Tvůj hřích si Tě najde !!! 10. díl • OurStories.cz ~ naše povídky

Eliz dá naposledy zbohem své matce, ale pohřeb se neobejde bez komplikací;) Přeji příjemné čtení :)

29.07.2009 (18:01) • Janee • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 978×

Ještě chvíli jsme tam tak leželi. Potom se Seb omluvil a odešel do svého pokoje. Vdechovala jsem jeho vůni z polštáře, na kterém ležel a vzpomínal na noc. Moc jsem toužila mít ho u sebe, cítim jeho teplé tělo, jeho silné ruce, slyšet tlukot jeho srdce. Z mého snění mě probudilo tiché zaklepání.

„Dále.“ Zívla jsem a převalila se na druhý bok, abych viděla kdo tam je. Do pokoje vklouzla Kris a na postel mi položila černý balíček. Nevšímala jsem si ho. Zkoumala jsem výraz její tváře. Byl zvláštně zadumaný.

„No tak mi to pověz!“ Vykřika najednou a sedla si na kraj postele.

„Co ti mám říct?“ Koukla jsem na ni jako idiot. Nedocházelo mi to.

„Viděla jsem Seba odcházet od tebe z pokoje.“ Zakoulela očima. Do tváří se mi nahrnula červeň. Přitáhla jsem se přikrývku až po bradu a uculovala se.

„Rozešel se se Sharon.“ Kris vypadla jako by ji zasáhl blesk. Koukala s otevřenou pusou a koutky úst ji cukaly nahoru.

„Tak to je něco.“ Dokázala ze sebe dostat. „A pěkně jste to oslavili co?“ Významě se koukla na oblečení poházené kolem postele. Nabrala jsem ještě víc do červena.

„Jak jste se bavili?“ Snažila jsem odvést téma od sebe.

„Jo, skvěle. Tak si to obleč,“ ukázala na hromádku oblečení, „ a pak přijď do mého pokoje.“

Oblékla jsem si černé punčochy, sukni a kabátek. Připadala jsem si jako nějaká vdova ze starého filmu. Už mi chyběla jen černá síťka a klobouk. Vyšla jsem ze svého pokoje a mířila ke Kris. V půlce cesty jsem se zastavila. O zeď tam byla opřená Sharon a propalovala mě pohledem. Zhluboka jsem se nadechla. Přeci se ji nebudu bát? Nasadila jsem stejný arogantní výraz a šla dál. Když jsem kolem ni procházela, chytla mě za ramena a přitiskla ke zdi.

„Drž se od Seba dál, je ti to jasný?!“ Vrčela na mě.

„Nemělo by ti to být už jedno? Slyšela jsem, že ti dal kopačky.“ Ironicky jsem se na ni usmívala.

„Seb je můj, jestli tě s ním uvidím, skončíš zpátky na ulici.“ Mluvila ke mně tlumeným výhružným hlasem.

„To se ještě uvidí. Jo a mimochodem, vůbec se ti nedivím, že se ho nechceš vzdát, v posteli je fakt dobrej.“ Ušklíbla jsem se na ni. To co následovalo pak, jsem ale nečekala. Uhodila mě pěstí do obličeje. Z rozraženého obočí mi začal vytíkat pramínek krve. Sakra, ta má ale ránu! Sharon se spokojeně usmála a odešla. Přitiskla jsem si ruku na obočí.

Bez zaklepání jsem vešla ke Kris. Seděla u zrcadla a líčila se. Když uviděla, jak si pramínek krve dere cestičku po mém obličeji, rychle přiskočila s kapesníčkem v ruce.

„Cos proboha dělala?“

„Potkala jsem Sharon.“ Ušklíbla jsem se. Vědoucně se ji zablýsklo v očích.

„Poď za Abigail, zalepí ti to.“

Abigail seděla u raní kávy a četla si noviny.

„Co se stalo?“ Prohlédla si moje obočí.

„Praštila jsem se o dveře.“ Zalhala jsem. Zasmála se a zalepila mi to.

„Už jste snídali?“ Přistrčila k nám dva talíře s toasty. Měla jsem hrozný hlad. Nacpala jsem se a měla pocit, že ta sukně brzo praskne. Nad myšlenkou, že by mi praskla jsem se musela zasmát.

„Už jste nachystané?“ Objevil se ve dveřích Seb. Málem mi vypadli oči. Měl na sobě černé kalhoty a ležérně rozepnutou bílou košili. Přes ramenou měl přehozené sako.

„Jo, už jdu.“ Usmála jsem se na něj. Spěšně jsem vstala od stolu. Šel na před, já s Kris jsme ho následovaly. V „autodílně“ se o černé nablýskané auto opíral Jack. Usmál se. Oplatila jsem mu úsměv.

