OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Úsvit - 7. kapitola

30.03.2011 (17:00) • ElisR1 • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1221×

7. kapitola - Útěk nebo boj?

Daisy:

„Co budeme dělat?“ podívala jsem se do Patrikových očí a hledala v nich nějakou naději. Bohužel jsem žádnou nenašla, protože se Patrik odvrátil a šel se znovu věnovat vaření.

Posadila jsem se na zem a pozorovala ho dokud nevstal a nepodal mi kus, právě opečeného zajíce.

Patrik se zhluboka nadechl. Poznala jsem, že mi chce něco říct, ale přemýšlí jak.

„Ze všeho nejdříve musíme, co nejrychleji zmizet. Tomáš určitě poslal špehy. Možná, že v tuhle chvíli je už na cestě pro nás.“ Sklonila jsem hlavu a snažila se nemyslet na to, že má pravdu.

„Hned ráno musíme odejít,“ dodal Patrik.

Cítila jsem, že si sedá vedle mě.

„Víš, když Tomáš ještě neměl tvoji moc, tak jsme byli stejně silní, ale teď… Vždycky v něm trocha tvé moci zůstane a už navždy bude silnější než já,“ hlesl. „Možná ho chvilku zadržím, abys mohla utéct, ale rozhodně to nebude dlouho. Nakonec mě zabije.“

„Všechno je to moje vina,“ přiznala jsem a do očí se mi drala první slza.

Cítila jsem, jak mi jeho ruka utírá slzu.

„Slzy nám nepomůžou,“ řekl opatrně. „Už jsem ti to jednou řekl, my se z toho nějak dostaneme.“ Stále mě přesvědčoval, ale bylo těžké mu uvěřit.

Patrik na mě stále koukal, ale já mu pohled neopětovala. Styděla jsem se za to jak jsem slabá. Tomáš ho už jednou zabil a kvůli mně možná zemře znovu, ale přesto je on, z nás dvou, ten silnější. Já tu brečím a on má stále sílu utěšit mě.

„Víš, už dlouho jsem se tě chtěl zeptat,“ přerušil Patrik moji sebelítost. Zvědavě jsem zvedla oči a čekala, co z něho vypadne.

„Jak jsi to dokázala? Jak jsi dokázala oživit mě?“ ptal se s neskrývaným zájmem.

Usmála jsem se a začala vyprávět Mariinu teorii: „No, přišla na to Marie, ale myslím si, že měla pravdu. Tím, jak mi Tomáš stále vracel moji moc, tak mi předával i trochu té jeho. No, a tak nějak můžu oživovat mrtvé.“ Znovu jsem sklopila oči.

„To je skvělý,“ rozjásal se Patrik. „Myslím, že na téhle teorii bude něco pravdy.“ A nepřestával se smát.

„Můžeš mi to ukázat?“ prosil.

„Jo, klidně, ale stojí mě to docela dost sil a neumím to moc ovládat.“ Přišlo mi divné mluvit o mých schopnostech, když ani pořádně neznám jejich původ.

„Jo, chápu, necháme to na jindy.“ Jeho upřímný úsměv mě zahřál u srdce.

„Ne, klidně bych ti to ukázala, ale tady není nic, na čem bych mohla.“ Nevím proč, ale chtěla jsem, aby viděl, co dokážu.

„Necháme to na jindy, ráno budeš potřebovat veškerou energii, kterou máš a navíc venku už je tma. Nedovolím ti, abys odešla ven jen kvůli nějaké uvadlé kytce.“ Jeho hlas byl nesmlouvavý.

„Měli bychom už spát, ráno musíme odejít brzy,“ rozkázal a lehl si.

Nic jsem proti tomu neměla. Lehla jsem si vedle něho a přitulila se. Patrik mě objal a já poslouchala jeho klidný dech.

Netrvalo to dlouho a Patrik usnul, ještě chvíli jsem poslouchala venkovní zvuky, a pak jsem usnula také.

Probudilo mě až nějaké škubnutí a takový divný zvuk. Cítila jsem, že Patrikovo tělo je napjaté a hned v zápětí jsem zjistila proč.

Před námi stál smějící se Tomáš a měřil si nás výsměšným pohledem.

Moc se omlouvám, že to trvalo tak dlouho, ale nějak mi chyběl čas i chuť. Doufám, že se vám bude kapiotla líbit a necháte nějaký koment =).

8. kapitola - Konec nebo začátek?

Autor: ElisR1 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Úsvit - 7. kapitola: