeho bratra. Jenže o nějakých sudbách Tyler nikdy nechtěl ani slyšet, a proč? Protože si usmyslel, že Charlott dostane, už když ji viděl v šesti letech. Je to paličák! Jak ho teď od ní odtrhne? Nevěděl, ale zasáhnout musel, protože věděl, že ta ženská může být jeho zhouba!

Trochu kratší kapitolka. Lidičky, vůbec nestíhám, ale na vaše žádosti jsem ze sebe dostala aspoň toto, snad se vám to bude líbit. 

Autor: martinexa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Trýznitel - 12. kapitola: