Vampire shadows - 1. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

V minulosti patřil k nemocnějším upírům v covenu. Měl se stát vládcem. Ale pak svou rasu zradil, aby zachránil lidskou dívku, do které se zamiloval. Umírala mu v náručí a jediné, co pro ni mohl udělat, byl sobecký čin. Přeměnil ji na upíra, stala se jeho potomkem. Ale žádný čin nezůstane bez následků. Za svou zradu byl vyhozen z covenu, odloučen od svých blízkých, své milované… Po letech se vrací zpět. Současný vládce byl zavražděn, což znamená pro Ricka jediné. Příležitost. Vzít si to, co mu právem náleží. Pomstít se. Zjistit, zda žena, kterou miluje, je stále stejná, nebo ji krutý svět upírů neodvratně změnil. A dokáže jí vůbec kdy odpustit, že si vzala muže, jenž ho připravil o všechno, co kdy měl?

06.02.2015 (11:00) • Simiik • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1126×

Oddanost.

Pochopení.

Láska.

Pár zbytečností, které se v upířím světě hledají těžko.

Pomalými kroky se blížil k sídlu. Měl všechen čas světa. Nic ho nemůže ohrozit. Překvapit. Vrací se do sladkého domova plného zkažených upírů. Lehce se usmál, když si vzpomenul na pár výjimek. Jeho jediný potomek, který na něj zde čekal několik let. Miloval ji celým svým prokletým srdcem, ale opustil ji.

Musel.

Pomocí telekineze otevřel masivní vrata a vstoupil do nitra sídla. Už z dálky museli cítit jeho pach.

„Kohopak to čerti nesou?“ pronesla potěšeně tmavovlasá žena.

Rickův úsměv se rozšířil a přistoupil blíže.

„Sandro, rád tě znovu vidím.“ Měl v úmyslu políbit ji na tvář, ale její obličej se pootočil a jejich rty se spojily. Doslova ho vcucla a rozhodně neotálela s jazykem. Nečekal tak vřelé přivítání po tom všem, ale byl rád. Protože to znamenalo jediné. Sandra bude stát na jeho straně při volbě nového vládce covenu. V minulosti prahla po jeho těle, když ji jako jediný z těch všech mužů, co jí přišli pod ruku, odmítal, zamilovala se do něj. A ovládána svým chtíčem, který nikdy nebyl plně ukojen, ho následovala, doufajíc, že ji jednou bude brát jako svou životní partnerku.

Oddanost, ať už je získaná jakkoliv je stále oddaností.

„Chyběl jsi mi, Ricku,“ vydechla a natiskla se na jeho hruď. Ladným pohybem dostal Sandru ze své bezprostřední blízkosti a lehce se usmál.

„Nebylo dne, abych na tebe nepomyslel, drahá.“ Pohledem přešel těch několik upírů, co se mezitím objevili v hale. Nepodstatní zatracenci. Jen poskoci a mazlíčci. Ti, co jsou důležití, jsou členové Rady. A jedním z nich je právě Sandra.

„Omluvíš mě, drahá? Chci se přivítat se zbytkem dřív, než vyjde slunce,“ opětovně jí věnoval svou pozornost a neodpustil si letmý polibek na hřbet dlaně. Přišel si pro to, co mu právem náleží. Ale bude lepší dostat to po dobrém než po zlém. Nebyl by dobrý vládce, kdyby začal s vyvražďováním vlastního covenu.

Vydal se po schodech nahoru. Procházel chodbou mezi pokoji. Roky zde nesměl vkročit, jít tam, kam právě teď…

Zastavil se na konci chodby, váhal, zda má jít rovnou do své ložnice nebo do pracovny, jež patří vládci. Nakonec se rozhodl pro pracovnu, neodolal. Měl na to nárok, i kdyby neproběhlo hlasování a jeho dosazení do funkce. Roky mu bylo odpíráno to, co mu náleželo. Vyhnali ho, ponížili ho a teď je čas na odplatu. Všichni, jež mu způsobili bolest a utrpení, budou pykat za své činy. Nezastaví se před ničím a nikým.

„Někdo prahne po moci víc než po setkání se starými známými.“

„Antonie…“, vyslovil jméno upírky, která byla ležérně opřená o jednu ze zdí pracovny.

„To už neukecáš, doslova jsem viděla, jak se tvůj zadek třese na to křeslo.“ Zaklapla knihu a uložila ji zpátky na místo, kam patří. Rick si stačil přečíst název… Jana Eyrová… jak typické pro romantickou duši.

Po dlouhé době se od srdce zasmál. Antonie úsměv opětovala a tím odhalila své ostré špičáky. V ten okamžik vypadala mladistvěji než obvykle. Její dlouhé blond vlasy se jí táhly v copu podél pravého boku. Velké, avšak perfektně tvarované oči lemovány hustými řasy. Jejich světle modrý až šedý odstín ladil s bledou pokožkou a lehce narůžovělými rty. Celkově budila dojmem holčičky.

„Máš mě přečteného od hlavy až k patě,“ pronesl s určitou dávkou pobavení a vyšel vstříc jejímu objetí.

„Chyběls mi i ty,“ neodpustila si další poznámku na Rickovu zadní partii a pevně ho objala. „Neodejdeš, že ne?“ Topil se v těch nevinných kukadlech. Vždy pro něj byla jako mladší sestra, kterou měl chránit. Ale neudělal to. Opustil ji. Vyčítal si to, celé roky. Aspoň Antonii měl vzít sebou, když to neudělal se svým potomkem.

Zakroutil hlavou. „Ne, v blízké době, určitě neodejdu.“

„To je dobře.“ Vykroutila se z jejich objetí a přeměřila si ho pátravým pohledem. „Vypadáš hubenější, nepiješ nulku, že ne?“

„Copak jsi měla na večeři komedianta, nebo co?“ odvětil otázkou, přičemž neskrýval pobavení. Mluvit po dlouhé době s Antonií bylo tolik osvěžující a příjemné.

„Něco na ten způsob,“ tvář se jí zachmuřila, „co je pro tebe důležitější pomsta nebo ona?“

To měl na Antonii rád. Opravdu ho měla přečteného a zbytečně nechodila kolem horké kaše. Ladným krokem přešel ke křeslu a usadil se. Přivřel oči a vychutnával si opojný pocit, který mu prostupoval tělem.

Konečně nadešla ta pravá chvíle.

„Všechno má svůj čas, Antonie, věř mi,“ odpověděl a otevřel oči. Nemohl Antonii říct pravdu. Netušil, jak bude reagovat, až spatří Taylor na vlastní oči. Plánovat je krásná věc, ale musíte počítat s určitými kazy. Třeba ho rozzuří k nepříčetnosti a zabije ji. Nebo ho obalamutí jako všechny muže ve svém okolí a padne jí k nohám.

„Chápu tvé pohnutky, chtěla bych to samé co ty, ale vyslechni ji.“ Dlaně opřela o desku stolu a mírně se naklonila, aby viděla přímo do Rickových hnědozelených očí. „Vím, jak to asi vidíš, ale měl bys s ní nejdříve mluvit, než začneš dělat unáhlené závěry.“

Dokázala odhadnout, jak bude reagovat a tušila, že nepřekousne žárlivost, jež se ukrývá v jeho srdci. Ale nemohl si pomoci. Nešlo slepě přehlížet fakta.

„Vyslechnu.“ Lhal.

„Skvělé, teď máš příležitost.“ Oba slyšeli, jak k nim Taylor kráčí. „Zanechám vás o samotě a buď hodný.“ Varovně k němu zvedla prst a zatvářila se naoko přísně. Kdyby to udělal někdo jiný, zabil by ho.

Cítil, jak se přibližuje. Její sladkou vůni. Rickovo mrtvé srdce se sevřelo strachem a radostí zároveň. Konečně po tolika letech spatří znovu její tvář. Využil veškeré své sebeovládání, aby se uklidnil a nedal na sobě znát netrpělivost a touhu po ní. Stačilo, aby si zpětně uvědomil, co všechno provedla.

Vzala si jeho úhlavního nepřítele, protože měl moc.

Zradila ho.

„Vrátil ses,“ zvuk jejího hlasu Ricka vrátil zpátky na zem. Uvědomil si, že stojí přímo před ním. Ani si nevšimnul, že už nesedí za stolem, ale stojí u knihovny. Pomněnkové oči plné štěstí a naděje na něj hleděly. Srdce se mu ještě víc sevřelo, a kdyby se neovládl, určitě by šel za ní a pevně ji sevřel v náručí. Tolik mu chyběla…

„Ano.“ Uhnul pohledem a vydal se ke stolu, jenž pracovně vévodil. Potřeboval být od ní co nejdál. Jinak se neovládne a tím všechny své plány pokazí.

„To je vše, co mi po těch letech řekneš? Prosté ano?“ vyjekla ze sebe nevěřícně.

Zastavil se v půlce pohybu a ohlédl se přes rameno na ni. Málem by zapomněl, jak dokonalou tvář má jeho láska. Pomněnkové oči lemované hustými černými řasy, v nichž byl teď oheň, doplňoval drobný roztomilý nos a rudé, plné rty, jenž chtěl do konce svého života ochutnávat.

„Co chceš, abych řekl?“ Zradila ho, vzala si úhlavního nepřítele.

„Co chci?“ vypadala zaraženě a zmateně. Určitě si představovala jejich znovushledání jinak. Několika rychlými kroky překonala vzdálenost mezi nimi a pevně ho objala kolem hrudi. „Konečně jsi zpátky, netušíš, jak moc jsem toužila po tvém návratu.“ Vzhlédla, aby mu viděla do očí. Vypadala nevinně a sladce zároveň. Kdyby se nehlídal, možná by i uvěřil, že jí doopravdy chyběl.

Uchopil do dlaní její paže a odtrhl ji od sebe. „Chápu tě. Po smrti tvého manžela ses určitě bála. Nebyl tu nikdo, kdy by tě mohl chránit před smečkou mocichtivých upírů. Každý doufá, že si získá privilegované místo v Radě. Tobě stačilo zamotat hlavu Lucasovi a lusknutím prstu si tě vzal. Tím jsi automaticky získala místo v Radě. Samozřejmě, nesmím opominout tvůj vzácný dar. Ale i tak, jsi po Lucasově smrti zranitelná. Patříš mezi slabé články našeho covenu, jsi příliš mladá upírka a tvá fyzická síla je směšná v porovnání s polovinou obyvatelstva sídla. Potřebuješ někoho, kdo bude tvým ochráncem, a jelikož tvůj milenec zahynul společně s tvým manželem, hotové drama to se musí osudu nechat, musíš lovit v jiných vodách. Jsem tvůj stvořitel, takže chápu, proč jsi tak nadšená z mého příchodu, jen mi vrtá hlavou jedna věc.“

„Ano, využij ten vztek a žárlivost, co máš v sobě proti ní. Patří mezi ty, co ti nejvíc ublížili…“

Ne, to ona mu nejvíc ublížila. Právo vládnout, které mu bylo odebráno, nebylo pro něj zas tak podstatné. Měl svůj dar, který budil respekt a chránil ho. Vládcovství nebylo nikdy pro něj důležité. Patřili to k jejich kultuře. Ti nejmocnější a nejstarší patří mezi členy Rady. Držel se tradic, dodržoval pravidla. Dokud nepotkal ji.

Zadíval se jí do očí.

„Proč sis za svého milence vybrala bezvýznamnou nicku, jakou byl Gabriell?“

Láska, ať už je jakákoliv vám vždy způsobí bolest.

Budu ráda za jakoukoliv reakci, děkuji. S.

Následující díl »

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování