OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Upíří tajemství 4. kapitola

01.12.2010 (14:00) • MDominikaM • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 697×

,,Já vím Rory," a přistoupil blíž než kterýkoliv člověk, kromě mých blízkých.

Hleděl mi do očí a usmíval se. Nepatrně se znovu přiblížil. Vydechla jsem vzrušením. Mé srdce pulzovalo jako nikdy dřív. Ten pocit se nedal ničím nazvat. V tu chvíli se setkaly naše rty. Nejprve jsem si dávala pozor, abych byla pořád při vědomí, ale nedalo se to. Oddávala jsem se jeho rytmu. Když jsem rukou projela jeho vlasy, nečekaně přestal. Odtáhl se a přivřenými víčky mě pozoroval. Musela jsem se opřít o auto nebo spíš toho, co z něj zbylo. Bolest v noze, ale i opojení polibkem udělalo své. William mě beze slova vzal do náručí.

,,Kam to jdeme?" zašeptala jsem.

,,Uložit slečnu Bodelerovou do postele," odpověděl a ušklíbl se na mě.

,,Slečně Bodelerové se ještě nechce," zaúpěla jsem, ale jen co zrychlil do nadpozemského tempa, zavřely se mi oči.

***

Probudilo mě světlo vycházející z okna. Přimhouřila jsem oči a přemýšlela o včerejšku. Byla jsem zmatená, jestli to byla skutečnost nebo jen sen. Po další přehoupnutí na bok jsem, ale usoudila, že sen to rozhodně být nemohl. Noha bolela jako čert. Tiše jsem zaklela. Zvedla jsem se z postele silou vůle a dobelhala k zrcadlu. Na hlavě se rýsovala ošklivá rána. Někdo mi jí ale částečně zahojil. Povytáhla jsem obočí, jelikož jsem neměla potuchy kdo by to mohl být.

,,Emm už jsi vzhůru? Slyšel jsem kroky!" ozval se hlas mého bratrance.

,,Já, jo, jsem vzhůru pojď dál," odkráčela jsem k posteli. Dveře se otevřely a za nimi stál Ron.

,,Panebože," vytřeštil oči. ,,Emm jsi v pořádku? Co se ti stalo?" naléhal.

,,Nic Rone, jen malá nehoda v autě," řekla jsem upřímně a pohlédla na něj. Skoro rozčílením vyskočil z kůže. Zavřel rychle dveře a sedl si ke mně.

,,Zlato to snad ne! Mohla jsi umřít jak tvoji r..." Věta zanikla v mém křiku.

,,Ronalde já jsem živá." Postavila jsem se na krátký okamžik, ale zase jsem sebou hodila na postel.

,,To vidím," odsekl naštvaně.

,,Mě je opravdu dobře," odsekla jsem zase já.

,,Odvezu tě do nemocnice bereš?" změnil ton hlasu na přívětivý.

,,Tak jo beru." Uznala jsem, že ta rána asi potřebuje zašít. Naštěstí se mě nikdo na nic nevyptával. Ron mě pak odvezl doškoly.

,,Už mi konečně povíš co se ti stalo?" nenechal se odbýt Ron.

,,Tvé auto není nijak poškozené. Jela si snad s někým jiným?"

,,Ano jela."

,,S kým?"

,,To je snad výslech?" zatvářila jsem se uraženě.

,,Jo je,abys věděla!" odpověděl nabroušeně, ale zcela nečekaně změnil tón. ,,Nechci o tebe přijít Emm." Zatvářil se přitom tak zoufale, až mi ho bylo líto.

,,Já jela jsem s Williamem Downem. Nějak nečekaně nám vběhla pod auto srna. Will to strhl do lesa." Nepřítomně jsem hleděla z okénka auta.

,,William Down," pronesl Ron rozzuřeně. Nechápala jsem, proč je tak rozzlobený.

,,Uniklo mi snad něco? Vždyť ho ani pořádně neznáš," rýpla jsem si.

,,Hm kolují o něm řeči."

,,No, víš Rone, kolují i o nás, tak snad to není nic závažného. Jen lidská závist nic víc." Poprvé jsem svému bratrancovi lhala. Poprvé jsem neřekla pravdu. Zastyděla jsem se. Ranilo by ho to, ale byla jsem připoutána slibem mlčenlivosti.

,,Dávej si ale pozor," řekl nakonec.

,,Budu," a políbila jsem ho na čelo. Podíval se na mě se zatajeným dechem. Usmála jsem se a vystoupila z auta.

Autor: MDominikaM, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří tajemství 4. kapitola: