Vampire shadows - 2. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Druhá kapitola je psána z pohledu Taylor. Jak vše vidí ona? Co pro ni znamená její stvořitel? To se dozvíte po přečtení kapitoly.

09.02.2015 (19:00) • Simiik • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 928×

Před týdnem, pohled Taylor

Neměla v lásce politiku. Byla složitá a nudná. Jako většina i ona se o ni nezajímala, nebo spíš nechtěla. Přesto musela sedět tady v sále a pozorovat soud.

Na první pohled se zdá, že upíři jsou nezávislá, dravá monstra, který krom krve nic neřeší. Jsou v potravinovém řetězci nad lidmi, nad nejnebezpečnějším živočichem na světě. Aspoň podle nich samotných, tak čeho by se měli bát?

Každá společnost musí mít řád, jinak by nastal chaos. Pravidla, zákony, odpovědnost. Základním kamenem upířího zákona je utajování jejich existence. Pokud se upír prozradí, je usmrcen, nebo vyhnán. Záleží, jak velkou škodu napáchal.

Nikdy nesmí vztáhnout ruku na druhého upíra, zneužívat proti sobě speciální dary, které upír může mít. Je samozřejmé, že existují výjimky. Bez nich by to nešlo. Když na vás zaútočí šílený upír, máte přece v sobě pud sebezáchovy a automaticky zaútočíte. Chráníte si vlastní krk.

Kdo by chtěl dobrovolně znovu umřít a natrvalo?

Mezi další zákony patří zákaz prodeje a distribuce krve. Cenné upíří krve. Peccatumové by pro ni vraždili a taky to dělají. Válka mezi peccatumy a upíry se vede už několik století. A právě porušení tohoto zákona se právě projednávalo. Sledovala muže, jenž klečel uprostřed sálu. Kolem něj na trůně sedělo všech dvanáct členů Rady. Ti nejmocnější a nejstarší z covenu.

„Porušil jsi jeden z nejdůležitějších zákonů, Kane,“ pronesl pevným hlasem vládce covenu. Pomalými kroky přistoupil k obžalovanému. „Nejraději bych tvou špinavou krev prodal peccatům, ale nakonec…“ Ohlédl se na ostatní členy Rady. „Pokud budete se mnou souhlasit, rád bych ho předhodil psům.“ Muž vyděšeně třeštil oči. Každý z účastněných věděl, jaké psy má vládce na mysli. Neměl by se o nich takhle vyjadřovat, ale vládci nikdy vlkodlaci nepřirostli k srdci. Upíři se nemají rádi s vlkodlaky. Může být a nemusí. Je to jako kočky a psi.

Rada jednohlasně odhlasovala vládcův návrh. Taylor sice byla proti, ale na druhou stranu, ten muž zabil mnoho upírů, aby mohl prodávat jejich krev. Mučivá bolest, dlouhé umírání, to ho čeká po kousnutí vlkodlaka. Aspoň bude mít dost času, aby zpytoval svědomí, předtím, než zavítá do pekla.

…

„Dracula? Vážně?“ Rick rozhodně nepotlačoval pobavení. Sebral román z psacího stolu a zběžně jím prolistoval. V ten moment byla opravdu ráda, že je upír a není rudá jak Sebastian z Malé mořské víly. Určitě by ho to ještě víc pobavilo.

„Dělám si průzkum,“ odvětila mu Tay. Nechtěla v jeho očích vypadat hloupě, ale když ji proměnil v upíra, nepřibalil jí do členského balíčku taky manuál na to, jak být pravým upírem. Pochybovala, že sledování reality show Trosečník jí nějak pomůže.

„Stoker není špatný spisovatel, ale nudil jsem se u čtení jeho nejslavnějšího díla,“ pronesl Rick, přičemž stále listoval románem.

„Tys ho četl?“

„Jak říkáš, dělal jsem si průzkum.“

Tay neodolala a musela se usmát. Vše najednou bylo jiné. Tolik se lišil její současný život od minulosti. Od lidského žití, že jí to stále bralo dech. Znenadání vplula do bájné země.

Jiný svět.

Upíří svět.

Ona a upír.

Měla sílu a moc. Pro holku, která byla obětí šikany, to bylo něco jako jackpot. Učila se zvládat postupně své nově nabyté schopnosti, často neúspěšně až zbrkle. Proto se vrhla na studie. Takže Drákula, Interview s upírem, Lestat a další literární díla, která byla zbytečná, ale přece jen si dala za úkol přečíst je.

Tay otevřela oči a zadívala se na strop. Stále cítila jeho blízkost, i když byl pryč. Stále si živě dokázala vybavit jeho úsměv, který jí bral dech. Oči, ve kterých měl tolik života. Předtím si to neuvědomovala, ale většina upírů v nich nemá nic. Říká se, že oči jsou oknem do duše. Upíři ji nemají, proč by tedy jejich oči měly odrážet něco jiného než prázdnotu? Rick byl výjimkou. Jako snad ve všem. Cítila, jak den za dnem narůstá její touha po něm. Potřebovala ho u sebe, ale neměla ho. Roky bez něj jí přišly jako nekonečné utrpení.

Vstala z postele a upravila si šaty. Jak prázdný a nudný život vedla. Bylo to až k pláči. Když byla člověkem, chtěla více času. Postrádala volné chvíle, těšila se na víkend, který stejně rychle skončil, a ona si nic neužila. Myslela si, že jí život utíká mezi prsty. Nic do té doby nepoznala. Jen školu a šikanu. Usadila se za toaletní stolek a pohlédla na sebe do zrcadla. Dlouho jí trvalo přivyknout si na nynější zjev. Ano, oči jsou stejné, rty, nos, struktura obličeje taky, přesto si připadala jiná. Krásnější…

„Taylor,“ vyslovil její jméno muž, který vládl covenu a zároveň byl jejím manželem. Přes zrcadlo se na něj zadívala.

„Ano?“ pohlédla do zelených očí plných chtíče. Nemusela se ptát, prostě si mohla lehnout do postele a čekat. Jako to dělala celé čtyři roky. Potom, co ji Rick opustil, se stala pro tamní upíry snadnou obětí. Lucas jí nabídl pomocnou ruku společně s jeho postelí. Věděla, že kdyby tu byl Rick s ní, její život by se ubíral jiným směrem. Jenže on se nevrátil. Ani za pár dní, ani za pár let. Běhá si někde po světě a nedá o sobě vědět. Nikdy nenapsal, nikdy nezavolal. Dělal, jako by nikdy neexistovala, jako by nikdo v covenu neexistoval. Tolik si přála, aby se objevil ve dveřích a znovu ji objal, jako to udělal předtím, než odešel. Aby ji znovu políbil. Přivřela víčka a pokoušela si vybavit Rickovu vůni. Potřebovala být sama se sebou. Zahrabat se do svých vzpomínek, co na něj má.

Cítila Lucasův dech na temeni. Pevně sevřela své dlaně v pěst ve snaze zapomenout, že je to Lucas a nahradit ho Rickem. Ano, byla zoufalec. Ale nic jiného Taylor nedokázalo držet při životě víc než myšlenka, naděje, že se jednoho dne vrátí.

„Chyběla jsi mi,“ zašeptal jí Lucas do ucha, což u Taylor vyvolalo husí kůži.

Otevřela oči a otočila se přímo na Lucase. Dlouhé, plavé vlasy měl výjimečně stáhnuté. Tím pádem šlo vidět jeho ostře řezané tvář a temně zelené oči, kterých se Taylor vždy bála. Nikdy netušila, co od tohoto muže očekávat. Asi by se ho neměla bát, je jeho manželka a vypadalo to, že i ji dokonce miluje, pokud je toho schopný, přesto v ní převládal divný pocit, kdykoliv s ním byla o samotě.

Současnost

„Já…, Ricku,…“ Nedokázala najít ta správná slova. Byla nadšená z jeho příjezdu, stále si namlouvala, že sní, ale opak byl pravdou.

Vrátil se.

Je zpátky.

„Nemusíš se bát, postarám se o tebe. Jsem tvůj stvořitel a převezmu za tebe odpovědnost,“ vztek smíchán s pohrdáním zněl v Rickově hlase. Bála se podívat do jeho očí. Byl úplně jiný, než jak si ho uchovávala v paměti. Kam zmizel Rickův úsměv a povzbudivá slova, kam se ztratila jeho milá povaha? Byla zmatená, nedokázala si v hlavě pořádně utřídit myšlenky, nedokázala pochopit, proč se choval tak hnusně.

„Mohla bys mi jenom prozradit, proč sis za svého milence vybrala zrovna Gabriella? Patřil do nejnižší vrstvy, byl mazlíček, poskok. Jak ses mohla snížit na Gabriellovu úroveň a být s ním? Měla jsi vše, co jsi potřebovala. Lucas byl nejstarší a nejsilnější v covenu, jsi členkou Rady, tak proč?“

Hleděla do jeho hnědozelených očí a uvědomila si, že vlastně ani ona sama pořádně neví, proč riskovala a tahala se s Gabriellem. Rick měl pravdu. Tím, že si vzala Lucase, si zajistila vše. Moc, bezpečí, pokojný život. Ale to jí, bohužel, nestačilo. Nezbavilo ji to strachu, který ji obklopoval, v jedinou dobu, kdy se tu cítila bezpe…

„Milovala jsi ho?“ vyrušil Taylor z úvah Rickův hlas ostrý jak břitva. Dala by ruku do ohně za to, že z něj cítila čistou, nefalšovanou žárlivost.

„Na to nebudu odpovídat.“ Jako by škrtla sirkou u benzínové pumpy. Okamžitě byl u ní, pravačkou zvedl její bradu a zvedl ji, tak by se očima střetli.

„Mohl bych ti to přikázat.“

Měla sto chutí vrazit mu pěstí do toho krásného obličeje. Ano, muž, který vlastnil její srdce, se choval jak naprostý debil. Pomalu se v ní začal hromadit vztek a zlost. Chtěla na něj začít křičet a řvát. Bít ho, ať se vrátí ten starý Rick a nového, ať hodí do komunálního odpadu.

„Vrátíš se po několika letech…A jediné, co děláš, je, že mě urážíš a nadáváš mi? Víš, jak jsem se tu cítila? Sama? Bezbranná?!“ zaječela mu do obličeje a vymanila se z jeho sevření.

„Sama?“ opakoval po ní posměšně. „Zas tak moc bezbranně ses cítit nemohla, když sis prošukala cestu k moci.“

Aniž by to sama čekala, automaticky napřáhla ruku a vrazila mu facku. Jak se jen opovažuje?

„Těšila jsem se na den, kdy se ke mně vrátíš. Modlila jsem se za něj.“

Nebo si jen malovala dokonalého Ricka v mysli? Možná… určitě…

„Nevěřím ti ani slovo. Žila jsi s Lucasem, nejfalešnějším a nejlstivějším mužem na světě. Snažíš se hrát na citlivou strunu. Přiřítíš se sem, vrhneš se na mě a škemráš. Ve skrytu duše doufáš, že se chytím. Jsi nádherná žena, jež umí využít svou krásu, a já jsem muž, navíc tvůj stvořitel. To by v tom musel být čert, abych se nechytil.“

Hleděla na něj, jako by jí uletěly včely. Nevěří jí. Cokoliv udělá, cokoliv řekne, neuvěří. Bolest svírala srdce Taylor. Bála se tolik dne, kdy Ricka opět uvidí, přesto se na něj těšila jak puberťačka na koncert One Direction. Během těch několika minut jí ublížil jak nikdo tady za poslední čtyři roky.

Zhluboka se nadechla a vydechla. Nedokázala pochopit, co ho vede k tomu, že se chová, jak naprostý debil, ale jestli chce, tak mu bránit nebude.

„Proč ti tolik vadí, že bych mohla Gabriella milovat? Nechal jsi mě tady. Po celou tu dobu jsi na mě kašlal, tak co ode mě vlastně čekáš? Slepou věrnost? Celibát?“ otázala se ho.

Děkuji za předešlé komentáře. Snad se Vám bude líbit i dnešní kapitola. S.

Jitka: Ahoj, opravdu netuším, kolik bude kapitol. :-D

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování