V listech zlatého stromu – 29. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Kapitola psaná po práci, takže moc od ní nečekejte. Podíváme se na to, jak silné je sesterské pouto, a zda jej může něco rozdělit. Přeji příjemné počteníčko. :)

20.01.2013 (10:00) • corneille • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 826×

Dlouho se jí dívala do očí a moc dobře viděla strach, který tam její sestra měla. Netušila, čeho se tak bojí, a tak se ji rozhodla povzbudit přívětivým úsměvem. Reakce na to byla okamžitá, jako by někdo povolil přehradu emocí.

„Měla jsem o tebe takový strach,“ vydechla Saire a vrhla se na sestru s objetím. Dalia takový výpad nečekala a málem se zabořila zpět do přikrývek. Musela se hodně přemáhat, aby otráveně neprotočila oči.

„Ale prosím tě, co by se mi tak asi mohlo stát?“ řekla klidně kněžka a její sestra se zase od ní spěšně odlepila. Nyní ji pro změnu probodávala nasupeným a hlavně nesouhlasným pohledem.

„Málem tě zabili,“ vyčetla jí naštvaně a Dalia už se protočení očí neubránila. Sklidila za to jen další nasupený pohled.

„Důležité je to slovíčko málem,“ zdůraznila a musela se uchychtnout, jak nyní často i proti své vůli analyzuje jednotlivá slova a jejich význam. „Navíc, jako bys mě neznala, vždy se zapletu do nějaké rvačky a pak vylezu jen s odřeným kožichem,“ zlehčovala situaci, ale moc to nepomohlo. Saire se ještě víc zamračila, takže Dalia na chvíli váhala, jestli nepůjde na chodbu za králem a jeho služebníčkem. Mohlo by to tam být i bezpečnější. Což jí připomnělo nedávnou scénu. „A máš mou poklonu, sestřičko. Pěkně jsi s těmi dvěma zatočila, skáčou, jak ty pískáš,“ pochválila ji a doufala, že se jí podařilo odvrátit pozornost konečně jiným směrem. Kněžka se konečně trochu pousmála.

„Ti dva potřebují pevnou ruku, jinak vyvádějí strašlivé blbosti. Docela mi tě připomínají,“ uchechtla se. „Možná proto, se s Garethem nesneseš, je stejný jako ty,“ rýpla si a teď se pro změnu zamračila Dalia.

„Toho chlapa mi ani nepřipomínej,“ zavrčela. „Normálně mě očumoval, když jsem byla mimo!“ Bylo na ní vidět, že tento fakt jí bude ležet v žaludku ještě hodně dlouho. „A jak ty ses ke mně vlastně dostala?“ napadlo ji náhle a Saire opět ztuhla. Opět měla ve tváři ten samý děs jako na začátku.

„Mám teď trochu lepší postavení,“ špitla tiše a její oči se nervózně odtrhly od sestřina zraku.

„Co se děje?“ ptala se zmateně a tušila nepříjemné zprávy. Saire se nervózně ošila a pak dlouze vydechla zadržený vzduch.

„Dalie, já nevím, jak bych začala,“ přiznala nakonec váhavě a toužila se propadnout.

„Nejlépe bude na začátku,“ pobídla ji s milým úsměvem sestra a čekala, co z ní vypadne.

Saire se zhluboka nadechla a spustila.

„Já… Tu noc, co se tě pokusili zabít, jsem byla skálopevně přesvědčená, že si s králem promluvím a požádám ho, aby mě propustil. Jenže pak se všechno zvrtlo, našla jsem tě s vrahy před tebou, všude spousta krve. U Bohyně, byla jsem tak vyděšená, myslela jsem, že už tě nikdy neuvidím. A pak v noci za mnou Ladarius přišel, aby mi pověděl, jak jsi na tom," vysvětlovala, ale hlas jí pořád slábl. Dalia ji nepřestávala povzbuzovat, protože tušila, že nyní jí řekne tu nejzásadnější informaci. Nemýlila se.

„Byla jsem v tu chvíli sama, zdrcená, a toužila jsem po něčí přítomnosti… Po jeho přítomnosti,“ zašeptala, „A on se mnou zůstal… celou noc,“ dodala nakonec a čekala na svůj ortel. Dalii totiž došla slova. Oči jí lezly z důlku a bylo vidět, že tuto informaci jen ztěžka zpracovává.

„Vy jste spolu… to?“ přesvědčovala se a Saire se zmohla jen na souhlasné přikývnutí. „A ty ho máš ráda?“ Následovalo další přikývnutí. Kněžka na chvíli odvrátila svůj pohled a zamyšleně si prohlížela bílé prostěradla. Nevěděla, co dělat, byl v ní vztek, ale taky něco jiného. Soustředila se na ten pocit a když jej pochopila, ze srdce jí spadl obrovský balvan. Pohlédla zpříma na sestru a na tváři vyloudila úsměv. „A jaké to bylo?“ ptala se zvědavě a teď zase prozměnu vykulila oči Saire.

Xxx

„Není tam moc velké ticho?“ strachoval se Ladarius, ale Gareth to jen odmávl rukou.

„Slyším, že se baví, nevím o čem. Buď klidný, kdyby jí Bestie šla po krku, tak tam takové ticho nebude,“ uklidňoval krále a dál se snažil zachytit jejich rozhovor. Marně. Dívky nemluvily šeptem, ale ani nijak hlasitě. Jejich rozhovor pro něj zůstává záhadou. Král si ho mezitím zamyšleně prohlížel.

„Nemáš to s Bestií asi moc jednoduché,“ konstatoval a bradou kývl k namodralému šrámu na čelisti. Byla to upomínka na jednu z prvních ran.

„Ne, nemám. Až si skoro myslím, že se mi za něco touhle službou mstíš,“ přiznal se mu a král se na něj zářivě usmál.

„Nic proti tobě nemám, příteli. Právě naopak, chtěl jsem, abys i ty zakusil rozptýlení, které se mi z jejich rukou dostalo,“ smál se mu panovník, což Garethovi nepřišlo moc vtipné.

„Mám velmi nevděčnou úlohu. Uvědomuješ si, že dostávám rány, které patří tobě?“

„To je ale přece tvoje práce, můj milý příteli,“ připomněl mu Ladarius s úsměvem.

„Jo, tohle, a ještě ti držet vlasy, když zvracíš,“ rýpnul si alespoň trochu generál.

Xxx

Saire se pustila do vyprávění a ve tváři připomínala zralé jahody. Aby se sestře nemusela koukat do obličeje, pustila se do obhlížení jejich ran. Dvakrát nahlas zaklela, když viděla, že je rána natržená, evidentní vzpomínka na Garethovu jemnost. Avšak ani tohle odvedení pozornosti nezmírnilo příval zvědavých otázek od Dalie. A musela uznat, že má někdy velmi pikantní. Jednou jí dokonce došla i řeč. Z jejího vyprávění ji vyrušilo hlasité zabušení na dveře. Ladariovi evidentně došla trpělivost.

„Saire! Můžeme dovnitř?“ ptal se netrpělivě a v jeho hlase zaznívala trocha paniky.

„Ne!“ zařvaly obě dívky najednou. Ani jedné se nelíbila představa, že by jejich společné klábosení mělo skončit. Saire proto, že ještě nebyla hotová s prací, a Dalia chtěla slyšet ještě víc informací.

„Máš pět minut, pak jdu dovnitř,“ oznamoval jí panovníkův hlas a Saire napotřetí zaklela. Rychle pokračovala v obvazování a už se moc nesoustředila na to, co a hlavně jak vykládá, takže když po chvilce zvedla pohled, její sestra se culila jako sluníčko.

„Páni,“ vydechla Dalia a svůdně na sestru mrkla. „Netušila jsem, co se v tobě ukrývá. Je mi jasné, u koho nyní budu hledat cenné rady ohledně tohoto tématu.“

„Ále,“ protáhla se zájmem Saire. „Že by jsi něco v blízké budoucnosti plánovala? Jen tedy netuším s kým, když tě pořád hlídá Gareth… Nebo že by…“ dobírala si ji a kněžka se musela hodně přemlouvat, aby ji nevzala polštářem po hlavě. Protože kdyby začala, nemohla by už skončit. A taky si za to mohla sama, naběhla si a teď to bude poslouchat pokaždé, když se za ní sestra přijde podívat.

„Saire, už půjdu dovnitř!" ozvalo se opět od dveří.

„Dej mi jen minutku,“ zařvala stejným tónem jeho milá a rychle se snažila dovázat zraněné rameno. Dalia toho využila pro svou poslední prosbu.

„Ještě jedna věc, než sem ti mamuti vtrhnou, podívej se mi, prosím, po Phurym, mám o něj strach,“ stačila špitnout, když se rozletěly dveře. Král se tvářil jako rozzuřený býk, ale na Saire neměl. Ta vypadala jako drak po nevyžádané dietě.

„Co ti tak dlouho trvalo?“ vrčel, ale kněžka se nedala.

„Opravit to, co Gareth napáchal za pár vteřin,“ vrátila mu a vstala z její postele, kde doteď seděla. „Měj se krásně, Bestie, zítra se za tebou zastavím a podívám se ti na rány,“ zašvitořila. Byl to naprosto opačný tón, než kterým oslovila vyrušujícího krále. A pak se to stalo. Dalia se k obrovskému úžasu obou mužů zářivě a hlavně upřímně usmála a ještě sladším hlasem odpověděla:

„Děkuji za tvou výbornou péči a milou společnost. Budu moc ráda, když tě zase uvidím,“ zavrněla a Gareth zatoužil po štípnutí. Nebo raději po pořádné facce, aby se konečně probudil. Poprvé od jejího probuzení byla milá, klidná a dokonale sladká, až jej málem rozbolely zuby.

„Co jí dala za drogy?“ zeptal se potichu svého přítele, ale král se neměl k odpovědi. Taky nevěřil svým očím.

„Nevím, ale bude to hodně silné,“ vychrlil nakonec, aby ho jeho láska neslyšela. Ta k nim totiž došla a oba náležitě zpražila pohledem.

„Můžeme jít?“ zeptala se krále, který se zmohl jen na souhlasné trhnutí hlavou. „Jo, a Garethe, zkus být na ni jemnější a milejší. Přece jen to je žena,“ snažila se mu nenápadně poradit.

„A jak to mám asi udělat?“ sykl směrem k ní, až jej král naštvaně probodl pohledem.

„Udělej pro ni něco milého, něco, co ji potěší,“ poradila a vyšla ze dveří.

Když se za dvojicí zavřely dubové dveře od pokoje, Gareth měl ještě pořád v uších její radu. Co o to, potěšit ženy on umí, ale pochyboval, že zrovna tato by o něco podobného stála. Nervózně se zhoupl na patách a po očku se podíval, jak se Bestie tváří. Vypadala krotce, jako by jí popovídání s ženou uklidnilo. Dokonce by řekl, že mu už zapomněla jeho uvěznění na posteli. Zkusil se na ni mile pousmát a vyneslo mu to i její líbezné oplacení. Takže posbíral zbytek odvahy na dotaz.

„Mohu pro tebe něco udělat? Nějak ti udělat radost?“ Ano, i jemu to znělo divně, ale nebyl z těch, ktěří by chodili dlouho kolem horké kaše. Když se ptal, tak většinou narovinu, aby nedošlo k mýlce.

„Samozřejmě,“ špitla a zářivě se usmála. Pak natáhla svou štíhlou paži a ukazováčkem zamířila na okno od ložnice. „Skoč,“ pronesla nadšeně, jako by doufala, že jí toto přání vyplní. Generál si zhluboka povzdechl. Ne, nic mu nezapomněla.

Autor: corneille (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování