OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Tvrdohlavá sestřička - 2. kapitola

24.05.2010 (18:00) • DaisukeHideki • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 767×

1. kapitola

Na naše poměry to byl doopravdy normální den. Rodiče si vyrazili ven, a nám tak zůstalo jen pár jednoduchých úkolů. Umýt nádobí. Pověsit prádlo. Vyluxovat... Takže jsem seděla pohodlně rozvalená v tátově křesle a pozorovala Ericu, jak drhla starou skvrnu na hrnci. Netvářila se zrovna dvakrát nadšeně, nevím proč. Začala jsem si potichu broukat.

Dokážete si představit soukromé soužití v jednom pokoji emařky a gothičky? Pro dobrý obrázek vám stačí otevřít si dvě okna na youtube. V jednom si pusťte Nightwish a v druhém Alesanu. Pak si možná dokážete představit, jak to u nás doma vypadá, a budete moct politovat sousedy. Vzít si mptrojku by byl moc velký ústupek, proto jsme to přímo úměrně zesilovaly s námitkami té druhé. Nakonec to Erica rezignovaně ztlumila a vytáhla sáček čokoládových bonbonů. Jejich vůně se nesla až ke mně, otupovala mi smysly. Kouzlo karamelek Chocklairs. Provokativně ho rozdělala a šáhla po prvním bonbonu. Naprázdno jsem polkla.

,,Něco bych potřebovala,''  začala nevinně, strkajíc čokokaramelku do pusy. Nastartovala tvrdou hru, a já na to byla připravená. Byla sem odhodlána tvrdě vyjednávat.

,,A mělo by jít o co?''

,,Menší službička... Vlastně naprosto nepatrná...''

Řeknu vám to rovnou. Z tohohle koukal malér. Ale průšvih neprůšvih, čokoláda byla silnější než já. Nepatrně jsem kývla.

,,Přesněji?''

,,Chtěla bych, abys mě ještě dneska kryla. Naposledy.'' Tak to konečně vyklopila. Jen jsem ji probodla vyčítavým pohledem

,,Dobrá,'' souhlasila jsem. Erica po mě hodila zbývající karamelky. A zatímco šla luxovat, já jsem si vybírala svoji zaslouženou odměnu.

Jo, sem tam si říkám, jestli by nebylo jednodušší se na to všechno konečně vykašlat. Jenže když už se konečně odhodlám, tak se objeví něco, co mě opět přesune na začátek mých úvah. Je to k vzteku, vážně. Jako třeba dneska - už už jsem si pokládala nohy nahoru, abych to mohla zalomit, když se objevila Erica a začala tam na mě chrlit, že je dole Nate. V tu chvíli jsem měla sto chutí je zabít. Oba. Ale pak mi cosi řeklo, že se v sedmnácti nepotřebuji dostat do basy kvůli svojí gothické sestřičce a ztřeštěnému klukovi. Tak jsem se se zmučeným výrazem zvedla, uhladila prázdnej obal od posledního bonbonu a seběhla dolů.

Nevím, jak mě mohlo napadnout, že bych Natea nechtěla vidět. On byl moje sluníčko, i když krapátko načerněný. Zavřela jsem se s ním do pokoje a Ericu poslala vyvenčit Bobbyho, našeho křečka. Zezačátku jsme probírali takové ty všední věci, jako je škola a tak. Dozvěděla jsem se, že si Nathalia našla kluka, nějakýho satanistu, nebo co. A zatímco vypravoval, pokoušela jsem se mu přehodit vlasy na patku a smazat černou rtěnku ze rtů. No, netvářil se zrovna nadšeně, pravda, ale pokud neberete otrávené vzdechy jako protest, tak to snášel celkem v pohodě. Když si za něčím stojíte, jde všechno. Tudíž po necelé půlhodině Nate konečně začal alespoň vzdáleně připomínat emaře. Zatleskala jsem si.

,,Ha... Tak jaká jsem? '' zeptala jsem se ho, když jsem mu podala zrcátko. Nate vykulil oči.

,,Praštěná. A nenormální... A zákeřná, to hlavně,'' odpověděl.

,,Ale notak... Konečně vypadáš jako člověk, '' oponovala jsem mu. Nate si jen odfrkl.

Vyprovodila jsem ho o tři hodiny později. Dole jsem našla jenom vzkaz od Ericy, že už odešla. Super. Tak jsem se otočila zpátky k pokoji, umyla se a šla spát.

V noci nemá svítit světlo, to mi napovídaly dlouholeté zkušenosti. Byla jsem si tím jistá na 99,9 % , a to  přesto, že jsem byla v polospánku. Zvažovala jsem to ze všech úhlů, a  nakonec jsem se rozhodla si to ověřit. pomalounku jsem pootevřela jedno oko. Nebylo přece kam spěchat. Potom i to druhé. Mrk, mrk. RAdši jsem je opět zavřela a protřela si je ; nebyla jsme si tak úplně jistá, jestli stále nesním. Štípla jsem se. Au. Naproti mně stála Erica a svítila  mi do očí megalightkou. Z toho jsem vyvodila dva závěry. Ten první byl pozitivnější- v noci není větlo, nmůže za to jen moje sestra. Ten druhý- Erica byla zfetovaná. Tvářila se jak kakabus, nepřítomný pohled... Zvedla jsem se a začala u ní hledat vpichy. Našla jsem je po více jak půl hodině na paži. Byůly větš, než jsem považovala za možné a krvácely. Nechápala jsem to.

,,Ach Erico... Ty retarde...'' zamumlala jsem a se supěním ji vytáhla na postel.

Zařekla jsem se, že tím dnem končí moje dobročinnost.

Autor: DaisukeHideki (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tvrdohlavá sestřička - 2. kapitola: