OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Upírka - 2. kapitola

03.09.2012 (19:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 693×

EDIT: Článek neprošel korekcí!

Ráno v 7:00 jsem vstala a pospíchala jsem do školy. Pořád mě děsně bolely ty zuby a bylo mi tak nějak divně. Řekla jsem si, že to nic neni, nasnídala jsem se, vyčistila si zuby, oblíkla se a utíkala jsem do školy. Když jsem dorazila ke škole, u brány na zábradlí seděla moje nejlepší kamarádka Viki.

„Čau Viki," pozdravila jsem ji a sedla si vedle ní na zábradlí.

„Čau, dneska jdeš brzo, něco se stalo?" ušklíbla se. Obvykle chodím později než ona.

„Ne, jenom jsem nemohla spát," odvětila jsem. „A navíc, si taková celá bledá, neni ti nic?" zeptala se ustaraně.

„Neboj se, jsem v pohodě," řekla jsem, ale ve skutečnosti jsem moc v pohodě nebyla, nechtěla jsem, aby se o mě strachovala. Už byl čas, aby jsme šli a tak jsme seskočily ze zábradlí a pomalu se loudaly do školy.

O hodině jsem učitele vůbec nevnímala, jenom jsem seděla a koukala se z okna, několikrát mě i musel napomenout. Po škole jsem společně s Viki šla domů.

„Nechceš dneska příjít k nám?" ptala se mě.

„Ne, promiň. Už mám něco domluveného," řekla jsem jí na to.

„Ahá, to bude něco s Maxem viď?" ušklíbla se.

 „Jo s Maxem, večer ti zavolám," odpověděla jsem a už jsem byla u svého domu, chvilku jsme si ještě povídali a pak jsem se s Viki rozloučila a šla domů. Po obědě jsem se rozhodla, že půjdu do parku za Maxem. Takže, co si vezmu na sebe? Chci se mu líbit. Po dlouhém rozhodování jsem se rozhodla pro světle modré tričko na ramínka, tmavě modrou sukni a červené lodičky. Vlasy jsem si rozpustila aby bylo vidět, jak jsou krásné. Ještě jsem se nařasenkovala a pusu jsem si zkrášlila mým oblíbeným leskem na rty se třpytkami. Ještě jednou jsem se prohlédla v zrcadle, byla jsem s mým vzhledem spokojená a tak jsem vyrazila. Říkala jsem si, že mě třeba pozve do kina. 

Když jsem dorazila do parku, nikdo tam nebyl. Řekla jsem si, že se asi opozdí, tak jsem se posadila na nejbližší lavičku a čekala jsem. Pořád nic, už tu čekam nejmíň půl hodiny. Max se nikdy neopožďuje, vždycky přijde včas. Kolem mě prošel kluk, šlo těžko určit kolik mu je, možná tak kolem dvaceti. Zvláštně, spíš divně si mě prohlížel, nezastavil se, šel pořád dál. Zvedla jsem se, a pomalu jsem šla pryč z parku.

Za sebou jsem uslyšela něčí kroky, jako kdyby někdo běžel... za mnou. Otočila jsem se a vyděsila se. Za mnou utíkalo spoustu kluků, teda spíš mužů. Byli to ty ze včerejška, jak mě z neznámého důvodu pronásledovaly. Všichni běželi ke mě, bylo jich snad víc než včera. Rychle jsem se vzpamatovala a začala utíkat taky. Jenže to se lehko řekne, ale v těch lodičkách nešlo běhat. Byli tak hrozně rychlí, že za chvilku byli u mě. Chytli mě za paže a někam mě táhli. Bránila jsem se tak, jak to jen šlo. Křičela jsem, kopala, škubala sebou, vrtěla jsem se ale oni mě drželi tak silně, jako bych se ani nepohnula. Po chvilce už to asi jeden z nich nevydržel a vytáhl z kapsy malou injekční stříkačku. Lekla jsem se ještě víc a víc sebou škubala. To jsem ale neměla dělat, vrazil mi stříkačku do ruky a začaly se mi zavírat oči, propadala jsem se do tmy.

 Doufám, že se vám kapitola líbila a že byla lepší než ta první. Prosím o komentáře. :-)

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Upírka - 2. kapitola: