Tvůj hřích si Tě najde !!! 14. díl • OurStories.cz ~ naše povídky

Další díl... Dozvíte se, jaký má Bud s Eliz plán. Doufám, že se bude líbit a prosím o komentáře ;) Příjemné čtení!! :)

11.08.2009 (18:00) • Janee • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1108×

Bud se nervózně rozhlédl po chodbě a pak za sebou zavřel dveře. Jen jsem na něj zírala.

„Uděláš, co ti řeknu, jasný?“ mluvil hrozivým tónem. Němě jsem kývla.

„Budeš dělat jakoby nic a půjdeš se se mnou projít. Jestli něco naznačíš, nebo jestli si někdo něčeho všimne, jsi mrtvá.“ Poslední slovo obzvlášť zdůraznil. Popadl mě za loket a vystčil na chodbu.

„Tvaž se normálně.“ zatřásl se mnou. Srovnala jsem svůj výraz a snažila se o úsměv. Bud šel o krok za mnou a něco povídal, aby neczbudil pozornost. K mému neštěstí jsme nikoho nepotkali. Hrubě mě vystrčil z vrat a chytl mě za loket.

„Rychle!“ táhl mě za sebou. Utíkali jsme k modré toyotě (poz. aut.: asi je to špatně napsané). Nacpal mě do auta, rychle skočil za volant. Chytl mi ruce a svázal mi je za záda.

„Co to děláš?“ vykřikla jsem.

„Menší opatření, abys mi neutekla.“ Dupnul na plyn.

Provaz byl pevně utažen a zařezával se mi do zápěstí. Sledovala jsem ve zpětném zrcátku cestu mizící za námi.

„Kam mě to vezeš?“ mračila jsem se na Buda.

„Za chvíli to poznáš.“ Křečovitě svíral volant.

Po pár minutách zastavil na opuštěné silnici.Vystoupil a rozhlížel se. Na zemi ležel černý sáček. Rychle ho zvedl a vysypal obsah na kapotu auta. Byla tam mapa a mobilní telefon. Chvíli zkoumal mapu a mě napadlo odbrzdit auto. Něco mi ale říkalo, že by mi to k ničemu nebylo. Sedl si zpátky za volant a podle mapy jel dál. Asi po půl hodně jízdy zastavil u nějaké obrovského komplexu budov. Autem se rozlehl tón oznamující příchizí hovor. Bud ho rychle zvedl a poslouchal. Z telefonu jsem slyšela jen bzučení hlasu. Podle Budova obnličeje jsem poznala, že dostává instrukce. Sakra. Teď mi to došlo. Bud to nedělal z pomsty, někdo si objednal můj únos. Ale kdo? Proč?

„Rozumím.“ Ukončil hovor.

Vytáhl mě z auta a rozvázal mi ruce.

„Chovej se normálnlě.“ Pohrozil mi a já na zádech ucítila ledový dotyk hlavně zbraně.

Přešli jsme celé parkoviště a vstoupili do nenápadných dveří.

„Proč to děláš?“

„Nic osobního v tom Elizabeth nehledej. Tohle je dobrej obchod. Nechápu, na co jim budeš dobrá, ale peníze, které mi zaplatí mi vystačí na celý život.“

Vešli jsme do nevelké místnosti jen spoře osvětlené jednou zářivkou.

„Výborně, Bude.“ Ozval se hluboký mužský hlas. Bud se tiše zasmál.

„Tady ji máte.“ Odhodil mě na jejich polovinu. Zachytili mě dva svalnatí chlapi a skroutili ruce za záda.

„Splnil jsem dohodu, kde jsou peníze?“ Jeden muž před Buda postavil stříbrný kufřík. Bud ho otevřel a přepočítal si peníze. Vyměnili si ještě pár poznámek a Bud se otočil k odchodu.

Muži, kteří mě drželi mi svázali ruce, ústa zelepili páskou a přes oči mi přivázalai šátek. Protestovla jsem a kroutila se. Něco ostrého se dtklo mého krku a projelo mou kůží. Cítila jsem jak se mi tělem rozlévá zvláštní horko a mé smysly otupují. Poslední, co jsem ještě zaznamenala bylo, že mě jeden z těch mužů vzal do náruče a odnášel pryč.

Pomalu jsem otevřela oči a doufala, že se mi všechno jen zdálo, že všechno byl jen sen. Ale bolest prostupující mi tělem mi říkala přesný opak. Ležela jsem na chladné špinavé zemi a snažila se nadzvednout. Co mi to píchli? Sebemenší pohyb bolel jak bodnutí. Několikrát jsem zakašlala. Žaludek se mi nepříjemně svíral a snažil se vyprázdnit svůj obsah. Když jsem se konečně pracně posadila a stěny zůstávaly na svých místech, zkoumla jsem prostor, ve kterém jsem se nacházela. Čtyři holé a špína. Nic jiného tu nebylo. V rohu jsem postřehla pohyb.Přísahala bych, že to byla krysa, fuj!

Autor: Janee, v rubrice: Povídky » Na pokračování