„Co se ti stalo?“ Otočil se na mě Seb, když jsme byli v půlce cesty na matčin pohřeb.

„Dárek od Sharon.“ Ušklíbla jsem se. Jack si mě prohlížel ve zpětném zrcátku. Seb protočil oči.

„Neprovokuj ji.“ Starostlivě se na mě díval.

„Začala si.“

„Doufám, žes jí to aspoň oplatila.“ Smál se Jack.

„Neměla jsem příležtost, ale určitě ji to vrátím.“ Koukla jsem se z okna a sledovala domy, kolem kterých jsme projížděli. Jack zastavil kousek před branou hřbitovu. Vystoupila jsem z auta a došla k Sebovi. Chytil mě kolem pasu a políbil na čelo.

„Jak ti je?“ Starostlivě zkoumal můj výraz. Jen jsem se usmála.

Pomalu jsme kráčeli po štěrkové cestě vinoucí se hřbitovem. Už z dálky jsem viděla postavi stojící nad čerstvě vakopaným hrobem. Čtyři muži pomalu spouštěli rakev do hrobu a farář odříkával modlitbu. Seb mě chytil pevněji. Po tváři mi samovolně začaly stékat slzy.

Nezasloužila si to. Tolik jsem si přála, aby na jejím místě ležel On. S hlavou svěšenou stál kousek od faráře. Při pohledu na něj mě ovládl hrozný vztek. Měla jsem chuť jít k němu a bušit do něj pěstmi. Seb mi v tom ale zabránil. Pevně mě držel, jako by věděl, na co myslím.

Henry vzhlédl a jeho pohled zabrousil ke mně. Na tváři měl zmučená výraz. Teď je mu to líto? Teď je ale pozdě. Jakto, že není zavřenej? Nojo, neschopná policie! Pak mu pohled zabrousil k Jackeovi. Jeho výraz se náhle změnil a ztvrdl. Ruce měl zaťaté v pěst.

Tiše jsem dala poslední zbohem své matce a ponuře kráčela k hřbitovní bráně. Všichni byli ticho. Bylo slyšet jen křupání štěrku pod našima nohama.

„Elizabeth?“ Ozvalo se za námi. Otočila jsem se. Stál tam Henry s nafouknutými tvářemi. Jeho výraz prozrazoval co se stane. Tenhle výraz jsem viděla vždycky, když chtěl zbít mámu nebo mě. Instinktivně jsem se skrčila a přitiskla k Sebovi. Chvěla jsem se strachem. Věděla jsem, že už mi neublíží, ale ten strach, který ve mně vypěstoval se nedal ovládnout. Moje tělo se začalo silněji třást.

Henry se přibližoval k nám. Jack si obraně stoupl před nás.

„Ty malá děvko! Cos to těm fízlům napovídala?“ Rozkřikl se na mě. Vzpomínky smíchané se ztrátou matky se ve mně mísily. Sesula jsem se k zemi. Nedokázal jsem se udžet na nohách. Seb se ke mně ihned sklonil a objal mě. Hladil mě po vlasech a snažil se sklidnit moje chvějící se tělo.

Henry se dostával stále blíž. Když se mu Jack snažil zastoupit cestu, Henry mu vrazil. Tak silnou ránu Jack nečekal. Než se stačil napřímit už byl Henry u mě a chystal se udělat to, co dělal vždy, když jsem ho naštvala. Seb jeho ruku zachytil. Viděla jsem, jak mu na ruce vystupují šlachy. Zkroutil mu ji za záda a přiměl Henryho si kleknout. Kris mi pomohla na nohy. Cítila jsem jak se mi třesou. Jack přišel až k němu a vrazil mu pěstí do nosu. Slyšela jsem tiché křupnutí. Zlomil mu nos.

„To je za Annah,“ řekl a vrazil mu ještě jednou a silněji, „A tohle bylo za Eliz.“ Utřel si ruku do kalhot a kývl na Seba, aby ho pustil. Seb mu ještě daroval kopanec, ale to už jsem neviděla. Kris mě táhla k autu. Seb si vyměnil s Kris místo.

Na zadním sedadle si mě Seb přitáhl do náruče. Zabořila jsem mu obličej do ramene a tiše vzlykala. Hladil mě po vlasech a tiše šeptal do ucha. Všichni byli ticho. Jack každou chvíli koukla na zpětného zrcátka. Na tváři se mu vybarvovala modřina. Posmrkla jsem a podívala se Sebovi do tváře.

„Jak ti je, Elie?“ Zeptal se starostlivě a odhrnul mi z obličeje vlasy.

„Měli jste ho zabít.“ Prosedila jsem skrz zaťaté zuby. Nenáviděla jsem Henryho, a moje nenávist vůči němu se stále stupňovala. Seb mi na to nic neřekl.

Autor: Janee, v rubrice: Povídky » Na pokračování